• Na Horskou výzvu jsem šel bez čelovky i batohu, směje se Zdeněk Bezdíček

    Obyčejný chlapík, co běhá teprve dva roky, který však mnohé inspiruje, a to nejen svými výsledky, ale též nadšením pro běh, s nímž organizuje unikátní závod Jizerský ultratrail. S ním si Zdeněk Bezdíček zaběhl náročnou Horskou výzvu jaksi mimochodem, v rámci víkendového rodinného výletu.

    Zdeněk Bezdíček má výzvy rád, i když bolí. | foto: archiv Zdeňka Bezdíčka

    Říkáváš, že jsi toho za své dva roky amatérského běhání moc nedosáhl, pojďme se tedy podívat na tvoje zářezy na pažbě. Zaprvé tu máme Babice: vítězství.
    No, Babice jsem běžel v kategorii bosých. Takže mezi slepými jednooký králem. Ale ano, mezi nimi jsem vybojoval první místo.

    A byl jsi třetí ve Vlastibořicích.
    Vlastibořice… to víš, byl to první ročník, malá konkurence.

    Beskydskou sedmičku jsi dal pod 14 a půl hodiny.
    Tam jsem měl větší ambice, ale 2013 byl rychlý ročník a navíc je to závod dvojic, a to je o něčem jiném. Musíte si pomáhat s parťákem: jednou táhne on, jednou ty, je tam víc faktorů.

    Jen tak naslepo, jako by mimochodem, navíc bez čelovky, jsi zdolal Horskou výzvu. Uběhl jsi ji v čase první desítky.
    No, jeli jsme s rodinou na víkendový výlet. Zrovna se to běželo, byl to sice závod dvojic a já byl sám, ale chtěl jsem to zkusit i tak. V pátek jsem řekl ženě, že bych si to zkusil zaběhnout a ráno že jsem zpátky. A šel jsem. Po domluvě s pořadatelem na neoficiálním startu, bez parťáka to oficiálně nešlo, jsem se šel projít kolem borců na startu. Když jsem srovnal svůj hydratační pás se dvěma lahvičkami po dvou decilitrech s batohy ostatních, jsem si šel koupit batoh taky.

    Nákup za pět dvanáct.
    Spíš ve dvanáct. Koupil jsem batoh s hydrovakem. Ale byl to cyklobatoh. Nasypal jsem do něj gely, hodil čelovku, naplnil vak po okraj ionťákem a postavil se na start.

    Jaké to bylo, běžet samotný?
    Samotný jsem moc neběžel, běžel jsem většinou s někým. Musel jsem, baterky do čelovky jsem totiž nechal v autě, takže jsem se vezl s lidmi, co mi svítili na cestu. Ztrácel jsem se, popobíhal jsem se závodníky, ale zdálo se mi, že běží pomalu, tak jsem po chvíli vždy přidal…

    ... a zaběhl ses.
    Ano, asi 10 kilometrů. Byl jsem marnej, ale bylo to super. Navíc jsem během pětadvaceti kilometrů vypil snad dva litry toho ionťáku. Tak blbě mi ještě nebylo. K tomu jsem se při dobíhání na občerstvovačku natáhl a rozedřel si obě dlaně. Ošetřovatel mi to zalepil mýma compeedama, které mi během následných dvou set metrů stejně slezly, naplnil jsem hydrovak, ano, opět iontem, a vyrazil. Hydrovak jsem ale špatně zavřel, za chvíli jsem měl záda a zadek od iontu. Super zážitek.

    Základ jsem měl z lepení plakátů

    Co tě vlastně motivovalo k prvnímu vyběhnutí?
    V tomto jsem jako většina ostatních, moje hmotnost.

    Měl jsi sportovní základy z minulosti?
    Nic moc vrcholového, jen fotbal, III. třída, skupina B. Základ jsem měl spíše z práce, co jsem dělal jako mladej v Německu. Nosil jsem měsíce každý den po městě batoh s 30 kilogramy v plakátech a lepidlech, nachodil po městě mraky kilometrů a lepil a lepil. A tak to šlo dny, týdny a měsíce dokola. Byl jsem sice střízlík, ale v posilce jsem dával závaží jako namakaní bejci kolem. Nějaká rychlost pochází i odtud, řekl bych.

    Vysílení po závodě. Jak asi vysílí Zdeňka Bezdíčka organizace Jizerského

    Vysílení po závodě. Jak asi vysílí Zdeňka Bezdíčka organizace Jizerského ultratrailu?

    Kromě běhání organizuješ svůj závod, Jizerský ultratrail na čtyřiašedesát kilometrů, s převýšením 2 400 metrů.
    Ano, měl by to být závod, který si lidé užijí, s domácí atmosférou. Závod pro lidi, závod pro fanoušky, pro všechny.

    Jaké s ním máš plány?
    Nemalé, atmosférou bych se chtěl přiblížit třeba UTMB a jemu podobným. Takový pohodový, usměvavý podnik, nechtěl bych z něj udělat masovku. Rád bych ho měl organizačně perfektně podchycený a rád bych dal lidem super zábavu, v místě, kde se toho doteď moc neděje.

    To je celkově hodně ambiciózní. A běžecké plány na tento rok?
    Začínám teď systematičtěji trénovat na pražskou půlku, pak repete Horské výzvy a s ženou nějaký evropský ultra závod, ať nasbíráme zkušenosti pro pořádání JUT. Nicméně to je asi vše, co vím konkrétně. Také musím pracovat, dělám designéra, a věnovat se rodině. Kdybych chtěl běhat naplno, už by se to projevovalo deficitem někde jinde. Navíc teď nějak chybí motivace vyběhnout, trochu s tím bojuju.

    Co tě demotivuje?
    Nezdravící běžci. Taky když chytnu vlka a nekonečné rovinky té placky, kde běhám, všechny zajíce už tam znám jménem. Potřebuju hory. 

    A motivace?
    Vypadá to, že se budeme doplňovat na závodech se ženou, která začala minulý rok též běhat, takže společně strávený čas dostane i jiný rozměr. Pak také nějaké dlouhé závody, ale tři hodiny na trénink každý den opravdu nemám, takže kluci z SK Babice ani Dan Orálek se bát nemusí.

    Děláš i jiný sport? Uvažoval jsi o něčem?
    Rád bych letos zkusil jeden triatlon. Běh, kolo a plavání jdou u mě ruku v ruce a jsou to sporty, které mám rád. Trochu tím rozbiju monotónnost běhu. Ale i tam je problém s časem na trénink.

    Opravdu na sobě ani po výletu po tvých výsledcích a ambicích nevidíš nic inspirativního?
    Ne. Jsou i jiní kamarádi, známí, co běhají lépe, déle, rychleji, pořádají závody. Je ale pravda, že běhání je pro mě smysluplná činnost. Inspirovat jiné běžce je fajn, ale jít běhat a umět se za to sám pochválit, to už musí každej sám.

    Autoři: ,


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.