Jak jsem začal: Asi jako většina, kalhoty jsem měl pořád těsnější a těsnější a celkově jsem nebyl se svou fyzickou kondicí úplně spokojený.
Od malička jsem hrával házenou, takže nějaký fyzický fond do základu jsem měl. Házenou už ale pěkných pár let nehraji. Nicméně si rád zahraji florbal a v poslední době mě hodně pohltil badminton. Vždycky jsem měl ke sportu blízko, ale jak to tak bývá, trávil jsem hodně času v sedavém zaměstnání, buď v kanceláři, nebo v autě.
Jan Ježekvěk: 37 let výška: 173 cm váha: 67 kg město: Brno |
Času na sport bylo méně a méně a postupně jsem cítil, že mi dech na kurtu dochází dříve, než jsem býval zvyklý. A tak to nějak přišlo. Chtěl jsem něco změnit.
A tak jsem si řekl, že ideální by mohl být běh, zejména z toho důvodu, že při mých častých cestách autem stačí, když do kufru přihodím navíc "tričko a tenisky" a je to, nic dalšího nepotřebuješ. A pak to začalo.
Jsem velký turista, ale na svých výletech už uvažuji o běhání. (rok 2013)
Chtěl jsem ale do začátku pár rad, jak běhat, jakou obuv použít, čeho se vyvarovat, proto jsem hledal speciálku, kde mi poradí. Tak jsem doputoval do Triexpertu, koupil své první běžecké boty, přihlásil se na jejich tréninky a potkal "staré známé", které jsem neviděl pár let, ti už patřili mezi běžecké matadory. A najednou jsem měl dostupnou "studnici moudrosti" a mohl jsem se na spoustu věcí zeptat, získat cenné rady, tipy, triky a podobně.
Začátky byly pozvolné, nechtěl jsem nic uspěchat... a po čase se dostavily první výsledky. V badmintonu jsem najednou porážel techničtější soupeře jen proto, že jsem po druhém setu vydržel běhat dál a i v dalších setech jsem se cítil daleko lépe, a to mě samozřejmě hodně povzbudilo, i díky tomu jsem u běhu vydržel déle, než tomu bývalo dříve. Postupem času jsem se pak začal potkával s lidmi kolem Rungo.cz a i díky nim jsem nadále "aktivním hobíkem".
Hned v počátcích svého běhání jsem začal dokonale splývat s přírodou. (rok 2013)
Proč běhám: Kalhoty mě už tolik nesvírají a celkově se cítím lépe. Při běhu si vyčistím hlavu a vždycky mám skvělý pocit, že jsem překonal toho lenocha v sobě a vyrazil ven. Také potkávám nové lidi a v badmintonu jsem na tom zase o něco lépe.
Samozřejmě, někdy ve mně zvítězí ten lenoch (no, ne nadarmo jsem blíženec) a pár dní vynechám. Pak mi ale přijde líto jen tak zahodit to, co jsem natrénoval, a svědomí mě vyžene ven a opět se vracím s dobrým pocitem. Dodám, že opravdu skvěle fungují "konverzační výběhy", protože když už se s někým domluvím, i ten lenoch se nechá ukecat snáz.
Dalším motivátorem bylo setkání s vitálním a příjemným člověkem ve věku 60 let, měl jsem možnost se na vlastní nohy přesvědčit, že se dá běhat i v pozdějším věku.
Osobní rekordy: Jak asi vyplývá z výše zmíněného, neběhám kvůli osobním rekordům, takže vás svými časy a výkony asi neoslním.
Doposud jsem absolvoval jen dva závody. První z nich byl na necelých pět kilometrů a mým osobním rekordem bylo, že jsem v něm porazil svého dlouholetého kamaráda, který mě už od dob mého mládí v běhu porážel ne o parník, ale o několik Titaniků!
Druhým závodem byla nedávná velkolepá akce We Run Prague. Na tento závod jsem se již od počátku hodně těšil, bral jsem to spíše ale jako společenskou událost. A jak to tak bývá, jedete tam s nějakým svým cílem. Mým bylo zaběhnout oněch 10 kilometrů pod hodinu. A co čert nechtěl, potkal jsem se tam s lidmi od Rungo.cz, slovo dalo slovo a já získal zkušeného vodiče z Rungo.cz týmu, který mi radil v průběhu celé trasy... a výsledek? Překonal jsem své očekávání a dostal se dokonce pod 55 minut, asi si dokážete představit tu euforii v cíli.
Nakoplo mě to k tomu, abych vydržel ve svém snažení a užíval si běhu, co to jen jde.
Honím se sice za dobrým pocitem, ale i tak mám nějaké ty sny a očekávání. Miluji ten pocit euforie, když se naplní. (srpen 2014)
Běžecký sen: V příštím roce bych rád zkusil půlmaraton a někdy později určitě i maraton. Rád cestuji, takže by mě lákalo zaběhnout si nějaký fun run, který se běhá ve většině evropských (či celosvětových) metropolí.
Poslední dobou mě čím dál častěji láká nějaký trailový výběh, tedy v mém měřítku, prostě pohodové běhání v kopečcích (ideálně po vrstevnici), něco jako například Malá Fatra, Nízké Tatry a podobně.
Oblíbená trasa: S ní to bude u mě těžké, běhávám, kde se dá, samozřejmě často v okolí domu, takže trasa, kterou bych po pěti bězích zařadil mezi své oblíbené, se po padesátém běhu stává spíše rutinní povinností.
Z logiky výše uvedeného mě jako první napadnou spíše exotičtější trasy, absolvované při mých dovolených, služebních cestách a podobně, které mám často spojené s nějakým příjemným zážitkem, vzpomínkou... To ale asi není to, na co se mě ptáte.
Běhám v Brně a okolí a tady bych ke svým oblíbeným trasám zařadil cyklostezku z Klajdovky směrem na Ochoz u Brna.
A závěrem: nehoňte se za výsledky, ale za dobrým pocitem, výsledky pak přijdou tak nějak samy, aniž byste to čekali.
