Reklama

Doporučujeme

Wingsy 2 od Salomonu 1200 kilometrů poté aneb jak to vidí běžecký nýmand

Vzhledem k tomu, že jsem se na Rungo.cz nedopátral článku o modelu Wings Flyte 2 od Salomonu, rozhodl jsem se podělit o své zážitky. Tentokrát to bude poněkud netradičně ne na úplném začátku jejich životnosti, ale na jejich sklonku.

| foto: Martin Žákpro iDNES.cz

Wingsy jsou klasický trailový model vhodný pro ty, kteří se nechtějí moc přizpůsobovat povrchu, pro který jsou speciální boty dělané. Majitelé těchto bot si prostě běhají, kam se jim zachce. Je to, pravda, už trošku výběhový model, přesto se na internetu dají ještě sehnat. V některých sportovních řetězcích pak běží jejich výprodeje, kde je mohou vlastníci méně tradičních rozměrů nohou sehnat za velmi dobrý peníz. Já si je pořídil loni v létě jako náhradu za model X-Tour 2, který mě hodně uspokojil, a nalítal jsem v nich téměř 1700 kilometrů. Jak si tedy vedly Wingsy?

Trocha teorie

Jak již bylo řečeno výše, jedná se o klasický trailový typ vhodný pro všechny druhy povrchů. Jak už to u univerzálních bot bývá, na žádném povrchu nevyniká, ale taky běžce na žádném povrchu nenechá vyloženě ve štychu. Vyrábí se v provedení bez a s GTX membránou. Já jako starý škrt volil levnější provedení bez membrány, přece jen patřím k těm, kterým se noha umí slušně zapotit, a to já nemám to moc rád.

Fotogalerie

Podrážka boty je gumová, výrobce uvádí technologii Contagrip, která by měla zajistit dlouhou výdrž a dobrou přilnavost. Většinou se tyto dvě vlastnosti umí mezi sebou spolehlivě vylučovat, ale tentokrát bych si dovolil vcelku souhlasit. Zespoda to vypadá jak pneumatika od traktoru se šípovým dezénem. Jednotlivé špunty mají poměrně velkou plochu, což slibuje slušnou výdrž na tvrdých površích. Ostatně použitá guma také nepatří zrovna k nejměkčím. Výška podešve pod patou je 27 milimetrů, pod nártem pak 17 milimetrů. Vnitřek boty je osazen stélkou Ortholite, u které se dovídáme, že nám zajistí sušší, zdravější, chladnější a lépe pružící prostředí. Mezipodešev je vyrobena z materiálu EVA.

Orientační poměry mezi druhy povrchů, které bota odběhala

  • asfalt 40 %
  • zpevněný povrch 25 %
  • polní cesty 35 %

Vlastní bota je vyrobena ze síťovaného materiálu, který slibuje dobré odvětrání jejího vnitřku za běhu. Podél celé spodní části by měla být vybavena ochranou proti blátu a mokru. Odolnost proti vodě slibuje GTX model. Použitá technologie Sensifit by měla zajistit dokonalé obalení nohy tak, aby nám nejezdila v botě jako v holínce. Samostatnou kapitolou je pak rychlovázání. Na jazyku je pak praktická kapsička, do které se dá schovat oko šňůrky tak, aby se někde v lese o nic nezachytilo a běžec si nesedřel čumák. Celá bota je pak vhodnější pro středně široký nárt, ale poradí si i s širším.

A jak to vypadá v praxi?

Bota jako taková pro mě představovala oproti jejímu předchůdci kvalitativní skok nahoru. Podrážka je poměrně široká, takže při došlapu se cítím velice stabilně. Ač jsem si koupil botu asi tak o 1,5 čísla větší, sedí na noze bezvadně. Do boků je akorát, vepředu mám něco kolem 1,5 centimetru místa, a to je tak akorát. Slušná výška materiálu pod patou je znát, boty hezky tlumí i na tvrdém povrchu. Zato s tloušťkou materiálu pod nártem bych trošku polemizoval. Pokud jdu přes špičku, bota mi tam přijde tak trošku minimalistická.

Salomon Wings Flyte 2

určení: trailové univerzálky
hmotnost: 310 gramů
drop: 10 milimetrů
cena: od 1 499 korun

- klady:

  • poměr cena/výkon
  • dobrá stabilita a adheze na různých površích
  • odolná podrážka
  • velmi dobře řešený dezén
  • pohodlí

- zápory:

  • dva větrací otvůrky hned nad podrážkou
  • poněkud minimalističtější špička
  • rychlovázání ne každému sedne

Velice kladně hodnotím jak materiál, tak dezén podrážky. Tento „traktorák“ je velice solidním kompromisem pro časté změny terénu na trase a zvládá je téměř v celém jejich rozsahu. Dezén má velice slušnou samočistící schopnost. Velká plocha jednotlivých špuntů zajišťuje zajímavou výdrž podrážky, i po 1200 kilometrů náběhu je jejich výška naprosto dostatečná. Pod patou mají asi 2,5 milimetru, uprostřed chodidla tak 3 – 3,5 milimetru. Na špičce jsou tyto údaje 1,5 - 2 milimetry uprostřed a 2,5 milimetru na krajích. Tyto hodnoty samozřejmě hodně záleží na terénu a technice. Já se snažil většinu času chodit přes špičky, abych si neobouchal patu, jenže bolest kolem kotníku a jeden článek Vítka Kněžínka mě donutili přesunout došlap doprostřed chodidla.

Materiál boty je velice dobře prodyšný, ani mě se noha uvnitř moc nepotí (a to je co říct). Bota na noze dobře sedí. Ze začátku byla v bocích nártu těsnější, ale dokázala se chodidlu dobře přizpůsobit. I když je asi o 1,5 centimetru delší, noha v ní při sebězích drží a neklouže. Vnitřek boty je příjemně měkoučký a noha se cítí asi jako náš líný kocour v pelíšku. Nejsem si úplně jistý ochranou spodní části proti bahnu a vlhkosti, protože z vnější strany jsou v materiálu, který ji má zajistit, dva větrací otvory, kudy spolehlivě vodu z louže nebo bahna naberete. Proč tam nechal tesař díru, ví asi jen ve Francii.

Líbil se vám článek?

Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

Dost trpělivosti vyžaduje šněrování jedním tahem. Opravdu jsem chtěl tu tkaničku rozstříhat a dát tam klasickou, jako byla u modelu X-Tour 2. Nakonec jsem si zvyknul, ale trvalo to asi tak 2 měsíce, než se celý mechanismus rozchodil. I když co si budeme povídat, možná za to rychlošněrování nemohlo a chyba byla úplně někde jinde. Kapsička na šňůrku je výborný nápad a budiž mi mementem, že jsem ani nevěděl, že tam je. Objevil jsem ji asi tak po měsíci, kdy jsem si náhodou přečetl článek jedné běžecké kolegyně na internetu, kde se o ní zmínila. Do té doby jsem šňůrku všelijak více či méně úspěšně zamotával. Ale co, do důchodu už zas tak daleko nemám a hlava už lepší nebude. Každopádně po jisté době člověk zjistí, že je takové šněrování příjemná věc a kupodivu dobře funguje.

A jak to funguje za běhu?

Funguje to dobře. Pokud bych chtěl být stručný a výstižný, vystačil bych si s touto jedinou větou. Zkusme to ale trošku rozvinout:

  • pevné povrchy – podrážka samozřejmě disponuje velice dobrou adhezí, na druhou stranu materiál není natolik měkký, aby ubýval zoufalému spořivému běžci před očima,
  • zpevněné povrchy – dezén spolehlivě zabírá i na površích, jako je např. škvárou zpevněná cyklostezka. Materiál podrážky je odolný, ani po takovém náběhu, jaký moje boty mají, nejsou na podrážce patrné záseky od ostrých kamínků či kamenů,
  • polní cesty – největší výzva pro Wingsy. Na travnatých površích má podrážka velice dobrou adhezi, nerozhodí ji ani mokrý travní porost. Samozřejmě má problémy s kluzkým hliněným povrchem některých polních cest, podrážka se hned zalepí a klouže. Stačí však trocha travního porostu nebo klidně i mokré listí a adheze dezénu se prudce zvyšuje. Dost pomáhá i to, že je podrážka vytažená oproti botě do šířky a má relativně velkou plochu.
  • sníh – pro mě asi největší překvapení. Na zledovatělém povrchu klouže jak brusle, stačí ale slabší vrstva sněhu nebo rozdrcený led a situace se rázem zlepšuje. I na takovém povrchu nám pak bota dokáže zajistit potřebnou přilnavost.

Závěrem

Z mého pohledu běžeckého nýmanda a věčného začátečníka jde o velice povedený kousek. Bota určitě není určena náročným běžcům, ovšem široké veřejnosti je schopna dobře a dlouho sloužit. Dokáže si porozumět s většinou povrchů a je ideální pro ty, kteří si prostě běží, kam se jim zachce a nechtějí moc řešit, jaké povrchy je cestou čekají. Materiál boty vypadá bytelně, ani po 1200 kilometrech na nich není patrné vážné opotřebení (pokud je teda občas umyju). Jestli je ještě někde v mé velikosti seženu, bude to pro mě jasná volba.

Napište svůj článek i VY

Psaní o běhání je někdy náročné.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

Reklama
Sdílet článek Facebook Twitter Google Plus
Článek se mi líbí
Reklama

10 příspěvků v diskusi

Další z rubriky Čtenáři sobě

Zimní motivace

Trail na Lofotech

Běžím, ergo jsem

Štafetová míle

Reklama