• Sportisimo 1/2MARATON PRAHA 2015 očima hobíků z Milovic

      15:57
    Po dvou letech běhání po Milovicích a okolí se spoustou nových kamarádů se naše myšlenky začaly upírat k větším cílům. Několikrát jsme vyzkoušeli delší běh - někdy to šlo, jindy to zas bolelo. No co, běháme hlavně pro radost, když to nejde, tak to nejde. Po loňském půl maratonu v Praze jsme ale přečetli spousty zajímavých příběhů a rozhodli se, že se o něj pokusíme také…

    | foto: Robert Esserpro iDNES.cz

    V průběhu roku jsme si všichni vyzkoušeli, jak chutná (a bolí) běh na 21 kilometrů.  Při společných výbězích jsme se začali hecovat a ve FB skupině Milovické Míle, kde mimo jiné domlouváme společné běhy, sdílíme rady a názory. V říjnu, když se otevřela registrace na závod, se nám to zdálo ještě hrozně daleko, ale jelikož se jsme se báli, aby na nás zbylo nějaké to startovní číslo, zaregistrovali jsme se raději hned a bez váhání.

    Fotogalerie

    Ráno 28. března, se naše skupina schází na nádraží v Milovicích a vyráží do Prahy, v průběhu cesty přistupuje náš nevidomý spoluběžec Robert. Ve vlaku se postupně střídáme na WC, někteří  i několikrát... nervozita stoupá . Dle rad zkušených běžců jsme v týdnu před závodem změnili své stravovací návyky, snažili jsme se lépe jíst a hlavně hodně pít. Snad nám to bude k něčemu dobré...

    Předpověď počasí pro běžecké závody je ideální, ale když dorazíme do Prahy, je dost chladno, fouká vítr a slunko, zdá se, je někde na dovolené. Doufáme, že se do startu ukáže. Na startu se loučíme, přejeme si navzájem pěkné zážitky a hledáme své koridory. Ten náš je označen „L“, který jsme si pojmenovali jako koridor pro „Lenochody“. Převlékáme se, zjišťujeme, že je stále pěkná kosa a protože je do startu ještě dost času, raději se schováme do budovy Právnické fakulty UK.

    Pár minut před startem se protahujeme a ladíme strategii. Hlavně nepřepálit začátek a dovést nevidomého Roberta bezpečně do cíle, to je hlavní cíl dnešního závodu.  Když to dobře půjde, můžeme se pokusit o čas někde kolem 2:20.

    Ve 12:00 odstartovali první „sprinteři“, my se pomalu suneme ke startu, kam se dostáváme šnečím tempem až po dvanácti minutách. A je to tady... rozebíháme se za zvuku Vltavy , mrazí nás v zádech, je to nádherný zážitek stát před Rudolfinem v tuto chvíli, mezi tolika běžci. 

    Na startu je to trošku mela, všude spousty fandících lidí. Aniž bychom se domluvili, Denisa jde před Roberta, vybírá mu co nejbezpečnější trasu, on následuje její stín a já po jeho boku hlásím případné nerovnosti na trati. A  že jich v té Praze bylo: koleje, výhybky, retardéry, nástupní ostrůvky, kužely, chodci a fanoušci.

    U Karlova mostu potkáváme Jitku z nadace Konečně společně, rychle se pozdravíme a valíme dále. Hradčany jsou krásné jako vždy, Národní divadlo jsme však díky kolejím a výhybkám minuli skoro bez povšimnutí, navíc běžíme  nějak moc rychle. Snažím se rozběhnutou Denisu přibrzdit , ale moc se mi to nedaří. Kousek za Palackého náměstím potkáváme patrně pozdějšího vítěze, který běží v protisměru. Myslím, že si ten závod moc neužije, když se vůbec nekochá panoramaty Prahy. Jeho chyba, já se na ně třeba moc těšil. 

    Díky vestám od nadace Leontýnka pro nevidomé běžce a jejich průvodce-traséry jsme dobře vidět a všichni v okolí nám dělají prostor. Atmosféra je, jak se dalo čekat, opravdu skvělá. Ale to tempo je stále moc rychlé, mám strach, abychom se vůbec dostali do cíle. Brzdím, co to jde, ale Robert s Denisou jsou stále proti. Pomyslné hlasování zase prohrávám a brzdím tak aspoň sám sebe. K našemu překvapení ale stále někoho předbíháme, což je dobré znamení, snad nám to vydrží až do cíle. Kolem nás se řítí vozíky charitativních organizací s handicapovanými dětmi, zdravíme se, prohodíme pár slov, zatím stále s úsměvem ve tváři.

    Každou chvíli čekám bolesti kolen, zatím stále nic. Na občerstvovacích stanicích doplňujeme tekutiny a ovoce. Vracíme se k Národnímu divadlu, tentokrát ale máme více času si ho z této nevšední perspektivy prohlédnout, potom zatáčíme k Palachovu náměstí a za zvuku bubnů míříme na Klárov. Zde na kostkách došlo asi k největšímu zádrhelu, zničeho nic se nám pod nohama zjevil plastový kužel. Strhávám Roberta stranou, aby do něj nenarazil, ani jsem ho nestihl upozornit. Naštěstí se nikomu nic nestalo a my mohli pokračovat. 

    Líbil se ti článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Pomalu přestáváme mluvit, což je první známka únavy, naštěstí už jsme na 15. kilometru a cíl je skoro na dohled. Trasa z Libně je bezpečná, běžíme po krásném rovném asfaltu. Jen by nemusel foukat ten nepříjemný vítr. Tempo však stále držíme a předbíháme několik běžců, kteří už přešli do chůze. V „Husákově tichu“ Robert ztrácí orientaci, nevidí obrys Denisy a musíme improvizovat  - běží za hlasem. 

    Mírný kopeček na devatenáctém kilometru už nám dává celkem zabrat. Kostky kolem Františku nás mírně zpomalují, cíl už sice vidíme, ale trať ještě vede přes most k úřadu vlády. Poslední kilometr je pocitově nejdelší, jsme už vyčerpaní. Cílovou rovinkou ale probíháme společně držíce se za ruce. 

    Závod jsme zvládli bez pádu, pěkně jsme si to užili a navíc ve skvělém čase 2:20:34. Jsme na sebe a především na nevidomého kamaráda Roberta nesmírně pyšní. Byla to další velká životní zkušenost, kterou se nám podařilo dotáhnout do zdárného konce. Atmosféra celého závodu byla super, proto děkujeme všem dobrovolníkům a pořadatelům za skvělý zážitek.

    Další běžecké výzvy na nás čekají, na programu máme Vltava Run -  štafetu nevidomých s nadací Leontýnka, kdy poběžíme ze Šumavy do Prahy celkem 350 km. Bude to velké dobrodružství, věřím, že jistě poznáme spousty dalších prima lidiček a zažijeme mnoho nepoznaného…..

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.