Ona
Pokračujeme podél potoka Pšovka.

Pokračujeme podél potoka Pšovka. | foto: Filip Marvan, Rungo.cz

RUNGO trasa: Proběhněte si lesní cesty mezi skalami na Kokořínsku

  • 1
Skály, les, ticho a příroda, která vás pohladí po duši. Taková je krátká trasa nedaleko hradu Kokořín, kam vás zveme na výlet tentokrát. Proběhněte si s námi příjemný okruh s minimem asfaltu a několika zajímavými technickými pasážemi. Tak jako každý měsíc můžete vyhrát.

Autorem dnešní trasy je Nikola. Jeho návrh vyrazit tentokrát na Kokořínsko mě neuvěřitelně potěšil. Jednak tento kraj zatím příliš neznám a jednak vím, že když Nikola vybere trasu, tak to stojí za to. O tom se konec konců můžete přesvědčit na pražských nedělních RUNGO.cz výbězích  které organizuje, nebo na trase Svatojánskými proudy, kam vás pozval již dříve.

Parkovací místo naproti penzionu Kraus.
Příjemná pěšína se vine malebným údolím.
Začátek trasy vede po asfaltce kolem místních chalup.

Mapa trasy

Mapa trasy kolem Kokořína. Mapy.cz

Detail trasy naleznete také zde.

Na trasu vyrážíme ve třech, auto necháváme na neplaceném parkovišti naproti penzionu Kraus a vydáváme se po červené turistické značce směrem na Pokličky. Asfaltka přechází ve zpevněnou cestu, která se vine malebným údolím kolem několika chaloupek, jejichž majitelům toto úžasné místo závidíme. Na chvíli si sedneme na dřevěnou lavici před jednou z nich, abychom si vychutnali pocit klidu a pohledu do krajiny, kvůli kterým si nejspíš právě toto místo zdejší obyvatelé vybrali. Na rozcestí Pokličky se vydáváme první modrou značkou doprava, směrem k místu s extremistickým názvem Náckova rokle. Lesní pěšina pozvolna stoupá do mírného kopce, obklopena skalami z obou stran. Připadáme si trochu jako v pohádce a rozhlížíme se, za kterou skálou jsou schovaní loupežníci. Nikdo se však neobjevil, je tu naprosté ticho.

I do mírného kopce se nám běželo skvěle.
Na některých místech by se dál hrát plážový volejbal.

I když jsem toho za poslední měsíce mnoho nenaběhal a cesta stále mírně stoupá, připadá mi, že nohy běží úplně samy, bez jakékoliv námahy. Vymleté koryto uprostřed cesty, kořeny, kameny nebo úseky plné písku jak na plážovém volejbale vybízejí k hravosti a dovádění. Odbočka do divoce vyhlížející rokle Apatyka vypadá neskutečně lákavě, a tak alespoň nakukujeme. Naše cesta však pokračuje jinudy, stále po modré.

Sezame otevři se.
Že by se tu natáčel další díl Hobita?
U seběhů přicházejí opravdové technické pasáže.

Z Náckovy rokle vybíháme na Močidla, kde jsem si prostě musel odskočit, a dále na nejvyšší bod trasy, kde odbočujeme doprava na zelenou turistickou značku. Je znát, že jsme vysoko, a před obcí Sedlec se před námi otevírá široký výhled do krajiny. Lepíme soutěžní samolepku na dobře viditelné místo a po chvilkovém běhu po silnici opět odbočujeme na polní cestu. Je skoro poledne, přestože je prosinec, je nádherně teplo, a tak mezi sebou žertujeme o tom, jak je fajn, že jaro letos dorazilo tak brzy.

Boříme se po kotníky do spadaného listí a náležitě si to užíváme.
Pomalu začínáme klesat.

Další trasy

Pokud jste to ještě nestihli, nezapomeňte si projít či proběhnout i naše další trasy. Určitě vás nezklamou.

Zabíháme do dubového lesa, kde se po kotníky boříme do spadaného listí a užíváme si, jak v mírném větru jednotlivé lístky odlétají za našimi patami. Na Panském rozcestí si můžete trasu prodloužit vnitřním okruhem po červené místní značce, díky které můžete získat zhruba 3 kilometry navíc. My však pokračujeme dál po zelené a začínáme pomalu klesat.

Opět se objevují skály a na jednom z výhledů konečně mezi stromy vidíme samotný hrad Kokořín, který se nám dosud schovával. Pokračujeme Podhradskou cestou, úzkou pěšinou, která se občas mění v opravdu terénní trail, na kterém překonáváme i několik spadaných stromů. Jsem nadšený, přesně kvůli takovým trasám jsem začal běhat.

Opravdový technický trail.
Sezame otevři se.
Občas jsme prostě jen nevěřícně koukali na cestu před námi.

Nakonec vybíháme opět u autobusové zastávky v Kokořínském dole, jen pár metrů od zaparkovaného auta. Zhruba deset kilometrů nám uběhlo, ani nevím jak. Přestože se trasa vlní, není nikterak náročná a zvládne ji uběhnout či ujít i začátečník. A pokud milujete přírodu a technické pasáže, pak vás možná, podobě jako mě, tato trasa energií dokonce nabije. Já už na začátku věděl, že to bude stát za to. 

Soutěž: Vyfoťte se na této trase u naší samolepky a vyhrajte

Samlepku naleznete tentokrát v obci Sedlec.

Každý měsíc vám představíme jednu trasu, která podle nás stojí zato. Pokud na ni vyrazíte, najdete na ní samolepku Rungo.cz. Nebude nijak schovaná, naopak byste ji měli najít na první pohled. Například na této trase je nalepena na ceduli v obci Sedlec. Když se u ní vyfotíte a fotku nám pošlete s kontaktem na vás (adresou) na e-mail soutez@rungo.cz, můžete být po skončení měsíce vylosováni a získat parádní běžeckou čepici.

Pokud by se vám podařilo projít všech 12 tras, které v průběhu roku představíme (a nechcete-li se účastnit každoměsíční výzvy, máte na to celý rok, takže klidně můžete projít všech 12 tras až v červenci příštího roku), dostanete od nás automaticky originálni předmět z dílny Rungo, který bude vytvořen jen pro tuhle akci. Trasu rozhodně není nutné běhat, nejde o závod a čas nehraje roli. Užijte si krásu okolní přírody třeba pohodovou procházkou.

Máte i vy tip na RUNGO trasu? Pozvěte nás!

Máte i vy tip na zajímavou trasu ve svém okolí, kterou byste rádi představili ostatním? Napište nám o ní na redakce@rungo.cz a do předmětu napište Tip na trasu. Pečlivě vybereme ty nejlepší, které následně navštívíme a proběhneme nejlépe s vámi nebo podle vašich instrukcí, abychom je mohli také zařadit do našeho seriálu. Měla by být dlouhá zhruba 5 až 15 kilometrů, dobře značená a nabídnout něco, co opravdu stojí za návštěvu, nejlépe v přírodě.