Je pátek 21. září odpoledne a s kamarádem Michalem a jeho přítelkyní Evou vyrážíme na svůj první noční ultra trail, na Horskou výzvu Krkonoše ve variantě „long“. Čtyřhodinovou cestu autem si krátíme klábosením o běhání, probíráme taktiku na závod a postupně sílí naše pocity vzrušení a respektu zároveň.
Do Pece pod Sněžkou dorazíme až kousek po osmé hodině a všude kolem je už tma. Odbýváme si prezentaci a jdeme rychle spát, abychom do půlnočního startu nabrali co nejvíce sil. Mírný deštík okolo nás nijak netrápí, podle Norů by měl někdy kolem půlnoci skončit, jinak hlásili pro závod skoro ideální podmínky.
Někdy kolem půl jedenácté nás Evča budí. Trasu „long“ prý kvůli silnému větru zrušili. Zázemí závodu je úplně zničené, vše prý trvalo jen několik málo minut. S Michalem chvíli nic neříkáme. Je to pocit, jako když se dítěti vezme bonbon. Mělo to být naše první horské ultra, celé měsíce jsme o tom mluvili, plánovali, těšili se. A teď je po všem.
Pořadatelé nám dali dvě možnosti: buď závodit ráno v trase „half“, nebo si nechat startovné na některý ze závodů příštího ročníku. Volba je vcelku jasná – přijeli jsme závodit.
V devět hodin ráno po odpočítávání vyráží celý peleton běžců na 35 kilometrů dlouho trasu s převýšením zhruba 1 700 metrů. Na poslední chvíli jsem neodolal a vypůjčil si na závod botky Dynafit Alpine Pro s tím, že mi bezvadně padly, a kdyby něco, těch pár hodin v nich snad dokážu přežít. Po pětidenním běžeckém půstu nedokážu potlačit nadšení při startu a už během první minuty předbíhám několik desítek běžců. Tyhle boty běží snad samy!
Zhruba po pěti kilometrech se chytám rychlejší skupinky a spolu s ní probíháme krásnou cestou přes Tetřeví boudy. Po měsících běhání objemů v Česku a Itálii mám s tempem docela problémy, proto se hodí neběžet sám. Na Liščí cestě se dávám do řeči s holkami běžícími hned přede mnou a krátím si tak chvíle, kdy pomalu tuhnou nohy. Po chvilce jsem už sám s drobnou dívčinou, která má jen o trochu rychlejší tempo, než jakým bych běžel já.
Zatímco pokračujeme kolem Dvorské boudy a Klínovky, probíráme všechno možné. Po chvíli mě napadají dvě otázky: Poběží ta holka tímhle tempem pořád? A jak dlouho vydržím, dokud nepadnu? Přibližně v téhle chvíli přede mnou Monika křičí: „Klidně běž přede mě, ať tě nebrzdím!“ „Ne, v pohodě, já se kochám,“ odfuním mezi nádechy.
Mezitím se cesta klopí dolů a my si užíváme asi nejkrásnější úsek celého dnešního závodu. Běžíme úzkou cestičkou kolem Stohu, snažíme se vnímat krásu okolních hor a přitom se nepřizabít v rychlém tempu. Pomalu cítím, že mi dochází energie, ale blíží se občerstvovačka ve Špindlu, kde si aspoň trochu odpočineme, i minuta bude jako dar z nebes.
Dobíháme ke stánku, vrhám se na meloun a druhou rukou shazuji vestu ze zad, abych doplnil ionťák. V tom se podívám na cestu před sebou, Monča je už o dobrých třicet metrů dál v ostrém stoupání po červené turistické cestě. Ona se snad zbláznila! Skoro nejí, nepije a přitom běží jako o život. Sakra!
Poslední myšlenku vyslovím skoro nahlas, házím vestu s novým pitím na záda a vyrážím za ní. V tomhle závodě dám buď na své poměry pěkný čas, nebo zkapu - ale bude na co vzpomínat.
Na příštích pár kilometrech nás čeká 720 výškových metrů. Ty překonáváme převážně chůzí a v tom mám naštěstí oproti Monice navrch. Postupně se jí vzdaluji s vidinou zasloužené svačiny na další občerstvovačce na Luční Boudě. Cesta na Kozí hřbety je plná krásných výhledů, v horních pasážích trochu potrápí železné schody, kvůli chladu oblékám větrovku. Po hřebeni už opět běžím v rychlejším tempu, abych si pak mohl dopřát vytouženou svačinu, cokoliv jiného než energy gel. Konečně stíhám velký kus melounu, dokonce i teplý čaj a zapíjím ho colou. V tu chvíli ale opět vidím Monču, jak probíhá kolem občerstvení bez toho, aniž by se čímkoliv z mých současných radostí chtěla zdržovat. Podávám jí jen kelímek coly a běžíme dál.
Poslední RUNGO závodRUNGO.cz k 30. listopadu ukončí svou činnost. Poslední jeho závod bude tak symbolickým loučením. Do neděle získáte k registraci památeční tričko. Registrujte se ještě dnes na Craft RUNGO srdcervoucí běh, který se bude konat 3. 11. v Říčanech u Prahy. |
Teď už nás čeká jen běh skoro po vrstevnici na Obří sedlo a pak let střemhlav do cíle v Peci. Moje dosavadní role gentlemana jde stranou, Moniku nechávám za sebou a běžím dolů po modré slalomem mezi kameny a turisty. Seběh je těžší a prudší, než jsem čekal, a rychle mi docházejí síly. Pak najednou cítím, jak se pravá špička zasekla o jeden z kamenů a já chvíli letím vzduchem. Po dost krkolomném dopadu na druhou nohu chytám ještě několik dalších kroků rovnováhu a snažím se zklidnit splašeně bijící srdce. Využívám gravitace a předbíhám několik dalších lidí, abych pak poslední zbytky sil nechal v mírném stoupání k cíli závodu.
S časem mírně pod čtyři hodiny jsem spokojený, závod jsem si vážně užil. Monika vybojovala v kategorii žen páté místo, skvělý výkon. Kamarád Michal dorazil asi tři čtvrtě hodiny po nás a nechápal, jak jsem mohl být o tolik rychlejší… dokud jsem mu nepověděl, jakého jsem měl vodiče.
Po návratu domů a vyzvednutí výsledků z e-mailu jsme zjistili, že jsme si po registraci na trasu „long“ omylem prohodili čísla. V tom mi zapípá mobil, zpráva od Michala: „Ty si jezdíš trénovat do Itálie a je ti to prd platný. Já se sice válím na gauči, ale když přijde závod, máš to marný!“
Smál jsem se ještě hodně dlouho potom, co displej telefonu potemněl.
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!! |
