Start závodu Ondřejnická patnácka

Start závodu Ondřejnická patnácka | foto: STRCRungo.cz

Ondřejnická patnáctka mi do nohou vlila rokenrol. Musel jsem se krotit

  • 0
Stojím na startu v maratonkách a teploměr ukazuje krásné 3 stupně. Je mi zima, ale to se změní, i když se podzim dostatečně hlasitě hlásí o své slovo.

Organizátoři Salomon Trail Running Cupu nám připravili další díl běžecké tour. Dnes nás hostí město Čeladná a místní hora Ondřejník. Dle názvu závodu Ondřejnická patnáctka by se mohlo zdát, že jde o závod na 15 kilometrů. Ale to hned před startem organizátoři dementují a raději se přiznávají k trase blížící se 17 kilometrům. Co se ale nezměnilo, je start do sjezdovky.

Krom rychlého zahřátí má tento druh tyranství i další výhodu. Připadá mi, že čelo závodu mi nijak dramaticky nemizí v dáli. Pravda je ale taková, že v místech, kde jsem ho před chvíli viděl běžet, mám já dávno ruce na kolenou a jsem rád, že jdu.

Každá sjezdovka ale někdy končí a naštěstí tato není výjimka. Následný seběh do města dá sice krásně odpočinout nohám, ale to jen do doby, než si uvědomím realitu. Výškově jsem níž, než jaká je kvóta startu 566 m n. m. Jsou za mnou necelé tři kilometry závodu a vše začíná nanovo. Následné další tři jsou drsné. Je třeba stoupat. Magické číslo je 949 (m n. m.). Dokud toto na hodinkách neuvidím, vím, že utrpení ještě nekončí. Drsná cesta přes kořeny, kameny a občas i spadané stromy. Vždy se jen na chvíli narovná, ale hned poté se mění v regulérní stěnu. Teplota pocitově klesá k nule, ale zima mi rozhodně není. Jediným limitem jsou moje brýle, které se v místní mlze ukrutně potí.

Salomon Trail Running Cup 2015

Ostatní informace najdete na stránkách organizátora www.strc.cz

Vrchol přichází dosti nečekaně. Malá mýtinka a jeden organizátor píšící si naše čísla ukazuje na cestu dolů. Tohle je pro mě bod zlomu. Nechám rozbíhat nohy a rychle předbíhám dvojici, se kterou jsem trávil čas při cestě nahoru. Kilometr přes kořeny a kameny proletím sebejistě a bez zaváhání. Přesto s dostatkem rezerv pro sedmikilometrový traverz. Do toho nastupuji v tempu lehce pod 4:20 min/km. Závodníky polykám jako maliny. Kilometry ubíhají a já velebím své rozhodnutí zvolit na nohy maratonky. Ani na chvíli necítím přehřátí. Jen když mi hodinky ukazují 9. kilometr v tempu 3:45 min/km raději zpomalím. Na tento rokenrol natrénováno ještě nemám. Cesta se rovná, tempo držím, co to dá. Na pažbu si zapisuji zářez v podobě člena týmu X-trail Orlová a dokonce jednoho člena Dukly Praha.

STRC Ondřejnická patnáctka

Na 15. kilometru traverzová cesta končí a začíná trailové nebe. Dle organizátorů prý nejtěžší seběh. Dle mě jistě nejzábavnější. Kameny, bláto, kořeny a to vše úžasně klouže. Toto je můj den. Celý tento volný pád mám pod kontrolou. Každý skluz si užívám. Přes kameny letím. Až je mi líto, že po chvíli vybíháme na vrchol startovní sjezdovky. Tři rychlé oblouky jako na obřím slalomu a jde se do finiše. Nohy ani nestíhají kmitat. Hodinky ukazují bláznivé tempo 2:35/km. Terén se rovná a sprintuji. Na cílové rovince ukořistím ještě jedno místo. Bránou prolétám v čase 1:34:59 na 69. místě ze 187 doběhnuvších závodníků.