Výmluv, proč nevyběhnout, je vždycky hodně.

Výmluv, proč nevyběhnout, je vždycky hodně. | foto: Rungo.cz

Zabijte v sobě lenost. Dokonalé vybavení, ani ideální počasí k vyběhnutí nepotřebujete

  • 7
Tvrdím, že každý sportovec je aspoň trochu masochista. Já určitě. Běh už mi způsobil pár černých nehtů, bolavých kolen a barevných puchýřů. Přesto v něm s radostí pokračuji, a doufám, že ještě dlouho budu.

Na úvod Vás musím trochu zklamat – můj příběh o běhání asi není nijak dojemný. Běh mě nevyléčil ze závislosti. Nemám nadváhu. Ani transplantovanou ledvinu. A když se nad tím tak zamyslím, kdykoli vybíhám, stále se ptám se sama sebe, proč takovou blbost vlastně dělám. Moje pomyslná běžecká kronika má zatím jen pár stránek. A mezitím už párkrát začala zapadat prachem, ba i plesnivět. Za tu dobu jsem ale zažila pár zkušeností, se kterými bych se ráda podělila.

Například, že běh je - odpusťte mi to bohapusté přirovnání – jako divoká šelma. Můžete mu kupovat drahé dárky a naklonit si ho drahými sporttestery, super běhacími botami, které by mohly vyhrát závod i bez účasti Vašich nohou nebo slušivým sportovním oblečením, ve kterých byste mohli i do práce, ale u  nohou vám bude vrnět leda Vaše ego. Jasně, když funíte do kopce, tak je zřejmý, že jediný, co Vám pomůže je ten úžasnej sporttester, běhací boty nebo prostě jen to, že Vám to bude slušet. A je přece samozřejmý, že to teď musíte vzdát a ten kopeček vyjít, když jste neběhali podle žádnýho tréninkového plánu a nebyli na toho mrňavýho zrádce připravený.

Bohužel, jediný způsob jak uběhnout to, co chcete tak, jak chcete, je prostě běhat. A běhat. A pak taky.. já nevím, jestli to můžu říct, ale..běhat. Podle mě je rozdíl mezi běžcem a dobrým běžcem jen ten, že dobrý běžec se nebojí běžet na pokraji sil. A vydrží. Pokud nasloucháte zpěvu ptáků, pozorujete dopad slunečních paprsků a počítáte hvězdy na obloze, pak máte zajisté poetickou duši. Ale na závodě si budete všímat akorát svých kapitulujících plic. Pokud Vám to sluší na fotkách ze závodů, pak vám závidím. Ale určitě jste nevyhráli.

I já se vymlouvala na supersportovní vybavení. I já předstírala že mám při běhání uměleckou duši. I já mám pár dobrých fotek ze závodů (a taky vypadám jak na procházce). Jenže poté následovalo dlouhé období kapitulace a z běhů jsem se vracela po pár minutách ještě naštvanější. Avšak mezitím, co mi žebra drtil jedovatý břečťan deprese, zoufalství a uražené hrdosti, dalo pár běžeckých géniů hlavy dohromady a vymysleli..veřejné tréninky v Konopišťském parku. Neskutečně mě to nakoplo. Ježišmarja, možná funím jako hroch, vypadám, jak kdyby mě někdo škrtil ostnatým drátem a zítra zas nebudu moci chodit, ale přece se teď nezastavím! Nebudu říkat, že jsem pak vzala běh na milost. To on se slitoval nade mnou.

A tak mi pobyt s novou běžeckou skupinkou věnoval pár nových poznatků: když už myslíte, že neuběhnete ani krok, můžete ještě třikrát přidat. Nebo někoho předběhnout. I víckrát. Umřít můžete až potom. Když máte pocit, že je venku moc ošklivo a že se vám poběží špatně, věřte, že běhat v mírném dešti je mnohem lepší, než kdyby krásně sviťánkovalo sluníčko. Krom toho, sprintovat před lijákem je děsná psina.

Na první tréninky jsem jezdila na kole. Před nimi jsem visela na předpovědi počasí, abych měla důvod poslechnout svoje vynervované já. Z toho posledního jsem běžela. Šťastná, jistá, že i když je hnusně, pršet nezačne ani omylem a mým palivem byla – odpusťte ten otřepaný výraz – čistá euforie. A pak taky ten heavy metal v uších...

Těm chytrým hlavám patří mé velké dík. Naučily mě vykřesat ze sebe sílu, o které jsem ani nevěděla, že mám. Tu sílu máme všichni. Jen jí v nás šikanuje ta tuna lenosti a pohodlnosti.

Takže, až budete skuhrat nad nedokonalým vybavením, počasím nebo časem, dejte si facku. Jediné, co potřebujete, je silná vůle. A podpora. A pak už je to jen na vás.

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

Marek