A co teprve, když běhám a manžel lítá? Běhám jako hobík už 3 roky a manžel lítá jako hobík už před narozením první dcery. Tudíž nějakých 10 let a drobné. Ze začátku jsem si hodně musela zvykat, protože lítání bere více času něž běhání. Když jsem běhávala 3x týdně, nezasahovalo to do našeho chodu rodiny. Další roky už to bylo dost náročné. A to nemluvím o mých pravidelných službách a pohotovostech., které nastanou vždy v nevhodnou dobu. Jídlo řeším podle mě, protože manžel vždycky jedl jindy. Tam velká změna není. Dětem se věnuji víc než dost. Za celou dobu máme projetou skoro celou ČR. Domácnost vázne, ruční práce taky. Hlavně, že jsou děti zdravé, čisté, ve škole jsou šikovné. Někdy beru i děti s sebou. Děti rychle odrůstají a tak si je chci ještě užít. Takže co bez nich ztratím, hned nahrazují různými akcemi. I psa jsem pořídila, takže i jemu se musí člověk věnovat. A od toho mám děti, které mají z naší Gessy radost. A ještě vozím děti do různých kroužků a každá to má jindy a jinde.

Oba máte můj obdiv. Klobouk dolů!! Díky, že jste oba napsali, co jste napsali!! :-)

Pěknej článek, hezky se to čte.

Prolíná se tu moc pohledů a je jasný, že spousta z nich si nerozumí. Každý člověk musí být trochu sobec, v prvé řadě to je jeho žicot, ale nemyslím si, že se tak Dušan často chová. Ano ta pasáž s nemocnou partnerkou je trochu na hraně, dokázal bych si představit více empatie, ale nikdo z nás nemá přece důvod soudit druhé zejména pokud jim to tak vyhovuje.

Přístup k životu je to pěknej, na hobíka solidní časy a parkrát si člověk užije ten pocit boje o lepší flek, ale když přijede někdo pořádnej, tak vidí ten rozdíl a samozřejmě, že lidem co běhají třeba desítku za 45 to připadá jako čas z vesmíru, ale zas taková darda to není což ovšem není důležité. Na světě nejsou jen ti nejlepší, ale důlěžitější než výsledek je cesta a tady to vypadá, že cesta je zajímavá a rodině mnohem víc dává než bere.

Přeju ať se daří

Když to takhle rodině vyhovuje, tak proč ne. Spíš mě zaráží jiná věc. S partnerkou oba běháme, já ještě dělám jiný sport, děti taky sportují, ale nic nám doma nesmrdí. Co děláme jinak? Začínám mi připadat, že nesportuju dostatečně :-) Nebo možná je to tím, že pereme.

Tak se s námi podělte o to, jakým způsobem máte sportování sladěno s praním.

My, když celá rodina přijedeme ze závodů (orienťák), tak už jsme naučeni, že jdou věci přímo z tašek do pračky a pračka se zapíná. Taky je slušně zaplněná. Ale když jdu třeba v jedenáct večer běhat a vrátím se o půlnoci, tak teda okamžitě neperu.

Děkuji za výbornou zkušenost i příklad, článek je výborně napsaný. Je dobré, když si jde člověk za svým cílem, jen některé naše " lidské" hodnoty je dobré zvážit, proč to vlastně skutečně děláme, co je za tím. Dušane rozumím vám, stejně vím, o čem mluví moje žena a pokud jste k sobě tolerantní a rodina nestrádá... Název článku nese název s biblí. Moje zkušenost je, že v té skutečné je všechno důležité pro náš život a máme tam i srovnání s tím naším lidským myšlením. V lásce a pokoře. Díky.

Také jsem doma Měla takový případ. Nejdřív mě to imponovalo, že partner je fyzicky zdatný, žádný ovařený model. Až později jsem zjistila, že je to mimořádně velký sobec, který na prvním místě má sport a na druhém také sport (běh, jízda na kole, běžky). Jeho víkendový program byl pouze objíždění závodů. Když se moc uštval, minimálně další dva dny byl totálně prošitej. Jiný program než sprotovní pro rodinu neuznával. Neuznával ani lidi, co žádný sport nedělají. Ale ti, co nějaký sport dělali kritizoval, že to dělají špatně.... Za pár let měl tašku za dveřma a mám klid 

Trosku se v tom pribehu poznavam. Podle nekterych diskutujicich bych asi to asi slizla, ze (obzvlaste jako zena) jsem sobec atd. Ano, v podstate  denne temer 2hodiny padnou na me sportovani (nejen behani..ale je nejpodstatnejsi casti). Neresim ani pocasi, ci denni dobu. Je to hodne casu a jsem rada, ze to manzel, ac mame stale male deti, respektuje. Nutno podotknout, ze krome narocne prace (veda), zvladam varit (dalsi muj konicek..kupujeme jen zakladni suroviny, vse se uvari ci upece), mam zahradu, slepice a snad i ten uklid domu jakz takz zvladam...pravda, vetsinou toho moc nenaspim, knizku jsem necetla ani nepamatuju, televizi nemame, kafe piju jen pri praci (to si totiz konecne musim sednout), kdyz tak koukam kolem sebe, v podstate zvladnu vic, nez vetsina zen v me situaci. A jsem u te pointy, ktera by tu asi mela zaznit. Mam totiz z toho sportu dost energie. Je to totiz jeden z duvodu, proc do toho lesa uz pres deset let vyrazim za behanim.

Mám to podobně. Hodně lidí kolem mě vidí to moje běhání jako honbu za kilometry a rekordy, příp. posedlost závoděním. Jenže ono to tak není. Hlavní důvody jsou jiné. Běh mi přináší fyzickou a psychickou výkonnost pro běžný den i vypjaté situace, příval energie, prakticky neznám běžné nemoci a zdravotní problémy, neměl jsem snad 12 let prac. neschopnost, což je výhodné pro mě i pro zaměstnavatele. Ve srovnání s ostatními sporty je běh extrémně levná záležitost. Trénink mě v 99% nic nestojí. Jen občas zajedu běhat do hor. Výběr závodů se spíš řídí podle práce a často závod i zruším.

skvěle napsané, fandím oběma - vlastně celé rodině, je to bezva, když to takhle klape 

Díky všem, kteří pochopili, že je nám spolu s Dušanem přes moje výhrady dobře a že se máme se rádi. Z mé strany se rozhodně nejedná o žádnou formu oběti, protože kde dávám, tam také dostávám. I Dušan mě podporuje v mých koníčcích, které sice nejsou tak časově náročné, ale za to on nemůže. Někdy je to peklo, ale chlap bez koníčku je ještě větší peklo.

A děti myslím rozhodně netrpí. Kdo má v dnešní době tátu, který ho učí jezdit na kole, plavat, lézt po skalách? Nechodíme po nákupních centrech, jezdíme po závodech, jsme v přírodě a hodně cestujeme. Je to hodně o kompromisu a načasování. Když nad tím tak přemýšlím, sama nevím jak to můžem všechno stihnout. Prostě využíváme každou minutu dne.

A že není Dušan úspěšný? Zkuste ho předběhnout

Take mam doma bezce, tricka pachnou a v koupelne priserne, to muzu potvrdit  Mnohdy se take tesim, az prijde z prace a on se jen prevlece do sportovniho a uz je zase pryc. A nase deti se ptaji stejne: "Kde je tatka? Sel behat?" Samozrejme to obcas leze na nervy a nekdy ho potrebuji doma a on si beha  Ale pak si reknu, kolik chlapu chodi do hospody nebo kdovi kam .... a ten muj si jde zabehat. Tak mu to preju a rada to toleruju.