Vltava Run 2015: tak trochu jiná štafeta

  17:09
Pohled z nadhledu na letoší roční Vltava Run 2015 od člena týmu RunGo 2014.
Vltava Run 2015: tak trochu jiná štafeta

| foto: Ondřej Smetanapro iDNES.cz

Je čtvrtek  14. května 2015, 14:00 hodin. Stojím na zastávce metra Anděl v Praze. Sám, no až tak sám zase ne, s sebou mám dva menší batůžky (jeden z batůžků se později stane terčem posměchu). Kde nikdo, tu nikdo. Na to, že v tuhle dobu tu měli být další tři členové našeho týmu je účast ještě dobrá, je tu alespoň jeden. Přes WhatsApp zjišťuji, že na druhé straně naší vlasti, v Brně, se schází dalších 5 členů týmů a vyráží směr Kvilda. 

A ejhle, 10 minut po času srazu doráží Kuba, přes WhatsApp Karel sděluje, že čeká nahoře na autobusáku. 14:30 hodin a po nástupišti se řítí poslední člen týmu. Ne, to není on, to je nějaký zarostlý týpek a ještě asi sjetej, poněvadž se směje jak děcko, když vidí naživo žížalu Jůlii. Probůh, to individuum se k nám fakt hlásí a tvrdí, že je to Martin a že je rychlý běžec a náš kamarád. Tvář porostlá vousem a v očích se zračící hluboká moudrost, no, ve světě běhá fakt hodně divných individuí. Takže jsme všichni a hurá za Karlem. Další šok. Karlův outfit by obstál i v náročném testu lecjakého dámského magazínu. No, tak tohle bude teda jízda. 

Cesta směr Vimperk autobusem na přestup na autobus směr Kvilda ubíhá v pohodě, až na pokus jednoho z nás  se seznámit se slečnou sedící za námi, která když nás zkoukla, tak si radši přesedla na druhou stranu autobusu. Sledujeme výsledky MS v hokeji, padají z nás moudra o běhu a „jak by to Jarda měl večer hrát“. Následná vyhlídková jízda miniautobusem z Vimperku do Kvildy nemá chybu. Řidič dostal nejspíš informaci, že s ním jedou borci z různých koutů republiky, tak to pojal jako vyhlídkovou jízdu po krásách Šumavy. Z vozidla směřující z Brna evidentně sálá také dobrá nálada, ač do teď nechápu, jak vozidlo, které řídí malé děvčátko, jež není za volantem ani vidět, mohlo přejet přes půl republiky bez povšimnutí orgánů naší pozorné policie. 

Po výstupu na Kvildě nás organizátoři přehlíží jako vzduch, no, asi pod tím vousiskem Martina, jako jednoho z členů týmu obhájců vítězství z loňska nepoznali. No, nic. Pořád si teda nejsem zrovna jistej, zda-li fakt ten člověk, co furt tvrdí, že ho známe,  je Martin. Ubytování v bezvadném penzionu U Pily na Kvildě, majitelka mi ukazuje jak zprovoznit dataprojektor, takže na večerní čtvrtfinále s Finskem se nikam nemusí. Začíná to dobře. Okolo půl sedmé doráží výprava z Brna, mírně se zdrželi v cukrárně, děvčátko za volantem si vydupalo u kapitána Romana bonbónky a kremroli. Večerní společný výběh na pramen Vltavy je okořeněn o setkání s týmem soupeřů, společná fotka mužské části výběhu našeho týmu (vyjma Martina) u pramene, která se už v tuto chvíli ozdobou fcb. Zpět v pohodovém tempu na Kvildu. Běží se, debatuje, je pohoda. Tomino má rychlejší krok a po chvíli razí mezi houští objevovat krásy zapomenutých koutů Národního parku Šumava. 

Na penziónu těsně před začátkem hokeje, lenoši Martin a Věrka se už cpou večeří. Bohužel vytouženého kuřízku jsem se nedočkal, nicméně těstoviny s omáčkou, olivami a parmazánem jsou luxusní. Kapitán Roman hokej pojal po svém, za každý gól pivo. Sedíme po vyhraném čtvrtfinále dlouho do noci, vždyť rok jsme se skoro neviděli. 

Ráno po osmé nějací dva šílenci vtrhnou do pokoje a tahají kapitána za nohu z postele na ranní výběh, což kapitán kvituje tím, že má sucho pod jazykem. Asi myslel u boty a nechce si sedřít nohy před víkendovým běsněním na tratích závodu. Nicméně vyráží a k nim se přidává Martin. Já, Karel a Jakub na to jdeme s námořnickou rozvahou Dědy Lebedy, a otočka o 180 stupňů na druhý bok je dostatečné ranní cvičení. Po čase mne zradí hlad a tak vyrážím směr místní supermarket na Kvildě. Zde mne svojí krásou a šarmem oslňují hned po vstupu dvě děvčice Šumavy, když na dotaz ohledně dostupnosti pečiva nahodí úsměv a úšklebkem říkající „Zase nějaký pražák dorazil na Šumavu“. Odpověď co je to je, mne uvádí na pravou míru a to zejména poté, co vyslechu objednávku pečiva stařenky z jedné chaty na druhý den v podobě 2 ks rohlíků. Tak nic, balený krájený chleba a 2x nealko pivo taky dobrý. 

OBRAZEM: 350 kilometrů emocí, to je Vltava Run

Výborná snídaně sestávající se s výborných pochutin dle gusta každého běžce (jen té výborné meruňkové marmelády od Věrky jsem se opět nedočkal) a dopolední sledování magazínu Tempo s komentáři hodnými konkurence sportovnímu glosování experta Vojty Bernadského z ČT, nemají chybu. Po obědě doráží Jitka a hurá směr Modrava podojit bankomat a poté oběd na Antýglu. 

Odpolední relax na penziónu přerušen vstupem na pokoj dvěma ženami – jak Věra tak veřejně známá Majda z Rungo.cz neuspěly a byly nekompromisně vykázány za dveře, disciplína je základ úspěchu. Před vykázáním Majdy jsme jí podrobilo křížovému výslechu na téma Whole 30. Večerní lehké proběhnutí po loukách, polích, cestách necestách a vřesovištích Šumavy při západu slunce (sláva že jej taky vidíme od příjezdu ve čtvrtek) je okořeněno lehčím poloblouděním, Kubovými glosami nad krásou výhledů na Šumavě, pádem Jitky na kládu (kterou viděla jen Jitka a Věra) a poté zlomyslným kouskem Jitky, jež mne nechala vběhnout přímo do drátů elektrického ohradníku, aniž by mne upozornila, že je přede mnou tato překážka. Naštěstí nebyl ohradník po proudem, jinak jsem ještě o půlnoci vítal další a další týmy při prezentaci na Kvildě v podobě půlnočního ohňostroje. 

Dál se asi 5 minut neběží, smích se od nás 4 nese nad hvozdy Šumavy. Následné stylově čisté proběhnutí okolo místa startu nenechá jednu hlavu soupeřů čistou a komentáře typu „To sou borci“ „Hele ten styl“ „To sou blázni dneska takhle hnát, asi nevědí do čeho zítra jdou, chudáci“, jsou perlička na závěr. Výborná večeře v podobě rejže (ano skutečně dle části týmu z Brna „rejže“ nikoliv „rýže“) s tuňákem a zeleninou na první chod a na můj druhý chod jako slaná varianta s grankem a cukrem (někdo tu rejži dost osolil a mne to neřekl) – tímto děkuji Tominovi za neskutečný gurmánský zážitek, kdy jsem měl možnost procvičit své chuťové buňky a mimické svaly v obličeji a slova typu „Jé, to je ale dobrý“ „Hm, hm, zajímavá chuť“ - se mi ještě budou určitě někdy hodit. Před večeří doráží z Brna poslední dva členové týmu Aleš a Petr L. a jde se na prezentaci úseků, kterou vede kapitán Roman, který si hluboce oddechuje, když jsme už všichni. Je to jak u hokejového nároďáku, přes dataprojektor na zeď, rozebíráme jednotlivé úseky, přesuny, kde jíst, pít, kde na záchod, kde přespat a hlavně kde nekufrovat. Spánek opět po půlnoci.

Sobota ráno okolo 6 hodiny. Proč kruci nespím, když můžu? Koukám, že zbytek osazenstva pokoje je na tom stejně a tak koukáme z tepla postelí z okna na již běžící soupeře a „čekujem“ on-line sledování  na trati. Teď při pár týmech to ještě běží pěkně, o pár hodin později, to už nefunguje vůbec, případně některé týmy se zaseknou v okolí pramene Vltavy. Snídaně a na poledne hurá na start. 

Tomáš vyráží a už jde všechno ráz na ráz. No, 6 km za Kvildou se naše třetí auto hned stává účastníkem dramatizace v podobě mírné kolize dvou aut typu zrcátko na zrcátko. Vše ale po drobné radě poradce na dopravní nehody vyřešeno. Vyrážíme taky, po cestě potkáváme Jitku, zkoumáme poškození zrcátka a provádíme hlubokou úvahu, zda-li poškození bude mít vliv na funkčnost v závodě. Shledáváme, že nikoliv. O kousek vedle stojí 2 vozidla záchranné služby Jihočeského kraje a mají v péči prvního závodníka, kolaps z vedra. Což se není co divit, teplota se pomalu ale jistě šplhá vzhůru, slunce pálí. 

Přesun na první úsek našeho vozidla. Kamarádčoft s kolegou soupeřem z Etiopie a Petr L. po předávce sprinterky Mirky razí na trať. My přesun na start mého prvního úseku do Nové Pece a čekačka na Petra L. Ten se po pár minutách řítí z dálky, ve vedru se před ním vzduch jen tetelí. Naše předávka ve sprintu, oproti soupeřům, kteří si předávají v klidu, v pohodě, tu pusinka, pacinka a poplácání po zadečku a pak v klidu z rozvahou vyrazí na úsek. 

Trať pěkná, leč po rozpálené živici, oproti propozicím trošku víc stupání, ale hlavně to VEDRO okolo vody, to je teda něco. Chvílemi mám pocit, že mi hoří podrážky mých super rychlých běžeckých bot, mám sto chutí zahodit ten GPS lokátor daleko do vody a skočit za ním. Pro mne, jako člověka, který se cítí jak ryba ve vodě v lesích a přírodě, je cyklostezka fakt utrpení. Protrápím se na předávku v Horní Plané a posílám Aleše. Petr L. mi sděluje, že měl na rozpálené stezce stejné pocity. 

Nepřehlédněte

Přesun na poslední část úseku našeho auta, čekání na Aleše zpestřeno setkáním s Jarkou (členkou naší štafety Sněžka – Praha, nyní soupeřkou) a vousatý muž Martin vyráží na trať. A je to jasný, dle stylu běhu je to skutečně náš Martin. Hlášky organizátorů typu „Ten to napálil“, „Jsem zvědavej jak dlouho takhle vydrží běžet“, utínám se slovy, že ten do nekonečna. Nováček Aleš vypadá, že toho má taky dost.  Opět přesun a setkání s naším třetím autem, předávka a přesun směr České Budějovice, z mezizastávkou v Českém Krumlově v Kauflandu pro banány. Ty samozřejmě neměli, měli je totiž v akci a ta neodolala útoku zběsilých důchodců, stejně jako i ledové kafe v akci. 

V Budějovicích kotvíme na náplavce, jde se hledat občerstvovna.  Zapadneme do Kozlovny, sledujeme hokej a Rusko – USA a chlapci čekají 1,5 hoďky na dodání poživatin ryze sportovně-dietního-běžeckého charakteru, tj. Martin pořádný hambáč s hranolky, Petr L. zeleninový salát s kuřecím masem a Aleš kuřecí steak se štouchanými bramborami. Následně uléháme na travičku na náplavce do spacáků a Petr L. drží stráž. Někteří z nás se krásně 3 hoďky prospí a po 1 hodině v neděli ráno Petr L. vyráží na trať nočního úseku. 

Přejezd do Hluboké a už je tu Petr L. a vyrážím na trať. Nádherný noční chládek, mírný déšť se spouští na počátku cesty, vzpomínka na loňský ročník, který byl spíš plaveckým mariášem než během. Po 2 km dobíhám prvního běžce, a pak co km tak další a další. Je to úžasné sledovat před sebou na cyklostezce podél Vltavy nit červených blikaček a postupně se blížit. Poslední kopec nahoru, seběh dolů, rovina a už je tu předávka v Purkarci. Již z dálky vidím nátřesk aut a běžců na předávce, zcuknutí týmů je již velmi patrné. Takže z dálky volám zběsile Martina, a znovu a znovu. Odpověď žádná, nicméně 200 metrů před předávkou potkávám Petra L. a náhle přede mnou Aleš. 

Předávka a Aleš pádí. Martin sedí v autě, nějak jsem to popletl, komu to vlastně předávám. Dokončení nočních úseků našeho vozidla, přesun do Týna nad Vltavou, sprcha v tělocvičně, jídlo a 2 hoďky spánku. Okolo 8 hoďky v neděli ráno je hlavní starost o kafe, bez něj ani ránu. Přejezd do Líchova, předávka od Mirky Petrovi L. a přejezd na Štolu Josef na můj poslední úsek. Teď už jde vše ráz dva, na předávkách mraky lidí a aut. Petr L. je zde dřív než bych čekal, ještě nemám ani dotažení směrování  bot a už mažu do lesa. Nohy ztuhlé, po prvních pár desítkách metrů nicméně se podvolí zátěži a už stoupám směr vrchol kopce. 

Líbil se ti článek?

Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

Vím co mě čeká, stejný úsek jako loni, těším se, užívám, kopce lesem po úzkých pěšinách zbožňuji. Nahoru a pořád nahoru, po krásné lesní pěšině. Předbíhám kolegyni, po výběhu na kopec těsně pod vrcholem dalšího kolegu, povzbuzuji a pouštím to z kopce dolů. Následují další dva běžci při seběhu, kolegyně má tendenci v následném stoupáním se mě chytit, ale po chvíli to vzdává. Na dalším stoupání potkávám další dva běžce, prohodím s nimi pár slov, sděluji jim, že už je čeká jen seběh po louce a padák na most v Živohošti. Poslední metry úseku  po silnici, přeběh mostu, kde už to vypadá jak na Tour de France a Aleš vyráží. 

Poslední přejezdu na Novou Rabyň, Martin jde na svůj poslední úsek a maže z kopce. Míjíme ho z kopce dolů, směje se od ucha k uchu, je jak reklama na běhání od Miloše Škorpila. Vyrážíme na poslední předávku do Hradišťska, kdy po cestě do kopce ze Štěchovic si všímáme modré šipky značící odbočku na schody. No, tak to bude Martin koukat, v propozicích je neměl, ještě nás ujišťoval, že letos, tam ty schody nejsou takže to má na pohodičku. Na předávce už stepuje Jitka a nervózně vyhlíží Martina. Ten nikde není vidět. Je jasné, že za to můžou ty schody. Jak dobíhají další a další běžci, všichni jsou evidentně potupeni těmi schody. A náhle v dálce pod mírným stoupáním se řítí černo – bílý blesk s vousisky rozježenými a je tu. Předává Jitce lokátor a naprosto stylově, pro média a fanoušky, padá po nose na zelený trávník, rozcapí se na záda jak žába po kontaktu s koly auto a hraje roli válečka. Pak už jen následuje přesun do Prahy Bráníku, sprcha, jídlo a doběh Karla do cíle.

Celkový čas 27 hodin 16 minut je oproti loňsku, kdy jsme vyhráli, o bezmála 45 minut lepší. Celkové 11. místo ze 176 týmů je nádherný výsledek. Na lepší umístění to letos nebylo, na obhajobu chybělo hodně. Vzhledem ke skutečnosti, že máme v týmu 3 ženy, které dodávají mužskému prvku tu krásu a eleganci, tak je to výborný výsledek. Všichni běželi na krev, všichni z loňska běžící na stejných úsecích vylepšili svoje časy. Oproti loňsku tým prošel změnami, kapitán Roman Němec neměl zrovna jednoduchý úkol doplnit počet na 12 lidí. V jednu chvíli jsme měli lidí málo, za pár dní zase přebytek a musela se udělat selekce. Nicméně tým RunGo 2014 ve složení Tomáš Hrdina (rychlík z Brna, který jednou předběhne svůj stín a už nyní ho Dan cítí v zádech při měření sil), Věra Dočkalová (nezničitelná žena), Roman Němec (kapitán a srdcař, bez kterého by to nešlo), Mirka Pešáková (sakra rychlá holka, která to natře kde jakému běžci - muži), Petr Langr (kluk z vyzáží pohodáře, která jak se rozeběhne, tak je těžko jej zastavit), Ondřej Smetana ( ten velikej, ušatej), Aleš Sikora (nováček a řidič našeho velkého malého auta, a neskutečný kliďas a dříč, který do toho šel naplno), Martin Novák (v době závodu muž z vyzáží Rumcajse a nezaměnitelným stylem rychloběžce), Jitka Jašková (běžkyně z vyzáží křehké dívčiny a buldočí povahou), Jakub Szabo („ten blázen z Boubína“ :-)), Petr Cetkovský (nováček a sakra rychlej Brňák) a Karel Kédl (rychlík, elegán z Kladna), šel do toho naplno a srdcem a nechal na trati v danou chvíli vše co mohl a ještě víc. Na závěr mi dovolte malou poklonu - bylo mi ctí s Vámi „děcka“ opět běžet a za rok snad ve stejném složení opět na startu na Kvildě nashle :-). 

Napiš svůj článek i TY

Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

Psaní o běhání je někdy náročné.

Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

Marek

NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

Autor:
  • Nejčtenější

Žena se dvěma vagínami má dva přítele, sexuální potěšení má rozdělené

21. března 2024  7:54

Annie Charlotte se narodila se dvěma vagínami. Ačkoli zprvu pro ni byl její zdravotní stav šokem,...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

26. března 2024,  aktualizováno  8:54

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Obří melouny už nejsou in, i muži mohou kojit a další zajímavosti o prsou

24. března 2024

Ňadra obvykle poutají pozornost mužských očí, jsou ovšem také částí lidského těla, která je...

Dvaadvacetinásobná matka přiznala závislost na těhotenství

22. března 2024  8:15

Sue Radfordová z Velké Británie má dvaadvacet potomků. Třiadvacetkrát byla těhotná a nevylučuje, že...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Sex se zajíčkem je super, ale... Sedm důvodů, proč nechodit s mladším mužem

28. března 2024

Vztahy s výrazným věkovým rozdílem jsou stále častější a už dávno nepatří do kolonky „podivné“....

Kate podstupuje chemoterapii, aby se jí rakovina nevrátila, vysvětluje lékařka

29. března 2024

Když princezna Kate oznámila, že má rakovinu, uvedla, že jí bylo doporučeno, aby podstoupila...

Zrušte rande. Tyto typy mužů své špatné stránky odhalují už v začátku

29. března 2024

Po schůzce s nimi se cítíte nejistá, po vztahu s nimi z vás zbytečně zůstane vyprahlá poušť....

OBRAZEM: Jarní detoxy, které doporučují slavné tváře

29. března 2024

Tělo si po zimě žádá úplně jiné zacházení, proto i slavné osobnosti na jaře volí trochu jiný režim,...

Osa střevo-mozek. Mikrobiolog o léčbě vlastní stolicí i vlivu na duševní zdraví

28. března 2024

Premium „Dejte svoji stolici do banky, bude se vám hodit,“ vyzývá molekulární biolog Petr Ryšávka, který...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...