• Stanisława Walasiewiczová: olympijská rekordmanka s mužskými orgány

    Běžkyně, národní i světová rekordmanka a zlatá sprinterka z olympiády v Los Angeles. Žena, žijící na hraně mezi dvěma světy. Ano, Stanisława Walasiewiczová levitovala mezi starým a novým kontinentem, ale též mezi světem žen a světem mužů. Své tajemství však polská národní hrdinka a slavná americká atletka prozradila až po smrti.

    Slavná běžkyně se nerada fotila. Toto je jeden z mála momentů, kdy zapózovala pro fotografa. | foto: http://www.chcemywiedziec.pl/stanislawa-walasiewicz-i-jej-tajemnice/

    Narodila se 3. dubna 1911 ve Wierzchownii na východě dnešního Polska, které bylo tehdy ještě součástí carského Ruska. Když jí byly teprve tři měsíce, rozhodli se její rodiče emigrovat do Spojených států. Rodina se usadila v Clevelandu, městě s početnou slovanskou menšinou. Atletice se začala věnovat na střední škole. Na jednom z kvalifikačních závodů v pouhých šestnácti letech s přehledem splnila limit a mohla se tak stát členkou amerického olympijského týmu.

    Sledujte osudy olympioniků

    Byl tu ale jeden problém: měla stále polské občanství a to americké mohla získat až v jednadvaceti letech, tedy přesně v roce, na který byly naplánovány olympijské hry v Los Angeles. Před Stasiou, jak jí doma říkali, stálo velké dilema: závodit v americkém dresu s neustálou nejistotou, jak celá situace dopadne a která vítězství jí uznají, nebo se přidat do krajanského sportovního spolku Sokół, který měl v Clevelandu velké zastoupení.

    Po úspěchu polské atletiky na olympiádě v Amsterdamu v roce 1928, kde diskařka Halina Konopacka získala zlato, bylo rozhodnuto. Na mezinárodních sokolských hrách v polské Poznani závodila s polskou orlicí na hrudi. Nasbírala zde celkem pět zlatých medailí z běhu na 60, 100, 200 i 400 metrů, a navíc získala zlato i ze skoku dalekého. Na nabídku zůstat v Polsku a připojit se k národnímu týmu ale nekývla.

    Americká naděje zvítězila za Polsko

    Vrátila se do Clevelandu, kde pracovala jako úřednice u dráhy, ale stále závodila. Pod jménem Stella Walsh se zúčastnila desítek závodů a amerických mistrovství, lámala rekordy a sbírala medaile ve sprintu, skoku do dálky i hodu diskem. Nevídané úspěchy jí přinesly slávu, ale konečně také nabídku amerického občanství. Pouhé dva dny před slavnostním slibem ale opět změnila názor.

    Otázkou zůstává, zda tak učinila z polského vlastenectví, nebo proto, že v důsledku hospodářské krize přišla o práci. Amatérští sportovci si veškerou účast na závodech tehdy museli platit ze svého a bez zaměstnání neměli šanci. Pozici úřednice jí právě v té době nabídl prozíravý polský konzulát v New Yorku. Walasiewiczová tak zůstala Polkou a v Los Angeles se připojila k polskému národnímu týmu.

    Její rozhodnutí přitom spustilo diskuzi, která fanoušky i sportovní reportéry rozdělila na dva tábory. Jedni obviňovali americký olympijský výbor z neschopnosti a neochoty podporovat ženy ve sportu, druzí naopak nařkli Walasiewiczovou, že zradila svou novou vlast, která jí poskytla zázemí. Bez polské iniciativy a nabídky zaměstnání by se ale pravděpodobně her nemohla účastnit vůbec.

    Pro zlato si doběhla „jako muž“

    Polské naděje se zaleskly zlatem už v kvalifikaci a semifinálovém kole, v nichž Walasiewiczová vyrovnala světový rekord. Stejný čas 11,9 vteřiny zopakovala i ve finále. Radost na okamžik zkomplikovala Kanaďanka Hilda Striková s navlas stejným časem, ta se však nakonec musela spokojit se stříbrnou medailí. Třetí skončila o desetinku pomalejší Američanka Wilhelmine von Bremen.

    Fotogalerie

    Při pohledu na dlouhé a strojově přesné kroky Walasiewiczové i její ostře řezané rysy hlodaly v nejednom divákovi různé myšlenky. Novinové zprávy pak její běžecký styl komentovaly jako mužský. Zůstalo ale jen u spekulací a Stasia se stala polskou hrdinkou. A nebyla sama. Závod na 10 tisíc metrů vyhrál Janusz Kusoczyński, pozdější hrdina polského odboje, zavražděný nacisty při masakru v Palmirách roku 1940. Při triumfálním návratu do přístavu Gdyně vítaly zlaté atlety statisícové davy a o pár dní později se Stasia dočkala dalšího zlata – v podobě polského řádu zlatého kříže za zásluhy.

    I přes zranění v dalším roce, které jí nedovolilo startovat na polském bruslařském šampionátu, nasbírala spoustu dalších medailí z mezinárodních, polských i amerických mistrovství. Z varšavského šampionátu si vezla devět zlatých medailí za sprinty, překážkové běhy i štafetu. O pár týdnů později prolomila v jednom dni dva světové rekordy – na 60 a 100 metrů.

    Jako držitelka světového rekordu vyrazila i na berlínskou olympiádu v roce 1936. Opět jako členka polského týmu a opět jako velká favoritka, ovšem s velkou konkurentkou v podobě Američanky Helen Stephensové. V kvalifikaci i semifinále šetřila síly a zaběhla čas nad 12 vteřin. Ve finále pak ubrala z osobního rekordu desetinu, ale na Stephensovou to o dvě desetiny nestačilo.

    Paradoxní zajímavostí je, že právě Stephensová byla po závodě podezřívána, že je ve skutečnosti mužem. Musela podstoupit lékařskou prohlídku a dokázat opak. Walasiewiczová se po hrách rozhodla ukončit kariéru i dlouholeté pendlování mezi Polskem a Amerikou a nadobro se usadit ve Spojených státech. Nakonec si ale opět vše rozmyslela a závodila dál. Americké občanství se rozhodla (i z politických důvodů) přijmout až v roce 1947, přičemž si definitivně změnila své jméno na Stella Walsh. O čtyři roky později ve čtyřiceti letech obhájila svůj poslední národní titul.

    Proběhni svoje boty v brněnské zoo! Sedm kilometrů, které ti nedají vydechnout

    Craft RUNGO běh brněnskou zoo

    Tajemství, které odhalila až pitva

    Usadila se v Clevelandu a provdala se za boxera Neila Olsona. Manželství trvalo ale jen krátce. I po skončení kariéry se věnovala atletice jako trenérka a organizátorka sportovních akcí na podporu mladých atletů. Zemřela 4. prosince 1980 při ozbrojeném přepadení obchodu, kam šla na nákup. O měsíc později se v New York Times objevil článek, který zprostředkoval čtenářům údajnou zprávu z pitevny: slavná atletka měla mužské pohlavní orgány a žádné stopy orgánů ženských. Pozdější testy nicméně prokázaly, že to nebyla tak úplně pravda: Walasiewiczová trpěla genetickou poruchou chromozomů, která způsobovala takzvanou intersexualitu, tedy přítomnost obojích - mužských i ženských - chromozomů i pohlavních orgánů.

    Kontroverze kolem jejího pohlaví podporovaly lékařské dokumenty z dřívějších let včetně zprávy z porodnice, v nichž se žádné zmínky o jakékoli odchylce nenašly - všechny ji zmiňovaly jako ženu. Případ tak zůstal v zásadě otevřený a nedošlo ani ke zpětnému odebrání medailí, které část společnosti požadovala. Případ Walasiewiczové nicméně byl a dodnes je důvodem k testování a častým argumentem Mezinárodního olympijského výboru, jímž instituce vysvětluje testy na určení pohlaví.

    O fenomenální rekordmance, jejích závodech, životě i šokujícím odhalení byl roku 2014 natočen dokumentární film Roba Lucase Stella Walsh: The Documentary.

    Intersexuálové ve vrcholové atletice

    O nutnosti testů pohlaví ze začalo ve velkém mluvit po olympiádě v Berlíně roku 1936. Pozornost funkcionářů směřovala ale především k britské oštěpařce Mary Westonové a československé běžkyni Zdeně Koubkové. Noviny psaly, že „kalhoty by jim slušely víc než sukně“. Obě osoby následně podstoupily změnu pohlaví a zbytek svého života prožily jako Mark Weston a Zdeněk Koubek. „Zdenin“ světový rekord na 800 m z roku 1934 byl smazán a Koubek se vydal na osvětové turné po USA, kde vyprávěl o svém osudu. Po návratu do Prahy se oženil a zemřel ve věku 73 let.

    Nadějná nizozemská sprinterka Foekje Dillema nebyla v roce 1950 přijata do národního ženského týmu proto, že testy pohlaví odmítla. Pozdější testy u ní prokázaly intersexualitu. Oficiální testy pohlaví se ale začaly provádět až později. Prvním oficiálním případem tak byla Ewa Kłobukowská, polská zlatá a bronzová sprinterka z Tokia 1964, které bylo závodění zakázáno a medaile odebrány po testech v roce 1967, ačkoli – jak se později zjistilo – měla vzácnou genetickou mutaci, která za lepší výkony nemohla.

    Posledním známým případem je kauza jihoafrické sprinterky Caster Semenyaové, která v roce 2009 podstoupila sérii testů, po kterých jí IAAF dovolila opět startovat na ženských závodech. Závěry testů ale nikdy nebyly zveřejněny, což budí spekulace, že mohla podstoupit hormonální léčbu či operaci, o čemž by mohly svědčit i její (už ne tak hvězdné) cílové časy.

    Tady jste určitě ještě neběhali. Přijďte si zazávodit do brněnské ZOO

    Craft RUNGO běh brněnskou zoo
    Craft RUNGO běh brněnskou zoo
    Craft RUNGO běh brněnskou zoo

    Medvěd dohlédne na výdej startovních balíčků s unikátním tričkem, tygr pomůže s rozcvičkou a klokani vám budou fandit. Pojďte si v této unikátní atmosféře proběhnout nádherné prostředí brněnské zoo v dalším běhu ze seriálu Craft RUNGO závodů a v cíli se kromě domácího občerstvení zakousněte do perníkové medajle. Kapacita závodu je omezena!

    Sobota 17.9.2016, trať 7 kilometrů
    Více informací: Propozice - Registrace - Facebook



    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Stanisława Walasiewiczová: olympijská rekordmanka s mužskými orgány

    M72i98c36h95a13l
    M88i10l42l51e27r
    staci se podivat na tu "zenskou" ohavnost, ktera beha na 800m v kategorii zen pod jmenem Caster Semenya....
    M39i31l19a39n
    Š85e23l55i74g26a
    No a vidite, v USA uz je soucasna trans-gender korektnost na takove urovni, ze za par let budou muzi zavodit mezi...
    M13i82c52h64a68l
    M16i47l65l77e15r
    kecas nesmysly
    L24u20k17á66š
    K69r39a30u75s
    Tak to napište normálně, že měla pravděpodobně chromozomy XXY a ne jak v Blesku

    V diskusi je 9 příspěvků, poslední příspěvek 22. 6. 2016, 7:19

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.