Ona
Zdeněk Kříž na vrcholu posledního stoupání na trase závodu The North Face Lavaredo Ultratrail.

Zdeněk Kříž na vrcholu posledního stoupání na trase závodu The North Face Lavaredo Ultratrail. | foto: Vít Kněžínek, Rungo.cz

Čech mezi špičkou v legendárním ultra závodě na 119 kilometrů

  • 0
Běžeckých závodů se sice neúčastní déle než dva roky, o to obdivuhodnější jsou však jeho výsledky. Pro další zářez si Zdeněk Kříž jel 700 kilometrů z Česka na jih, do Italské Cortiny na legendární Lavaredo Ultratrail.

Míříme tam v dodávce potetované logem The North Face od kol až po střechu, v níž se veze Zdeněk i s rodinou a kamarády. Na cestu jsme vyrazili ve středu 24. června a máme při ní dost času na rozhovor na téma blížícího se závodu. Ze Zdeňka přímo sálá energie a chuť porvat se o co nejlepší výsledek. Není divu, po loňském roce, kdy musel ze zdravotních důvodu odstoupit už na čtyřicátém kilometru u jezera Misurina, má v Cortině nevyřízené účty. Tehdy to byla jeho první zkušenost s běžeckým závodem ve vysokých horách, ale od té doby už se stihl vypracovat do české skyrunningové reprezentace a mimo jiné zaběhnout na parádním dvanáctém místě jeden ze závodů TNF Ultra Trail Du Mont Blanc - kratší, stokilometrovou verzi Courmayer - Champex - Chamonix. Zapomínat nesmíme ani na dvojnásobné vítězství na stovce v Istrii.

The North Face Lavaredo Ultratrail

Datum konání: 

26. - 28. 6. 2015

Místo startu:

Cortina D’ampezzo (Itálie)

Délka hlavního závodu:

119 km

Pozitivní převýšení:

5850 m

Traťový rekord muži:

Didrik Hermansen (NOR) 12h 34' 29''

Traťový rekord ženy:

Caroline Chaverot (FRA) 13h 40' 34"

Čas Zdeňka Kříže 2015:

13h 54' 23"

Web závodu:

Ultratrail.it

Výsledky 2015

Z tohoto krátkého představení jeho nedlouhé, ale o to intenzivnější kariéry musí být patrné, že The North Face Lavaredo Ultratrail (LUT) se svými parametry 119 kilometrů a téměř 6 000 metrů pozitivního převýšení je přesně ten typ závodu, který by měl Zdeňkovi vyhovovat.

Nepodceňujte logistickou přípravu

Na rozdíl od většiny účastníku LUT si ubytování Zdeněk vybral v penzionu na křížení cest několik kilometrů na sever od Cortiny D’ampezzo. Zvolil ji kvůli snazší logistice při závodě pro podpůrný tým sestávající z jeho ženy Kamči a kamaráda Vojty. Přímo kolem Carboninu, jak se místo jmenuje, totiž trať vede hned dvakrát a je zde odtud blíže ke všem dostupným občerstvovacím stanicím než z Cortiny.

Vzhledem k předzávodním zmatkům však nakonec bydlím na jiném místě, takže znovu potkáváme až v pátek před závodem. Datum příjezdu do Itálie bylo naschvál načasováno několik dní před samotným závodem, aby opadla únava z dlouhé cesty a tělo si zvyklo na nadmořskou výšku.

První kontakt s Dolomity

Ve čtvrtek 25. června se probouzím do azurového rána a poprvé mám možnost prohlédnout si místní panoramata. Berou dech. Naházím do sebe rychlou snídani, na recepci si zabavím několik map a jdu plánovat první setkání s místními vrcholy. Ve čtvrtek se totiž kromě prezentace závodníků koná pouze jeden z doprovodných závodů, dvacetikilometrový Cortina Skyrace, a ten startuje až v 17:00, mám tak volný celý den a na rozdíl od Zdeňka, který odpočívá před dnem D, si můžu dovolit vyrazit na několikahodinový poznávací výběh.

První seznámení s Dolomity kolem Cortiny D’ampezzo

Když jsem si místní běžecké podmínky osahal sám, velmi mě překvapilo, jak obtížný je běh v této nadmořské výšce. I když jsem se po dlouhé cestě necítil nijak unavený a spánek nebyl výrazně zkrácený, nohy dávaly jasně najevo, že jim chybí energie pro rychlejší a ladnější pohyb. Ukázalo se tak, že aklimatizaci před závodem v takovém prostředí nelze podceňovat a že příjezd dva dny před startem byla výborná volba.

První seznámení s Dolomity kolem Cortiny D’ampezzo

Cortina Skyrace a představení šampionů

Odpoledne jsme se měli se Zdeňkem krátce potkat v Cortině po jeho prezentaci, ale nakonec se těsně míjíme. Zatímco on měl možnost sledovat start Skyrace, já se dívám na doběh prvních mužů v pořadí. Na první polovině trati dlouhé dvacet kilometrů závodníci překonávali 1 000 metrů pozitivního převýšení, ale přesto byli první nahoře za šílených 60 minut. Vítěz pak zvládl celou trasu za neuvěřitelných 1:41:33 a ukázal, že i na doprovodných závodech je konkurence drtivá. Jak asi bude vypadat pole hlavního závodu? To jsme se měli dozvědět už v pátek v poledne na představení hlavních favoritů.

Tisková konference a představení hlavních favoritů závodu The North Face Lavaredo Ultratrail.

To se konalo v olympijském stadionu v srdci Cortiny, tedy na stejném místě, kde bylo expo a prezentace závodníků. Po krátkém proslovu organizátorů, vedení města a ředitele série Ultra Trail World Tour, jejíž je The North Face Lavaredo součástí, jsme se přesunuli do expa podívat se, kdo by měl celý závod vyhrát nebo se minimálně umístit na předních pozicích. Zdeněk sice na této akci chyběl, ale vzhledem k tomu, jak se s tratí dokázal porvat, by ho příští rok měli přizvat - nebudeme ale předbíhat.

Tisková konference a představení hlavních favoritů závodu The North Face...

Závodníci se shlukli před reklamní plochou a proběhlo tradiční představení, focení a rozhovory s největšími favority. Většina z hvězd se však expem potulovala celé dopoledne, fotila a bavila se se závodníky. Na první pohled byste neměli šanci poznat, že se nejedná o běžného účastníka, ale o profesionálního atleta, který přijel závod vyhrát. Pokud tedy opomineme sladění do barev hlavního sponzora a pozornost, kterou jim ostatní běžci věnovali.

Ze zvučných jmen na tomto kolotoči chyběl pouze Timothy Olson, který dal přednost samotě a jehož jsem potkal o hodinu později na obědě v jedné z bočních uliček. Popřáli jsme si hodně štěstí na večer a já jel zpátky do hotelu, zatímco on podle Zdeňkova očitého svědectví ještě vyklusával dvacet kilometrů od Cortiny po trati závodu.

Vzhůru na start Lavaredo Ultratrailu

Start závodu byl naplánovaný na 23:00 a setkání se Zdeňkem a jeho doprovodem se mělo odehrát o dvě hodiny dříve. Zbyl mi čas na rychlé proběhnutí, sbalení věcí - a pak už vzhůru na start. Bydlel jsem pět kilometrů od centra Cortiny, odkud se startovalo, závodem ale žilo celé město. Majitel hotelu byl velký fanoušek běhání v horách a LUT zvláště. I proto nabízel zprostředkování odvozu dolů na start a následně nonstop servis pro závodníky, kteří dorazí do cíle a budou se potřebovat dostat zpátky na pokoj.

Krátce po deváté už jsem seděl poblíž startu a čekal, až se objeví Zdeněk. Ten si vše potřebné zařídil ve čtvrtek a celý den měl na lehké protažení a celkovou koncentraci na závod. Bohužel se však nepovedlo získat elitní startovní číslo, které by mu zajistilo možnost přijít do startovního koridoru z opačné strany pár minut před startem, takže se musel jít rvát o dobrou výchozí pozici už více než půl hodiny před tím, než zazněl výstřel. Nakonec se přece jen povedlo zabrat vynikající pozici hned za páskou oddělující elitu a ani dlouhé postávání na startu ho očividně nepřipravilo o žádnou energii.

Závod s časem

První místo, kde jsme se měli se Zdeňkem znovu setkat, byl šestnáctý kilometr na křížení se silnicí. Zbyl tedy čas na rychlou kávu a vyrazili jsme, pro jistotu s předstihem, na určené místo. Čekala nás dlouhá noc, plná přejezdů po občerstvovacích stanicích a dalších dostupných bodech, kde jsme chtěli Zdeňka nejen psychicky podpořit, ale poskytnout mu veškerou možnost pomoc, především ve formě vlastního občerstvení (oblíbený salám, sušené švestky a cola), na které je zvyklý, a informací o průběhu závodu. 

Velmi zajímavým zjištěním bylo, že Zdeněk, jako snad jediný člověk na startu, běží bez hodinek a spoléhá se pouze na svůj pocit. O to pečlivější však byla příprava před závodem zahrnující pečlivý rozbor jednotlivých úseků. K dispozici jsme tak měli podrobný itinerář s odhadovanými časy na všech místech a údaji o plánovaném tempu na tom kterém místě.

Tento pečlivě vypracovaný plán však vzal za své překvapivě už na první zastávce. Mohla za to především jedna věc - skvělá forma. Zatímco podle dohadu měl Zdeněk běžet na první bod přes dvě hodiny, ve skutečnosti mu to trvalo o třicet minut méně, a to nebyl zdaleka první úsek, kde se dařilo čas stlačit dolů. Na naší straně barikády okamžitě zavládly obavy, jestli to Zdeněk nepřepálil a jestli zvolené tempo vydrží i příštích 100 kilometrů. Ty ale roztříštil na první občerstvovačce, kterou proběhl naprosto v pohodě a s dobrou náladou.

Na přílišné obavy beztak nebylo moc času, protože vzhledem k nastolenému tempu jsme měli co dělat, abychom byli včas na dalším bodě. Další zastávkou na naší cestě bylo sedlo Tre Croci a následně občerstvovačka Federavecchia o kousek dál.

Už od začátku závodu se Zdeněk držel kolem vynikajícího 25. místa a v minutových rozestupech kolem něj přibíhala a odbíhala taková jména, jako Timy Olson nebo čerstvá mistryně světa v Trailu Nathalie Mauclair.

Zdeněk Kříž se svou manželkou na druhé občerstvovací stanici na třicátém...
Další zastávka na osmdesátém kilometru. Odtud vedl velmi dlouhý a fyzicky i...
stanice na sedmdesátém kilometru a Zdeněk se „soukromým“ občerstvením. Chybět...

Na čele závodu zatím drželi pekelné tempo běžci jako Scott Hawker z Hoka One One, Yeray Duran Lopez z The North Face nebo Nick Clark z Altra Zero Drop. Celému startovnímu poli pak v tuto chvíli dominoval Francouz Erik Clavery z Adidasu.

Kritická hranice maratonu

Kilometry závodníkům ubíhaly neskutečným tempem a poslední noční zastávka nás čekala u jezera Misurina na čtyřicátém druhém kilometru. Na místě, kde vloni musel Zdeněk odstoupit. Vzdálenost kolem maratonu bývá pro Zdeňka na většině dlouhých závodů krizová a je potřeba překonat ji, než se znovu vrátí do tempa.

Díky dlouhému přeběhu kolem Tre Cime a naopak krátké vzdálenosti po silnici mezi oběma body jsme si mohli dovolit takový luxus jako krátký spánek, ale i tak nás zachránilo, že se Kamča vzbudila o několik minut dříve. Vyrazili jsme na místo s ještě větším předstihem, než bylo původně v plánu. Zdeňka jsme chytli jen tak tak a jeho tempo i tempo ostatních závodníků kolem 20. místa, kde se stále držel, bylo dech beroucí.

Už je navlíká!

Zlom přišel po 80. kilometru za občerstvovací stanicí Malga Ra Stua, po které následoval psychicky i fyzicky náročný úsek bez možnosti kontaktu s doprovodem až na sedlo Giana na stém kilometru. Trasa závodu na tomto úseku vedla měsíční krajinou údolím Travenanzes mezi třítisícovými vrcholy. Tento úsek se ukázal jako kritický pro většinu závodníků. Ne však pro Zdeňka, který se na Gianě objevil na patnáctém místě. Unavený, ale odhodlaný dotáhnout toto tažení do úspěšného konce.

Od této chvíle zbývaly pouze dvě poslední zastávky, na Passo Giau a na Croda Da Lago, na které se nedalo dostat autem. Podpůrný tým se tedy rozdělil, a zatímco Vojta s Kamčou jeli na sedlo, mě vyhodili v hotelu a měl jsem něco přes hodinu na to dostat se po svých na poslední občerstvovačku v sedle Croda da Lago.

Drtivý závěr

Tento poslední úsek od Zdeněk naprosto opanoval. Když pomineme Didrika Hermansena, který celý závod vyhrál s téměř půlhodinovým náskokem, dokázal Zdeňka překonat už pouze jeden muž, druhý v pořadí, Francouz Erik Clavery. A i tito dva elitní běžci mu nadělili pouze čtyři, respektive dvě minuty. Třetí místo celkově uhájil Španěl Yeray Duran Lopez z týmu The North Face, který už stejně jako všichni ostatní běžel posledních asi 30 kilometrů pomaleji než Zdeněk.

Zdeněk na vrcholu posledního stoupání na trati. Odtud už to bylo do cíle pouze 12 km z kopce.

Ten korunoval svůj výkon vystupňováním tempa v posledním dvanáctikilometrovém seběhu a nakonec pro sebe urval famózní 12. místo v konkurenci top světových ultra běžců. Na elitní desítku v cíli ztrácel necelých sedm minut.

Mezi ženami doběhla před Zdeňkem pouze první žena, a sice Caroline Chaverot z francouzského týmu Hoka One One. Druhá v cíli se objevila mistryně světa v trailu Nathalie Mauclair, které Zdeněk vrátil porážku z mistrovství světa v Annecy. Třetí místo obsadila sympatická Brazilka a jedna z hlavních hvězd letošního ročníku LUT, vedoucí žena světové tour Fernanda Maciel z The North Face.

V momentě, kdy jsem se z Croda Da Lago dostal do cíle, už Zdeněk pózoval vysmátý s plzní v ruce u finišerské stěny a rozhodně nevypadal na to, že by měl v nohách 120 kilometrů s obrovským převýšením a těžkém horském terénu. Kdo ví, na jaké výkony se u něj můžeme těšit v příštích letech .

 Autor pracuje jako konzultant běžecké speciálky Triexpert.