Ona
Petr Král - Český reprezentant ve SkyRunningu

Petr Král - Český reprezentant ve SkyRunningu | foto: Archiv Petra KráleRungo.cz

Výšky mi vadí, říká český reprezentant ve skyrunningu Petr Král

  • 0
Petr Král se na české i světové scéně ultratrailu a skyrunningu objevil zničeho nic a hned na sebe dokázal upozornit skvělými výsledky, které mu přinesly nominaci do české reprezentace hned v několika disciplínách. Vyzradíme, jak trénuje, na jaké závody se chystá a jak ho ovlivnily dlouhodobé zdravotní problémy.

Kde se vzal Petr Král v ultratrailovém prostředí?

Sportu jako takovému jsem se věnoval od mala, ale dřív to byly především zimní sporty (závodní lyžování) a jako doplňek jsem měl fotbal. Postupem času jsem se pak začal víc a víc věnovat horské turistice i díky tomu, že jsem se narodil v Moravskoslezských Beskydech, kde mám ty kopce v podstatě za rohem. Postupem času se z turistiky stal systémový trénink, při kterém jsem trávil víc a víc hodin v horách. To mi postupně přestalo stačit, chtěl jsem přidat a zrychlit a díky pohybu v horách jsem se dostal do skupinky lidí, jako je je Libor Uher nebo horolezec Marek Novotný a ti mě postupem času přivedli k myšlence věnovat se tomu ještě víc. Začal jsem pomalinku pobíhat a zrychlovat, až jsem se najednou dostal do fáze, kdy jsem se začal přihlašovat na menší závody u nás a na Slovensku. Jeden takový závod byla Ponitranská stovka, vlastně moje první stovka vůbec, kde se mi navíc povedlo umístit v první desítce. Tohle umístění mě ještě víc nakoplo.

K tomu, že když už se tomu chci začít věnovat, tak naplno a ze všech sil, mě navedl můj bratr Rudolf Král, který je zároveň mým manažerem a velkým sponzorem.

Když jsi byl pod vlivem horolezce Libora Uhra, tak proč zrovna běh a ne vysokohorská turistika a lezení?

Libor mě jednou přizval na svůj trénink, což v té době bylo především nabíhání objemů a v podání Libora a jeho skupiny se jednalo o čtyřhodinové vycházení a sbíhání kopců v Beskydech. K horolezectví mě to netáhlo nikdy, protože nejsem úplně psychicky vyrovnaný s výškou. Výšky mi vadí. Libor pak byl jen vodítkem, jak se věnovat tréninku. Já jsem takový samorost, který neměl moc představu, jak trénink vést, a nemělo to hlavu ani patu, takže to pro mě byl především vstup mezi lidi, kteří se tomu věnují víc. Zároveň to byl další krok k systematickému tréninku, který mi v současné době staví Honza Havlíček, který je členem české skyrunningové reprezentace.

Součástí české skyrunningové reprezentace jsi i ty a také jsi letos byl na MS v trailu. Přitom běháš pouze dva roky. Na základě čeho se ti povedlo dosáhnout takových výsledků?

Než se dostavily první úspěchy, tak jsem dva roky svého života strávil těžkou dřinou, upravováním životního stylu i jídelníčku a laděním všeho, co by mohlo mít vliv na celkovou výkonnost. Odměnou mi pak bylo výborné umístění na mém prvním ročníku závodu LH24 v roce 2014. Zlom přišel až letos, opět na LH24, kde jsem doběhl na druhém místě, ovšem se stejným počtem okruhů za kratší čas, než měl loňský vítěz Honza Zemaník. Na základě tohoto výsledku mě oslovil Sam Straka, prezident české skyrunningové reprezentace, jestli bych měl zájem reprezentovat ČR ve skyrunningu.

Zmínil jsi, že ti tréninky vede Honza Havlíček, který je známý jako výborný vrchař a atlet. Proč sis vybral se svou specializací na ultratrail právě jeho?

K Honzovi Havlíčkovi jsem se dostal skrze skyrunning, ten mě v letošním roce nominoval na mistrovství Evropy ve SkyMarathonu na závodě Zegama-Aizkorri spolu s Honzou Zemaníkem a následně na Mistrovství světa v trailu v Annecy.

Petr Král - český reprezentant ve skyrunningu

Já totiž neběhám krátké tratě (20 až 40 kilometrů, pozn. redakce). Jedinou výjimkou je Perun, který je zároveň mistrovstvím České republiky a vzhledem k systému bodování do českého skyrunningového žebříčku je potřeba absolvovat určitý počet místních závodů.

V momentě, kdy jsem s Honzou Zemaníkem zkoušel běžet právě Peruna, tak jsem zjistil, jak obrovskou ztrátu na Honzu a další špičkové borce na těchto krátkých tratích mám. Takže mi Honza (Havlíček) nabídl, že mi vypracuje systematický plán, který mi pomůže připravit se tak, abych dokázal zrychlit.

Dva roky po sobě jsi byl na LH24 a na Perunovi, ale na dalších českých závodech jsi k vidění spíše výjimečně. Specializuješ se pouze na tyto dvě akce, nebo dáváš přednost závodům v zahraničí?

Mým specifikem, podobně jako to má Zdenda Kříž nebo Honza Bartas, je vyhledávání závodů v cizině. To má především jeden důvod. Ne že by česká scéna byla špatná, ale stále nám tady chybí závody, na kterých by bylo možné porovnat se se světovou špičkou. A pokud člověk chce dosáhnout těch nejlepších výkonů, musí se do zahraničí vydat. Srdcovou záležitostí je pro mě Lavaredo Ultratrail, kde jsem se tento rok dostal ve špičkové konkurenci do první třicítky.

Dalším závodem bylo MS v trailu ve francouzském Annecy, kde se mi podařilo dosáhnout na body a jako tým jsme udělali výborný výsledek. To bylo takové zadostiučinění, že se tvrdý trénink vyplatil, a ten pocit byl super.

Kromě tréninku jsi změnil i životní styl a jídelníček, zároveň se o tobě ví, že, podobně jako třeba Zdeněk Kříž, příliš neholduješ umělým energetickým doplňkům. Jak doplňuje Petr Král energii při závodě?

Vždycky jsem sledoval aktuální směry, které vyřazovaly z jídelníčku sýry, maso nebo další potraviny, a postupem času jsem si sám podle sebe jídelníček upravil tak, aby mi maximálně vyhovoval a nezakyseloval mé tělo. Kromě toho jsem naprostý abstinent a nekuřák.

Celý ten tříletý vývoj sloužil k tomu, aby se mi podařilo se najít. Důležitá byla i návštěva speciálního sportovního lékaře. Pokud člověk týdně spálí desetitisíce kalorií, přece jen musí být pod určitým dohledem, aby tělo nestrádalo a dařilo se mu udržovat požadovaný výkon. Všechny doplňky stravy, které používám, jako například proteinové nápoje, jsou vždy na přírodní bázi. Důležité je také zařadit hodně zeleniny a čerstvé, neupravované stravy

Energetické gely opravdu příliš nevyužívám a dávám raději přednost opravdovému jídlu, což se mi osvědčilo i na LH24, kde jsem celých 24 hodin fungoval na toastech se šunkou a se sýrem a teplém čaji s medem.

Oblíbené téma úzce spojené s tréninkem a výživou je regenerace. Jak se ti daří odpočívat mezi závody a po tak náročné fyzické zátěži, kterou ultratrail pro tělo představuje.

To je téma, které mě postupem času dohnalo. Stejně jako trénink jsem si i regeneraci řešil podle sebe a neposlouchal jsem své tělo. Přitom regenerace podle mého názoru tvoří až 85% úspěchu. Pro zregenerování organismu zařazuji mimo jiné plavání, saunu, jógu a strečink minimálně 25min denně. To vše jsem však jednu dobu úplně zanedbával, až to dospělo do fáze mé nemoci, která stopla celou letošní sezónu.

V srpnu jsi také podstoupil operaci kolene...

Ještě před samotnou operací začaly celé potíže po závodu Lavaredo Ultratrail, kdy mě dobrý výsledek nakopnul, a já chtěl dřít o to více. Jenže jsem to neodhadl a brzy jsem pocítil obrovský úpadek a únavu. Na základě toho jsem se dostal na onkologické a hematologické oddělení, kde zjistili, že mé tělo přestalo produkovat hemoglobin. Prvně se obávali, že by to mohla být rakovina krve, ale nakonec se zjistilo, že to půjde zvednout a že se jedná pouze o naprostý úbytek železa a únavový syndrom.

Petr Král

Reprezentant ČR ve Skyrunningu a ultratrailu

Ročník: 1983

Disciplína: Ultra SkyMarathon a Ultra-trail

Nejlepší výsledky:

  • 2. místo MČR LH24 2015
  • Top 30 na Lavaredo UltraTrail 2015
  • Bodované umístění na MS v Trailu 2015

Tím to celé začalo, ale aby toho nebylo málo, brzy nato jsem začal pociťovat ostré bolesti v zádech. Záda ale byla v pořádku a zjistilo se, že jsem si při pádu poranil chrupavku, která samovolně začala srůstat. To vyústilo v okamžitou operaci kolene, která ale naštěstí dopadla výborně. I přes velmi invazivní charakter zákroku mi doktor slíbil, že do čtyř týdnů budu moct vyklusávat a do osmi týdnů budu schopný plné zátěže. To dopadlo naprosto přesně, protože po šesti týdnech můžu postupně přidávat intenzitu, a cítím se naprosto skvěle, takže se pomalu začínám připravovat na ten můj závod, na LH24.

Každopádně mě ještě čeká spousta práce. Tím, že jsem si odpočinul, zvedla se mi i psychika a neskutečně se mi vrátila chuť k tréninku. Stále ještě mám malé poklesy v krvi, která nestoupá tak, jak by měla, takže beru po dohodě s lékařským týmem podpůrné látky, které mi dodávají železo, aby to pomalu rostlo, ale do měsíce by to mělo být v pořádku.

Cítím se dobře, zdraví se vrací a už je tam i ta veselost, protože jsem ztratil takového toho ducha. Jsem člověk, který se musí hýbat a myslí na běh každou vteřinu, a najednou muset zůstat ležet je hodně těžké.

Zhatila ti nějak nemoc a následná operace plány na podzimní část sezóny?

Teď právě odlétám do Dubaje a na Mauricius, kde strávím skoro měsíc a kde jsem měl absolvovat závod Grand Raid Reunion, běh bláznů, na který jsem byl přihlášen jako jediný Čech. Teď jsem ve fázi, kdy mám zelenou od doktora, co se týče kolene, ale zatím nemám zelenou od svého hematologa, který je k tomu skeptický, protože je to přece jenom 168 kilometrů se stoupačkou 12 tisíc a oni si nejsou úplně jistí, jestli by to ten organismus, který byl tak strašně vyčerpán, mohl zvládnout.

Dalo by se říct, že ti dlouhá zdravotní pauza v létě nějak pomohla?

Já jsem byl vždycky zastáncem metody čím víc, tím líp. Dneska se mi to úplně změnilo. Podívám se na Zbyňka Cypru, který měl embolii plic a ve své podstatě málem umřel, bylo to šílené, rok a něco stál, nemohl se postavit pomalu na nohy. Hodně jsme si psali, volali o tom a dneska už jsem zastáncem toho, že míň je někdy víc, a když se člověk necítí dobře, necítí při běhu tu radost a lehkost, tak by si měl odpočinout a dát se do pořádku, protože jinak si jenom uškodí. Já to teď cítím na sobě a i Zbyněk je skvělým důkazem toho, že odpočinek může pomoci, po tom co teď předvedl za naprostou parádu na Beskydské sedmičce. Takže ten odpočinek a čas na to dát se do pořádku mi neskutečně prospěl.

Jaké máš výhledově další plány na konec letošní sezóny a průběh té příští? Jsou nějaké akce, kde se na 100% ukážeš?

Jako každý rok už jsem stálicí na Pražské 100, což je taková moje srdcovka. Už vloni jsem tam kluky na špičce pronásledoval, ale pořád mi chybí ta bedna. Pokud zdraví bude a všechno se dá do pořádku, jak by mělo, a zatím to vypadá, že to bude dobré, tak bych chtěl Pražskou stovku běžet. Jinak mi už teď pomalu začíná příprava na LH24, což je velice specifický závod. Celý závod je o tom vyjít rychle kopec a seběhnout ho, to všechno náročným terénem. Není tam žádná běžecká pasáž ani žádná rovina.

Díky tomu se na tenhle závod musí člověk připravovat velmi specificky, protože to nemá s během ani ultratrailem nic moc společného. Je to opravdu hardcore závod, kde většinou vítězí hlava nad fyzičkou a je to o několikaměsíční systematické přípravě, ve které se naběhají obrovské objemy a nastoupané metry, aby se člověk vůbec mohl postavit na start.

Takže P100, LH24 určitě... No, a potom najedeme na světový pohár, kde se vrátíme na Kanárské ostrovy, kde mě zdraví zradilo poprvé, a od té doby se to táhne.

Další závod by měl být ultratrail Mt. Fuji a samozřejmě Lavaredo. Celkově budu mít v cizině příští rok 4-5 závodů. Potom bych se chtěl věnovat alespoň částečně i české scéně. Konkrétně pak Lysohorský čtyřlístek a jedno takové překvapení je, že bych se chtěl zúčastnit Beskydské sedmičky. Já závody ve dvojicích moc nevyhledávám a radši běhám sám za sebe, ale jestli jeden kolega kývne, tak bychom chtěli B7 2016 jít a cílit hodně vysoko. Uvidíme ale, jak se to povede skloubit s tréninkem.

Bavíme se tady o Pražské stovce a 24 hodinách na Lysé hoře, což jsou obě akce proslulé svým krutým mrazivým počasím. Padlo ale jméno Lavareda a Kanárských ostrovů, kde naopak běžci obvykle bojují s extrémním hicem. Které prostředí ti vyhovuje víc? Teplo, nebo Zima?

Tím, že pocházím z hor, je pro mě zima a sníh naprosto super. Holozimu na druhou stranu moc nemusím. Úplně nejradši se připravuji v takovém typickém podzimním počasí, kdy není na běh příliš horko ani zima. Na závodech v teplých krajinách, krásný příklad bylo třeba letošní mistrovství světa, kde se posledních 7 kilometrů běželo ve vápencových skalách a v teplotě kolem 34°C. To samé na Kanárech, kde byla teplota šílená. V těchto teplých závodech je naprosto zásadní pitný režim a celkově je to pro mě náročnější, než když běžím v chladu.

Výhodou je, že závody ultra většinou začínají v noci a člověk má dost času na to, aby se dostal co nejdál a překonal přes noc ty největší hrůzy. Do sedmi, osmi ráno se člověk pohybuje někde v poslední třetině trati. Ve srovnání s tím -20°C, které bývají na LH24 je naprostý extrém, který není lidský, a člověk si při tom sáhne na dno. Tam je pak naprosto zásadní druh a kvalita oblečení.

Pražská stovka to je kapitola sama pro sebe, protože při každém ročníku, kdy jsem se postavil na start, bylo extrémní počasí. Předloni řádil orkán Kyril a vloni byla pocitová teplota -30°C. Osobně mi tedy nejvíc sedí něco mezi tím, než lítat z extrému do extrému.

Při běhu hájíš barvy Dynafitu, ale to je především skialpinistická značka. Věnuješ se přes zimu skialpinismu, jako to můžeme sledovat u velkého množství špičkových běžců, nebo se specializuješ vyloženě na trail?

Skialpy jsem nikdy nepreferoval, ale začínám je do své přípravy zařazovat jako nedílnou součást, protože nejde pořád jenom běhat. Běh je totiž dlouhodobá a jednostranná zátěž, která v důsledku má za vinu buď zranění, nebo přetížení. Na skialpech ale určitě nezávodím, protože nemám takové zkušenosti a návyk, aby to na závody bylo. Příští zimu bych se ale chtěl českým pohárem proběhnout, abych si vyzkoušel co to obnáší, takže zimní část sezóny bych věnoval skialpu a tu letní běhu.

Každopádně další novinka je taková, že chceme na Moravě zřídit centrum s kamenným obchodem a věnovat se tomu dostat skialp, skyrunning a ultra mezi lidi.

Kromě běhu a skialpu je tam ještě nějaký sport, nebo doplňková aktivita, která hraje v tvém tréninku významnou roli?

Doplňkových sportů mám samozřejmě velké množství. Oblíbená je klasika v podobě feratového lezení po horách, ale především je to kolo. Cyklistika je nedílná součást mojí běžecké přípravy. Kromě horáka mám doma i závodní speciál na spinning, kterému se hodně věnuji na bázi silničního ježdění. Tady u nás je jízda po silnicích velmi nebezpečná z hlediska provozu, proto venku radši jezdím v terénu a silnici se věnuji na bázi spinningu a objemových tréninků.

Autor pracuje jako konzultant běžecké speciálky Triexpert.