• Zážitek jménem NoMen Run

      13:56
    Aneb růžová kam se podíváš...

    | foto: Mirka Ježkovápro iDNES.cz

    Tak jsem se letos vydala opět na NoMen run. Tuhle úžasnou akci jsem objevila loni díky RUNGO.cz a Báře Topinkové. Strašně jsem se těšila. Na poslední chvíli nám bohužel onemocněla Evička a skončila v nemocnici, takže jsme v úterý hledaly náhradu. Jsem tak ráda, že nás v tom Ivana nenechala a jela. Myslím, že i ona měla po tom krásném dni stejné pocity.

    Ve čtvrtek večer jsem zabalila a v pátek po práci vyrazila směr Praha, vyzvednout Ivanku. Sluníčko svítilo, počasí na tričko. Na zahradě jsme si daly kávu a zahájily předzávodní soustředění. To by nám velmi šlo. Nové Město jsme našly bez problémů, kupodivu i cestu do ski areálu jsem si pamatovala celkem přesně. Vydaly jsme se na obhlídku. To už nám volala Bára, že dojela. Přivezl jí brácha Radek, který nám zítra bude dělat řidiče. Patří mu za to obrovský dík. Byla to neskutečná pomoc.

    Jelikož jsme dorazily skoro jako první, tak jsme celkem v klidu a bez fronty mohly absolovovat měření na In body a měření nožiček. Celkem humorná akce.....nejdříve obléknete vestu, za kterou by se nemusel stydět ani terorista , dráty všude, pak simulujete kulhání, nosíte kufry a tak. Sranda. Jsem zvědavá, co z toho vyleze.

    I Janča dorazila, tak jsme se zaregistrovaly, vyzvedly si klíče od pokoje a mazaly na večeři. Ta byla opravdu luxusní. Jsem ráda, že jsme z města šly pěšky, krásně nám slehlo. Ještě následovalo velké žehlení panenek, pak už jen sprcha a pokus o spánek.

    Ráno jsem se probudila v pět a už nezabrala. Měly jsme v plánu vstávat v sedm, ale nakonec jsme byly vzhůru daleko dřív. Od 7 byl první start, takže v baráku i venku už to od půl sedmé vřelo. Norové slibovali déšť, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Počasí bylo vlídné, sluníčko se pokoušelo prodrat skrz mraky a teplota byla také příznivá. Posnídaly jsme výbornou kaši, zabalily. Make up je důležitý. I když pro mě byl největší problém s čočkami. Jo, zvítězila jsem. Ale byl to boj, první bitva vybojována.

    Fotogalerie

    Radek přijel, my daly věci do auta a nervózně očekávaly start. V 8:15 vystartovala naše skupina. „Jančo, do toho.“ My jsme se přesunuly na předávku do Studnice. To už jsem začala být lehce nervózní. Znáte to, to šimrání v břiše před startem? Holky, které znám z Rungo byly úžasné, skvělá podpora, usměvavé tváře. Ale některé dámy se tvářily velmi kysele. My jsme si to přece přijely užít, nic nehrotíme. Jelikož na tomhle závodě neexistuje lehký úsek, je třeba přeci podpořit každou holku.

    Á Janča už dobíhá. Jdu na to. Matně si svůj úsek pamatuji, čeká mě 12,8 km , většinou asfalt, ale lesem. Vystartuji jako raketa (jak pro koho). Počasí skvělé. Míjím ohradu s koňmi a točím to vpravo do lesa. Luxusní značení. Seběh je trošku horší. Moc se Bodlino nekochej, nebo políbíš rodnou hroudu. Kořeny, kameny, blátíčko. Ale paráda. Odbočuji vpravo na silnici a čeká mě pozvolné, ale táhlé stoupání. V lese jsou lány rozkvetlých sasanek. To by stálo za fotku. Mám před sebou tři děvčata, takže vzhůru za nimi. Musím přiznat, že od té doby, co běhám v Plzni Rungo výběhy a dostala jsem pár rad od skvělého Jirky Maška, tak jsem se zlepšila. Ani mi ten kopec nepřipadá jako kopec. Beru si první skalp a zavěsím se za další dívčinu a jdu po ní. Paráda.

    Desítka s takovýmto převýšením za 58:40, jsem fakt spokojená. Už jen necelé 3 km. Když vyběhnu z lesa, ty výhledy stojí prostě za to. Nádhera. Endorfiny stříkají, cítím se naprosto šťastná, to je přece to, kvůli čemu běhám. Vzduch je neuvěřitelný, chladný, ale tak úžasný. Občas zavoní jehličí nebo čerstvě nařezané dřevo. Jo, jsem tu správně.....Vybíhám kolem statku, už jen poslední kopeček a seběh do Velkých Janovic.

    Předávka. Co to? Nemám Ivču? Vůbec mě holky tak brzo nečekaly, Ivča si chtěla ještě odskočit,nemá šanci...takže předávám Ivaně, která nestačila být ani nervozní. Ještě, že si stačila přezout chlupáče za běžecký boty. Ježíš, mně je krásně. Cítím se báječně, jsem spokojená. Tančila bych. Holky, já mám hlad. Rychle převlíct a jedeme dál. Míjíme Ivanku na trase, přímo letí. Má krásný úsek podél Víru. Je to opravdu paráda. Příroda je úžasná, obdivujeme blatouchy, rozkvetlé sasanky a lány petrklíčů. Nádherná místa, a i když v kopci vždy hučím, tak tohle prostě stojí za to.

    Ani se nenadějeme a je předávka na úsek čtyři. Barčo, do toho. No čeká ji kopec jak hrom. Barča je skvělá. Jde jí to náramně. Předávka na pátý úsek je stejná jako loni, ale pak už trasa míří jinak. Janča vybíhá směr Perštejn. Po cestě na předávku míjíme běžkyni, která zatočila špatně a asi by si pěkně zaběhla, takže jsme hodné soupeřky, jedeme za ní a vracíme jí zpět. Za chvilku jdu na to. Jsem nervozní, nohy tuhé. Vyvinula jsem si ale vlastní teorii. Běžím přece z hradu. A hrad je kde? No na kopci. Tudíž kam běžím já? No z kopce. I když ta mapa říká naprosto něco jiného a přede mnou jsou dva Himalájské vrcholy.

    Masakr, nekonečný kopec, běžet nejde. Chtěla bych býti horskou kozou.....Vydrž, nejhorších bude prvních sedm km, říkám si. Krásný motivační cedulky typu - zaber - už jen kousek..... Teda každej má jinou představu o tom, co je malý kousek. Na vrcholu je připravená voda a jablíčko. Tak to si fakt nedám. Lehce si loknu vody a beru si tu lahvičku do ruky. Budu tu živou vodu asi ještě potřebovat. No seběh taky nic moc. Tady jsi měla mít Ježku úplně jiný boty. Ách, shrnula se mi ponožka, bude puchýř, to je jasný. Ale sílu na úpravu ponožky nemám. Mini kopeček a začíná druhá vrcholová prémie. Asi zhebnu.

    Jdu, předejdu Rungo panenku, nabízím ji pití. I další holka, která mě převálcuje, si ráda cucne. No a ta další mi neřekne ani ahoj, no nic. Na tomhle úseku se dá hodně získat a hodně ztratit. Je to fakt na morál. Nekonečný. Udělala jsem dobře, že jsem běžela jen v tričku. Zima mi rozhodně není. Bože, kdy to skončí? Pokud se našla nějaká žena ( a myslím, že jich nebude moc), která to běžela, má můj hluboký obdiv a klaním se až k zemi.

    Druhá vrcholová premie za mnou, seběh, kopeček, brutální seběh, skok přes potok, skok přes druhý, dřevěná lávka a zase kopec... no prostě asi tak. Je naprosto jasné, že ten seběh je jenom proto, aby následoval brutální výběh. Páni z Perštejna museli být silně pod vlivem, když vybírali lokalitu pro hrad. Hrad je přeci na nejvyšším místě v širokém okolí. Pane z Perštejna, byl jsi střízliv? Na 11. kilometru absolutně tuhý nohy. Help. Potřebuju náhradní. Né, už jen 1,2 km, to už musím dát. Holky přece čekají. Hypnotizuju hodinky očima a tlačím ty kilometry vpřed. Se snad zastavily. Vždyť ten kilometr nemůže být tak dlouhej. Nebo jo? Podmitrov, předávka, jupí, přežila jsem.

    Ivčo, běž. Rychle do suchého a něco pojíst, a taky trošku nožky protáhnout. I přes tu neuvěřitelnou dřinu jsem strašně šťastná. Navíc zážitek přece nemusí být kladný, ale hlavně intenzivní. A tenhle teda byl. Navigace zradila. Žene nás na cyklostezku. Ale Radek si hravě poradí. Bere mapu a hledá správnou trasu. Hlavně, abychom to stihli. Ivča letí jako vítr. Konečně Borovník. Bára je připravená. No ani tenhle úsek nebyl lehký.

    Některé dámy vypadají absolutně vyčerpaně, občas někdo zvrací......tak takhle bych to fakt nechtěla. Předávka a Bára vyráží na svůj poslední úsek. My ještě vyrušíme madam čápovou u hnízda na komíně a pořizujeme pár fotek. Jsem utahaná, ale krásně. Velká Bíteš. Stojíme na hřišti u školy a fandíme všem holkám. Kdo doběhl až sem, zaslouží opravdu potlesk a poklonu. Těším se na Báru. Mrazí mě. Když se ti na konci derou slzy do očí, když bije tvoje srdce run go run go run, když jsi k smrti unavená a přeze všechno cítíš příval energie, to je přeci paráda. Těším se na proběhnutí tou branou.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    A už je tu. Baru jeď, skvělá jsi. Kopeček, chytáme se za ruce a probíháme cílem. Holky, vítejte v Bíteši. I teď když to píšu, tak mám slzy v očích. Krásnej pocit. Na krku se nám houpe nádherná medaile. Pocity k nezaplacení. Pár foteček a hurá do sprchy a na měření. Kafe, teď chci kafe. Rungo fotečky, objetí a cesta do NMnM. Prší, co prší, leje jako z konve. Je vidět, že Pán Bůh si občas taky rád obuje běžecký boty. Dík nahoru za to skvělý počasí.

    Taky je vám tak krásně? Mně jo. Holky, všechny, které jste běžely a dopadly jakkoliv, máte můj neskutečný obdiv. Gratulace všem našim úžasným Rungo panenkám. Mám vás moc ráda. Rozhejbem to tu za rok zas? Já mám s tím šestým úsekem ještě nevyřízený účet a ráda bych ho za rok porazila. Samozřejmě gratulace vítězkám i ostatním holkám na bedně. Jejich časy jsou z jiné dimenze. Já vyhrala tipovací soutěž. 88 km za 7hodin :15minut. Ony byly ještě o minutku lepší. Smekám. A při tom tři z nich se v nedávné době staly maminkami. Náš čas 9:25.

    Úžasný byl i tým 90-60-90 - jediný mužský tým, který odběhl celou trasu v růžových sukýnkách a tričkách. Skvělí chlapi.

    Obrovské poděkování patří Radkovi, který nám vše odřídil a vydržel naše holčičí tlachání. 11 hodin s náma nebylo asi lehký.

    No a poslední moje poděkování patří organizátorkám a všem dobrovolníkům, kteří pomáhali. Úžasný závod, skvělá atmosféra, perfektní značení, báječná trasa. Díky moc a moc.

    Tak ať vám to běhá a máte z toho jen ty nejlepší pocity, nepůjdem se proběhnout? Vaše Bodlina

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Zážitek jménem NoMen Run

    R73o33b64e85r26t
    H93e24l24e77m81b23a95i
    Tieto zenske behy su srandovne. Keby raz niekto niekde zorganizoval NoWomenRun tak by sa vsetci isli roztrhat od...

    V diskusi je 1 příspěvek, poslední příspěvek 27. 4. 2016, 10:23

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.