Rozbor běhu: neklidná ramena v úzké stopě

  • 3
Lucie běhá již několik let a zaměřuje se na delší tratě. Poslední dva roky si oblíbila závodní půlmaratony. V poslední době ji však trápí bolestivé úpony na pánevní kosti. Pojďme jí poradit, co zlepšit po technické stránce, aby se tím případně odstranily zdravotní obtíže.

Nejprve bych Lucii upozornil na příliš úzkou stopu. Běžkyně klade kroky a chodidla přes sebe. Ve sněhu či v písku by bylo krásně vidět, jak jsou stopy v jedné linii. To způsobuje velmi nízkou stabilitu při běhu, obzvláště v terénu, kde je nutné vybalancovávat případné nerovnosti.

Na šířku stopy má samozřejmě do jisté míry vliv postavení pánve a kolen. V tomto případě se ale přesto zdá, že Lucie klade chodidla přes sebe sama, aktivně. Chodidla by přitom měla být od sebe v o něco užším postavení, než je šíře pánve. V žádném případě by se neměla překrývat. I tahle chyba může být u Lucie jednou z příčin bolestivosti svalových úponů v oblasti pánevní, jelikož je zde přílišná rotace v kyčlích a balanc pak musí vyrovnávat horní polovina těla, tudíž svalové skupiny, které by při běhu v takové míře nemusely být jinak zapojeny. Ale to je samozřejmě pouze domněnka.

Plusy a minusy

Negativa

chodidla jsou kladena přes sebe – malá šířka stopy

chybí náklon trupu vpřed, je zde mírný záklon (nadměrné bederní prohnutí)

rotace horních končetin v boční rovině, lokty příliš od těla

rotace ramen

křečovité držení předloktí

Pozitiva

dynamický krok adekvátní délky

přiměřený rozsah práce paží (po odstranění rotace)

vzpřímeně držená hlava

Délka kroku je solidní, stejně tak jako práce bérce. Krok není nikterak droben a je poměrně dynamický.

Pokud se podíváme na horní polovinu těla, poradil bych uklidnit ramena. Zbavit je rotačních pohybů, nechat paže pohybovat pouze v boční rovině. Předloktí nekřížit před tělem, lokty více k tělu a uvolnit je. Rozsah práce paží celkově je odpovídající rytmu a tempu běhu. Kvůli neklidnosti ramen zbytečně rotuje trup.

Zcela chybí uvolnění v bedrech a s tím související mírný náklon trupu vpřed. Lucie je strnule vzpřímená. Prohnutí v bedrech je zřejmě dáno větší bederní lordózou (esovité prohnutí páteře v oblasti bederních obratlů). Zde mi mohly do jisté míry pomoci cviky na uvolnění bederní páteře, protahování příslušných svalových skupin a zároveň posilovací cvičení břišních svalů.

Držení hlavy je v pořádku. Lucie se dívá „daleko“ před sebe, což mimo jiné přispívá i k dobré délce kroku.

Rozbor běhu

Videa zasílejte o délce alespoň třicet sekund. Pohled na běžce by měl být z více stran, nejlépe jeden z boku, druhý zpředu, každý z nich ideálně po oněch třicet vteřin. Apelujeme také na svižnější tempo běhu, při němž lze běh lépe technicky provést, při němž však též více vyniknou případné nedostatky či chyby v technice.

Svá videa zasílejte na  dusan.erbs@post.cz.

Dušan Erbs

Na závodní úrovni se věnuje atletice od sedmé třídy základní školy (od roku 1993), na výkonnostní úrovni pak od roku 1996. Vstoupil do týmu AC Pardubice, v němž působí dodnes. Soustředí se na střední a dlouhé tratě. Současně se plně věnuje dlouhým krosovým či silničním běhům na pět až patnáct kilometrů a dráhové atletice. Od roku 2003 je jeho druhým sportem canicross, je členem týmu SK Děti Severu.

Mimo jiné je mistrem České republiky v krosu, akademickým vicemistrem České republiky na 3000 metrů př., mistrem Evropy i světa v canicrossu. 

Je licencovaným trenérem atletiky se specializací na běhy a absolventem magisterského studia se zaměřením na tělesnou výchovu, sport a biologii.

Dušan Erbs