• Zuzka: Karlovými Vary jsem se nechala táhnout "babčou"

      19:04
    Tento půlmaraton si Zuzka střihla téměř celý s "gazelkou" Irenou. Obě si tak vyběhaly krásné časy pod dvě hodiny a pro Zuzku znamenal dokonce osobák.

    Ruku v ruce po modrém koberci až do cíle, takto si užily závěr půlmaratonu v Karlových Varech Zuzka s Irenou | foto: archiv Zuzany Schwarzmaierové

    Byla sobota ráno, v Plzni krásně svítilo sluníčko, teplota se žačala šplhat k příjemným 20 stupňům. Den byl jako každý jiný, žádné nervy, něco málo sníst k obědu, sbalit se (to znamená letní oblečení, je přeci teplo a deštník a bundu nebudu potřebovat) a vyrazit směr Karlovy Vary.

    Na cestu nám svítilo sluníčko, venku bylo už 24 stupňů a na běhání dost teplo. Podle předpovědi mělo ve Varech pršet až do startu závodu. Obloha se začala zatahovat, pršelo už cestou, nebylo vidět na cestu, padaly kroupy a teplota klesla o 12 stupňů.

    Zaparkovali jsme ve Varech, kde přestalo pršet. Déšť jsme do startu na vlastní kůži zažili ještě několikrát.

    Předpověď Norům vyšla. Před startem už nepršelo, obloha se vybrala, setkaly jsme se s ostatními gazelkami ( holky ze skupiny adidas Women's Challenge – Hanka, Renča, Anička, Iren) a přesunuly se na start do svých koridorů. Nejblíže jsem se časem přibližovala Ireně Výborné, ale tu jsem po odstartování neviděla. Věděla jsem, že běží přede mnou a snažila se ji dohnat. Povedlo se mi to na čtvrtém kilometru a pak jsme až do cíle běžely spolu. Její odpověď na můj pozdrav a to že poběžíme spolu “běž sama, já ti nestačím, už jsem stará“, mě pobavila a dodala, že si včera byla nechat vypočítat důchodový výměr. V tu chvíli jsem se chtěla asi propadnout, protože tempo, které běžela, jsem nemohla udržet, běžela hodně rychle.

    Tempo jsme spolu za chvíli srovnaly a běžely spolu. Na občerstvovacích stanicích jsem se moc nezdržovala, jen se napila a běžela dál. Trochu jsem zpomalila, čekala na Irču, protože ta byla můj tahoun, bez ní bych takhle rychle neběžela. Občas jsem ji trochu povzbudila, ale pravda je taková, že jsem to vlastně víc potřebovala já.

    Kilometry ubíhaly celkem dost rychle, jen to sluníčko občas dost hřálo a já se těšila na každou občerstvovací stanici a hlavně na vodu a houbičku. Párkrát jsem dostala nápad, že zpomalím a Irču nechám běžet, vždy mě ale tento nápad nakonec opustil a já se vyhecovala a držela tempo dál.

    Smekám před takovou „supr babčou“.

    U tratě jsme viděly naší gazelku Renču, která už půlku půlky měla za sebou a nám nezbývalo než běžet dál.

    Po levé straně se objevila cedule 500 metrů do cíle a mně docházely síly. Nedokázala jsem zrychlit, to jsem si myslela, ale s Iren jsme předběhly ještě pár běžců. V cílové rovince jsme přidaly a ruku v ruce jsme probíhaly cílovou čárou. Já v čase 1:56:12.

    Ve dvou se to lépe táhne!

    Autor:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.