• Transalpine Run: tři země, dva běžci, jeden týden

    Transalpine Run (TAR) je fenomén. Mnozí běžci se sem pravidelně vrací. Příroda je tu úžasná, trasy technicky náročné a počasí je jako jinde v horách nevyzpytatelné. Zkušenosti jak tyto se nedají získat jinak, než nazout boty, vzít batoh a vyrazit. A mezi námi - troška štěstí k tomu taky patří.

    | foto: Martina Poelzelbauerpro iDNES.cz

    Asi jsme se úplně zbláznili, když jsme se v červenci s kamarádem Michaelem spontánně přihlásili na Transalpine run.

    Fotogalerie

    Posíleni zdáním o naší skvělé kondici po tréninkových bězích v Alpách a několika horských maratonech vyrážíme v sobotu ráno směr Garmisch-Partenkirchen. Jako podpůrný tým s námi jede náš kamarád Christian. Začíná to hladce, startovní čísla a goodie bags jsme vyzvedli, špagety na „pasta party“ zhltli a teď už se jen pořádně vyspat. Je neděle ráno, panuje dobrá nálada a my stojíme, za zvuku „Highway to hell“, na startu týdenního závodu. Čeká nás první 36 kilometrová etapa do rakouského Leermoosu. Padne startovní výstřel. Držíme se zpátky a kolem nás probíhají běžci záviděníhodným tempem a my si klademe otázku, zda jim to tempo vydrží.

    Transalpine Run (TAR): Motto: „Tři země, dva běžci, jeden týden!“

    V prvním stoupání nás rozladí fronta ...ach jo. Ale pak už to jde rytmicky, dostáváme se do pravidelného tempa a předbíháme mrtvoly, co to po startu přepálily. Dobíháme do cíle po 36 kilometrech a 2000 metrech převýšení. Překvapuje mě, že jsem fit! Jupííííí! Christian už na nás čeká a fotí. Následuje kolečko: sprcha, pasta party, masáž, sbalení na zítřek (nezapomenout povinnou výbavu), spánek.

    Tuto etapu, stejně jako první, známe. Proto víme, že musíme začít rychle. Po dvou kilometrech nás bude čekat dlouhé stoupání a nemůžeme si dovolit zdržení. Být vyřazen kvůli „cut off“ kontrole je představa horší, než vůbec nedoběhnout. Klaplo to, teď už jen udržet tempo! Konečně „down hill“, seběh, juhhuu, další stoupání a pak doběh do Imstu, cíle druhé etapy. Po dvou dnech se cítím pořád dobře! Od teď bude pro nás ale všechno nové.

    Transalpine Run (TAR): Motto: „Tři země, dva běžci, jeden týden!“

    Krásné výhledy hatí zranění

    O závodě

    Transalpine Run
    Web:
    http://transalpine-run.com/
    Vzdálenost: 250km
    Převýšení: 15.000m
    Počet etap: 7
    Etapy: Garmisch-Partenkirchen (D) – Lermoos (A) – Imst – Mandarfen – Sölden – St. Leonhard in Passeier (I) – Sarnthein – Bozen.

    Třetí, královská etapa, nás potrápila 47 kilometry a převýšením 3037 metrů ke všemu na technických trailech. Odměnou byly úžasné výhledy, v nadmořské výšce více než dvoukilometrové a vysokoalpská příroda. Do toho ale poprchává a tady nahoře sviští i ledový vítr, alespoň že nesněží. „Shit!“ ... můj partner nejen pro TAR si právě při seskoku poranil kotník. Fixujeme ho a zkoušíme běžet trailem dál. Řadím se za kamaráda, abych jej měl na očích a porozuji, jak s narůstajícím časem roste i kotník. Downhill, seběh, v tomto stavu trvá nekonečně dlouho, ale zvládáme to a prokulháváme cílem v Mandarfenu. Bod číslo jedna je zjistit, jak jsou na tom kamarádovy šlachy. Drží, což je super. Zítra tedy startujeme!

    Transalpine Run (TAR): Motto: „Tři země, dva běžci, jeden týden!“

    Místo odpočinku boj

    Následná „odpočinková“ etapa do lyžařského ráje Söldenu nás zavede až do nadmořské výšky 3000 metrů. Na startu se už s mnohými závodníky poznáváme a zdravíme se. Po každé etapě nás ubývá a přibývají problémy a zranění. Všechny nás spojuje stejný sen o průběhu cílovou rovinkou v italském Brixenu. Za zvuku „Highway to hell“ opět vyrážíme. Po včerejší etapě to už bolí a dlouhý výstup se zdá být nekonečný. Klademe si na srdce zůstat soustředění, nezranit se a hlavně užívat si tu úžasnou krajinu, ticho a zvláštní pocit při dýchání v této výšce.

    Transalpine Run (TAR): Motto: „Tři země, dva běžci, jeden týden!“

    Má hlava je v pořádku, ale vzdává to žaludek a nebere ani vodu. Jen nezvracet! Musím zpomalit, dýchat, dýchat, dýchat ... Michael se ptá, jestli chci skončit ... NIKDY! Ten pocit, že bych mohla skončit a není nutností běžet dál mi dává křídla a svou krizi překonávám. Zničená, ale přesto v rozumném čase, probíhám cílem v Söldenu. Na pokoji Michael vybaluje vařič a snaží se do mě dostat po lžičkách vývar. Jde to pomalu. Musím přehodnotit své stravování v závodě. Bylo by dobré jíst kromě gelů také dostatek pevné stravy. „To dám!“, říkám si a usínám.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Následující dvě etapy v Jižním Tirolsku, do St. Leonhardu in Passeier a dále do Sarntheinu probíhám jako robot. Na občerstvovačkách nejprve jím, pak teprve doplňuji vodu. Žaludek to lépe snáší, když pak vybíhám. Downhills miluju, ale brzdím hůlkami. Michael musí běžet se svým zraněním pomaleji a já tak alespoň šetřím síly. Dáváme si pozor, abychom v single trailech neskákali, teď není čas na hlouposti a kolena to uvítají. Je toho tolik, co člověk při etapovém běhu musí dělat jinak, než při horském maratonu. Zkušenosti se skládají jako střípky kaleidoskopu a uklidňují mě. Víc se soustředím na přírodu kolem, ignoruji bolest a užívám si ten pocit být součástí této myšlenky a patřit k těm bláznům kolem.

    Transalpine Run (TAR): Motto: „Tři země, dva běžci, jeden týden!“

    To dáme!

    Sedmý den ráno! Z postele se koulím přes rameno, ale endorfiny mě nesou! Poslední etapa, to dáme! Michael nevypadá dobře ... ne!!! Prosím .... ať to nic není... už jen poslední den. Na startu se snažíme rozehřát, já dávám interview na kameru .... oje, stydím se ... a pak česky pozdravit ... ufff. Highway to hell a vyrážíme. Všechno bolí ... vydržet ... stíháme cut off časy? Yepp, vychází to dobře ... a najednou pod námi vidíme Brixen. Sbíháme do údolí a probíháme cílem. To snad není možné!!! Zvládli jsme to!!! Jsem mrtvá na jakékoli emoce v cíli. Komentátor hlásí: „Do cíle dorazil tým M&M, Martina z České republiky a Michael z Rakouska“. Jsem tak pyšná být Čech a být tady!

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.