• Tři roky běhání a můj první maraton – TCS Amsterdam 2014

      6:16
    -Začal jsem běhat před třemi lety v Brně, poté co jsem tu již čtyři roky žil. Dal jsem tomuto sportu šanci a zjistil, že mi vyhovuje a brzy vše začalo jít naprosto přirozeně. S potěšením vzpomínám na svůj první oficiální závod – Vokolopriglu 2011. Když jsem se na závod registroval, měl jsem v registraci vyplnit svůj nejlepší čas na 10Km, jenže já do té doby ještě nikdy 10Km neběžel... nezbývalo než ho jen odhadnout :). Závod jsem si tehdy strašně užil, příští rok jsem běžel znovu a v roce 2013 opět. Ale ne v roce 2014, protože jsem začal s přípravou na svůj první maraton – TCS Amsterdam.

    | foto: Serban Baciupro iDNES.cz

    Možná trochu atypické pro začínajícího běžce ale na začátku, mě nic nelákalo na tom běžet maraton. Přišlo mi, že to není cíl pro mě, 1-1,5 hodiny běhu bylo tak akorát. Necítil jsem se na to běžet déle. Možná, že na úplném začátku jsem měl představy, že jak dám půl maraton, možná zkusím jako další velký krok přípravu na maraton. Ale velmi brzy jsem si uvědomil, že krok dopředu neznamená pouze větší vzdálenost ale taky styl jakým běhám.

    První rok mého běhání, jsem vše dělal sám. Můj první půl maraton jsem měl za 1:48 (Hervis, Praha) a další v Olomouci za 1:34. Hned poté jsem se přidal k jedné běžecké skupině tady v Brně a vše mě přišlo ještě víc atraktivní než dřív. To byl také můj první kontakt s běžeckou dráhou a zjistil jsem, že to není pouze místo pro běhání dokola ale perfektní místo pro cvičení, kontrolovaný trénink, místo pro rychlý a správný běh. Možná to nebylo tak úplně lehké hned na začátku, když jsem tu byl pouze cizinec ve skupině (pocházím z Rumunska), ale když jsem se při trénincích potil vedle mých kolegů, byl jsem jedním z nich. Po jednom měsíci kontrolovaného tréninku, kde jsem postupoval podle rad trenéra, jsem se pokusil  prolomit pomyslnou hranici 1:30 pro půl maraton ve Wachau (Rakousko). Uběhl jsem ho za 1:27:57 a pamatuji si ten den, jak kdyby to bylo včera. Byl jsem spokojený s výsledkem, nicméně ne se stylem jak jsem běžel. Stěžoval jsem si na svůj běžecký styl, ptal jsem se kolegů o pomoc a dostal jsem jí.

    Od té doby jsem začal brát trénink víc vážně, zaměřil jsem se na svojí běžeckou techniku, pohyb a sílu. Běžel jsem hodně závodů, především přespolní běhy, které mám moc rád ale dalších 6 měsíců tu nebyl žádný velký závod, žádná výzva.

    Měl jsem před sebou jen jeden velký cíl: vrátit se za rok zpět do Prahy, kde jsem běžel svůj první půl maraton a uběhnout ho za 1:20. Tak jsem to udělal, můj čas byl 1:20:43 za velmi chladného počasí (-1°C). I když na teplotě a počasí až tak nezáleželo, měl jsem extrémní motivaci ukázat to nejlepší čeho jsem schopen dokázat. Bylo to 6.4.2013, památný den pro mě a nejen proto, že jsem dosáhl času jaký jsem chtěl, to je jen číslo bez samotného významu, ale dosáhl jsem úrovně, kterou jsem si předtím ani nedokázal představit. Dokázal jsem běžel celou vzdálenost s úsilím a při cílené intenzitě, s vyrovnaným držením těla a hlavou vzhůru. Víc než to, cesta kterou jsem toho dosáhl šla ruku v ruce s mojí radostí z běhu. Za cílovou pásko na mě tenkrát čekal můj mentor, dokážete si představit ty emoce jaké jsem prožíval… Po zbytek roku jsem neudělal žádnou opravdu významnou věc, ale neustále jsem pokračoval v běhání a udržoval se na svojí úrovni, což myslím není zas tak málo.

    Za každým běžcem je kompletní příběh. Asi bych dokázal napsat knihu o všech zážitcích, trénincích s kolegy, všech těch krasných místech co jsem viděl, závodech a obtížích s kterými sem se od začátku setkal.

    Tento rok 2014 v Dubnu jsem nakonec dal půl maraton pod 1:20 (1:19:30) navzdory tomu, že jsem zas až tolik netrénoval. Může to vypadat docela málo, jen okolo jedné minuty lépe než předchozí pokus, ale ve skutečnosti zlepšení je velké a cítil jsem se skvěle ve svojí kůži, běžet celou vzdálenost v konstantním tempu 3:46min/Km, od začátku až do konce. A právě po tomto závodě, jsem si řekl, že potřebuji natrénovat na maraton. Alespoň jednou v životě. Nečekal jsem nějak speciálně na tento moment, prostě jsem najednou cítil, že je ten správný čas běžet maraton.

    Jak jsem říkal, běhání maratonu nebyl můj velký skrytý cíl ale byl jsem v pokušení to jednou zkusit. Maraton, to je ultimátní test vytrvalostního běhu (když se bavíme o olympijské atletice) a je to dobrý ukazatel toho co zvládnete. Tak jsem se zaregistroval na Amsterdam maraton 19.10.2014 (Golden Label Race). Když jsem dělal toto rozhodnutí, znamenalo to pro mě, že musím vydat maximum. Opravdu jsem si myslel, že je dobrý čas jít do toho, byl jsem spokojený se svojí aktuální fitness kondicí a uměl dát při běhu volný průběh svým emocích, tak proč nezkusit to samé na delší trati, byla to pro mě skutečná výzva.

    Příprava šla dobře, ale s pár nechtěnými přestávkami, což ale beru jako přijatelné, nevěnuji běhaní všechen svůj čas. Normálně pracuji, mám rodinu a dělám věci co chci, vše s potěšením. Když sečtu naběhané kilometry za poslední 4 měsíce před maratonem, mám za sebou 1107Km, což je přibližně 69Km týdně. Když počítám celý rok, můj průměrný týdenní objem je přesně 60Km. Někdy to bylo víc, až 110Km týdně, někdy méně než 50. Měl jsem také nějaké pauzy, záleželo na aktuálních okolnostech. Ve výsledku jsem neběhal až tolik ale dal jsem dal jsem hodně vášně do všeho co jsem udělal.

    Čtyři týdny před před maratonem, jsem běžel půl maraton v Ostravě a výsledek mě utvrdil v tom, že můj cíl je možný. Maraton za ~2:50, možná o 2-3 minuty rychleji, v nejlepším případě. Co můžu říct, neměl jsem obavy běžet s tímto cílem, přestože se jednalo o můj první maraton. Úplně jsem se nezaměřoval na tento konkrétní čas ale věřil jsem, že je možné ho dosáhnout. Vždycky si věřím, ale tentokrát jsem měl současně velkou podporu mých kolegů z běžecké skupiny. Scházíme se každý týden, jednou nebo dvakrát a bez nich už si trénink ani neumím představit.

    Poslední týden před maratonem, jsem byl docela nervózní a trochu unavený, ale jeden den odpočinku byl vše co jsem potřeboval k návratu do normálu. Do Amsterdamu jsem cestoval v pátek v noci s mýma kolegy, takže jsem měl dost času si odpočinou před samotným závodem, který startoval v neděli 9:30. Po prvé v historii závodu, bylo vyprodáno všech 16000 možných míst pro maraton, spolu s půl maratonem a 8Km tratí, bylo celkově registrováno 40000 běžců, docela ohromující.

    Je neděle ráno a uvědomuji si tento velký den. Něco jsem snědl, dal si jedno silné espresso a sám sobě si řekl – jsem připraven. Nepřipravil jsem se perfektně, možná jsem mohl běhat větší objemy a mít méně přestávek v trénincích ale na druhou stranu jsem moc šťastný a vděčný, že tu stojím na startu, zdravý a schopný běžet tento neuvěřitelný závod.

    Start byl hodně pomalý, přede mnou bylo nejméně 700 běžců v startovním poli ale pokoušel jsem se na to nemyslet. V tu chvíli jsem byl lehce nervózní ale od druhého kilometru jsem už mohl běžet normálně a zklidnil jsem se. Počasí bylo dobré ale ne zcela ideální: ~17°C, slunečno a nejvíc děsivý nepřítel každého běžce – vítr. Věděl jsem, že tady v Amsterdamu je hodně větrných mlýnů a zároveň doufal, že je neuvidím v akci zrovna dnes. Ale to je OK, taková je situace a já ze sebe potřebuji dostat maximum v těchto podmínkách. První kilometry jsou vždycky lehké ale zkusil jsem běžet ve vyrovnaném tempu. Mezičas na půlmaraton jsem dosáhl v čase 1:23:08, což znamená průměrné tempo 3:56min/Km. Cítím se docela dobře ale na toto tempo lehce unavenější, než bych měl být. Vítr mi bere značnou část energie. Na 25. Km mám stále stejné tempo a na 30. Km je můj průměr 3:57min/Km, podle oficiálního měření.

    Trasa je velmi krásná a je tu hodně fanoušků, někteří z nich křičí: „Go go, Romania!“, protože jsem na sobě měl tričko v mých národních barvách. Pil jsem vodu a ochladil se houbičkou s vodou, dobrovolníci tu odváděli opravdu skvělou práci na občerstvovacích stanicích.

    Dosáhl jsem 35. Km, moje tempo je teď lehce volnější, 3:58 skoro 3:59min/Km. Uvědomoval jsem si, že jsem zpomalil a pokoušel se tlačit tempo zpět, alespoň k tomu co jsem měl na posledním mezičase. Nikdy jsem nebyl v takové situaci, při takovéto vzdálenosti a takovém tempu. Ten pocit byl pro mě nový ale očekával jsem, že přijde. Necítím se špatně ale už nedokážu udržet tempo pod 4:00min/Km, tak běžím tak jak můžu, okolo 4:05 - 4:15min/Km. Trochu jsem se opět osvěžil a pokračuji stejným způsobem, jak jsem vystartoval, s dobrým držením těla, jen trochu pomaleji. Vidím značku pro 40. Km, je to trochu divné, protože vidím jen několik málo běžců na trati poblíž, na startu to byly stovky. Je vidět, že zbylí běžci jsou unavení a to samé je vidět i na mém výrazu v tváři. Přijímám tyto těžké okamžiky a považuji za normální být unavený po 40Km běhu ve svižném rytmu.

    Nezpomaluji, ale potím se a zrychlit už nedokážu. Držím tělo vzpřímeně a pokračuji do cíle, už zbývají jen poslední 2Km do konce této jízdy. 41. Km, ještě blíž cíli ale neočekávám ho nijak extra. Jsem rád jak se v tento okamžik cítím ale moje druhá půlka už chce skončit a odpočívat. Zbývá posledních 400m, jsem na olympijském stadionu a vidím cílovou čáru. Dav křičí, povzbuzuje a atmosféra je opravdu skvělá. Probíhám cílovou čárou a jsem šťastný, právě jsem doběhl svůj první maraton. Oficiální čas mám 2:50:45 a končím 140. z celkových 12212 běžců, co závod dokončili.

    Přál jsem si abych mohl běžet celou vzdálenost v tempu pod 4:00min/Km ale nemusím mít velké výčitky, udělal jsem co jsem mohl a byl to můj první maraton. A jaká cesta to byla...

    Nyní, pár týdnů po mém prvním maratonu, si lépe uvědomuji co se mi povedlo a můžu říct, že jsem hrdý na to čeho jsem dosáhl a jsem velice šťastný, že jsem nebyl ukvapený běžet maraton a rozhodl se běžet, až když jsem se cítil celkově připravený. Byl to opravdu speciální okamžik, těžko vyjádřit slovy všechny moje myšlenky.

    Váš rumunský přítel,

    Serban

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.