Neděle 11.5. svítí v kalendáři a my s Tomíkem střádáme v týdnu plány, úterní běh jsme již myšlenkami na trati a těšíme se jako malí kluci. Edík s námi běží , jenom mlčí a směje se. Středeční běh si ještě dávám naplno, ale pořád se ozývá pravá achilovka, kterou jsem si přetížil nedělním 20 km výklusem po Vilémovické 120. V sobotu 10.5. dopoledne dávám dle deníku poslední tři kilometry rozklus. Achilovka bolí už po prvním kilometru, takže začínám mít mírné obavy, jak to bude vypadat v neděli.
Ve dvě hodiny se stavuje Tomík a vyrážíme směr Praha, jednu posádku tvoří Tomík s Verčou, my bereme svoje auto, páč máme v Praze ještě nějaké zařizování v neděli po závodě. Posádku tvoří moje drahá polovička a malej šmudla v bříšku, oba se už moc těší. Asi za hodinu přistáváme u tety Tomíka na sídlišti Skalka, která nám poskytla luxusní zázemí na celý víkend. Máme byt jenom pro sebe a je to luxus, pouze 5 stanic od Václaváku, takže na start to budeme mít pouze 15 minut metrem. Po příjezdu ani nevybalujeme a hned razíme směr město. Nejdříve registrace a vyzvednutí čísla v Holešovicích na Výstavišti a pak plánujeme zastávku na véču a nějaké to pitčo. Stojíme před výstavištěm a Tomík prohlásí: A do prdele, nemám občanku :) Na všech propozicích bylo upozornění, že bez občanky nebudou dávat startovní čísla. Takže nám všem trošku zatrnulo, že budeme muset jet zase zpátky a zpátky. Naštěstí u prezentace Tomík zamrká svejma krásnejma modrejma očima na pěknou dobrovolnici a číslo dostává, úsměv na rtech a máme čísla. Tomík je zařazen do koridoru E, já až v Jéčku, takže na startu spolu bohužel nebudeme. Ještě mě ukecává, že to někam přelezeme, že musíme startovat spolu, ale já raději vystartuju v klidu ve svém chlívečku. Potom se již odebíráme do Centra, kde si dáváme maratonskou večeři, těstovinky s kuřecím masem a špenátem a zapijíme to třema kouskama. Potom ještě nějaké blbiny na Staromáku a v devět hodin už jsme na ubykaci. Čumíme ještě na marný boj našich braťů slováků s Kanaďanama a v deset hodin jdeme spát. Kupodivu spím celou noc, matrace vyhovuje a ani nejsme ve stresu ( celej večer jsem trochu prudil a byl nervózní, ale po jednom pivču to opadlo :) ).
Ráno budík v 6:45, vstávám, jdu do kuchyně vařit, nejdřív vařím kašičku Lůce a Tomík už se hrabe taky z pelechu. Já pořád kuchtím, připravuji si snídaňovou bombu, která mi doufám, dlouho vydrží. Jáhlovou kaši s mlíkem, dvě hrušky, 2lžíce Agáve sirupu a mandle. Tomík do sebe tlačí osvědčené Jéčo-Verčiny palačinky, na které nedá dopustit. Tomík je ráno unavenej, protože prej moc nespal a chodil v noci po bytě.. není zvyklej na měkké matrace chudák. Nebo ho Verča nenechala spát? Nevím… To my máme dobrou náladu a kupodivu nejsem ani moc nervózní. V 8 hodin vyrážíme na metro a směr stanice Můstek. Kde máme mít sraz s Kamilem Maškem a jeho bráchou Rosťou.
V půl devátý na Můstku se scházíme všichni čtyři, děláme poslední fota, slíkáme svršky a jdeme pomalu na to. Teplota je luxusní, ideální běžecká, počasí taky drží, mraky občas střídá sluníčko. Loučíme se s holkama, které jdou na Staromák na start zabrat místo k fandění a focení a my se odebíráme do příslušných chlívečků. Cestou míjíme asi 20 ToiToijek, kde je ale brutální fronta, takže se plánuju vychcat až někde na trati, už mám uplně narvanej močák. Dávám si ještě jeden gel a magnesium. Kluci Maškovi mají chlívek H, takže dva chlívky přede mnou. Rozhoduju se, že půjdu na start s nima a poběžím s nima, že pokecáme a bude to líp utíkat. Takže nakonec přece jenom koukám, jestli mě nikdo nevidí a přelejzám plot do sektoru H, loučíme se s Tomíkem, kterej jde sám do E. Deset minut do startu, normálně kecáme a posloucháme hlasatele a závodníky, kteří mají všichni super náladu. Taky si to užívám a směju se, tréma žádná, úplně se tomu divím. Děláme vtípky ..
Je tu 9 hodina, start, začíná nám hrát Smetanova Vltava, pomalu se rozejdeme a zase stavíme, zase rozejdeme a zase stavíme, po 6ti minutách se dostávám pod bránu Start, kde se to již rozbíhá. Mačkám hodinky a je tu 42,195 km před náma. S holkama jsme domluvený, že budou stát v Pařížský po pravé straně, takže se řadím do hada běžců napravo, abych jim mohl zamávat. Kamil s Rosťou běžej se mnou. Hledám holky, ale nikdo nikde, ale najednou se objeví vytáhlej kluk, který na mě mává jako šílenec. A on to Velkej Mates, kterej nás přijel s Káťou taky podpořit. S nima stojej holky a všichni řvou a mávaj a fotěj. Já taky řvu nazdááár a běžím dál. Přebíháme Čechův most, na jeho konci je první kapelka. Hoši do toho pěkně řežou, sluníčko svítí, to je nádhera. Na letošním ročníku má být na každém kilometru kapela, takže se asi nudit nebudeme. Běžíme s Kamilem a Rosťa už trochu ztrácí. Ptám se, jestli na něj počkáme, ale Kamil říká, že Rosťa chce běžet sám, svůj závod, svoje tempo. Pod Letenskými sady je první možnost kde se vymočit, už to mám skoro na krajíčku, ale jak vidím, nejsem sám. Pod strání již stojí had asi 100 běžců a všichni to tam kropí na zeď, na chodník, všude. Musím si dojít, říkám Kamilovi, že jdu, že ho doběhnu. Bohužel tam stojím asi minutu, minutu a půl, Kamil je nenávratně pryč, trochu si to vyčítám, ale když příroda poručí, nedá se nic dělat. Asi po kilometru dobírám Rosťu a rozhoduju se, že poběžím začátek s ním. Ve dvou se to přece líp táhne. Přes Malostranské náměstí se dostáváme na Karlův most. Začínáme pomalu kecat. Rosťa na startu říkal, že se povídat nebude, že je vždycky rád, když může dýchat. Navíc se moc neznáme, tak občas něco prohodíme. Na Karlově mostě se kochám krásou Prahy, směju se, užívám si to. Koukám nalevo na Mánesův most, kde se krásně šine had lidí, kteří jsou asi kilák před náma, sakra to je lidí, 10000 tisíc je prostě deset tisíc :) Tempo běžíme přes 6 minut na kilometr, je to dost volný, ale už pět měsíců si říkám, hlavně nepřepálit, tak tempo zatím neřeším. Přebíháme Mánesův most a míříme podle vody do Libně. Zatím se nic neděje, sluníčko tady svítí, běží se hezky, začínáme dost kecat, probíráme rodiny, děti, práci, dozvídám se, že Rosťa bydlí v Humpolci a že se narodil v Herálci, kde sousedí v řadovce s Lucky dědou, sakra ten svět je ale malej ne? :) Takže máme o čem kecat, tak nám to krásně utíká. Na 5 km se mi ozývá moje pravá achilovka, zatím jenom vím že jí mám, nic vážného, ale čekám, kdy se to začne horšit. 6,5 km stavím na občerstvovačce, kde koukám, co nám pořadatelé všechno připravili, občerstvovačka začíná vodou, potom jsou jonťáky, banány, pomeranče, cukr a na závěr houbičky.. beru jonťák a houbičku, přecházím do chůze hodím ho do sebe a hledám Rosťu, ten je v klidu, pije a zase běžíme. V Libni přebíháme most na druhou stranu řeky a otáčíme to směr centrum. Tady je to docela na prdlačku, fouká dost vítr proti, ale zatím je dost sil, takže to moc nevnímám, jenom se snažíme s Rosťou schovávat do větrných pytlů za ostatní závodníky, abychom to neměli z první ruky. Prvních deset kiláků za 57 minut, takhle nějak jsem si to plánoval, takže jsem spokojenej zatím. Na 12km máme zase domluvenej sraz s fanouškama, mají stát po levé straně a jsou tady. Takže focení, líbačka se ženou, Mates něco huláká, všichni se smějou. Za rohem zabíháme zpátky Pařížskou na Staromák, kde to fakt žije, mraky lidí, obří obrazovky, řev, fotky, bubny, muzika, prostě pěknej šrumec. Běžíme přes Celetnou a Na příkopě na Václavák, tady je všude mraky diváků, všichni fandí, chtějí si plácnout, řvou, pořád si to užívám, vůbec nevnímám kilometry, prostě jenom běžíme, za Václavákem na 14 km prohlásí suše Rosťa, že už máme 1/3 za sebou, to je tedy vtipálek, 1/3 … Kolem Národního divadla vybíháme opět na nábřeží a běžíme směr do Podolí. Achilovky se začínají ozývat obě, ale zatím v pohodě. Nohy taky dobrý, zatím nic nebolí, kolena drží, všechno cajk. 15 km mám naplánováno začít jíst na občerstvovačkách, je to už hodinu a půl po startu, tak je pomalu na čase, beru tam skoro celej banán, jonťák a houbu. Začínám plánovat s Rosťou, že budeme pomalu zbíhat vodiče na čas na 4 hodiny, abych měl lepší přehled, jak na tom jsem, vodiči jsou asi 5-10 minut před náma a Rosťa se rozhoduje, že na ně mastí, že si poběží v klidu svým tempem. Na 16,5 km jdeme ještě společně močit, já to mám za chvilku hotové, ale Rosťa stojí a stojí, čekám na něj, ale potom už nevydržím, loučím se s ním a jdu na to.
Od 17 km začínám přidávat, stupňovat tempo. Předbíhám jednoho člověka za druhým, ale říkám si, zase to nepřeháněj, abys to nepřepálil, musím se trochu brzdit. Těch 17 km bylo dost na volno a nohy by chtěly běžet rychleji. Najednou začíná kapat, a z pár kapek je tu pořádná přeprška, naštěstí trvá asi jenom deset, patnáct minut, takže nakonec to bylo příjemné svlažení. Nic hroznýho. Před 21 km kilometrem zahlídnu v dálce vodiče na 4 hodiny, je tam za nima namačkáno asi sto lidí, kteří se jich drží jako klíšťata. Půlmaratonem probíhám v čase 1:59:15, čas na dvě hodiny jsem měl zhruba naplánovanej, takže se pořád držím stanovené taktiky. Na 22 km dobíhám vodiče, běžím asi kiláček s nima, ale moc mě to tu v tim davu neba. Tady taky někde předbíhám Marcela Paškového ( Melechov os - který to běží letos bez jediného tréninku ), ale to se dozvídám později z výsledků, v té mase lidí není šanci potkat známého. Na občerstvovačce vodiče ztrácím a teď už se vydávám na svůj závod. Běží se mi krásně, pořád někoho předbíhám, je to fajn. Nohy drží, achilovky se kupodivu uklidnily, bude to v pohodě říkám si. Rozděluju si posledních 20 km na dva úseky, na 32 km mají čekat fanoušci a pak mě bude čekat už jenom deset, takže už jenom dvě desítky, to bude už v pohodě ne? …
Přes Palackého most se dostáváme zase na druhou stranu řeky a běžíme na Smíchov, tady se mi běží moc krásně, pivovar Staropramen, slad voní, to je nádhera, už se těším strašně do cíle, až si dáme s Tomíkem pořádně do trumpety, pár Plzní to určitě schladí :) Smíchovem se běží zase obrátka, 26,27,28,29 km.. je to tu pěkná rovinka, možnost čučet na lidi v protisměru, hledám Kamila, Tomíka, ale není šance, Tomík je asi tedy už v tahu, ale Kamil by mohl běžet něco přede mnou. Taky je tady šance obhlídnout situaci, kde jsou asi tak vodiči na 3:45, běží se mi krásně, takže tenhle čas začínám mít pomaloučku pomalu v hlavě, že by to mohlo dneska vyjít ideálně.. Vodiči jsou ale asi 1,5 km přede mnou odhaduju, takže ještě nějakech 7-8 minut. Ale mohl bych je stáhnout ne.. sakra to zase není tak daleko… Je tu 30 km, posledních deset km jsem dal za 53 minut. Čas 2:46, tzn. posledních dvanáct kiláků dát za necelou hoďku, abych stihl čas 3:45, to by se dalo zmáčknout, je to pod 5 minut/km.. no tak to zkusím. Přes Most legií se dostáváme zase na druhou stranu řeky a blíží se 32 km, kde mají čekat fanoušci s občerstvením. Už z dálky na mě mává ženuška, takže se zastavuju, házím do sebe magnesium a jednoho Carbouše si beru do kapsy, že si ho dám za chvilku na občerstvovačce a pořádně ho zapiju. Na líbačku a kecačku už není čas.. V hlavě vidím čas 3:45.
Přes Mánesův most přebíháme zase na druhou stranu a napojujeme se na úvodní obracečku, která vede do Libně, na mostě v dálce zahlídnu povědomou postavu Kamila, tak si říkám, že to snad bude on, že by to bylo super, dát těch posledních deset společně. Na občerstvovačce beru vodu, tlačím do sebe gel a zapijím. A najednou vidím před sebou, fakt Kamil. Směju se na něj, ale Kamil se nesměje, prý je v prdeli, je na tim špatně, a od 25 km má krizi.. Tak mu říkám, že poběžíme spolu, to půjde v pohodě. Na 33,5 km ale vidím, jak běžíme pomalu, tak se obracím na Kamila, že to zkusím ještě nakopnout do cíle a loučíme se. Kamil říká, že na čas do 4 hodin má dost náskok a ten prostě nějak dá. Začnu do toho zase řezat, běží se mi fakt nádherně, ostatní běžci mi připadají jako šneci, prostě letím po asfaltu. Už Tomík mi říkal že do Libně je krásnej asfalt, že se mu tady minule dobře běželo posledních 7-8 km, tak si na to vzpomínám a řežu to.. Hákuje to se mnou ještě jeden asi dvoumetrovej chlap a makáme spolu, předbíháme jednoho běžce za druhým, a jedem, 34,35, valíme. Tady už to začíná být zajímavý, dost lidí už jde, někteří normálně házej šavlema po asfaltu, předbíhám stojícího chlápka, který vypadá, že neví kde je, asi sebou praští. U pangejtů si každou chvíli někdo protahuje steheňáky. 35 km čas 3:12, tzn. posledních 7 km, bych musel dát za 33 minut, sakra to není nereálný, jestli to ještě takhle povalí ne? Na 36 km už je na mě bohužel tempo moc vysoký, trochu slovačiska ztrácím, ale najednou se na mě ohlídne a volá, pojď, makej, trochu zpomalí a čeká na mě, zahákuju se teda a zase předbíháme. Je to nějaký bodrý slovák, který se rozhodl, že si budeme povídat, mě to tedy moc nejde, takže si moc nepokecáme. Říkal, že za mnou hákoval už asi od 32 km, kde měl krizi, ale že jsem ho táhl, takže teď bude táhnout zase on mě :) Cítím, že je to tempo trochu přes hranu. Poprvé mě zakousne do zadního stehenního svalu křečák, ale jenom tak zabrnká, za chvilku zase.. No nic to tempo prostě udržím do cíle a bude to super čas ne? Libeňský most, 37 km, běžíme pořád super spolu, předbíháme. V dálce už vidím vodiče na 3:45, jsou asi tak 1-2 minuty před náma. Sakra to dám. Za mostem je docela seběh, kde borec pouští své dvoumetrové tělo volnoběhem dolů a já ho definitivně ztrácím. Ale mám ho před sebou jako maják a pořád se držím tak na 10-20 metrů, takže mě táhne imaginárně dál. Tady však nastávají první problémy, zase ten zkurvenej protivítr, kterej tu foukal už ráno, ale teď už bere dost sil.. Začínají mi brnkat křečáky dozadu, jako kdyby říkaly, zpomal, zpomal, nebo se zakousnu pořádně.. Nechci ale polevit. Je to tady fakt nepříjemný, pořád se trochu stoupá, nebo se mi to zdá? A kilometry moc neutíkají, na 39 km začínám dost zpomalovat.. začínám toho mít plný zuby. Nohám už se nechce, ale už je to jenom tři kilometry ne? Co to je, to je jako od garáží do Habreku k hospodě a zpátky, to dáš na pohodu říkám si.. ale už to nejde, loučím se s časem 3:45, sunu se k cíli, 40 km seběh do Těšnovskýho tunelu, tady řádí nějakej DJ a pouští to reprákama přímo do tunelu, řve že jsme borci, ať makáme, ale já už se jenom tak šinu k cíli.. už si říkám, hlavně pořád běž, pomalu běž, hezky. Výběh z tunelu na 41 km je trochu do kopce. Poprvé jdu, ale nahoře to zase rozbíhám a říkám, že musím aspoň pod 3:50, za 41 km jsou pěkně zkurvený velký kočičí hlavy, to nejde běžet, nemůžu moc zvadat nohy, natož na těhlech obřích kostkách, takže zase přecházím do chůze. Ale nedá mi to, všude fandí tolik lidí, řvou, povzbuzují, takže se rozbíhám a už jsem na rohu Pařížské a mířím si to do cíle. Tempo plazícího se hada, ale běžím, v Pařížský stojí Mates a Káťa, Mates hrozně řve, ale moc ho nevnímám, jenom mávám. Je tu cíl, modrý koberec a cílová brána. Pocity žádný, přežil jsem to, uběhl jsem to, ale nic, triumfální zvednutí rukou, které jsem si plánoval celých pět měsíců nic, ani nemám sílu zvednout ruce, jenom ze sebe vypravím nějakej pokřik, podobnej skřeku umírajícího zvířete :) Čas 3:53:58.
Trochu se mi podlamují nohy, ale jsem schopen jít. Kolem to vypadá taky zajímavě, lidi se tu válí po zemi, některé nakládají rovnou na nosítka a valej je do ošetřovací zóny, někdo tu zvrací, já jsem docela v cajku, jenom ty stehna bolej jako sviňa.. jdu dál koridorem, dostávám na krk medaili, je tedy pořádně těžká. Najednou na mě někdo zavolá a vidím Lůcu, jak na mě mává a směje se, najednou se asi vyplaví všechny endorfiny a jsem dost naměkko, trochu se mi derou slzy do očí, objímáme se a domlouváme se, že se za chvilku uvidíme v hospodě, kterou jsme si vyhlídli už včera, jako sraz po závodě. Jdu tedy koridorem a najednou zase někdo křičí.. a ona to Verča, seděj tady s Tomíkem na terase a lejou do sebe prvního pivsona, jdu za nima, ale nemůžu mluvit, Tomík taky nevypadá dobře, ale pít může hajzl jeden.. říkáme si pouze časy, Tomík v novém osobním rekordu za 3:15, já mu říkám svůj čas, plán pod 4 hodiny splněn, ale víc ze sebe nedostanu. Loučím se s nima a jdu za Lůcou, před hospodou se na hulváta převlíkám do suchého prádla, ale není mi moc dobře. Raději si lehám na ulici, to je fakt sranda, ležet v Praze na ulici, ale nejsem sám, všude se válí spousty lidí. Pak jdeme do hospy, kde si objednávám čajík a hovězí vývar. Na pivo nemám ani pomyšlení. Za chvilku je tady plno. Mates s Káťou, Tomík s Verčou, přichází Marcel Pašků. Bohužel mi je pořád špatně od žaludku, těch joňťáků a banánů bylo asi moc.. vývar taky nepomohl a nakonec jsem se na něj podíval ještě jednou na místní toaletě v záchodě :) Oznamuji tedy všem, že pojedeme s Luckou hned na byt. Škoda, že nemůžeme posedět, má přijet ještě Vávris, to by se to sedělo. Cestou se stavujeme ještě na Václaváku, kde mi Lucka dojde nechat vyrýt na medaili čas. Já jenom ležím na jednom stánku a odpočívám. Na bytě si dávám spršku, postel a černý čaj. Hodnotíme závod a asi po hodině se mi dělá dobře, tak začínáme balit. V šest se loučíme s Tomíkem a Verčou a valíme směr domov. Nálada je super, konečně si to užívám, jsem spokojenej .. cestou domů se stavujeme u našeho domácího McDonalda v Lokti, kde si objednávám největšího hambáče s hranolkama a kolou. Výborné doplnění energie. Doma otvíráme vínko a čučíme na hokej se Švéďákama. Koukám online na výsledky, pomalu tam naskakují. Když to vidím prvně, nestačím se divit. Konečné pořadí 2582, celej maraton jsem stupňoval tempo, vypadá to úplně úžasně, sice jsem poslední tři kilometry běžel za 20 minut, ale na posledních 12 km jsem předběhl přes 600 lidí, celkově za celej den skoro 1500 lidí.
Nyní jsou dva dni po závodě a už spřádám plány na další maraton, chtěl bych ještě letos na podzim něco vyzkoušet, maraton mě okouzlil a příští rok se do Prahy určitě vrátím.
Ještě pro informaci časy kamarádů:
Tomík 3:15:41 – super výkon a budoucnost pod tři hodiny vidím reálně
Kamil Mašek 4:01:40 – bohužel nestihl vysněnej čas pod 4hodiny, ale na premiéru super
Rosťa Mašek 4:14:50 – super takticky odběhnutej závod, kde celou dobu držel stejné tempo
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
