Přestali jsme si stěžovat a začali se koukat na svět o něco víc pozitivně a s nadhledem. Přestali jsme se stresovat, že naše dcerka dostane hlad v tu nejméně vhodnou dobu a záchvat pláče na místě, kde o něj nikdo nestojí. Získali jsme tak novou energii, kterou využíváme následujícím způsobem.
Přijďte si proběhnout Afriku, tropy i indiánskou vesniciCraft RUNGO běh brněnskou zoo    Medvěd dohlédne na výdej startovních balíčků s unikátním tričkem, tygr pomůže s rozcvičkou a klokani vám budou fandit. Pojďte si v této unikátní atmosféře proběhnout nádherné prostředí brněnské zoo v dalším běhu ze seriálu Craft RUNGO závodů a v cíli se kromě domácího občerstvení zakousněte do perníkové medajle. Kapacita závodu je omezena! Sobota 17. září 2016, trať 7 kilometrů |
Pohled otce: Sportem ku zdraví?
Znáte to. Tvrdě trénujete, makáte, až si připadáte prakticky nezranitelní. Na oné vlně nezranitelnosti ujíždíte až do doby, než nevyhnutelně narazíte. A já narazil. Tvrdě a především bolestivě. Stačil jeden špatný došlap na lesní pěšině a kotník se za nelibého zvuku odporoučel do dosti nepřirozené polohy. Krome bolesti následoval i pocit zmaru nad dřinou, která tímto jedním krokem přišla vniveč.
Návštěva pohotovosti přinesla kromě berlí jednu dobrou zprávu. Podle rentgenu jsem si nic nezlomil, alespoň bude léčba kratší. Na dotaz, co si mám představit pod pojmem kratší, jsem ale jednoznačnou odpověď nedostal. Jediným výrazným doporučením bylo používat berle alespoň týden.
S pocitem, že dám berlím šanci, jsem tedy vyrazil prát se se světem jako mrzák. A upřímně, i takový výlet do hospody na jedno je s berlemi dost slušná makačka. Každodenní běžná činnost se stává novou výzvou. Každý, kdo dokáže s berlemi fungovat déle než týden, má můj obdiv. Já si totiž většinu času připadal jako slon v porcelánu. Nemotorný a s věčně padající berlí. Ta mrcha nikdy nevydrží opřená déle než pár vteřin.
Týdenní martýrium ale muselo jednou skončit. Berle letěly do kouta a já se rozhodl poprvé od osudného okamžiku nasadit tenisky. Udělat pár kroků a začít se rozhýbávat. Ne přes bolest, spíš opatrně, tak abych si neublížil. Na první běh jsem vzal sportovní ortézu a rozhodl se, že jak to jen půjde, rozběhám to. Po prvním běhu následoval první trailový výběh v Krčáku a pak víkendový trénink.
S adaptací na postupnou zátěž mi pomáhalo každodenní ledování. A abych svoji léčbu mohl považovat za dokončenou, rozhodl jsem se na konec měsíčního tréninku absolvovat Krakonošovu 55. Tradiční pochod přes Krkonoše, který se v poslední době změnil v ultraitrailový závod v délce 100 a 55 kilometrů. Zvolil jsem kratší distanci, která mi o tak zabrala něco málo přes šest hodin a pětadvacet minut. Celkově to stačilo na bramborovou medaili. Zatím nejlepší umístění sezóny.
Byl to pro mě měsíc jako na houpačce. Nejdřív zranění s vidinou konce letošní běžecké sezóny a nakonec super umístění na tradičním závodě. Je vidět, že dobrý trénink a trocha vůle zmohou hodně. Ale pro příště bych raději měsíc o něco klidnější.
Pohled matky: Běhám přes Tydýty
Měsíc se s měsícem sešel a já jsem opět tady, abych vám poreferovala o tom, jak jsem se měla. Celý minulý měsíc byl prostě úžasný, i když velmi chaotický. Nejsem ten typ matky, která by se smířila s tím, že se zavře doma a celou mateřskou stráví v teplácích doma u plotny. Mám ráda své koníčky, které jsou zároveň i mou prací a pomáhají mi se v mnoha směrech rozvíjet. Uplynulé čtyři týdny jsme tedy s Emmou byly od rána do večera v terénu, objevovaly a učily se nové věci. Když jsem se na konci měsíce postavila na váhu, abych vám mohla napsat, zda se s mou postavou něco změnilo, nestačila jsem se divit. Jsem na své původní váze! Tedy na té, kterou jsem měla, než jsem začala před dvěma lety intenzivně běhat. A jak jsem to udělala?
Běhám přes Tydýty, které můžete znát z běžeckého seriálu Rungo závodů, a to pravidelně každé ráno. Jsou to takové tři relativně strmé kopečky, které když vyběhnete, vypustíte sice duši, ale cítíte se jako král. S touto váhou se ale v žádném případě nespokojím a půjdu dál, protože mizející kila mě neskutečně motivují. Kromě menší velikosti kalhot mám ale i neskutečné množství energie, dokonalou pleť, lesklé vlasy a přes den mě už nepřepadá tolik známý mikrospánek. Zda je to sportem, čerstvým vzduchem, který tady u nás v lese máme, nebo sluníčkem, které pravidelně odchytávám na procházkách s malou, nedokáži říct, vím jen jedno - cítím se naprosto skvěle! Dokonce tak skvěle, že jsem si našla několik druhů cvičení v místním fitness centru, které teď hodlám dvakrát týdně navštěvovat. Držte mi tedy palce, ať mě motivace a přebytek energie jen tak neopustí.
Tohle byl měsíc plný událostí. Matka se rozběhala a začíná polykat tréninkové kopce a otec si lízal rány po špatném došlapu. Oba jsme to zvládli na výbornou. Teď nás čeká zasloužená dovolená v Tatrách. Sledujte nás tedy dál.
Karolina a Nikola HavlíkoviKarolina Havlíková je úspěšná módní bloggerka. Její manžel, Nikola Havlík, je externím redaktorem RUNGO.cz. Kdo chce Nikolu poznat, může zavítat na pravidelné úterní trailové výběhy v Praze, které vede. Organizují se pomocí této skupiny. |
