Lávky, pěsiny, tunel ve skále. To všechno vás čeká na Riegrově stezce údolím...

Lávky, pěsiny, tunel ve skále. To všechno vás čeká na Riegrově stezce údolím Jizery. | foto: Filip Marvan, Rungo.cz

RUNGO trasy: Vydejte se v našich stopách údolím Jizery a vyhrajte

  • 4
Připravili jsme pro vás seriál nádherných tras, které nám učarovaly a každý měsíc bychom na jednu z nich rádi pozvali i vás. Pokud si je projdete či proběhnete (a rozhodně to stojí za to), můžete i něco vyhrát. Tou první je okruh 12 kilometrů přírodní rezervací údolím Jizery na Semilsku, kde na vás čekají prameny čisté vody, visuté lávky, skály, výhledy daleko do krajiny a nádherné lesní pěšiny.

Tahle trasa na Semilsku, kousek od Českého ráje mě doopravdy dostala. Jako by někdo vlezl do mé hlavy, podíval se, co mám rád a všechno to namixoval do neuvěřitelně krásného místa, které bylo radost si proběhnout.

Ta trasa má totiž všechno. Ze semilského náměstí jsem vyběhnul po červené turistické značce a za chvíli už jsem opouštěl město a běžel po skalní visuté lávce na nádhernou stezku pojmenovanou po místním rodákovi a významném politikovi Františku Riegerovi. Když jsem vyběhnul na úzkou stezku plnou kamenů, kořenů, skal, zatáček, prudkých výběhů a zase seběhů, podél nádherné Jizery, připadal jsem si, že letím. Čím těžší terén, tím lehčeji se běží (nechápu, to musí být nějaká magie). Mozek přepnul do režimu turbo a celý vesmír se smrskl do jediné, každou setinu vteřiny se opakující otázky - kam nasměrovat další krok.

Soutěž: Vyfoťte se na této trase u naší samolepky a vyhrajte

I tady jsme s vámi. Vyfoťe se na trase u naší samolepky a vyhrajte.

Každý měsíc vám představíme jednu trasu, která podle nás stojí zato. Pokud na ní vyrazíte, najdete na ní samolepku RUNGO.cz. Nebude nijak schovaná, naopak byste jí měli najít na první pohled. Na této trase je například nedaleko Myší skály. Když se u ní vyfotíte a fotku nám pošlete s kontaktem na vás (adresou) na e-mail soutěž@rungo.cz, můžete být po skončení měsíce vylosováni a získat parádní běžeckou čepici. 

Pokud by se vám podařilo projít všech 12 tras, které v průběhu roku představíme (a nechcete-li se účastnit každoměsíční výzvy, máte na to celý rok, takže klidně můžete projít všech 12 tras až v červenci příštího roku), dostanete od nás automaticky originálni předmět z dílny RUNGO, který bude vytvořen jen pro tuhle akci. Trasu rozhodně není nutné běhat, nejde o závod a čas nehraje roli. Užijte si krásu okolní přírody třeba pohodovou procházkou.

Cyklisté sem mají vjezd zakázán, přesto jsem jich pár potkal, ale naštěstí vždy ohleduplně udělali místo a svá kola raději vedli. Zatímco oni se s terénem prali, já ho prožíval. Když jsem se na skále prohnal kolem hloučku německých turistů, slyšel jsem jen sborové "Oooouuuu" jak kdybych právě skočil trojitého Rittbergera. Z jejich hlasu jsem cítil, že by se nejraději rozeběhli také. Stihnul jsem alespoň zdvořilé "Halo".

Zastavoval jsem na vyhlídkách, chvilku poseděl na lavičkách s úžasnými výhledy do krajiny a vychutnával si klid a mír. Proběhl jsem ručně vydlabaným tunelem ve skále a zastavil se u dvou pramenů, ze kterých voda chutná naprosto báječně.  Při oplachování obličeje jsem úplně zapomněl, že nosím brýle...

Fotogalerie

Přesně v polovině trasy je restaurace s terasou (já říkal, že ta trasa má prostě všechno) a kousek od ní stojí zajímavá netradiční stavba hydroelektrárny Spálov. Dál jsem pokračoval po modré turistické značce, která mě okruhem začala vracet zpět přes vysoké kopečky s nádhernými výhledy. Při výběhu na jeden z nejvyšších bodů trasy, kde mě čekalo cca 150 metrů převýšení na jednom kilometru, jsem to byl já, kdo musel udělat místo. Kolem mě se prohnaly terénní čtyřkolky. Mávli jsme si na pozdrav a pak jsem jen vychutnával oblaka prachu, která za nimi zůstala. Tak takové to musí být, když se běhá v poušti... Bylo kolem 30 stupňů.

Užíval jsem si výhledy na Ještěd a po chvíli stezka změnila charakter v úzkou pěšinu, která se vlnila v prudkých svazích v neustále se měnícím lese. U vyhlídky na Myší skále jsem potkal pár turistů, ale jinak jsem běžel sám.  Využíval jsem osamocených laviček, abych se zaposlouchal do nádherného ticha a pak zase běžel dál.

Tipy

Autem zaparkujete nejlépe na sídlišti na kraji Semil kolem ulice Jizerská. Parkovacích míst (zdarma) tu bývá dost. Trasa není vhodná pro cyklisty a s kočárkem jí také neprojedete.

Na rozcestí Morava jsem odbočil na žlutou turistickou značku, která mě provedla poslední částí Kamenického stezky, která vede po horní hraně údolí, kterým jsem již proběhl. Výhledy byly zarostlé, ale to mi nevadilo, lesní cesta kolem skal byla tak příjemná, že jsem si ani nevšiml, že se opět blížím na kraj Semil.

Mělo to grády, na pouhých 12 kilometrech jsem našel snad všechno, kvůli čemu rád běhám a proto vím, že se tam určitě zase vrátím. Protože jak mi s trochou závisti v hlase sdělil můj zdřevěnělý přítel, kterého jsem potkal na konci trasy (viz foto), "běhej, dokud můžeš".

Přesný záznam trasy, převýšení, mapu a GPX soubor naleznete zde.

Máte i vy tip na RUNGO trasu? Pozvěte nás!

Máte i vy tip na zajímavou trasu ve vašem okolí, kterou byste rádi představili ostatním? Napište nám o ní na redakce@rungo.cz, a do předmětu napište Tip na trasu. Pečlivě vybereme ty nejlepší, které následně navštívíme a proběhneme nejlépe s vámi nebo podle vašich instrukcí, abychom je mohli také zařadit do našeho seriálu. Měla by být dlouhá zhruba 5 – 15 kilometrů, dobře značená a nabídnout něco, co opravdu stojí za návštěvu, nejlépe v přírodě.