• Singapurský maraton v 90procentní vlhkosti ze mě vyždímal veškerou vodu

    Prosincové počasí, pro Evropana zcela nezvyklé. Teploty kolem třicítky a co víc, vysoká vlhkost ve vzduchu, při které se potíte, i když jen stojíte. Maraton, při kterém neřešíte počet kilometrů, ale kelímky vypité vody.

    Mezi Asiaty jsem vyčníval | foto: Jan Havránek

    Neděle, 6.12.2015, čas 04:55

    Cítím se trochu rozpačitě, stojím v prvním bloku Singapurského maratonu, oceněného zlatou známkou IAAF. Kolem mě je maximálně 150 lidí, většina z nich mně sahá po ramena a váží maximálně 50 kilogramů. Jsou to zástupci zejména Keni, Etiopie, Japonska, Singapuru a pouze několik bělochů. Jsem ještě nezkušený, neuvědomuji si, že historický čas pod tři hodiny na maratonu v rovníkové oblasti není tak obvyklý, jako v klimaticky příznivějších částech světa. Na pohledy startujících za námi, snímání kamer a neustálé poskakování novinářů nejsem vůbec zvyklý.

    Fotogalerie

    Teplota přesahuje 27 stupňů a vlhkost úroveň 90 procent. Přemýšlím o tom, jestli pětikilometrový rozklus na start byl vhodný. Vypotil jsem asi litr vody, a i když stojím, vypadám jako bych vylezl ze sprchy. Během dvou dní, které jsem si na aklimatizaci vyčlenil, jsem si na příšernou vlhkost ve vzduchu nedokázal zvyknout. S tím jsem ale počítal, co jsem podcenil byl časový posun, který byl sedm hodin. To prakticky znamenalo, že jsem v noci nespal, a ztratit den ležením jsem si nedovolil. Singapur je totiž mimořádné a pulzující město, které stálo za to prozkoumat. Navíc jsem měl možnost po dlouhé době vidět své singapurské přátele, běžce patřící mezi místní elitu.

    Atmosféra startu před vzbouzejícím se ránem v osvětleném městě mrakodrapů, v přítomnosti neustále se smějících a skvěle naladěných obyvatel velkoměsta, je fantastická. Říkám si, že si maraton prostě užiji, tady se žádný kvalitní čas prostě zaběhnout nedá.

    Startuje se před úsvitem kvůli velkému horku

    Startuje se před úsvitem kvůli velkému horku

    Ihned po startu mizí afričtí běžci a já si v hlavě stanovuji klidné tempo 4:20 (na kilometr) pro prvních pět kilometrů. Záhy mě překvapuje, že úsilí, které musím věnovat k udržení tohoto tempa, je obdobné, jako když běžím u nás tempem čtyřkovým. Teče ze mě tak, že skoro nevidím na cestu. Připadám si, jako bych plaval pod vodou a dýchal úzkým šnorchlem.

    Zpomaluji tedy na každé občerstvovací stanici, které jsou naštěstí každé tři kilometry. Marně hledám houbičky na osvěžení (žádné tu nejsou), beru po šesti pidikelímcích s vodou, polévám se a snažím se dostatečně pít, abych zamezil dehydrataci.

    Singapore maraton v číslech

    • datum konání: 6. prosince 2015
    • počet startujících: 9617
    • čas vítěze: 2:17:24
    • počet zastoupených zemí: 16
    • průměrný věk: 37
    • podíl zástupců Keni a Etiopie v TOP 20: 100%

    Když už nejde pít a tělo má žízeň

    Už na 15. kilometru je mi jasné, že závěr bude těžký. Žaludek mi nepříjemně šplouchá při každém dopadu, moje tělo není v tempu schopno přijmout tolik vody, kolik vypotím. Vychází slunce a teplota překračuje 30 stupňů. Zvolňuji nedobrovolně v tempu a každý další kilometr je o moc těžší. Pomalu se dostavují příznaky dehydratace.

    Vzpomínám si na své rozhodnutí na startu, že si závod půjdu jen užít. Jenže závod je závod. Běžet maraton, poslouchat písničky, dělat selfíčka a část tratě jít, není to, co by mě uspokojovalo. Maraton je pro mě osobně mýtický závod, ke kterému mám obrovský respekt a na který se vždy systematicky připravuji. Každý pak běžím na maximum.

    Na 36. kilometru se zastavuji v nádherných singapurských zahradách Gardens of the Bay, lehám si na trávník a přemýšlím, jestli se vůbec ještě dokáži postavit. Mám dost. Sice mě nic nebolí, nohy jsou silné, ale jednoduše už nemůžu. Většinu věcí vidím dvakrát. Postupně kolem mě proběhne asi pět lidí. Po chvíli přeci jen vstávám a pomalu se rozbíhám. Následující tři kilometry patří k nejtěžším, které jsem v životě kdy běžel. A taky k nejpomalejším... Pak ale přichází vzpruha.

    Od 39. kilometru se totiž spojují tratě všech závodů dnešního dne (maraton, půlmaraton a deset kilometrů) a přede mnou se objevují běžci kratších distancí. Je jich neuvěřitelné množství a mě najednou baví je předbíhat.

    Jan Havránek s vydřenou medailí

    Cíl

    Postupně zrychluji a do cíle dobíhám ve slušném tempu a čase 3:18:32 na 67. místě. Mám dost. V cíli potkávám kamaráda Singapurce, který doběhl o 40 sekund přede mnou. Jen šeptá, že dnes byla větší vlhkost než obvykle a neběželo se mu dobře. Ještě že já Evropan to nepoznal, asi by mě to psychicky položilo. I tak s časem spokojený nejsem, jsem přesvědčen, že jsem mohl běžet o 10 až 15 minut rychleji.

    Možná se jednou vrátím a to nejen kvůli závodu. Futuristické dynamické město příštího století, ve kterém žije směsice mnoha národností a vyznání v dokonalé harmonii, je obdivuhodné. Singapur a jeho obyvatelé jsou obrovskou motivací. Tentokrát však věnuji výrazně více času aklimatizaci a spánku.

    Autor:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.