• Na jednu halucinaci jsem dokonce mluvil, říká účastník extrémních závodů

    Zažívají přeludy, vidiny, halucinace. To kvůli spánkovému deficitu, extrémnímu vypětí, náročným podmínkám. Adventure racingu by se přesto nevzdali. Je to totiž jako droga, říká Jaroslav Krajník, člen české reprezentace, která získala nedávno v Ekvádoru na mistrovství světa osmé místo.

    Ekvádor, MS 2014 | foto: archiv Jaroslava Krajníka

    Adventure racing (AR) je týmový, extrémní, vytrvalostní sport. Základem je běh/trek, horské kolo, pádlování a lanové aktivity. Délka závodů je asi od 50 hodin až do devítidenního nonstopu. Délka jednotlivých etap a celková délka závodu závisí na lokalitě a obtížnosti terénu, trať obvykle měří od 450 do 900 kilometrů.

    Jak ses vlastně k AR dostal?
    Při studiu na vysoké škole jsem se začal účastnit přírodních vícebojů a tam jsem se seznámil i s AR. Svého prvního závodu jsem se zúčastnil v roce 2008.

    V čem se podle tebe AR nejvíc odlišuje od ostatních sportů?
    Jsou nevyzpytatelné, extrémně náročné jak fyzicky, tak psychicky. Strašně důležitou roli hraje týmová práce. Závod sice stojí na třech základních disciplínách, ale tým si musí umět poradit se vším, co ho v závodě potká. Potřebuje zkušenosti, vytrvalost, trpělivost, týmovou práci, fyzickou a psychickou připravenost a odolnost. Hlavně silnou vůli.

    Jak s AR začít?
    Stojí na třech základních disciplínách, jsou jimi běh, kolo a pádlování. Je třeba k nim mít vztah, ale dají se snadno technicky zvládnout. Náš tým má například stále rezervy v pádlování, protože podmínky pro trénink v nejsou v Česku ideální. Ostatní sporty a dovednosti, jako například lanové aktivity, se dají rychle doučit. Obtížnější je to s veškerým sportovním vybavením, které potřebujete. A jak začít? Jednoho dne tě někdo přesvědčí, ať si zkusíš svůj první AR. Jdeš do toho. A po závodě už budeš vědět sám. Sice trpíš, sáhneš si na dno, a co si budeme povídat, zrovna zdravé to pro lidské tělo není. Ale já ihned věděl, že AR chci a budu dělat. Je to jako droga.

    Ekvádor, MS 2014

    Co ti dává?
    Zážitky, zkušenosti, přesvědčení, že to jde dokázat, a respekt. Když říkám zážitky, myslím takové, na které se opravdu nezapomíná. Možná to zní jako klišé, ale když si opravdu sáhneš na dno fyzicky i psychicky, posune tě to dál, a to nejen ve sportu. Něco podobného znají a trénují třeba vojáci. Poznáš, že i v příšerném stavu, kdy myslíš, že už zvládneš jen ležet a nic nedělat, se dá najít ještě další kus energie, který tě postaví na nohy. Představ si situaci, kdy je ti zle a už fakt nemůžeš, navíc uděláš velkou mapovou chybu, máš defekt, prořízneš kajak nebo cokoliv jiného, prostě všechno špatně. V tu chvíli tě čeká dalších 500 kilometrů a 3 dny. Nesmí tě to zlomit. Musí pomoci tým. Musí fungovat. Ale ten základ, silná vůle, musí být v tobě.

    Halucinace, vidiny, přeludy

    Jaký nejsilnější zážitek jsi prodělal?
    Při extrémní zátěži a značném spánkovém deficitu hraje velkou roli psychika, zdaleka nefunguje jako v normálním stavu. Přeludy a halucinace se naučíte časem ovládat. Víte, že ten vodník s fajfkou, který sedí u cesty a kouká na vás, je jen obyčejný pařez. Kdysi jsem na jednu svou halucinaci i promluvil, jindy jsem se zastavil před závorou, která na cestě nebyla. Občas se halucinace překlopí do zvláštního stavu, kdy nevidíte jen přeludy, ale dostanete se úplně mimo realitu.

    Čtěte dál:

    Příklad?
    Kolega měl pocit, že musí odhazovat větve po cestě a uklízet les. Nebo máte pocit, že běháte stále dokola a nadáváte na pořadatele, proč postavil trasu tak hloupě. Já jsem si svou noční můru prožil na mistrovství světa v Kostarice. Po dvacetiminutovém nouzovém spánku jsem se probudil v jiném světě. Nabyl jsem představy, že nás využívají pašeráci drog pro převoz ilegálního zboží přes hranice, směrovali jsme totiž na přívoz poblíž hranic s Panamou. Na jednu stranu jsem věděl, že závodíme, a snažil se jako kapitán týmu vše řešit. Určoval jsem jako blázen, kdo má co dělat, ostatním bylo naštěstí vše jasné, tak mě brali s rezervou. Nicméně jsem byl přesvědčený, že mám otrávené jídlo v batohu. Chtěl jsem vyhodit i telefon z povinné výbavy, aby nás nemohli sledovat. Tento stav trval dost dlouho. Vše se nakonec vrátilo do normálu tak snadno, jako jsem do tohoto paranoidního stavu spadl. Jen jsem si lehl na zem, když ostatní mapovali, usnul asi tak na jednu minutu. Když jsem se znovu zvedl, měl jsem zcela čistou hlavu. Zvláštní je, že si zpětně vše pamatuji.

    Krizových situací bývá asi hodně.
    Například na mistrovství v Kostarice jsme po pěti dnech závodu vyráželi na nejdelší kajakovou etapu, měřila přes 90 kilometrů. Byli jsme na průběžném skvělém desátém místě. V noci na řece jsme bohužel prořízli kajak tak, že nebylo možné na něm pokračovat. Vypadalo to, že budeme muset odstoupit. Kajak opravit nešlo. Rozhodli jsme se pokračovat všichni čtyři na jednom kajaku. Synchronizace při zabírání musela být velmi přesná, aby bylo možné pádlovat ve čtyřech lidech. Nekonečných 90 kilometrů ve stísněných podmínkách bylo nezapomenutelných. Dokázali jsme to a závod dokončili.

    A ještě jiný příklad?
    Dalším těžkým okamžikem bylo například mistrovství světa ve Francii, kde měl jeden člen našeho týmu infekci v hlubokém puchýři. Zranění bylo opravdu velmi bolestivé, odhalené až na maso. Zdravotníci ho museli několikrát ošetřovat v depech. Velmi dobře rozjetý závod jsme nakonec nevzdali a vybojovali dvanácté místo.

    Bez taktiky to nejde

    Pojďme k mistrovství světa v Ekvádoru, v čem se tento závod lišil od ostatních?
    Mistrovství je vrchol sezóny, trať je vždy stavěna na asi pět dní pro vítěze. To ekvádorské se od předchozích lišilo hlavně nadmořskou výškou. Více než třetina závodu byla výše než tři tisíce metrů nad mořem. Navíc byly trekové etapy ve velmi těžkém a technickém terénu. Důležitá byla znalost a zkušenost z obdobné lokality, například při kajakové etapě na Pacifiku bylo důležité mít zkušenosti s přílivem a odlivem.

    Ekvádor, MS 2014

    Jak jste se na mistrovství připravovali?
    Důležitá byla aklimatizace na místě, v nejvyšším místě závodu jsme se dostali až do 4 400 metrů nad mořem. Před závodem jsme zrealizovali několik aklimatizačních treků i bike. Přespali jsme na horské chatě ve 4 700 metrech. Zdolali vrchol vysoký 5 127 metrů a poslední den opět vystoupali na ledovcové pole nad 5 000 metrů. Aklimatizaci jsme zvládli dobře. Jinak příprava probíhá během celého roku, před mistrovstvím jsme chodili mnohem více pádlovat.

    Měli jste domluvenou taktiku, nebo jste to „prostě rubali“?
    Podle mne jsou opravdu velmi důležité zkušenosti. „Prostě to rubat“ je v AR cesta do pekel. Může to sice dopadnout dobře, ale s velmi velkou pravděpodobností to povede k problémům. Když startujete do pěti či více denního závodu, musíte mít taktiku. Musíte přemýšlet a taktizovat. Nesmíte se sice příliš šetřit, ale my již moc dobře víme, že lepší je ke konci závodu neztrácet hodiny kvůli tomu, že v prvních dvou dnech „honíme“ každou minutu. Hlavní je fungovat jako tým. Když má někdo problém, není to problém jedince, ale týmu. A tým to může a musí řešit.

    Zaběhněte si kros v Praze na 5 a 10 kilometrů

    Rungo.cz pro vás nachystalo závod s domáckou atmosférou, občerstvením i medailemi (více o závodě zde). 

    Lucie v čele. Nakonec mezi ženami vyhrála.

    Když jste se zhruba ve dvou třetinách závodu potkali s dalšími týmy v „darkzóně“,co jste si říkali? (Dark zone = místo či etapa v závodě, která je v určitou dobu uzavřená. Pokud tam tým dorazí v tuto dobu, musí počkat do doby, než se dark zóna otevře. Nejčastěji bývají uzavřené technické pádlovací nebo trekové etapy v noci, kvůli bezpečnosti)
    Už když jsme počítali před závodem očekávané časy, vycházelo nám, že pár nejlepších týmů dokáže dark zónu předjet a tím pádem budou mít již dobře krytá záda. Pár týmů bude spát v dark zóně na vodě. Větší část týmů se sjede v depu před noční zónou. Počítali jsme, že budeme jeden z nich. Musím přiznat, že nám to vyšlo celkem ideálně. Dojeli jsme několik týmů, ale na druhou stranu i několik týmů dojelo nás. Přestože to vypadá, že se tady smažou veškeré rozdíly a s koncem noční zóny začne nový závod, není tomu tak. Delší odpočinek opravdu výrazně pomůže. Nicméně je pravda, že hodinové rozestupy nejsou tak patrné a noční zóna může ovlivnit a změnit dosavadní pořadí.

    Sedm se kilometrů, různá klimatická pásma… to je pořádná darda nejen pro tělo, ale i pro materiál.
    Materiál dostane opravdu pořádně zabrat. Naštěstí nás nepotkal žádný výrazný problém. Nepočítám defekty, a to i na bezdušáku, sjeté brzdové destičky a kvůli blátu problémové řazení na kole. Díky novému sponzorovi jsme jeli na nových kolech, která byla super. Mnohé týmy například zlámaly pádla v těžkých pasážích na svižné řece, my jsme k nim naštěstí nepatřili.

    Letos jste byli osmí na mistrovství světa, třetí na mistrovství Evropy, v minulosti jsi několikrát vyhrál domácí mistrovství. Bereš letošní výsledek na mistrovství světa jako svůj nejlepší?
    Ano. V roce 2010 jsme sice dokázali zajet devátí místo na mistrovství světa ve Španělsku, nicméně nejenže jsme se posunuli o jednu příčku, ale dokázali jsme to i na značně obtížnější trati, v těžší nadmořské výšce, klimatickém pásmu a v těžší konkurenci. I proto jsou naši sponzoři Česká asociace extrémního sportu a firma OpavaNet spokojeni.

    Ekvádor, MS 2014

    Co je vlastně náplní práce České asociace extrémního sportu?
    Je hlavním aktérem, který nám pomáhá a umožňuje financovat závody. Díky asociaci a jejím sponzorům a partnerům jsme schopni závodit a bojovat se světovou špičkou. Jako reprezentační tým zastupujeme Česko na zahraničních závodech. V Česku je ale AR závodníků více, podle možností se sestavují na důležité závody případně i další reprezentační týmy, právě pod záštitou Asociace. Sestavu týmu a přípravu si řešíme sami, ale vše projednáváme pochopitelně otevřeně před asociací, ta má právo rozhodovat. Bohužel, druhý český tým zastihlo v Ekvádoru nepříjemné zranění, které vedlo k nevyhnutelnému odstoupení.

    Mistrovství v Ekvádoru bylo na tři týdny, v Turecku na týden, k tomu další závody, tréninky. Co na to říkají v práci? A doma?
    AR závody i příprava na ně je velmi časově náročná. Musíme čerpat dovolené a snažíme se, jak to jen jde. Ostatní top světové týmy, mezi které jsme se probojovali, jsou většinou profesionálové nebo trenéři, horští průvodci a sportovní instruktoři… Například hlavní favorité a vítězové letošního mistrovství trénovali v Ekvádoru před závodem plné tři týdny. My se snažíme skloubit běžný osobní a pracovní život s tréninkem a závody. Nebudeme si nalhávat, že na úkor něčeho se čas pro závody a trénink musí obětovat. A proto děkujeme za podporu našim rodinám, přítelkyním, manželkám.

    Co plány do budoucna, kam se chystáte dál? Jaké jsou cíle do příští sezony?
    Konkrétní plány teprve dáváme dohromady. Určitě bychom rádi závodili na mistrovství Evropy v Irsku, na světovém šampionátu v Brazílii. Máme v plánu vybrané závody v Číně. Pokud bude čas a prostředky, případně i další AR závody, ať už v evropské, či světové sérii. U nás pak rozhodně české mistrovství přírodních vícebojů (jednotlivci a dvojice) a jediné AR v ČR Czech Adventurerace.

    Jaroslav Krajník

    narozen: 1987

    zaměstnání: manažer

    vzdělání: Vysoká škola ekonomická (Praha)

    první závod AR: 2008 Adventure race Slovenia

    stručný přehled kariéry: Outdoorovým sportům se věnuje už od dětství, především díky rodičům. Později se začal věnovat kolu a účastnil se MTBO závodů a bike marathonů. Jako člen univerzitního oddílu (Ekonom Praha Outdoor) začal závodit a sbírat zkušenosti. Od roku 2008 se věnuje zejména závodům AR a od roku 2009 je členem reprezentačního týmu ČR.

    důvod závodění v AR: překonávat limity, zážitky a zkušenosti, které dá jen dlouhý závod AR, týmová práce

    rada pro začátek: vytrvalost a silná vůle

    záliby: sport, cestování

    VÝSLEDKY:

    Mistrovství světa AR:

    • 2014 – Ecuador – 8. místo
    • 2013 – Costa Rica – 16. místo
    • 2012 – Francie – 12. místo
    • 2011 – Tasmanie – 14. místo
    • 2010 – Španělsko – 9. místo
    • 2009 – Portugalsko – 13. místo


    Mistrovství Evropy AR:

    • 2014 – Turecko – 3. místo


    Světový pohár AR:

    • 2011 - Švýcarsko – 5. místo
    • 2010 - Polsko – 2. místo

    Evropský pohár:

    • 2014, 2013, 2012 - AR Slovenia – 1. místo
    • 2012, 2010 – CZAR – 1. místo

    MČR v přírodní víceboje jednotlivců:

    • 2014 – 1. místo
    • 2013 – 2. místo
    • 2012 – 3. místo

    MČR v přírodním víceboji dvojic:

    • 2014 – 1. místo
    • 2013 – 1. místo
    • 2012 – 3. místo
    • 2011 – 2. místo 

    Ostatní:

    • 2014 AR China Luoma lake - 7. místo
    • 2013 AR China Wenzhou – 12. místo

    Autor:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.