Po nehodě, kdy ho srazil řidič automobilu, zůstal Jan trvale upoután na vozík, ale to mu nezabránilo vrátit se ke sportu a dosáhnout vrcholové úrovně.
Srazil tě řidič. Jak se ti po nehodě změnil život?
I když to na první pohled asi nevypadá, nemyslím si, že by se mi život zásadně změnil. V podstatě dělám vše jako před úrazem, jen s tím rozdílem, že se pohybuji na vozíčku a sportuji na podstatně vyšší úrovni, než tomu bylo dříve.
Jak ses po úraze dostal k vrcholovému sportu?
Již krátce po úraze mi sport začal chybět, začal jsem plavat, posilovat, ale indoorové aktivity mě nikdy zcela neuspokojovaly. Když jsem měl možnost vyzkoušet si handbike, bylo rozhodnuto. Na začátku se mé ježdění jednoznačně dalo považovat za volnočasovou aktivitu. Postupem času jsem začal jezdit na výkonnostní úrovni, a to už byl jen krůček k vrcholovému sportu.
Jaké jsou tvé největší úspěchy?
V současné době mám za sebou šest dokončených triatlonů typu ironman 70.3 (1,9 km plavání – 90 km cyklistika – 21,1 km běh), z toho čtyři v posledním roce. Dlouhý triatlon lze v mnoha ohledech považovat za extrémní záležitost a v některých závodech zcela chybí konkurence handicapovaných sportovců, a proto je velmi zajímavé poměřovat svou výkonnost s nehandicapovanými atlety. V letošním roce si nejvíce cením 646. místa z 1 682 startujících triatletů v Ironman Pula (70.3).
Jak jsi začínal?
V roce 2013 jsem již nějakou dobu přemýšlel o tom, že si triatlon vyzkouším, ale zatím to bylo jen v hlavě. Na soustředění jsme se trošku hecovali s kamarádem a najednou padlo rozhodnutí, že absolvujeme ironmana na Lanzarote (70.3). Tato akce byla na konci sezóny, ale vzhledem k tomu, že jsem v té době ještě nevlastnil běžecký vozík, jsem se připravoval pouze na plavání a cyklistiku. Několik dní před startem jsem si půjčil běžeckou formuli od kamaráda a de-facto bez jakéhokoli běžeckého tréninku jsem Ironmana absolvoval.
Jak ses po doběhu cítil? Jak se ti běželo?
Cítil jsem se překvapivě dobře a relativně svěže. Až do slavnostního vyhlášení jsem cítil jen šílenou euforii a i únava byla minimální. V momentě, kdy odpadly veškeré povinnosti spojené se závodem, se únava pochopitelně dostavila. Několik nocí jsem se kvůli namoženým svalům pořádně nevyspal, ale za ten zážitek to jednoznačně stálo.
Co tě motivuje?
Jan TománekVystudoval bakalářský obor kondiční specialista na Vysoké škole tělovýchovy a sportu Palestra. Nyní pokračuje ve vysokoškolském studiu na Metropolitní univerzitě, kde je studentem Mezinárodních a regionálních vztahů v průmyslovém vlastnictví. Dlouhodobě spolupracuje s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde přednáší o vrcholovém sportu handicapovaných, typologii postižení a sportovním marketingu. Účastní se besed a diskuzí na vysokých, středních i základních školách, jejichž cílem je všeobecná osvěta a popularizace vrcholového sportu handicapovaných. Je spoluautorem autobiografické knížky Po hlavě a nadoraz. Koncept knihy je zcela jedinečný, protože propojuje Honzův silný životní příběh a návrat ke sportu, ale na druhou stranu zahrnuje i několik kapitol věnujících se souvisejícím tématům, jako jsou výživa, trénink, mentální koučink, ale i poranění a úrazy páteře. Kniha má motivačně-informativní charakter a na jejím vzniku se podílelo několik předních českých odborníků. Žije v Dobříši, v jejímž okolí také trénuje. |
V ryze vytrvalostních disciplínách, jako je dlouhý triatlon a běžkařské laufy, mě motivuje akci vždy dokončit a překonat své dosavadní maximum. Pochopitelně mě motivuje konkurence a tendence být nejlepší. Vlastní zkušenost mi říká, že není důležité zvítězit, ale vydat ze sebe maximum, protože i poté si mohu vážit sám sebe a svého výkonu.
Co ti běh samotný přináší?
Obecně mi jakýkoliv pohyb přináší radost, nezávislost a vnitřní naplnění. Při běhu v triatlonu se ve mně mísí několik dalších dojmů. Je to poslední disciplína, takže vím, že zanedlouho závodní „utrpení“ skončí. Na druhou stranu je běh poměrně zábavný, i vzhledem k tomu, že běh, respektive jízda na běžecké formuli, je rychlejší než klasický běh: proto velmi často dojíždím zdravé atlety, kteří mě předstihli na kole. To mě pochopitelně velmi baví!
Jaká jsou tvá omezení pro běh?
Pro běžeckou disciplínu používám tzv. racing wheelchair (běžecký vozík, formuli), což je modifikace invalidního vozíčku. Formule má tři kola. Jedno je menší řídící a dvě jsou velká (28”), hnací, jsou poháněna obručí podobně jako vozík. Při běhu mě limituje pouze terén (asfalt) a vysoký sklon stoupání silnice (nad 15 procent), při kterém není možné udržet formuli v záběru na všech kolech.
Jak často trénuješ, kolik hodin týdně?
Vždy záleží na aktuálním období a závodním programu. V přípravném období odtrénuji 20 až 30 hodin týdně zpravidla v rytmu tři dny trénink a jeden den kompenzace. V sezóně pak 10 až 15 hodin týdně v rytmu 1-3-1-2. Kvůli triatlonu během týdne absolvuji i několik dvoufázových tréninků.
Na kolik tě vyjde sezóna?
Vzhledem k mému multi-sportovnímu zaměření a preferenci zahraničních akcí s vysokou konkurencí a prestiží se můj sezónní rozpočet pohybuje v řádech několika set tisíc. Ve vrcholovém para-sportu je samostatnou kapitolou technické vybavení, jehož cena je mnohonásobně dražší než ve sportu nehandicapovaných. Pro ilustraci: jen cena standardního aktivního vozíčku atakuje hranici sto tisíc korun a u speciálního sportovního vybavení se pohybujeme v ještě vyšších cenových relacích.
Pracuješ s profesionálním trenérem?
Ano, v oblasti tréninku a diagnostiky spolupracuji s lékařem Ondřejem Vojtěchovským a biomedicínskou laboratoří FTVS UK v Praze. Výživu konzultuji s předním českým poradcem Petrem Havlíčkem.
Kde nejraději trénuješ?
Pro trénink v sezóně mám rád Dobříš, její okolí a především Brdy. Zimní přípravu zpravidla absolvuji v Jizerských horách na běžkách, cyklistickou a běžeckou přípravu na Mallorce.
V jakém tempu závodíš?
Záleží na délce závodu. Když je závod kratší, má tepová frekvence se pohybuje nad hranicí ANP, tzn. 170 – 180 tepů/min. U vytrvalostních závodů je pochopitelně nižší, průměrně okolo 160 tepů/min.
V jaké tempu se cítíš nejpříjemněji? Co je pro tebe „na pohodu“?
„Na pohodu“ je pro mě jakákoli intenzita do 150 až 160 tepů/min. V intenzitě do 150 považuji za pohodu i pětihodinové objemové tréninky a delší vyjížďku pro radost. Pochopitelně záleží i na profilu a počasí.
Jak to máš se stravou? Dodržuješ zvláštní tréninkový režim?
Nemyslím si, že dodržuji něco zvláštního. Ve spolupráci s Petrem Havlíčkem jsme optimalizovali můj stravovací režim a jídelníček se samozřejmě liší s ohledem na trénink a závody. V poslední době se hodně řídím vlastním pocitem a zkušenostmi. Každopádně sleduji, co a kdy jím. Snažím se jíst zdravě a preferovat kvalitu.
Bereš přípravky na klouby nebo doplňky?
Minimálně. V rámci tréninku si míchám hypotonický ionťák a u vytrvalostních tréninků sáhnu po nějaké sacharidové tyčince. Závody se však neobejdou bez energetických gelů.
Co jíš před závodem?
Řídím se pocitem. Tělo si zpravidla samo řekne. Před kratšími závody mě to spíš táhne do sladkých a snadno stravitelných kaší. U dlouhých závodů, když mám dostatek času po snídani, jdu klidně do míchaných vajíček. Nemám žádný stravovací rituál. Velkou roli sehraje čas před závodem, když startuji brzo ráno, má snídaně je hodně minimalistická a velkou váhu přikládám předcházející večeři, jejíž skladbu ladím s ohledem na typ závodu.
Jak to na závodech funguje, pomáháte si a podporujete se se soupeři, nebo jste spíše tvrdí konkurenti?
Mimo závod je atmosféra přátelštější, v závodě jsme ale tvrdí konkurenti. Největší rivalitu cítím v cyklistice. Triatlon a laufy jsou založeny spíše na podpoře a sounáležitosti.
Jak relaxuješ?
Sportem a pravidelným tréninkem se vyčerpávám po fyzické stránce, ale na druhou stranu získávám mnoho mentální energie. Když sportuji a jsem v tréninkovém a závodním rytmu, jsem odpočatý a v pohodě. Když se nehýbu, pohyb mi chybí a jsem unavený.
Jaké další aktivity provozuješ?
Jak již bylo zmíněno, mezi mé favorizované činnosti patří handcycling, triatlon a běžecké lyžování. Mimo tyto sporty, ve kterých mám vyšší ambice, se rekreačně věnuji sjezdovému lyžování, tenisu, squashi.
Kompenzuješ nějak poměrně jednostranný trénink?
Kompenzační cvičení a rehabilitační posilování je na programu každého dne. Již několik let cvičím okolo 30 minut před snídaní, začínám lehčím protahováním a následně přecházím k silovějším cvikům. Cítím se pak skvěle a jsem dobře nastartovaný do celého dne.
Máš před závodem nějaký rituál pro štěstí?
Myslím si, že ne. Kontrolu sportovního vybavení považuji za samozřejmost a předcházím tím možným komplikacím, ale galusku před startem mačkám vždy!
Jaké závody máš rád a které moc nemusíš?
Co se týče běhu, preferuji rovinatější profily s minimem zatáček a obratů. Na některých tuzemských akcích se ale často běhá v parcích, kde je plno zatáček a obratů, které pro běžeckou formuli nejsou ideální. Na druhou stranu je to ideální trénink, protože jsem neustále mimo souvislé tempo a rytmus.
Máš nějakou oblíbenou distanci?
Pro radost 10 kilometrů vždy a všude. V rámci triatlonu 21,1 kilometrů.
Co je největší výzva?
Asi nemám největší výzvu. Mám své plány, které se vyvíjejí. V tuto chvíli jsem v přechodném období po sezóně, za blížící se výzvu považuji určitě Jizerskou 50 a italskou Marcialongu (70 km). V budoucnu určitě celý Ironman, rád bych si zkusil ryze běžecký maraton a na běžkách dokončil Vasův běh (90 km).
Co plánuješ v příštím roce?
Mám v plánu absolvovat čtyři až pět Ironmanů 70.3. Chci se nominovat na mistrovství světa v 70.3 a pochopitelně dokončit již zmíněné běžkařské klasiky. Jako tečku za sezónou plánuji běžecký závod na Maltě, v podstatě jde o maraton rozdělený na tři dny na několika různorodých tratích.
Napsal jsi i knihu, o čem je?
Kniha Po hlavě a nadoraz je mým společným dílem s Renatou Petříčkovou. Jde o motivačně-informační publikaci, jejíž nosnou kostrou je můj životní příběh doplněný o kapitoly, na kterých se podílela řada zajímavých lidí a které se týkají nejen vrcholového sportu, ale i například úrazů páteře.
