• Zápisník Ondřeje Fejfara: Máknul jsem si na Floridě

    Čtyři týdny strávil na soustředění na Floridě, bokem si tam střihnul a vyhrál závod na deset mil, v traťovém rekordu. Teď už se těší na první, dubnové závody. Běžec týmu AK Kroměříž Ondřej Fejfar se s vámi bude dělit o to, jak vypadá rok českého běžce. Tady máte první porci.

    Své stopy otiskl Ondřej Fejfar i do floridského písku. | foto: archiv Ondřeje Fejfara

    Konec minulého roku mi nevyšel úplně podle představ, léčil jsem si zánět šlachy na levé noze, který jsem si přivodil na kempu s českou reprezentací na Šumavě. Z počátku nevinné zranění, způsobené nejpravděpodobněji přetížením, mě nakonec běžecky omezilo téměř na tři týdny. Na jinak velice povedené soustředění jsem nemohl navázat a zimní přípravu jsem začínal prakticky od začátku. Několik týdnů mi trvalo chytit to správné tempo a mnoha tréninky jsem se protrápil. Věděl jsem ale, že to musím vydržet, protože zimní část přípravy je pro běžce klíčová. Člověk si musí natrénovat "do zásoby", aby měl v závodním období z čeho brát. V této době vůbec nezávodím a soustředím se pouze na trénink.

    Jako zpestření jsem často zařazoval běh s holemi, jednak mi pomohl v rekonvalescenci po zranění, jednak jsem s holemi odběhal několik dlouhých výběhů po horách doma v Krkonoších. Musím říct, že je to makačka, ale pro toto období naprosto ideální typ pohybu. Mimoto jsem také častěji posiloval střed těla, v Praze mi připravoval skvělé tréninky můj kondiční trenér a "core guru" Petr Soukup.

    Fotogalerie

    V lednu se mi ještě přidaly důležité zkoušky ve škole a 12. ledna jsem si stihl na otočku odskočit na kros evropské série do italského městečka Rovereto. Přes všechny klacky pod nohama mi těžký desetikilometrový závod v nádherném prostředí kopcovité vinice docela vyšel, obsadil jsem v konkurenci běžců z deseti zemí 15. místo. Ověřil jsem si, že už se opět začínám slušně rozbíhat.

    Florida s nevyzpytatelným počasím

    Na únor jsem již od podzimu plánoval delší soustředění v teple. Pro vytrvalce, který má své veledůležité závody již hned na začátku dubna, je to ideální termín. Volba nakonec padla na Floridu, kde se mi naskytla možnost kvalitního zázemí. Naštěstí se mi podařilo zvládnout zkoušky v plánovaném termínu a 22. ledna jsem odletěl do Tampy, aby se stala na měsíc mým domovem.

    Díky dostatku času jsem si mohl první týden udělat spíše aklimatizační. Vše jsem měl předběžně prozkoumáno přes Google Earth, tak jsem si dokonce vyšetřil pár dní na menší výlet po Floridě, navštívil jsem Národní park Everglades, procházel se mezi desítkami volně žijících aligátorů, zatrénoval jsem si na Miami Beach a navštívil jsem vesmírné středisko NASA na Cape Canaveral. Velmi příjemný bonus celého soustředění.

    A dá se vůbec na Floridě běhat? Zimní počasí dokáže být na Floridě velice rozmanité a je charakteristické teplotními výkyvy. Zažil jsem, že z poměrně chladného počasí, kdy denní teploty dosahovaly sotva k patnácti stupňům, bylo během dvou dnů třicet stupňů ve stínu a zase naopak. Ze začátku jsem vybíhal kolem desáté hodiny, jak jsem na soustředění zvyklý, jenže během jedné hodiny vyskočila teplota třeba o 6 až 7 stupňů výše a náročnější trénink se tak stával spíše bojem o to, abych ho hlavně v pořádku dokončil. Musel jsem se podmínkám přizpůsobit, brát si vždy dostatek vody či vybíhat dříve.

    Bydlel jsem v nádherné oblasti, kde okolí připomínalo velký park. Po obou stranách téměř všech silnic (po kterých dopoledne skoro nikdo nejezdí, protože jsou všichni v práci) jsou za zeleným pásem krásné chodníčky, něco jako u nás cyklostezky. Jediné, ale veliké minus (s nímž jsem ovšem předem počítal) bylo, že Florida je jedna velká rovina. Každý trénink byl tedy s nulovým převýšením, o to víc jsem se musel v parku či na travnatém hřišti věnovat posilování.

    Vyhrát závod a rychle na waffle party

    Nebyl bych to já, kdybych si na Floridě také nezazávodil. Na internetu jsem našel trailový závod na 10 mil, který se konal na závěr mého pobytu, podle webových stránek to vypadalo spíše na lokální závod. Nemile mě ale překvapilo, že start organizátoři naplánovali již na osmou hodinu ráno, mělo to prý zabránit běhu ve velkém vedru.

    Ondřej Fejfar

    Narodil se v roce 1989 ve Vrchlabí, studuje magisterský program na VŠE v Praze. Běhá za AK Kroměříž.

    Největší úspěchy:

    • 1. místo We Run Prague 2012
    • 2. místo na MČR na 10 000 m (2012)
    • 6. místo Karlovarský půlmaraton - 1. Evropan v cíli (2013)
    • Vítěz v amatérech na nejtěžším závodě extrémních štafet - Dolomitenmann (2013)  
    • Účastník ME v běhu do vrchu v Bulharsku (2013)

    Osobní rekordy:

    • 5000 m 14:35,76
    • 10 000 m 30:22,07
    • půlmaraton 1:07:41

    Když jsem na start dorazil, ještě rozespalý, v 6:45, teploměr ukazoval minus stupeň a půl. To byl pro mě šok, nicméně spoustu Američanů to nijak nerozhodilo a stejně přijeli v kraťasech. Já na sebe navlékl vše, co jsem měl právě u sebe, a vyrazil se odprezentovat. Startovné 40 dolarů nepatří na naše poměry zrovna k nejlevnějším, hlavu mi ale více zamotalo, jak se mám na závod obléknout. Nakonec jsem zvolil dlouhé triko a trenky, což se ukázalo jako dobrá volba.

    Sluníčko pomalu vycházelo, v 8 hodin bylo na startu už asi 3,5 stupně. Desetimílovou distanci běželo přes 130 běžců a běžkyň, přibližně stejný počet běžců zvolil pětikilometrovou trať. Kromě první míle vedla celá trasa závodu v terénu po úzké klikatící se pěšině. S neustálou změnou směru a tempa jsem si velice vyhrál. Trať byla perfektně značená, pořadatelé si s tím dali opravdu práci a červené praporky v zemi byly zapíchané snad každé dva metry! Závod jsem si velice užil, chlapíkům z Tampy a okolí jsem utekl hned na začátku a celou dobu jsem si běžel svoje tempo. Nakonec z toho byl asi o tři minuty překonaný traťový rekord, druhému v cíli jsem minut nadělil sedm. Bylo ale vidět, že většina účastníků běžela spíše pro radost a že si to také náležitě užívali, což je dobře.

    Když jsem probíhal cílem, teploměr ukazoval příjemných 12 stupňů a dál se rychle oteplovalo. Po závodě následovala místo oběda snídaně v podobě waffle party, místo tradičního českého guláše či těstovin vítaná změna.

    Výsledkem floridského soustředění byly stovky naběhaných kilometrů a samozřejmě nespočet kvalitních tréninků, z nichž jsem několikrát odcházel téměř po čtyřech. Až jaro ukáže, zda to byla dobrá volba, já však věřím, že ano.

    Jarní sezonu již tradičně začínám svými oblíbenými závody Rohálovská desítka a Pečecká desítka, které se pro mě staly srdeční záležitostí a zároveň je to skvělá příležitost otestovat si formu na samém začátku. Považuji se především za závodní běžecký typ a tyto závody mě nabíjí energii, kterou budu moci po měsících tvrdého tréninku konečně zužitkovat.

    Vrcholem jara pro mě bude především premiéra na Pražském půlmaratonu, na který se velice těším, a v květnu potom mistrovství České republiky na 10 tisíc metrů na dráze, kde budu moci naplno vyzkoušet svoji rychlost a kde se pokusím stlačit čas co nejvíce k třicetiminutové hranici.

    Přeji, aby šlo vše podle plánu nejen mně, ale i vám.

    Autoři:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.