Ve zdejších horách se najde každý, od rovinkového pohodáře a chodce přes milovníka trailů až po horolezce a nadšence do běhů do vrchu. Nahoře se může pokochat pohledem na třetí nejvíce zalesněnou zemi Evropy (po Finsku a Švédsku). Běžecky nezklame ale ani hlavní město Lublaň, kde můžete během desetikilometrového běhu poznat všechny památky. Pobřeží je zřejmě nejméně lákavé, nejen proto, že měří pouhých 47 kilometrů, ale také proto, že je tvořeno skalnatými srázy a ta trocha přírodních pláží byla v osmnáctém století přebudována na tehdy moderní promenády. I pobřeží má ale něco do sebe především pro ty, kteří se rádi před hotelovou snídaní proběhnou na čerstvém vzduchu.
Slovinské hory pro chodce, běžce i horolezce
Julské Alpy jsou jedním z důvodů, proč si Slovinsko vysloužilo přezdívku „malé Švýcarsko“. Zdejší krajina, upravené vesničky s historickými staveními, posekaná tráva i pasoucí se krávy opravdu tuto alpskou zemi hodinek a sýra nápadně připomínají. Městečko Bled na stejnojmenném jezeře dává vzpomenout na Svatý Mořic, a to včetně jeho bohatých ruských návštěvníků a luxusních obchodů.
My se ale vydáme dál, k dalšímu a turisticky neméně známému Bohinjskému jezeru v srdci Triglavského národního parku. Ubytovat se můžete v upraveném lesním kempu, pohodlném hotelu nebo jednom z mnoha privátních apartmánů ve vesničkách kolem vodní plochy. Příroda a písčité cestičky kolem jezera přímo vybízí k večernímu proběhnutí nebo alespoň procházce hned po příjezdu (tak unavení nebudete, je to sem z Prahy jen 640 kilometrů a z Brna ještě skoro o sto méně). Trasa kolem celého jezera měří něco málo přes jedenáct kilometrů, ale díky absenci kopců je vhodná i pro běžce-začátečníky a pohodáře, kteří se rádi občas zastaví a pokochají pohledem na skalní stěny, kamenitá suťoviska nebo malebná zákoutí s hospodářskými a rekreačními staveními.
Od věci samozřejmě není ani přibalit plavky – zdejší voda je chladná, ale průzračně čistá a podle ostřílených turistů dokonce prý i pitná. Koupání tady nicméně stojí za to, především najdete-li si odlehlou plážičku stranou hlavního proudu turistů.
Nejzajímavější běžecké závody ve Slovinsku
Nejtěžší běh do vrchu na 400 metrů, kde každoročně soupeří na tři stovky běžců v běhu (rozumějte plazení po čtyřech) od úpatí po vrchol skokanského můstku, se koná v horském středisku Planica 19. září.
Bledský půlmaraton je silniční běh skrze nejkrásnější cesty podél Bledského jezera. Letos se koná 30. srpna.
Krvavec Trail Vikend jsou závody pro milovníky kopců. Konají se 5. a 6. září a jejich součástí je trailový závod na 25 kilometrů, dětský tříkilometrový běh a závod Vertical kilometer – tisíc výškových metrů po trase lanovky.
Lublaňský maraton a půlmaraton je běh, při kterém poznáte opravdu všechny kouty města. Letos se koná 25. října a místa jsou stále ještě k dispozici.
|
Oblast Triglavského národního parku je však lákadlem spíše pro vysokohorské turisty a horolezce. Nepsané pravidlo říká, že každý správný Slovinec by měl alespoň jednou za život na Triglav, horu pojmenovanou po tříhlavém pohanském bohovi, vylézt. Vlastenecké nadšení od obrozeneckých dob sice už trochu opadlo, ale nutno dodat, že Slovinci jsou hrdým národem a na tradice stále dbají. Na vrcholu vás tedy čeká podobný zážitek jako v sezóně na Sněžce: vrchol obsypaný haldou místních i zahraničních turistů se svačinami, placatkami s pálenkou i energetickými tyčinkami, v pohorkách, běžeckých teniskách i plátěnkách s rozvázanými tkaničkami.
Tuto různorodost zapříčiňuje rozdílný výběr tras: tu nejjednodušší z jižní strany, kolem vodopádu Savica a přes sedm triglavských jezer, zvládne i začátečník a ano – potkáte tu i běžecké trailové nadšence. Naopak trasy ze severní strany od chaty Aljažev dom, kde na nás čekají tři cesty po strmých suťoviskách a zajištěné ferraty, jsou o dost obtížnější. I odsud se dá výstup i sestup stihnout za jeden den, nicméně některá místa nejsou ničím příjemným pro lidi trpící závratěmi. Triglav může být výzvou ale i pro špičkové horolezce – jeho severní stěna patří se svými 1200 výškovými metry mezi nevyšší stěny Alp. I to je jeden z důvodů, proč na vrcholu potkáte lublaňskou rodinku v teniskách i ostříleného horolezce s lanem na zádech.
Lublaňské parky i běh po památkách
Hlavní město Slovinska by se počtem obyvatel dalo přirovnat k naší Ostravě. Centrum města je opravdu nevelké, ale o to více možností nabízí těm z nás, kteří nechtějí ani na dovolené nebo služební cestě zanedbat kondiční výběh.
Ideální je pro tyto účely městský park Tivoli severozápadně od středu města. Čekají nás tu upravené cesty, zámeček s francouzskou zahradou i dlouhé trasy kolem celého parku, kde můžete naběhat tolik kilometrů, kolik se vám bude chtít. Základní okruh podél parku má pěkných 10 kilometrů. Park je ohraničen městem, takže se neztratíte. Semtam sice narazíte na menší kopeček, překonají ho však i začátečníci a překážet nebude ani vytrvalcům.
Ty z vás, kteří raději běhají do kopců, určitě potěší hradní vrch přímo v centru města. Cestu k němu si najdete po jednom z nábřeží směrem ke slavnému Trojmostí architekta Plečnika, odkud už je na hrad krásně vidět. Je na vás, zvolíte-li pozvolnější cestu po dřevěném chodníku, nebo strmější s příznačným jménem Ovinki (Zatáčky) – odměnou vám bude krásný výhled z hradu na celé město i nedaleké Alpy a případně nějaké to občerstvení v hradní restauraci.
Sportovci se proběhnou ještě po stezkách na druhé straně hradního kopce, lenoši sjedou dolů lanovou dráhou. V letním horku je příjemné na hradní kopec vyběhnout navečer a vrátit se klidně až za tmy po nábřežích, která den co den ožívají večerním životem.
Že jsou Slovinci národ sportovců, potvrzuje i zdejší služba SightRunning Ljubljana, díky níž můžete spojit příjemné s užitečným: tedy poznat všechna zákoutí a památky města za pomoci průvodce, který s vámi za cenu od 25 do 35 eur proběhne zajímavou běžeckou trasu a včas vás upozorní na jednotlivé zajímavosti (třeba v podobě velmi rozšířeného streetartu) a památky včetně přiblížení jejich historie.
Lublaňský street artObrázek sprejem na zdi není v Lublani synonymem pro vandalismus. Zdejší pouliční umění má mnoho podob: glosuje aktuální dění, společenská klišé nebo prostě jen zkrášluje starou zeď. Nejvíce pouličních obrazů najdeme v uličkách kolem Hostelu Celica (bývalé věznice) nebo v centru kolem řeky Lublanice, kde jsou jeho autory často známí umělci - takový street art pak může mít třeba i podobu sochy nebo barevné pohyblivé instalace. Jedno je jisté - kdykoli do Lublaně přijedete, vždy vás překvapí novou „sbírkou“ své pouliční galerie.  Street art na jednom z Lublaňských nábřeží  Dvě poznávací znamení Lublaně - pověstný street art a Lublaňský hrad nad městem |
Přímoří – ranní rozcvička pro městské běžce
Ani slovinské pobřeží není pro běžce k zahození. Ranní běh naboso po písku si zde můžete užít leda tak ve snu, ale městští běžci, zvyklí na pevné a rovné podloží, si naříkat nebudou. Promenáda z kamenných kvádrů nebo betonu se táhne takřka bez přestávky podél celého pobřeží mezi nejnavštěvovanějšími letovisky Piran a Portorož v délce pěkných šest kilometrů.
Doporučujeme především ranní běh, kdy je promenáda liduprázdná, její velká část se ocitá ve stínu a díky moři můžeme z plných plic dýchat příjemně osvěžující slaný vzduch. Cesta vede pěší zónou, která je dobře značena dopravními značkami i pruhy. Pozor musíme dávat jen na místech, kde se kříží s cyklostezkou. Především se sluchátky v uších jen stěží uslyšíme třeba motorový skútr, který zde může jezdit rychlostí do 25 kilometrů v hodině. Možná se vám to zdá zběsilé, ale vězte, že brzdí rozhodně rychleji a pohotověji než kolo.
Pokud na trasu vyrazíme opravdu brzy, můžeme si proběhnout i liduprázdné uličky historického městečka Piran (známého také jako slovinské Benátky), vyběhnout na kopec s kostelem, odkud je krásný výhled do širokého okolí. Výhoda trasy spočívá v její délce, můžeme běžet tam a zpátky celkem 12 kilometrů nebo si ji upravit podle nálady a chuti na hotelovou snídani. Pokud se rozhodneme běžet až po snídani, příjemně nás v horku překvapí nápojový automat zhruba v půli cesty i četné stánky s občerstvením. Navíc nikdy nevíte, kdy vás překvapí stánek se zmrzlinou. Peníze tedy vždy s sebou!
