Stále tak trochu nechápu, proč se vyhýbáte chození v přírodě. Uběhnu v pohodě i půlmaraton, ale občas si jdu zajít ostřejším tempem - tepovky jsou optimální pro hubnutí a budování kondice.

Jenže to chce svižnou chůzi v rychlosti 6 - 7 km/h. Chápu, že chození na pásu nikoho nebaví, ale chození v přírodě je super! A není pravda, že to je vůči běhu něco podřadného. I rychlá chůze dovede člověka nabudit, vyčerpat...

Navíc na hubnutí je to to nejlepší, co může být. I indiánský běh ve Vašem případě má moc velkou zátěž.

Rozhodně to je mnohem šetrnější než běh. A taky se dá porovnávat jak rychle člověk jde, jaké má tepy atd.

Pro nic za nic nebyly v osmdesátých letech tak oblíbené dálkové pochody a nejeden takový chodec v devadesátych letech uběhl maraton bez běžeckého tréninku kolem 3h...

Kolo a plavání je ok, ale pro hubnutí je chůze (klidně 1-2h) ideální. A hlavně, nespalujte cukry, to že dostanete megahlad na cestě po cvičení je špatně. Hodně štěstí! P.S. Dobře, že jste přišla na to, že běh je zatím moc, ale my to tady říkali již před půl rokem...

vy prostě nechcete pochopit, že jsou lidi, co mají metabolismus, který raději bere energii z imunity, než aby sáhl do tuků. nejspíš proto, že to neumí.  já jsem to bohužel pochopila až poté, co jsem skončila na měsíc v nemocnici.

Já mám úplně opačnou zkušenost. Začínal jsem s během v r.1980 a vážil 90 kg, při mých 175 cm výšky docela obézní.  Jednou jsem v lese na pilinovém okruhu 870 m dlouhém zkusil dát 1 kolečko. Málem jsem vypustil duši a to se mi při mém věku (bylo mi tehdy 31)  vůbec nelíbilo. Nejen, že jsem ze dne na den přestal kouřit, ale co bylo nejdůležitější, já začal běhat. Nejdříve 1, pak 2, 3 a do měsíce 10 okruhů. Vedl jsem si deník a bylo mi jedno jak rychle běžím, jen jsem počítal okruhy.  Za dva měsíce jsem shodil 15 kg, musel vyměnit, nebo opravit veškeré oblečení. Známí o mne měli strach, jestli nejsem nemocný, ale já věděl své. Běh mne úplně pohltil, běhal jsem čím dál tím víc. V červnu následujícího roku jsem uběhl maraton za 3 hodiny, další rok za 2:52 a za dalších deset let 2:38. A vážil jsem v té době 65 kg. Podotýkám, že jsem původně byl absolutně sportovní antitalent, známky z TV mi kazily pravidelně vysvědčení . 

Dnes je mi 65 let, stále běhám, jezdím na kole, jen to závodění už mne tolik nebere. Když se srovnávám se svými vrstevníky, tak zjišťuji, že sport mi dal opravdu hodně.  Myslím si, že člověk se nesmí pohybu bát a výsledek se dostaví. Běh je pro mne nejefektivnější způsob pohybu. V přijatelném čase veliká spotřeba energie a z toho vyplývající hubnutí. Nikdy jsem se v jídle neomezoval a když jsem začal běhat, tak jsem jedl ještě více, než před tím a váha šla přesto dolů.

Nejlepší na hubnutí je z mé vlastní zkušenosti plavání. Ale i během se to dá. Jen se to musí dělat správně. A myslím si, že Veronika na to jde správně.