• Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.

      14:15
    Krajina severně od Loun je trošku jiného rázu, než dosud popsané trasy. Homole Českého středohoří budí respekt, ale už přece nejsme žádní amatéři a máme tu něco za sebou. Nastal ten správný čas se jim podívat na první zoubek!

    | foto: Martin Žákpro iDNES.cz

    Další tipy na výběhy od autora článku

    V dnešním přece jen už trošku archivním tipu na výběh se opět podíváme do severních Čech. Tentokrát se vydáme z Loun na sever směrem k magickým kopcům Českého středohoří. Prozatím jsem se do nich odvážil jen na dvě pěší túry, ale myslím, že nastal čas trošku přidat na tempu. Ale nic se nebojte, výběh na „Červeňák“ je jen takovým prvním letmým a nesmělým dotekem.

    Tentokrát jsem si po ránu pěkně přispal, brzkého vstávání na předešlé výběhy už bylo přece jen dost. Předpověď počasí je na celý den naprosto v pořádku, není kam spěchat. Ještě nechávám řádně vytrávit oběd a už natahuju na nohy trailovky. Majitelé silniček nemusí zoufat, trasa se dá s jistými omezeními zvládnout i po asfaltu, „krosaři“ by ale jistě zamačkávali slzu nad mizejícími špunty, takže krosovky opravdu nedoporučuju.

    Vyrážím klasicky od „Grafu“, ale trasu lze začít naprosto bez problému třeba od vlakového nádraží. Po seběhnutí nevelkého kopce se právě u něj dávám doleva a přes místní neblaze známou čtvrť zvanou „Amerika“ běžím až k první odbočce doprava do ulice Říční. Poznáte ji snadno, po levé ruce je restauračka U Jíchů, která bývala vyhlášená svojí kuchyní. Na tu však není čas, navíc kuchařská star Maruš už vaří jinde, proto odbočuju, přebíhám most přes železniční trať a hned za ním odbočuju doleva na cyklostezku č. 6, která mě podchodem pod tratí dovede k lávce přes řeku. Lávka je součástí ocelového železničního mostu vedoucího přes líně se poflakující Ohři. Bez váhání ji přeběhnu a asi tak 200 metrů kopíruji trať na Most pod další podchod, tentokráte pod vlastním tělesem tratě.

    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.
    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.
    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.

    Tady je první bod rozhodnutí. Kdo má silničky a povrch není zrovna suchý nebo zmrzlý, dá se doleva až k silnici na Dobroměřice, a potom pokračuje přes místní inundační most. My s trailovkami si vychutnáme absenci silničního provozu a bereme to podchodem po polní cestě podél stromořadí až k první trošku pevnější cestě. Neváhám a vychutnám si jak pohled na vzdalující se Louny, tak především na moje oblíbené kopečky blízkého středohoří. Cesta rychle ubíhá a na kdysi zpevněné komunikaci se dávám doleva až na silnici z Loun na Dobroměřice, kde možná potkám funící silničkáře.

    Cesta je dost rozmočená, v silničních botách by to byl celkem slušný masakr. Tady poprvé oceníme trailovky. Dám se doprava na Dobroměřice. S orientací nám až do Dobroměřic pomáhají žluté značky cyklotrasy č. 232. Cyklo pak uhýbá doprava na Nečichy, já se ale stále držím ulice Pražská a po průběhu lehkým „esíčkem“ kolem starobylého kostelíka sv. Matouše se ke mně nově připojuje zelená turistická značka. To je to správné značení, kterého se budu držet až nahoru k rozhledně. Značení vede místní klidnou zástavbou a než se naděju, obec se se mnou loučí značkou konce obce.

    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.

    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.

    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.

    Před sebou vidím typickou siluetu Rané, ale to by bylo dnes přespříliš silné sousto. Myslím, že i Červený vrch, který mám po pravé ruce, bude více než dostatečná výzva. Zelená spolehlivě vede po silnici až k hlavní komunikaci na Most, ale žádné strachy. Těsně před ní se odpojuje a pokračuje po úzké asfaltce, kde potkáte maximálně nějakého toho cyklistu. Kdo se občas otočí, uvidí hezké panorama klesajícího Slunce na pozadí Loun. Já to s otáčením nepřeháním a začínám se trošku rosit z kopce, který přede mnou neustále roste.

    U místní čerpací stanice značka prudce odbočuje doprava a pokračuje asfaltkou směrem ke kopci. Po chvilce uhýbá doleva, ale já pokračuju rovně po místním značení k vrcholu. Stoupání je mírné až pohodové až k začátku stromového porostu. Zde je bod rozhodnutí č. 2. Já odbočuju z asfaltky a dávám se strmou cestou vzhůru. Kdo chce, vůbec se nemusí stydět místy zapnout přední náhon nebo si dopřát chvilku oddechu. Komu se stezka nepozdává, může pokračovat po asfaltce - po chvilce se obě trasy spojí. Zkratka je ovšem výzva, co by člověk neudělal pro akumulaci žízně. Pokud bude nahoře otevřená chata, bude vše pifkem odplaveno! Cestička rychle stoupá, objevují se první výhledy jižním směrem a hned na to i samotná Ejemova chata.

    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.

    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.

    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.

    Dřevěná chata byla slavnostně otevřena v roce 1911 a už od počátku se zde bylo možno kochat krásnými výhledy z místní rozhledny, která je přístupná i dnes. Pokud běžíme v období od března do listopadu, můžeme si v místním bufáči dopřát malé občerstvení. Osobně netuším, jestli chata vůbec funguje, ale mám kliku. Je otevřeno! Jedno točené z nedalekého žateckého pivovaru ve mě syčí, na lavičce s hezkým výhledem pak chutná o to víc. Nikam se mi nechce a úchvatný pohled na Louny je dostatečnou výmluvou – dám si ještě jedno! Ochotná obsluha mě ještě upozorňuje, abych rozhodně nevynechal letošní zavírání chaty, které se koná příští týden. Škoda, že se nebudu moct zúčastnit, musím na rodnou Moravu.

    No nic, vrchol dosažen, žízeň zahnána, je čas se vrátit zpátky. Přiznám se bez mučení, posezení s krásným podvečerním výhledem mě drží přibitého na lavičce a musím vyvinout značné úsilí, abych se zvedl. Achjo. Sbíhám pár schodů a za vysílačem se dávám doleva po místním značení. Stezka vede prudce lesem dolů a tady podruhé oceňuju nazuté trailovky. Mezi stromy prosvítá silueta nedalekého Oblíku, kam se možná podíváme někdy příště. Pod kopcem se k nám připojuje dobře známá zelená turistická značka.

    Informace o trase

    Informace o trase:

    • délka: 13,08 km (když si člověk nezaběhne)
    • převýšení: 256 m
    • povrch: smíšený, převážně pevný
    • záznam trasy: zde

    Panorama Oblíka střídá Ranská hora, tyto výhledy jsou téměř povinné „kochačky“. Podél hlavní silnice dobíhám až k úzké asfaltce vedoucí zpátky do Dobroměřic. Až teď si všímám, že je vedle ní vyšlapaná stezka, sláva! Rychle opouštím tvrdý povrch a lebedím si po travnatém pěkně až ke křižovatce. Dobrý alespoň kousek, ne? Pokračuju známou cestou do vesnice, ale tentokrát uhýbám třetí odbočkou doleva do ulice Nádražní. Potřetí podbíhám železniční trať, hned za ní v zatáčce pokračuju na polní cestu. Nalevo se loučím s Červeňákem a jeho většími sourozenci, napravo už na mě mávají Louny.

    Po nějakém čtvrt kilometru před chmelnicí uhýbám na rozcestí doprava. Tady musím dávat pozor, odbočka se celkem snadno přeběhne. Obzvláště, pokud člověk trasu běží poprvé jako dneska já, snadno seběhne z plánované trasy. No, nebudu dělat ramena. Kdo odbočku přeběhne jako já, nemusí zoufat. Hned za chmelnicí je další odbočka, která mě spolehlivě vede až ke zpevněné cestě, kterou jsem už dneska funěl. A kdo si zaběhne ještě víc, nemusí zoufat. Krajinka místních Lužerad je nádherně pohodová a poklidná, přímo vybízí k poflakování a courání po místních silničkách. Držím se zpevněné cesty asi tak 100 metrů a dávám pozor, někde vlevo je další.

    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.
    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.
    Červený vrch je prvním letmým dotykem magického Českého středohoří.

    Teď už můžu říct, že jsem ji zase minul a pěkně si zaběhnul. Zpevněná cesta je značená místním značením a našince dovede až k lounskému Mostu veslařů. Lepší však je hned poctivě po zmíněných 100 metrech odbočit doleva a držet se polní silničky, která nás spolehlivě dovede k podchodu pod tratí kousek od ocelového železničního mostu. Tady už to dneska znám, takže znovu přebíhám po lávce línou Ohři a v poklidu si to mašíruju až k lounské železniční stanici. Tady dnešní výběh končí. Já si dávám ještě poslední stoupání ke Grafu, ale to už je brnkačka.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Co si budeme namlouvat, měl jsem z Červeňáku trošku obavy, ale nakonec jsem byl nahoře rychle a stoupání na vrcholek mi bylo nahoře zcela vynahrazeno výhledy a občerstvením. Trasa se dá běžet samozřejmě i teď v zimě, bohužel však nelze počítat s občerstvením. Dobrou alternativou je zastavit se na jedno v Lenešicích U Vlků a pak skočit na vlak do Loun. Je to přece jen trošku mimo trasu. Komu nevadí pár kilometrů navíc, může to pak vzít poklusem po modré turistické značce kolem velodromu až do Loun k veslařskému mostu.

    Dneškem jsem prozatím vyčerpal svoje oblíbené lounské trasy. Příště se tu snad potkáme na nějakém jiném výběhu, nějaké mám ještě v záloze. Co třeba jen tak v klidu, v pohodě taková Barcelona?

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.