Pomalu se suneme k startovací lajně. Navzdory deštivé předpovědi se vyjasňuje a otepluje. Už vím, že dres, který jsem si dal na tričko nebude to pravé. Kontrola tkaniček. Brána a vyrážíme. Takřka hodinu po výstřelu. Běžecká hvězda dnešního závodu- Etiopan Bekele- už má dvacku za sebou.
Trať se mírně svažuje k náměstí Concorde, dav se rozbíhá. Dívám se na tepák , na 82% procent se běží maraton, připomínám si poučku Miloše Škorpila, nojo ale já jsem na 90ti!. Martin a Aleš vypadají v pohodě. Vesele se baví. Já ale od prvních metrů cítím, že to dnes není ono, je to souboj sama se sebou hned od začátku. Žádná euforie, jen dřina. Kousek za Louvrem ukazuji kámošům at´ běží sami.
Pomalu mizí v dáli spolu s vodičem na 4,30. Je mi teplo, pás tepáku mi neustále sjíždí , přilepení páskou k tělu nefunguje, mám pocit shrnování ponožky v levé botě a ta v levé není moc natěsno.…zvolňuji na požadovanou tepovou frekvenci. Proud běžců všech pohlaví a věku mne předbíhá. Hele běží taky Superman, klokan, vězeň…Davy lidí lemují ulice a povzbuzují. Někdy se snaží přeběhnout na druhou stranu ulice. Naštěstí si dávají pozor. Nějak to tady mají delší, kdy už bude ten pátý kilometr! Probíhám přeplněnou občerstvovanou, jím datli a piju svoji vodu, prázdnou petkou se snažím trefit do jednoho z přistavených kontejnerů. Nepořádek děláme solidní.
Na trati je spousta kapel všech možných hudebních směrů. Vnímám jarní krásu Paříže, směsici diváků různých národností, transparenty s jmény běžců, politické Free Tibet, …v uších mi hrají Horkýže slíže a já pozoruji spoluběžící. 10 km. Dívám se na hodinky 1h04minuty. Přecházím do kroku, jím datli, tabletku magnezia, vodu. Rozbíhám se. Opouštíme hradby vnitřní Paříže . Davy diváků prořídly. Copak je to za skálu s tím vodopádem? Trojice hudebníků hraje nádherné blues. Obdivuji zámek de Vinncenes. Neustále koriguji svoji rychlost podle tepu . Jsme v oblasti parků a různých sportovišť.
Někteří běžci toho využívají k vykonání potřeb. Gender negender máme lehčí než ženy. Slyším troubení a dobíhá mne skupina s postiženým chlapcem na vozíku. Mají jednotný dres s jménem. Podobných skupinek potkám více. Všímám si, že mnoho běžců běží pro něco/ někoho. Od např. Nadace proti Alzhaimerovi, přes postižené lidi až po milovaného partnera. Moje tempo se vyrovnalo s rychlosti hlavního proudu. Nikdo mne nepředbíhá, ale ani já nepředbíhám nikoho. Vracíme se do vnitřního města. Brána půlmaratonu. Tak už mám půlku zasebou. Nechávám tep vyskocit o 10 nahoru. Běžíme po nábřeží Seiny. V dáli vidím Eifelku, tam bude 30ty kilometr! Pořád davy povzbuzujících lidí okolo cesty, protože máme jména na číslech, často volaji jméno a go, go!!!
Trochu mne táhne sval na levé noze, snažím se změnit na chvíli styl běhu. Píchání přestává. Měním baterky v MP3 a opět Slíže. Vbíháme do tunelu, kde uspořádali světelnou šou a za zvuků techna promítají obrázky z historie Paříže. Super, ale jsem rád, když se vynořujeme do denního světla. Dodrzuji tempo a začínám se pomalu sunout kupředu. Občerstvení u Eifelky. Několik křesel je obsazeno běžci , kterým masírují nohy. Stále stejně: chůze, datle, tabletka magnezia, voda. Málem uklouznu po břečce z pomerančů vody a slupek od banánů. Vedro, předbíhám dvě „hrací karty“, nechápu jak to dělají ti, kteří vyběhli v různých kostýmech!
Rozbíhám se o něco hůře než po předchozích občerstvovačkách. 32 kilometr. Potud to znám, delší trasu jsem neběžel. Na 34. Kilometru do sebe natlačím gel, vidina zdi mne straší. Hodně lidí už jde. Hele Elvis! Muž v maskovaný jako Elvis Presley mohutně povzbuzuje. Japonské bubny, nádhera. Mírné stoupání k Boulogneskému lesíku. 36. Km.Vzpomenu si na radu Miloše Š.- pak už co můžeš! Nechávám pás tepáku spadnout na břicho. Šest kilometrů běháš normálně, říkám si a v duchu si promítám standardní tréninkové kolečko. Zrychluji. Chodců už je plno a jdou všude. Neustále se vyhýbám. Časté změny tempa a směru mně dávají zabrat. Mohutně nás povzbuzuje skupina transvestitů- lesík dostál své pověsti.
40km, dva hlty vody za běhu. Dívám se na hodinky, když přidám, tak bych to mohl stihnout před půl. Myslím si, že sprintuji. Posledních 195 metrů, už vidím zelenou bránu s nápisem Schneider Electric a Finish! Mačkám stopky. Beru si medaili, triko s nápisem Finisher, usrkávám ionťák, banán, ořechy. Posílám SMS manželce, že nebude vdova. SMS Alešovi a Martinovi. Pokouším se je najít, ale nemá to cenu. Jak později zjišťuji , doběhli jsme všichni tři. Nádhera!
Tak první maraton za sebou, sice za čas, nad kterým se zkušení běžci shovívavě usmějí, ale bez chůze a použitelný!
Napiš svůj článek i TYTahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.  Psaní o běhání je někdy náročné. Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se. Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů. Marek |
