• Maso a sádlo. To byla moje sportovní strava, říká Jarmila Kratochvílová

    Myslím, že můžeme v klidu říct, že Jarmila Kratochvílová patří mezi legendy nejen české, ale i světové atletiky. Již po 32 let drží světový rekord na 800 metrů, což je nejdéle v atletické historii vůbec. Rekordmanka už je dávno ve „sportovním důchodu“, přesto však stále chodí na stadion v Čáslavi. Běh už nedělá tak aktivně, ale vše kolem něj bedlivě sleduje. „Denně jsem měla maso. Mně nevadilo vzít si řízek a jít na závody. Dneska jsou všichni hotoví, když snědí párek. Já běhala jen na maso z venkova. Já bez masa do večera nevydržím,“ říká.

    Jarmila Kratochvílová na stadionu v Čáslavi. | foto: Marek OdstrčilíkRungo.cz

    Máte za sebou řadu úspěchů. Je však nějaký sen, který zůstane snem?
    Po běžecké stránce se mi, myslím, splnilo všechno. Po stránce trenérské snad taky, jelikož jsem měla štěstí a trénovala dvě hodně dobré holky, které byly dokonce na dvou olympiádách a na několika mistrovství světa. Pravda ale je, že bych ještě ráda měla štěstí na někoho, kdo by se atletice chtěl věnovat opravdu hodně a poctivě a byla by pro něj tím nejdůležitějším. V dnešní době je to ale složité. Uvidíme.

    A myslíte, že se někdo takový najde a zamíří sem za vámi?
    Že by trénoval někdo tady v Čáslavi? Spíš by to muselo být obráceně, já bych musela někam odjet. V Čáslavi je to složité, ti, kteří jsou na nějaké úrovni, mají totiž většinou časem problém se školami. Tady jsou totiž jen střední školy.

    Jarmila Kratochvílová

    Atletka, narozena 26. ledna 1951 v Golčově Jeníkově.

    Bývalá běžkyně na krátkých a středních tratích.

    Nyní se věnuje v Čáslavi trenérské činnosti.

    Medailové úspěchy 1980LOH Moskva – stříbro na 400 metrů.
    1982 Halové ME Milano – zlato na 400 metrů.
    1982 ME Atény – stříbro na 400 metrů.
    1983 MS Helsinky – zlato na 400 metrů.
    1983 MS Helsinky – zlato na 800 metrů.

    Další úspěchy
    Držitelka světového rekordu 1983 na 800 metrů – 1:53,28.

    Nejlepší sportovkyně ČSSR v letech 1981 a 1983.

    Držitelka čtyř národních rekordů (100, 200, 400 a 800 metrů).

    Držitelka 2. nejlepšího času v historii na 400 metrů.

    Očekával bych, že k někomu s vaším jménem se zájemci jen pohrnou.
    Na začátku jsem měla docela velkou skupinu, ale za ty roky se to zredukovalo. Teď tu vládne fotbal, který má určitě lepší podmínky než atletika.

    A to je atletika relativně levný sport, že?
    Přesně tak. Není toho moc potřeba. Dráhu máme nataženou, na zimu stačí tepláky, na léto tričko a nějaké boty. Ono je spíš pro ty děcka náročné něco dělat systematicky. Když pochopí, že za rok z nich mistr republiky nebude, nechají toho. A pak ty školy. Ukončí střední a jdou pryč.

    Jak velkou roli hraje u atletiky dar od boha?
    Tak jistou ano. Někdo se narodí se schopnostmi na rychlost, někdo je vytrvalec. Když se rozběhne, poznám to. Talent ale tvoří tak deset procent, zbytek je práce.

    Vezmete pod svá křídla každého?
    Nikdy jsem nikoho nevyhodila. Mívala jsem velkou tréninkovou skupinu, kde byl kluk, který na to neměl, ale měl strašnou snahu. Nikdy bych mu neřekla, aby šel radši hrát na hudební nástroj. Dneska učí tělocvik na základce.

    Chodíte po školách a vybíráte si na tělocviku?
    Ne, to ne. Dívám se, když přijdou s tělocvikem sem. To mi z toho bývá smutno. Bývá to hrůza.

    Neoslovila jste nikdy žádné děcko?
    Párkrát jo, ale moc se mi nedařilo někoho zlákat. Dneska už mají ve třinácti jiné názory a jiné koníčky. Není to, jako když se rozhodnete, že poběžíte půlmaraton, a sám si jdete zaběhat. Dělat něco systematicky a učit dávat správně ruce nebo nohy, to je trochu delší práce.

    Kolik dětí teď trénujete?
    Nemám velkou skupinu, dohromady možná tak osm deset. Někdy už mě nebaví ty lidi přemlouvat.

    Jak u dětí poznáte, že už opravdu nemůže? Jak moc drsná jste trenérka?
    U mě měl můj trenér velkou výhodu v tom, že když jsem řekla, že nemůžu, tak jsem opravdu nemohla. Nebo jsem si naopak řekla o přídavek. To se mi dneska vůbec nestane, že by si někdo přidal. Mají jen mraky řečí.

    Jarmila Kratochvílová se svým trenérem Miroslavem Kváčem při zimní přípravě na halové mistrovství Evropy v zasněženém areálu stadionu v Čáslavi. (29. ledna 1981)

    Jarmila Kratochvílová se svým trenérem Miroslavem Kváčem při zimní přípravě na halové mistrovství Evropy v zasněženém areálu stadionu v Čáslavi. (29. ledna 1981)

    Jak jim sestavujete tréninkový plán? Denně?
    Ne, spíš vím, co musíme zvládnout za ten týden. Nejvíc se těší na kratší úseky. Jen jedné svěřenkyni dělám delší plány, protože jezdí jen občas.

    Na jaké distance děti trénují?
    Na tři kilometry mám jednu, na 800 až 1500 mám jednu Ukrajinku, pak další na 200 a 400 metrů. Běhání je základ pro všechny, i pro vrhače. My jsme tu dvě trenérky, obě běžkyně, takže tu většina svěřenců běhá.

    Jak dlouho na čáslavském atleťáku vlastně jste?
    Na tomhle stadionu už od roku 1967. Přišla jsem sem ve druhém ročníku gymnázia a už jsem tady tak nějak zůstala. Mnohokrát jsem si řekla, že už sem nepřijdu, a přišla jsem.

    Co vás baví na práci s dětmi?
    Chtěla bych jim ukázat, že je atletika pěkný sport, s tím že cesta je sice dlouhá, ale když pak uspějí, mají z toho dobrý pocit. Vypěstovat v nich to “mít to rád”, to je nesložitější. Ale bez toho to nejde. Když patnáctiletým děckám řeknete, že letos mistrem republiky nebudou, začínají tápat. Oni nějak dneska všichni hned někam pospíchají, odcházejí. V tom je to jiné, složitější. Mám pak ale radost, když po tréninku řeknou, že to bylo dneska dobrý, že se jim dobře běhalo.

    Co vás naopak trápí?
    Třeba to, že na výcvikových táborech se děti už ani moc nesdružují, večer je každý u svého notebooku se sluchátky v uších, nechtějí si povídat, nechtějí si hrát. Každý se uzavře do sebe.

    Nejlepší boty tvrdý trénink nenahradí

    Běhání zažívá obrovský boom. Jak to vnímáte?
    Je to obrovská reklamní show, která sem přišla s delšími běhy. Lidi si to tam chodí užít. S mnoha lidmi na takových závodech mluvím, jim je to jedno, jak poběží, jdou si to tam hlavně užít, nehrotí to. Je dobře, že se to tu tak nějak rozběhalo.

    Vás tyhle delší závody nelákají, byť jste srdcem sprinterka?
    Jako že bych běžela? To ne. Podívat se, to jo. Teď mi vyprávěl kamarád, že vyjel s rodinou na vídeňský maraton, že tam bylo 45 tisíc lidí. Řekla jsem mu, že bych příští rok ráda jela s nimi, že to musí být obrovský zážitek. Srdcem jsem ale pořád na dráze na krátkých drahách.

    A co říkáte na všechny ty vymoženosti kolem běhu, nové materiály…?
    Líbí se mi ty moderní pěkný věci, které jsou na trhu. Na druhou stranu jsem tuhle poslouchala holky, jak se bavily, že nějaké nové boty pomůžou při běhu, tak jsem jim řekla, že nepomůžou. Možná v tom něco málo je, ale bez tvrdého tréninku to prostě nejde. Po mně tuhle chtěli někde nějaký starý věci. Dala jsem jim staré boty, byly to těžký botasky a taky se v nich dalo běhat

    Závod mezi zvířaty v brněnské ZOO

    Zveme vás na naše další závody, které se budou konat 19. září v Brně. Na rozdíl od těch předchozích se tentokrát v nádherném prostředí brněnské ZOO poběží pouze jedna jediná trasa a to na 7,3 kilometrů. PŘIHLÁŠKY ZDE

    Pojďte s námi na závody do ZOO. Čeká vás zázemí u medvědů kamčatských

    Kolik toho v současné době nasportujete?
    Moc ne. Občas si jdu sama zaběhat, občas zajdu na běžky. Nebyla jsem už ale dlouho, měla jsem totiž nedávno zlomenou pánev.

    Tušíte, za kolik byste dneska dala 400 nebo 800 metrů?
    To vůbec nevím. Ani jsem to nezkoušela. Když jsem skončila, řekla jsem si, že moje jméno už nebude na žádné startovní listině, a dodržela jsem to. Když chci, jdu si zaběhat sama, bez stopek, bez lidí.

    Pocitově to máte jak, cítíte, že tam ta rychlost někde ještě ve vás pořád je?
    Něco tam asi je. Když jdu ráno do pekárny, popoběhnu si u toho. (smích)

    Běhala jsem na maso a sádlo

    Jak jste se vůbec k běhání dostala?
    Mě sem dovlekla spolužačka z gymnázia, já ji hned předběhla, a to jsem do té doby nikdy neběhala. Chodila jsem jen bruslit, na kopci jsem jezdila na pytlích, pořád jsme byli venku. Byla jsme taková pracovitá rodina, strejda měl pole, pomáhali jsme mu. Dnešní děti nedělají doma vůbec nic.

    Jak to pokračovalo?
    V osmičce jsem byla na 800 rychlejší než kluci, v těch letech to ještě šlo. Do maturity jsem tu byla tak asi čtvrtá v řadě. Až potom jsem si uvědomila, že mě to opravdu baví, a zůstala jsem tu i přes týden. Můj trenér mi postupně přidával každý rok větší a větší zátěž. K tomu jsem chodila do práce, dálkově jsem studovala. Trénovala jsem o víkendech, blížila se olympiáda a já si řekla, že musím trénovat ještě víc. Vstávala jsem ve čtyři a chodila běhat. Když to mladým dnes vyprávím, ani mi nevěří. Musela jsem to prostě naběhat. Pak, když jsem už do práce chodit nemusela, byly tréninky dopoledne, odpoledne, byly hodně náročné. Skoro pořád jsem měla lepší pocit z dobře odběhaného tréninku než ze závodu. Na závody jsem se bála, špatně jsem spala, musela jsem si brát prášky na spaní, jsem totiž nervák.

    Jarmila Kratochvílová vytvořila dosud nepřekonaný rekord v běhu na 800 metrů už 26. července 1983 na MS v Mnichově.

    Jarmila Kratochvílová vytvořila dosud nepřekonaný rekord v běhu na 800 metrů už 26. července 1983 na MS v Mnichově.

    Běhala jste rychlé tratě, takže důležité bylo asi taky posilování.
    Hodně jsem posilovala s těžkými váhami, trenér věděl, co vydržím. Kvůli krátkým tratím jsem musela dělat všechno, být dobrá na čince, musela jsem naběhat kilometry, běhat s tahačem. Nerada jsem běhala dlouhé tratě, radši jsem šla desetkrát kilometr, než 10 kilometrů vcelku. Rychlost se musí dělat furt, v zimě, v horku, furt. Je to první, co odchází. Pak hned odchází síla.

    Je velký rozdíl v tom, jak se trénovalo dřív a jak nyní?
    Žádný. Spíš je rozdíl v tom, že dřív nebylo tolik závodů. Dřív byla škvára, teď je tartan. Rozdíl je dneska spíš v tom. Dneska je spíš móda, že všichni všechno vědí. A nejvíc ti na tribunách.

    Jak vypadala vaše regenerace?
    To skoro neexistovalo. Nebylo to ani módní. Občas jsem zašla na masáž do nemocnice, do vířivky. Po tréninku už ale většinou v nemocnici nikdo nebyl, tak se to naučil trenér a masíroval mě sám. Na soustředění pak už většinou býval i masér.

    Počkejte, jak jste tedy odpočívala?
    Asi zase prací, pomáhala jsem doma. Pomáhala jsem sestrám s dětmi, přemlouvaly mě, abych šla s nimi ven místo tréninku, ale nikdy jsem to neudělala, šla jsem trénovat klidně bez trenéra.

    Československá reprezentantka Jarmila Kratochvílová zvítězila v běhu na 400 metrů v novém světovém rekordu časem 47,99. (Helsinky, červenec 1983)

    Československá reprezentantka Jarmila Kratochvílová zvítězila v běhu na 400 metrů v novém světovém rekordu časem 47,99. (Helsinky, červenec 1983)

    Co vás na té dřině tak bavilo?
    Nevím. Někdy jsme se s trenérem pohádali tak strašně, že jsem řekla, že už nepřijdu. Ale bavilo mě to. I teď, i když stárnu, jsem ráda mezi mladými. Když přijdu na školní sraz a vidím ty holky, které nic nedělají… Sport mi hrozně dal, díky němu jsem samostatnější, rychlejší, vadí mi, když někdo něco dělá pomalu.

    Byla tehdy nějaká speciální strava?
    Ne, vůbec. Mně jednou trenér řekl, že bych měla shodit pár kil. Já vůbec neměla tuky, jen svaly z posilovny. Přesto mi řekl, abych shodila. Hrozně jsem se měsíc snažila, shodila jsem asi dvě kila, ale na 400 metrech jsem se o dvě vteřiny zhoršila. Měla jsem 1 000 kalorií denně, ale s tím nejde trénovat. Tak jsme se na to vykašlali. Denně jsem měla maso. Mně nevadilo vzít si řízek a jít na závody. Dneska jsou všichni hotoví, když snědí párek. Já běhala jen na maso z venkova. Já bez masa do večera nevydržím.

    Nic zdravějšího?
    Zkoušela ovesné kaše, ale musela jsem to zajíst klobásou. (smích). Jedla jsme hodně domácí polévky, většina jídla se dělala na sádle. Nijak mi to nevadilo. To byl můj stravovací systém.

    Napadlo vás někdy, že kdybyste měla srovnatelné podmínky, jako mají někteří sportovci dneska, že by se možná věci vyvíjely třeba i jinak?
    Určitě. Moje veliká soutěž byla olympiáda v Moskvě v roce 1980 a já přitom chodila do práce. A to už jsem měla zaběhnuté časy na 400 metrů, které nikdo nemá ani dneska v dnešních dobrých podmínkách. Dnes bych s tím časem už asi ani nemusela chodit do práce, byla bych zabezpečená. Když jsem získala tu nečekanou medaili, moje podmínky se o něco zlepšily.

    Až překonají můj rekord? Nestane se vůbec nic

    Pořád držíte světový rekord na 800 metrů a na 400 metrů máte druhý nejlepší čas. Čím si to vysvětlujete?
    Taky jsem si myslela, že to předběhne někdo dřív. Kdybych závodila teď, ten rekord bych neměla. Protože bych chtěla být týden co týden na nějakých závodech, kde by mi dali dopředu peníze, a proč bych se honila za nějakým rekordem.

    Tuto otázku jste asi zodpovídala mnohokrát, ale musím. Jak to tenkrát bylo, s rekordem na 800 metrů?
    Já původně měla tenkrát v roce 1983 v Mnichově běžet 200 metrů. Měla jsem den předtím křeč v noze a druhý den to pořád bolelo. Trenér mi proto řekl, ať si vyberu radši 1 500 nebo 800. Šla jsem tu 800, chtěla jsem si ji jít jen tak na pohodu. Nikdo mi ani nehlásil mezičasy, běžela jsem si, koukala na světelnou tabuli a měla dobrý pocit, že jsem první, vůbec jsem nevěděla, kolik byl tehdy rekord.

    Žádné nedovolené prostředky?
    Na tuhle otázku reaguji pořád stejně. Kontroly byly stejné, za rok jich bylo spousta. Já říkám, že ten rekord je za strašnou práci. Nikdo mi nenakazoval, abych běžela rekord za peníze. Já vůbec nevěděla, že běžím na rekord. Tři roky předtím jsem byla absolutně zdravá, nevynechala jsem ani měsíc tréninku. Přitom mi přijde, že je to tak jednoduchý. Vím, že to obnášelo patnáct let práce, hrozný práce, jen se trénovalo.

    Dobře, ale nemůžeme přece říct, že by ty věci neexistovaly.
    Já si myslím, že polovina světa proti tomu zbrojí, polovina světa vyrábí léky, které jsou možná jako doping. Že by byly ale zdraví zničující, to nevím. Co je doping?Já moc neuznávám, když někdo říká, že se musejí brát doplňky stravy. Proč? My měli obyčejný celaskon. V zimě nebyl ani hlávkový salát.

    Jaký máte pocit, když koukáte na závody a běží se 800 metrů?
    Už jsem se s tím rekordem naučila žít, ale když se 800 metrů běží rychle, mám trochu strach. Někdy u toho mám stopky a měřím si. Když je u nás synovec, vždycky mě uklidňuje.

    Co se stane, až to někdo překoná?
    Nic. Chvíli mě to bude mrzet, zamává to se mnou. Nemám z toho žádné výhody, jen vlastní dobrý pocit, takže by to se mnou na den dva zamávalo. Ale to je asi vše.

    Autoři: ,


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Maso a sádlo. To byla moje sportovní strava, říká Jarmila Kratochvílová

    P93e48t69r
    K13o51š66í98č65e28k
    Jarmil Kratochvíl měl štestí, že ho brali jako ženskou.
    M89i42c97h34a55l
    Z50o83u98b70e54k
    Je jen málo lidí o kterých lze říct, že jsou "nejlepší na světě". O paní Jarmile se to říci dá!
    M37i47l49a49n
    L54i16n94h94a59r25t
    Naprosto souhlas ! Hodně lidí se chová jako by byli mistři světa a přitom to jsou třeba jenom machři na lokální úrovni...
    J44a66n40a
    P66a19v72l98í74k90o95v38á
    Jarmila Kratochvílová je nejskromější člověk široko daleko. I po vytvoření světového rekordu chodila po Čáslavi jako by...

    V diskusi je 15 příspěvků, poslední příspěvek 9. 8. 2015, 22:08

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.