• Vegani, vegetariáni a vitariáni v řadách sportovců

    Jsou jedněmi z alternativních cest, které mají sportovce dovézt k lepším výsledkům. S oporou rad z internetu či doporučení sesbíraných z knížek se sportovci vydávají na trať vegetariánství či veganství. O tom, zda je automaticky dovede k cíli, píše odborník na sportovní výživu Petr Fořt.

    Není nic mimořádného na tom, že olympijským vítězem může být jak „masožravec“, tak „všežravec“, stejně jako striktní stoupenec rostlinné stravy | foto: Profimedia.cz

    Nebudu vás unavovat úvahami na téma „Co je člověk za zvíře“ čili vývojovou fyziologií. Ostatně, definitivní konsensus mezi vědci neexistuje. Věda jen alibisticky prohlásí, že jste všežravci, a připojí „moudré“ konstatování, že právě proto je lidstvo stále ještě tady, ba dokonce, přinejmenším co do velikosti populace, vzkvétá. Jenomže ono je to trochu jinak. Lidstvo je tady proto, že je schopné se adaptovat na diametrálně odlišné životní podmínky. Tomu se říká metabolická flexibilita.

    Není tedy nic mimořádného na tom, že olympijským vítězem může být jak „masožravec“, tak „všežravec“, stejně jako striktní stoupenec rostlinné stravy v její tepelně upravené či dokonce syrové podobě. Až na to, že v případě, kdyby býval „přešel na druhou stranu“, mohl být možná ještě lepší. Problém je v tom, že právě tohle se velmi obtížně hodnotí.

    Lidskou vlastností je experimentovat. Mnozí to dělají i sami na sobě. Právě proto existuje tak rozsáhlá názorová pluralita a tolik výživových stylů. Jenže sportovci někdy experimentují se specifickými výživovými styly, aniž by dobře pochopili principy, které formulovali jejich zakladatelé. Mimochodem, ono to mnohdy není ani možné, protože ony principy jsou uměle vykonstruované, nikoliv podpořené vědeckými důkazy. Člověk totiž není laboratorní zvíře s krátkým poločasem rozpadu čili s možností ověření důsledků experimentu v několika po sobě následujících generacích. A kdyby jen to. Člověk je totiž po genetické stránce neskutečně rozmanitý.

    Naivita některých sportovců, kteří se v domnění, že budou konečně vítězit, obrátili na alternativní „výživovou víru“, bývá bezbřehá. Není divu, že jejich cesta často končí velmi rychle, mnohdy i malérem. Se zájmem sleduji „výživový vývoj“ sportovců od (zdravé?) pestré smíšené stravy přes různé varianty vegetariánství a veganství až k vitariánství. A poté zase často nazpět! Podobně lze zaznamenat i vývoj od preference bílkovin až k preferenci tuků čili k výživovému stylu zvanému „ketodieta“.

    Už jsem naznačil, že člověk je natolik adaptabilní, že může existovat za zcela rozdílných výživových podmínek. Je to často jen otázka času, nutného k adaptaci. Povede se to však jen některým. Jak jinak, každý jsme jiný.

    Sportovci, kteří přešli k vegetariánství nebo dokonce až k veganství, popisují stavy úlevy, rychlejší regenerace a zvýšené výkonnosti. Není divu, ze situace chronického nadbytku energie, díky němuž jsou neustále v anabolismu a který brání optimální přeměně živin na energii, se dostanou do mírného katabolismu, nutného k realizaci kvalitního výkonu. On je totiž mírný katabolismus obecně prospěšná věc. Nelze v něm však setrvat navždy. Je jen otázkou času, kdy jim „dojde“. Připouštím, že se to stát nemusí, především v případě rekreačních sportovců či hobíků. To však neplatí pro profesionály! I když opravdu existují jedinci, kteří na ketodietě dokážou velké věci.

    Umím si představit vegetariána či vegana, dokonce jich pár znám, který může poměrně dlouho prosperovat, pokud není v kolotoči neustálého závodění v podmínkách, kde musí řešit specifika svého stravování.

    Ošidné vegetariánství

    V době svého působení u švýcarského národního týmu biatlonistů asi před dvaceti lety jsem sledoval jednoho člena týmu, vegana. Místo aby regeneroval, vařil si. V hotelovém pokoji. Trénoval, vařil a jedl. Možná to byla náhoda, ale faktem je, že v týmu byl nejslabší.

    Od té doby se leccos změnilo, ale mnoho profesionálních sportovních akcí se pořád koná v lokalitách, kde vegan nemá šanci se správně najíst. Leč šikovný vegan si poradí. Opatří si vege-proteiny, raw-tyčinky, cereální směsi, nakoupí ořechy a ovoce, včetně sušeného, rostlinná mléka – a je to. Poveze si s sebou kufr proviantu.

    Jenže vyhráno nemá ani tak. Jde totiž o kvalitu alternativních potravinových zdrojů. Možná jste si všimli poplašných zpráv o sířených, ale přesto plesnivých rozinkách a ořeších. Nebo o kontaminaci rýže plísněmi a arsenem. Četli jste však, že sója jako zdroj bílkovin rozhodně není takovou hvězdou, za jakou ji producenti vydávají? Nebo že koncentrovaný pšeničný protein, v podstatě tedy lepek, není ideální, ba dokonce ani vhodný? Veganům též chybí stopové prvky a vitaminy, nadbytek vlákniny zase znamená riziko anémie z nedostatku železa. Kromě toho není nadbytek sacharidů pro sportovce silového typu ideální.

    Konference o výživě

    Tradiční i moderní výživové směry, nejnovější vědecké poznatky i výživu pro extrémní sporty rozebere odborná konference Moderní sportovní výživa aneb v praxi je všechno jinak. Koná se v sobotu 23. dubna v pražském konferenčním centru City.

    A tady jsou také zprávy z odborných kruhů, které tvrdí, že se vegetariáni nedožívají výrazně vyššího věku než běžná populace nebo že není pravda, že netrpí nadváhou. Dokonce jsem četl zprávy z důvěryhodných zdrojů, že mnoho vegetariánů podvádí, protože konzumují živočišné produkty, přinejmenším v podobě mléčných výrobků.

    Nic z toho není míněno jako pokus o diskreditaci sportovců - veganů. Jde mi o to, upozornit na mimořádnou variabilitu výživových požadavků v závislosti na metabolickém typu jedince, a to ještě v souvislosti s jeho sportovní specializací. Málokdo je natolik schopný jako světoznámý guru Sri Chinmoi.

    Dokud nebudu mít jistotu, že jsou zprávy o neuvěřitelných výkonech veganů objektivní, že jejich výkonnost je trvalá a jejich zdravotní stav velmi dobrý, mohu jen upozorňovat na četná úskalí, která z alternativních výživových stylů, přinejmenším u profesionálních sportovců, plynou. Stejně tak ovšem nevylučuji, že pro některé jedince, disponující do jisté míry vrozeným specifickým metabolickým typem, to může být dobrá volba. Tím, kdo by to mohl relativně objektivně posoudit, jsou genetici.

    V tomto článku se nepokouším předložit vám návod a jednoduché řešení. Každý si musí najít vlastní cestu, takovou, která vyhovuje jeho naturelu. Zohlednit se musí i to, zda jste amatérští, nebo profesionální sportovci.

    Autor:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Vegani, vegetariáni a vitariáni v řadách sportovců

    L43u66k72á77š
    H88l72a43v53i10č64k41a
    Bohuzel jsem moc nepochopil co tim basnik chtel rici. Clanek nema hlavu ani patu. Zamenovani vegetrianu a veganu,...
    R61i89c47h21a89r23d
    S95t14r87o76u23h17a49l
    Souhlas. A jeho argument, že nejslabší byl zrovna vegan je opravdu úsměvný...
    K49a94r74o40l36í64n54a
    H50o39r76o59v13á
    On beztak po nocích pil mlíko, protože to má pan Fořt z důvěryhodných zdrojů
    Tento článek mi celý přijde jako balast nebo PR - jen nevím k čemu.Pár vegetariánů i veganú znám osobně, i kdybych...

    V diskusi je 6 příspěvků, poslední příspěvek 14. 3. 2016, 9:41

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.