Závodní premiéra ve vysokých horách cizích zemí bývá často zákeřná. Některé závody totiž při pohledu na parametry působí srovnatelně s tím, na co jsme zvyklí z České republiky. Vystřízlivění se ale obvykle dostaví už na vrcholu prvního stoupání.
Lokální tratě jsou obvykle organizátoři schopní postavit tak, že poměr výškových metrů a celkové vzdálenosti často předčí i závody v Alpách. Problém ale spočívá v tom, že zatímco pro dosažení stejného počtu nastoupaných metrů je na našich závodech nutné absolvovat celou řadu menších kopců, ve vysokých horách vám ke stejnému výsledku obvykle stačí jeden průměrný „krpál“.
Reálná náročnost závodu je tak ve vyšších horách obvykle mnohem větší, než by se na první pohled mohlo zdát. Na to nikdy nezapomínejte. Kromě rozložení výběhů a seběhů není radno opomenout ani technicky náročný terén a v neposlední řadě také řidší vzduch ve vyšších polohách.
Tyto tři aspekty běhu v horách (náročná a dlouhá stoupání, technický terén a nedostatek kyslíku) byste měli mít vždy na paměti a uzpůsobit jim svou přípravu na nadcházející závod.
Náročná stoupání
Dlouhé a strmé výběhy se v místních podmínkách bohužel trénují velmi obtížně. Dostatečně strmých tras je v České republice nedostatek, a tak vám v rámci tréninkové přípravy nezbývá, než využít jedné ze dvou možných variant. První z nich jsou pravidelné výlety směr Beskydy nebo Krkonoše. Výškou ani strmostí se sice tyto hory s Alpami srovnávat nedají, ale trénink v nich svůj účel splní.
Varianta číslo dvě už je z tréninkového hlediska ideální, ale počítejte s výrazně větší časovou i finanční náročností. Řeč je samozřejmě o výletu do vysokých hor. Pro obyvatele východní poloviny naší republiky se přímo nabízí výlet na Slovensko. Malá Fatra nebo Vysoké Tatry jsou velmi dobře dostupné, pobyt zde vás nevyjde příliš draho, a přitom vám místní svahy poskytnou perfektní tréninkové prostředí. Z jihu a západu to pak bude blíže do rakouských nebo německých Alp, kde však musíte počítat s řádově vyššími náklady.
Kromě dojíždění do hor se dá trénink také obohatit o cyklistiku, jízdu na koloběžce a další sporty, které nekompromisně zaměstnají vaše stehna. Pouze na kolo se však spolehnout nedá, a i když se jedná o výborný vytrvalostní a silový základ, tak bez chůze nebo běhu v kopcovitém prostředí se v tréninku neobejdete.
Posledním tréninkovým tipem, který vám umožní přežít náročnou horskou trať je zaměření se na seběhy. Do kopce se totiž dá vždy nějak vyškrábat, ale spousta běžců si neuvědomuje, že běh směrem dolů je ještě mnohem horší než běh směrem nahoru. Při krátkém seběhu v okolí Prahy vám to možná nepřijde, ale v momentě, kdy na vás bude čekat 15 kilometrů dlouhé klesání, vám vaše stehna dají hlasitě najevo, že tahle zátěž jim příliš nevoní.
Abyste zvládli seběhy v plné zátěži, je potřeba mít svaly navyklé na otřesy a velmi silná stehna. Nebojte se proto čas od času zařadit opakované seběhy nejprudšího a nejdelšího kopce, který v okolí najdete. Možná budete překvapení, jak je takový zdánlivě jednoduchý trénink náročný.
Technický terén
Běh po alpské nebo tatranské magistrále se nedá srovnávat s během po místním lese nejen kvůli rozdílným výhledům. Zásadní rozdíl představuje podklad, po kterém se budete pohybovat. Ve vysokých horách můžete zapomenout na hladkou hliněnou cestičku. Ta se bude obvykle vyskytovat pouze v některých částech trati a střídat se bude s během po různě vyskládaných kamenech. Pohyb v tomto terénu je mnohem náročnější a jediné, co vám pomůže se s takovým podkladem vyrovnat, jsou opět silná stehna a za zmínku stojí i zpevnění kotníků.
Při vysokohorské premiéře pak počítejte s tím, že pokud převažuje technicky náročný terén, pak bude váš běh výrazně pomalejší, než na co jste zvyklí. Vůbec se proto nemusíte trápit tím, že i po rovince běžíte pomalu a zrychlit jednoduše není možné. Nejste v tom totiž sami a pokud nemáte možnost jezdit každý týden do hor, kde si vaše chodidla zvyknou, pak nemá cenu se zbytečně stresovat. Většina závodů dnes produkuje krásná videa nebo fotografie z předchozích ročníků, takže si už při registraci můžete ověřit, jak náročný terén vás bude čekat a zda se na takovou výzvu cítíte.
Patříte-li mezi běžce, kterým se snadno podvrtává kotník, pak stojí za úvahu přibalit ortézu, tejpy nebo elastické obinadlo, kterým si budete moci problematický kloub dostatečně zpevnit. Ve finální fázi závodu totiž prakticky každý sotva zvedá nohy a podvrtnutí chodidla na kameni je tak mnohem snadnější, než si dokážete představit.
Vysoká nadmořská výška
Třetí a poslední nástrahou vysokohorských závodů je řídký vzduch, na který narazíte ve vyšších polohách. Neexistuje přesná hranice, která určuje, zda to je ještě dobré, nebo jestli se už máte bát. Většina běžců bere jako milník výšku 2000 metrů nad mořem. Chvilková návštěva v těchto polohách by neměla způsobit žádný vážnější problém, ale pokud trasa vede nad dvoutisícovou hranicí delší dobu, pak už počítejte s možnými následky.
Ne, že byste se měli ve dvou tisících bát výškové nemoci. Problémy spojené s během ve vyšších polohách jsou méně vážné, zato mnohem zákeřnější. Dalo by se to popsat jako pocit, kdy vám někdo sedne na hrudník, vy se nemůžete pořádně nadechnout a nohy máte doslova prázdné. Při chůzi v nízké intenzitě se obvykle žádné potíže neprojeví, ale jakmile se pokusíte rozeběhnout, pak velmi rychle zjistíte, že to jednoduše nejde.
Řešení představuje aklimatizace před závodem. Chystáte-li se na závod ve vyšších polohách, pak vyražte raději o několik dní dopředu a naplánujte si lehké túry do míst, kde následně poběžíte. Pokud se vám navíc podaří v těchto výškách přespat, bude to ještě lepší. Nejkritičtější je příjezd v noci před závodem, noc ve vyšších polohách a ranní start. Tato kombinace je spolehlivý způsob, jak si pro závodní den pořádně zavařit.
Vítek Kněžínek Vítkovi leží v botníku něco přes padesát párů běžeckých bot všech možných typů, které nejraději testuje na dlouhých závodech v horách, kde se mu čas od času podaří probít na pódiové umístění. Rád má i silnici, na které pokořil hranici 75 minut na půlmaratonu. jeho hlavní pracovní náplň představuje konzultace s výběrem bot v běžecké speciálce Triexpert. |
