• Jaké to je toulat se v zimě po horách? Vyzkoušeli jsme skialpinismus

    Nejen běháním živ je člověk, proto je dobré občas zařadit i doplňkový sport. V létě běžci nejčastěji nasedají na kolo, zimní sezóna je zasvěcená běžkám. Pokud ale chcete vyzkoušet něco nového, doporučujeme zaostřit na skialpinismus. Sport, který nás naprosto okouzlil.

    Horský vůdce Gabo Adamec vede naší skupinku po značené ski touringové trase | foto: Vít Kněžínek, Rungo.cz

    Dá se představit jako kombinace běžkování a sjezdového lyžování. Potřebujete lyže se speciálním vázáním, které umožňuje přepínat mezi volnou patou (jako na běžkách) a pevně zafixovaným chodidlem (jako u sjezdových lyží). Nedílnou součástí skialpových lyží jsou i stoupací pásy, které se nasazují na skluznici a pomáhají pohodlně zdolávat i ty nejprudší kopce.

    Navzdory zavádějícímu názvu se dá skialpinismus praktikovat i mimo Alpy a české a slovenské hory nabízejí hned několik lokalit, které jsou pro něj jako stvořené. I kvůli tomu se můžete setkat s názvem ski touring nebo ski mountaineering (skimo), který vystihuje podstatu tohoto sportu mnohem lépe. Na rozdíl od tradičních lyžařských disciplín totiž nejste odkázaní na upravené sjezdovky nebo vyfrézovanou stopu, ale můžete vyrazit do volného terénu, kamkoliv se vám zlíbí. Sami si tak vybíráte vlastní linii, kterou vyšplháte na vybraný kopec, a stejně svobodnou volbu máte i při následném sjezdu dolů.

    Pohyb v zasněžených horách však s sebou nese jistou míru rizika, jenže na skialpech můžete řádit i v okolí sjezdovek nebo na vyznačených trasách, jichž se v okolí lyžařských středisek objevuje čím dál víc. Tato forma ski touringu je stejně bezpečná a nenáročná, jako když se jdete projet na běžkách, bát se zde nemusíte lavin ani jiných vysokohorských nepříjemností.

    Premiéra na ledovci

    Začátkem listopadu jsme měli na rakouském ledovci Kitzsteinhorn možnost vyzkoušet všechny typy pohybu na skialpových lyžích od jízdy v prašanu a stoupání volným terénem přes pohodový výlet po vyznačených trasách až po fyzicky nejnáročnější zdolávání sjezdovek. Celá akce byla koncipována jako seznámení se ski touringem, zajištěn byl i horský vůdce Branislav „Gabo“ Adamec.

    Gabo Adamec nás vede směrem k vrcholu Kitzsteinhorn.

    Gabo Adamec nás vede směrem k vrcholu Kitzsteinhorn.

    Ubytovali jsme se v horské chatě ve dvou a půl tisících metrech nad mořem, naházeli jsme do sebe polévku, nafasovali lyže, stoupací pásy a hole a hurá na svah.

    První tůra

    Instruktáž byla velmi blesková, více času však ani nebylo potřeba. Manipulace se skialpovým vybavením je velmi intuitivní a dá se naučit během okamžiku. Hlavně je třeba naučit se přepínat vázání mezi stoupacím a sjezdovým módem a nasazovat stoupací pásy.

    První kroky byly velmi neobratné. Důvod je prostý. Stoupací pásy sice na sněhu drží naprosto dokonale a nepodklouznou ani o centimetr, ale moje hlava se s touto skutečností odmítá smířit a nohy našlapují zbytečně opatrně, jako kdyby měly každou chvílí vyrovnávat podklouznutí a následný pád.

    Vyšlapanou stopou a po mírných sjezdovkách se stoupá jedna radost.

    Vyšlapanou stopou a po mírných sjezdovkách se stoupá jedna radost.

    Během několika desítek metrů se mi naštěstí daří přizpůsobit se nezvyklému pocitu a dál už se mi stoupá výborně. Velmi mi pomáhá i nacvakávací podložka pod patou, která zvedá náklon chodidla o pár stupňů a v prudkém svahu šetří moje zkrácené Achilovy šlachy.

    Uběhlo sotva deset minut a začíná mě to bavit. Stoupání na skialpových lyžích je totiž extrémně efektivní a při cestě vzhůru neztrácíte naprosto žádnou energii bořením se nebo smýkáním. Zatím jdeme stále po hladké sjezdovce s rozumným sklonem, takže ani nepociťuji nevýhody toho, že na skialpech stojím poprvé v životě.

    Hurá do volného terénu

    Po překonání sjezdovky se konečně blížíme ke stoupání v bočním svahu, který je o něco prudší a především pokrytý metrovou vrstvou čerstvého prašanu. Rychle zjišťuji, že kolmý styl nabírání výškových metrů, který byl na hladkém povrchu sjezdovky ideální, tentokrát naprosto nefunguje. Sníh se sype a sklon je příliš velký, takže nezbývá než začít do čerstvého sněhu vyřezávat krátké serpentiny.

    Nečekaný problém nastává při otáčkách. Ty je totiž potřeba provést technicky správně, aby vám lyže nezůstávala zahrabaná pod sněhem a zbytečně jste se nenadřeli jejím vyhrabáváním. No co, žádný učený z nebe nespadl a po pravidelném tréninku by taková obrátka nemělo být nic, co se nedá zvládnout. Časem do toho prašanu třeba přestanu padat i já.

    V prudkém svahu a hlubokém sněhu už to chce trochu cviku a zkušeností.

    V prudkém svahu a hlubokém sněhu už to chce trochu cviku a zkušeností.

    Blížíme se k vrcholu dnešní cesty a v nohách máme pět set výškových metrů. Na posledním úseku jsem si vyzkoušel, jaké to je prošlapávat čerstvou stopu, vynaložené úsilí pro pohyb vpřed se najednou zdvojnásobilo. I z toho důvodu (když ponecháme stranou bezpečnost) je vždy dobré na skialpy vyrážet ve skupince. Na čele se budete moci střídat a postupně odpočívat na chvostu, kde už je sníh umáčklý a každý krok vpřed o poznání snazší.

    To nejlepší za odměnu

    Na závěr přichází zlatý hřeb odpoledne. Sjezd dolů. Nejvíc se těším na pár stovek metrů perfektního prašanu, ale zajímá mě i to, jak si budou skialpy stát na upravené sjezdovce.

    Zážitek ze sjezdu hlubokým, čerstvě napadaným sněhem řadím mezi jeden z nejlepších z celého víkendu, ale ani jízda po sjezdovce není překvapivě vůbec špatná. Rozdíl oproti sjezdovým lyžím tam sice je, ale mnohem menší, než jsem čekal.

    První den jsem měl na nohách vyloženě turisticky laděné lyže Dynafit Baltoro a bylo na nich znát, že jsou uzpůsobené spíše na delší oblouky a kochací typ jízdy. Osobně preferuji spíše agresivní řezání zatáček, takže druhý den měl být ve znamení testování něčeho ostřejšího.

    Značené ski touringové trasy

    Druhý den ráno vyrážíme hned po snídani na druhé kolo. Tentokrát je na pořadu dne značená ski touringová trasa, která stoupá kopcem podél upravených sjezdovek a má poměrně příznivý sklon.

    Dolů sjíždíme pět set výškových metrů po červené sjezdovce. Musím říct, že po této zkušenosti mám jasno, až budu v budoucnu pořizovat nové lyže, budou to skialpy. Ve srovnání se svými sjezdovými slalomkami byla jízda na tvrdém podkladu takřka srovnatelná, a i když skialpové lyžáky nepodrží nohu tak dobře jako klasická sjezdová bota, jelo se mi velmi dobře a lyže se chovaly přesně tak, jak jsem od nich čekal. Na občasné sjezdování mi přijdou skialpové lyže naprosto dostačující, i když skalní sjezdaři pravděpodobně nebudou souhlasit.

    Stoupání ve stopě

    Po sjezdu už nás ale čeká avizovaná značená stoupací trasa zpátky k chatě. Stejně jako včera je to pět set výškových metrů, ale tentokrát delší cestou s nižším sklonem. Značenou ski touringovou trasu si můžete představit jako běžkařskou stopu, jenom v prudším svahu.

    Pohodový výlet na lyžích po značené trase. Takovou akci bez problémů zvládnou i méně trénovaní jedinci.

    Pohodový výlet na lyžích po značené trase. Takovou akci bez problémů zvládnou i méně trénovaní jedinci.

    V okolních svazích byla vykroužená tenká, skialpinisty vyšlapaná pěšina, kterou můžete vyběhnout na plný plyn a nahoře nebudete vědět o světě, ale stejně tak se můžete kochat krásnými výhledy a jít doslova procházkově. V této podobě je ski touring horskou turistikou, která neskýtá žádná rizika a jejíž náročnost se odvíjí zejména od toho, jak rychle chcete postupovat vpřed.

    Finále po sjezdovce

    Na závěr, těsně před odjezdem, jsem neodolal a sjel jsem si sjezdovku ještě jednou. Ne kvůli sjezdu samotnému, ale kvůli následnému výstupu. Tentokrát jsem ovšem zvolil kolmou cestu přímo po okraji sjezdovky. Zajímalo mě totiž, jak může být takové stoupání náročné a jaký je to pocit.

    Nahoru jsem při teplotě minus deset stupňů dorazil s krátkým rukávem a bez čepice za rovnou půlhodinu. Intenzita pohybu se pohybovala na hranici anaerobního pásma a pro nabírání síly do nohou by tohle mohl být naprosto perfektní trénink, který se dá provozovat na jakékoliv české sjezdovce.

    Pozor si dejte na zásady dobrého chování. Nahoru by člověk měl stoupat vždy po samotném okraji svahu, kde nebude překážet. Pokud potřebujete přejít na druhou stranu, udělejte to co nejrychleji a dávejte pozor na sjíždějící lyžaře. Aby nedocházelo ke zbytečným kolizím a nedorozuměním, objevují se v řadě středisek informační tabule se základními pravidly, která by měl každý slušný skialpinista dodržovat. Některá střediska si pak přítomnost skialpinistů na svých svazích vyloženě nepřejí a i v tomto případě byste měli přání respektovat.

    Nejlepší způsob jak začít

    Co si z celého víkendu odnáším? Především pocit, že ski touring je sport mnoha podob, který se dá stejně dobře praktikovat ve vysokých horách jako na českých kopcích. Dáváte-li přednost kroužení kolem sjezdovek nebo pohybu po značených trasách, je to doslova turistika, která s sebou nepřináší žádná bezpečnostní rizika.

    Jestli ale patříte mezi příznivce adrenalinových sportů a láká vás pohyb volnou přírodou a sjíždění prašanem po dlouhých pláních, bude ski touring vyžadovat přece jen jistou průpravu. Nejlépe se vše potřebné naučíte na skialpovém nebo lavinovém kurzu. Využít můžete i služeb horských vůdců. Těch je v Česku necelých třicet a postarají se nejen o to, abyste si tůry na lyžích pořádně užili, ale podělí se také o cenné znalosti a zkušenosti, které se vám později na svazích budou hodit.

    Jednou z mála možných nevýhod ski touringu je cenová náročnost při pořizování kompletního vybavení. Abyste si byli jistí, že je pro vás tento sport to pravé, a nevyhodili jste peníze zbytečně za něco, na co se vám bude doma prášit, doporučuji zavítat na některou z testovacích akcí, jichž je po českých horách čím dál víc. Za zmínku stojí například víkendový skialpový festival Dynafit Rock Point Skialptour, který se koná 21. až 22. ledna v Peci pod Sněžkou nebo 11. až 12. února na Dolní Moravě.

    Dominantní je ve světě skialpinismu značka Dynafit. Široký sortiment má však například i Scarpa nebo La Sportiva a alespoň částečně svou nabídku i do této kategorie rozšiřuje i většina klasických sjezdařských výrobců. Kompletní výbava nejrůznějších značek se dá také samostatně půjčit ve většině skialpových speciálek.

    Vítek Kněžínek

    Vítek Kněžínek

    Vítkovi leží v botníku něco přes třicet párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které v letošním roce pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. Chcete-li se Vítka zeptat na jakékoliv téma související s běháním a aktivním způsobem života obecně, navštivte naši poradnu.



    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Jaké to je toulat se v zimě po horách? Vyzkoušeli jsme skialpinismus

    Máte hrubku v titulku. Ale to snad nevadí. Neumět Český jazyk, dnes už není považováno za ostudu.-]">
    J65a97n
    K29r71a65l50i17k
    Veru veru, vyslap a makacka pri zjazde na stehna je poriadna. Ale ten chladny vzduch a slnko vyhlady je to neskutocna...
    M37a55j44d29a
    O79n56d89r77á98š61o16v97á
    Foto Moc se omlouvám za překep v titulku. Už je to opraveno.
    V38á73c53l61a91v
    K35a18d67l10e56c
    Nebuťe odkázáni na sjezdovku ani vyfrézovanou stopu. Zkuste skialpy

    V diskusi je 6 příspěvků, poslední příspěvek 2. 12. 2016, 11:19



    mobilní verze
    © 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.