Na závodech startují muži a ženy obvykle společně. To má mnohé výhody, ale znamená to, že u dětí se vystřídat zkrátka nemohou. Má-li však být běh pohybovou aktivitou pro celou rodinu, včetně nejmenších dětí, ocitá se obvykle žena (méně často muž) v nedobrovolné roli hlídače dětí a věcí, fotografa, nosiče vody a podobně, zatímco se zbylí členové rodiny na svých trasách proběhnou. Přitom právě běhy mimo dráhu mohou být dobrým řešením pro atletky, které se na závod na dráze ještě necítí a mohou si tu otestovat formu a zazávodit si v psychické pohodě, bez tlaku na bodová hodnocení. To je pro závodní kariéru atletky-maminky výrazným limitujícím faktorem. V orientačním běhu je situace jiná, rodiče si mohou pohlídat děti navzájem, neboť vybíhají v odlišný čas, a tak se mohou u dětí vystřídat.
Jaké jsou tedy možnosti, co pro to můžeme udělat my sami a co organizátoři závodů?
Jednoznačně nejlepší je samozřejmě pomoc v rodině. Děti mohou zůstat s někým doma nebo vyrazit s hlídacím doprovodem. Ten běhajícím rodičům v mnohém ulehčí i tím, že pomůže děti, pokud patří k malým sportovcům, vypravit na jejich starty. Pomoci mohou i kolegyně či kolegové, kteří mají starty jindy než maminka. Nejlepší jsou v tomto případě závody na dráze nebo okruhové běhy mimo dráhu, logisticky složitější jsou naopak běhy "odněkud někam".
Ideální by byly závody s hlídáním dětí. Jelikož jsem několik článků napsala i na toto téma, podařilo se mi sehnat odezvu: mnohé maminky by si za hlídání dětí byly ochotné i něco připlatit. Pro pořadatele je to ale obvykle starost a výdaj navíc, proto to až na výjimky dosud neřešili.
Pokud jsme jako mámy neměly možnost hlídání, ale závodů se chtěly účastni i přesto, měly jsme několik možností. Zaprvé, odběhnout závod s kočárkem. To je však možné jen na vhodném terénu, a pokud nám nezáleží na čase. Zadruhé, najmout si po dobu závodu a rozcvičení profesionální hlídání. To lze domluvit ve větších městech, kde fungují hlídací agentury. O dítě či děti se postarají dobře, včetně miminek, něco to ale stojí, řádově několik stokorun. Též se můžete zavčas zeptat přímo pořadatele. Může vám dát dobrý tip na podobnou službu v místě závodu, případně zaúkolovat dobrovolníky. To bývá obvykle zdarma, je ale fajn oplatit tenhle servis malou pozorností, například kávou, květinou nebo bonboniérou. Někdy nezbývá, než hledat pomoc až na místě. Je to nejméně vhodný způsob, použitelný jen nouzově.
Světlejší perspektivy?
Začíná se ale blýskat na lepší časy. Poslední dubnová neděle se v pražské Stromovce nesla ve znamení Běhu s Aperiem s podtitulem Rodičovství je běh na dlouhou trať. Závod byl skvěle zorganizovaný tak, aby mohla běžet skutečně celá rodina. Když byli rodiče na dráze, mohli své děti svěřit do Fanklubíku. Bylo tu o ně dobře postaráno a startovné to neprodražilo.
Závod si mohou užít i vaše ratolesti.
Soutěže mohou čekat i na ně.
Za dalším takovým závodem se mohou maminky i celé rodiny vypravit do Kladna. Čtvrtý ročník Maminy Cupu se uskuteční 31. května. Tyto nedávno vzniklé sportovní hry pro maminky malých dětí se okamžitě zalíbily a pořadatelé z Asociace firemních sportů chystají pro stále vyšší počet startujících další ročníky. Děti hlídá profesionální agentura a sportující maminky mohou zápolit v různých sportovních odvětvích, včetně běhu a atletického čtyřboje. Startovné je na takovou akci sice trochu vyšší, ale akce jako taková může být dobrou inspirací pro další.
Jak takové hlídání probíhá? Maminky předávají děti chůvičkám, vyplní a podepíší formulář s důležitými údaji například o zvycích dětí a s kontaktem na sebe. Nejmenší miminka byla logicky v menším počtu na jednu chůvu než starší děti. Pro ty byl připraven program, malování i závody na odrážedlech. Děti bylo možné přijít nakojit či přebalit.
Běžecké závody z řad silničních běhů a krosů by vystačily dle mého názoru s daleko skromnějším pojetím než Maminy Cup s celou skupinou agenturních chůviček a velkým zázemím. Podle předběžného zájmu by stačila jedna nebo dvě. Plně by pak postačovala mateřská školka nebo mateřské centrum v místě závodu, případně jakákoli jiná místnost, která by vytvořila odpovídající zázemí – teplo, nějaké hračky, toaletu, nápoje. Maminky by v přihláškách předem, které již jsou u mnoha závodů běžnou záležitostí, mohly rovněž předem a závazně přihlásit i své děti k hlídání, s uvedením věku a dalších náležitostí, jako tomu bývá například v hlídacích koutcích ve velkých fitnesscentrech. Děti by pak mohly hlídat učitelky ze školky v rámci přivýdělku nebo najaté chůvy s potřebnými osvědčeními. Jejich odměnou by mohl být malý příplatek ke startovnému. Počítat by se mělo i s těmi závodnicemi, které se rozhodnou přihlásit dítě na místě, příplatek by tu měl být ale o něco vyšší.
Děti se samozřejmě také mohou účastnit svých závodů. Pokud by ale děti závodily, měli by se o ně na startu postarat rodiče. Najatý personál by skutečně nemohl zároveň zodpovědně hlídat děti, které právě neběží, a ostatní vypravovat na závod.
Snad by tento návrh mohl sloužit jako inspirace při organizaci závodů a ukázat rodičům další možnosti, jak se nemuset vzdávat svých oblíbených aktivit, aby byly běžecké závody skutečným potěšením pro celou rodinu.
