• Na maraton si míchám mandarinkový gel s vodou, říká top běžec Ryan Vail

    Nedávno zazářil na maratonu v Londýně, kde se mezi velkou světovou konkurencí umístil s časem 2:10:57 na desátém místě. Kromě toho Američan Ryan Vail pracuje pro běžeckou speciálku Brooks a často pobývá v Česku, odkud pochází jeho manželka Eva.

    Ryan Vail | foto: archiv Ryana Vaila

    Předně chci, Ryane, poděkovat za čas, který mi věnujete, a pogratulovat ke skvělému výsledku z Londýnského maratonu. Cítíte se po takovém závodu spokojený?
    Děkuji. Na konci závodu přichází krátké momenty úlevy a radosti. Trvá to ale jen pár minut a pak si začínám v mysli přehrávat celý závod a přemýšlím nad tím, jak jsem mohl být lepší, kde jsem dělal chyby. Vracím se i zpět k tréninkům a zvažuji, co zkusím během příštího tréninkového období udělat jinak. Ano, z osobního rekordu v Londýně jsem šťastný, ale vím, že mám na víc, a těším se na další příležitost to dokázat.

    Krize přijde při maratonu na každého


    Měl jste během závodu krizi? Jak se na takový stav mysli připravujete?

    Ryan Vail

    • Narodil se 19. 3. 1986 v Portlandu, státě Oregon
    • za manželku má Jihočešku Evu
    • osobní rekord na maraton: 2:10:57
    • osobní rekord na desítku: 27:44.07
    • více se můžete o Ryanovi a jeho tréninku dozvědět na jeho BLOGU

    Vodič v naší skupině neměl zrovna svůj den. Byl pomalejší a ačkoliv měl vést minimálně až do třicátého kilometru, v půlce závodu zastavil. Do toho docela foukalo, takže druhá půlka, kterou jsem vedl většinou já, byla docela těžká. Myslím, že krize přepadne během maratonu každého. Je jen otázka kdy a jak velká. Ta moje tentokrát nebyla nejhorší, nastala kolem 35. kilometru. Většina z posledních deseti kilometrů tratě byla kopcovitá a větrná, takže každý další kilometr byl boj. Na tento moment jsem se připravoval mentálně i fyzicky několik měsíců. Jediný způsob, jakým se přes to dostat, je “krok za krokem”. Jednoduše se soustředím jen na příští minutu a ne další kilometry. Dávám si maličké mety, kterých dosáhnout, a ono to začne zapadat do sebe.

    Jakou stravu jste zvolil před výkonem?
    Den před závodem jsem si dal k obědu kuřecí rizoto se salátem a na večeři těstoviny s hovězím masem, k tomu zeleninu v páře. V den závodu jsem posnídal jen tyčinku PowerBar Harvest Energy Bar, banán a kousek chleba s marmeládou. Je velmi důležité, aby tělo mělo v den závodu dostatek paliva, zároveň si ale nemůžete dovolit příliš zatížit žaludek, najít mezi tím rovnováhu je obtížné.

    Dodržujete před maratonem superkompenzační dietu?
    Takhle teorie byla velmi oblíbená v minulosti a stále existuje, jen v jiné formě. Ono je opravdu důležité přijmout před takto dlouhým závodem do těla sacharidy navíc, ale člověk se jimi nemusí úplně přecpat, aby dosáhl stejného účinku. Stačí držet normální dietu, ale protože netrénujete tolik jako normálně, zásobujete se sacharidy přirozeně. V týdnu před maratonem nejím více než během normálního tréninkového období. Ale protože trénuji o dost méně, získávám energii navíc.

    Jak jste se pak občerstvoval při samotném maratonu?
    Míchám si do vody PowerBar energetické gely. Elitní atleti mají totiž dovoleno nechat si láhve s pitím večer před závodem u organizátorů a ti pak zajistí, aby k nim měli přístup na trati. Mám rád mandarinkovou příchuť, jeden gel obsahuje 50 miligramů kofeinu, který maratoncům úžasně pomáhá. Člověku dodá energii a minimalizuje krizi v závodě. Míchám jeden gel na 350 mililitrů vody, ale z toho vypiji na každé občerstvovačce, tedy asi na každém pátém kilometru, jen asi 220 mililitrů.

    Strava má na výkon velký vliv, experimentoval jste s ní někdy?
    Trénovat jako vegetarián nebo dodržovat bezlepkovou dietu je sice možné, ale je to obtížné. Bezlepková dieta se v USA stala velmi populární. Drží ji i spousta lidí, kteří alergii na lepek nemají, sacharidy jsou přitom pro běžce důležité a potraviny s vysokým obsahem lepku jsou jejich nejlepším zdrojem. Maso je nejpřístupnější formou bílkovin a železa. Jídelníček si hlídám, ale nijak radikálně neexperimentuji. Jím dietně a pestře, hodně zeleniny, libové maso a rozmanité druhy obilovin.


    Jak tedy vypadá vaše stravování?
    Typickým příkladem mé denní stravy je:
    Snídaně: ovesné vločky/kaše nebo cereálie s jogurtem a banánem
    Oběd: sendvič nebo wrap s přílohovým salátem nebo zeleninou v páře
    Svačina: Tralmix (směs oříšků a sušeného ovoce) nebo Powerbar
    Večeře: losos s rýží, rizoto nebo těstoviny a salát
    Dezert: pastry (pečivo z lístkového těsta, plněné obvykle sladkou náplní)

    Fotogalerie

    Mám mnoho slabostí, ale když člověk běhá 240 kilometrů za týden, mohla by být chyba, krotit se v jídle. Abych byl schopen trénovat na vysoké úrovni, musím také spálit dostatek kalorií. Coca-Cola mi třeba moc nechutná, ale pivo si dám rád.


    Absolvoval jste před maratonem vysokohorské soustředění?
    Pokud se trénink provádí správně, může mít nadmořská výška své výhody, má ale i svá rizika. Před Londýnem jsem ve vyšší nadmořské výšce netrénoval. S tréninkem vysoko nad mořem vlastně moc zkušenosti nemám, zatím se rok co rok zlepšuji i bez toho. Už to ale hodlám vyzkoušet, asi dvanáct týdnů před svým příštím maratonem, který se koná na podzim, plánuji vyrazit na čtyřtýdenní trénink do hor.

    Trénujete ve skupině, nebo sám?
    Sice mám v okolí několik lidí, se kterými můžu běhat, ale většinou trénuji na maraton sám. Bylo by fajn mít běžeckou skupinu, ale zatím se to nepodařilo.

    Vaše doména je silnice, běháte rád i traily?
    Běhání v terénu mám rád, ale vybírám si jen takové traily, které nejsou extrémně náročné, protože bych pak na nich nemohl běžet dostatečně rychle. Kopce mi nevadí, ale extrémní stoupání opravdu nemám rád. Pro moje tréninky je důležité udržet během tréninků slušné tempo.

    Dril je v kariéře profesionála nutný, dáte v tréninku i na hlas svého těla?Není nic důležitějšího, než naslouchat svému tělu. Je to jediný způsob jak stabilně pokračovat v tréninku a vyvarovat se extrémní únavě nebo zranění. Naučil jsem se to stylem pokus-omyl. Donutil jsem se makat tak tvrdě, že jsem si způsobil dvě únavové zlomeniny v holeni a tím si zničil sezónu. Nyní už poznám hranici, kterou nemůžu překročit. Jen je někdy pro mě těžké rozeznat lenost od únavy, ale vesměs je lepší zůstat opatrný. To, že trénujete tvrdě, je vám na nic, pokud se nemůžete dostavit na závody ve zdraví a formě.

    Co je v každodenní dřině hnacím motorem,  který vás žene dál?
    Miluji životní styl profesionálního běžce, každý den je pro mě fyzický i psychický test. Každé ráno mám důvod vstát z postele, chci zjistit, čeho je moje tělo schopné dosáhnout bez jakéhokoliv druhu dopingu. Kam až můžu tělo, se kterým jsem se narodil, dostat, posunout.

    O tom, jak je důležité protahování, toho bylo napsáno spousta. Kolik času věnujete protahování vy?
    Strečink je zajímavé téma. Na to téma se provádí poslední dobou hodně výzkumu a ten ukazuje, že statický strečink (kdy atlet zůstává více než 30 sekund v jedné pozici) může výkonům vytrvalostního běžce škodit. Naopak se doporučuje dynamičtější protahování, které je prováděno během pohybu. Jsou to kratší a pomalejší pohyby, které zahřejí svaly bez přetáhnutí. Já osobně provádím dynamický strečink asi čtyřikrát týdně před nebo po tréninku.

    V jakých botách jste běžel Londýnský maraton? Už se vám stalo, že jste "sáhl vedle" a výběr boty vám závod pokazil?
    Naštěstí mi boty závod nikdy nezkazily, ale znám hodně jiných atletů, kterým se to stalo. Londýnský maraton jsem běžel v botách Brooks T7. Je to lehká a pevná závodka, která mi vyhovuje. Nosím tento model už několik let, takže vím, co od něj očekávat. Nezáleží tolik na značce boty, nejdůležitější je podrobit botu kvalitnímu tréninku už před závodem.

    Jak poznáte, že nastal čas vyměnit tréninkový model bot za nový? Kolik kilometrů naběháte v objemových botách, než je vyhodíte?
    Já většinou vyměňuji boty kolem 550. kilometru, ale jsem si jistý, že by vydržely mnohem déle. Měním je pravidelně spíše preventivně, abych se vyhnul zranění. Také záleží na tom, v jakém terénu běhám. Na to, abych poznal, kdy boty potřebují vyměnit, mám už zkušenosti. Když se pěna začíná deformovat a podřizovat tvaru chodidla, už nohu správně nepodporuje.


    Jak dlouho vám vydrží závodní boty?
    Záleží na délce závodu. Pokud běžím maraton, použiji je pouze na ten jeden závod. Během dvanáctitýdenního tréninku odrovnám dva páry. Tretry mi většinou vydrží na dva desetikilometrové závody, které se běží ve vyšší rychlosti. Jsou vyrobené spíše na výkon než vytrvalost. Nemám ponětí, kolik párů výkonnostních bot vlastním, ale je to minimálně dvanáct. Mými favority jsou nové tretry Wire 3 od Brooksu, protože jsem pomáhal s jejich designem. Jsou extrémně lehké a mají úžasné "spike plate" (podrážka s hroty u treter) na delší vzdálenosti.

    Běháte někdy bosky?
    Bosky neběhám vůbec. Běhání v závodkách a tretrách se běhání naboso blíží a to mi stačí. Minimalismus nesvědčí mé klenbě a také mně pak tuhnou a bolí lýtka.

    Svět hobíků mě baví

    Pracujete v běžecké speciálce. Co vám to přináší?
    Když jsem doma, pracuji tam jeden až dva dny v týdnu. Udržuje mě to v kontaktu hobíky a s tím, o co se zajímají, v čem spočívá jejich nadšení. Jsou to ty miliony běžců, kteří si kupují běžeckou výbavu a díky kterým mohu přijímat sponzorství.  Proto je pro mě důležité zůstat s tímto trhem v kontaktu. Mnoho elitních atletů se od amatérů distancuje a nevyvíjí žádnou snahu se s nimi spojit. Já mám ale to propojení rád, většinou nemají vůbec ponětí, kdo jsem a čeho jsem dosáhl. To, že jim pomůžu zavázat tkaničky, mě drží nohama na zemi.

    Přečtěte si další rozhovory

    například s badmintonistou Petrem KOUKALEM, ultramaratoncem Danielem ORÁLKEM nebo běžcem Vítem PAVLIŠTOU.

    Značka Brooks, která vás podporuje, není v Česku velmi rozšířená, je něčím specifická?
    Brooks je malá firma, která se zabývá jen jedním sportem, zato velmi dobře. Každý kousek oblečení a obuvi je zaměřený na běhání. Tím, že je to malá firma, dokáže pružně reagovat na potřeby zákazníků. Ve Spojených státech je v běžeckých speciálkách momentálně na špici, ale i v Evropě roste každým rokem a byl jsem mile překvapený, když jsem viděl v botách Brooks několik českých běžců při běhání v Ladronce, Hvězdě a Šárce.


    Máte pocit, že je v životě něco důležitého, co vám uniká, nebo jste s náplní svých dnů spokojen?
    Za ta léta jsem se naučil dobře organizovat čas. Samozřejmě bych si přál mít ho i na aktivity mimo běhání, ale během sezóny si nemohu dovolit obětovat ani jeden den. Ročně se naskytne jen několik příležitostí, kdy si to mohu dovolit, to pak se ženou skočíme na letadlo a jdeme se toulat. Byli jsme v Peru, na Novém Zélandu, v Kambodži, Vietnamu, Chile a Argentině. Příště se chystáme do Jižní Afriky.

    Jaká byla vlastně vaše cesta k běhu?
    Původně mě zajímal mnohem více americký fotbal. Abych se mimo sezónu udržel ve formě, běhával jsem dráhu, čímž jsem zjistil, že zatím co nemám ideální tělesnou stavbu na fotbal, mám talent na běhání dlouhých tratí. Když mi bylo 16 let, fotbalu jsem se vzdal a zůstal jen u běhu. Zalíbila se mi nezávislost a individualita běhání a vyhrávání. Určitě ale nešlo o lásku na první pohled. Nemyslel jsem si ani, že u toho po střední škole zůstanu. Jenže jsem si běh časem zamiloval tak, že teď už si bez něj nedokážu život představit.

    Chtěl jste s běháním někdy praštit?
    Většina běžců to během kariéry zažije, já se do tohoto stádia zatím nedostal a trénování a závodění si stále velmi užívám.

    Kterého vítězství si ceníte?
    Nejvíce si vážím dvou, byla to týmová výhra v krosu v roce 2009 na mistrovství NCAA a pak stříbrná medaile v roce 2013, kterou jsem vybojoval s týmem pro USA na mistrovství světa krosu.

    Jaké jsou vaše další velké mety?
    Budu se zaměřovat na kratší závody, což by mělo pomoci mému dlouhodobému vývoji, ale velké mety se točí kolem maratonu, vše teď soustředím na olympiádu v Riu v roce 2016.

    Chtěli byste žít život profesionálního sportovce?

    celkem hlasů: 176

    Hlasování skončilo

    Čtenáři hlasovali do 0:00 7. června 2014. Anketa je uzavřena.

    ano, přijde mi svělé umět jednu věc pořádně 83
    ne, neuměl/a bych sportu tolik obětovat 82
    nevím 11


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.