• Dcera je ranní ptáče, a tak začala maminka denně běhat

    Jsou měsíce, kdy se toho v našem životě moc nestane. Tento byl ale jiný. Byl plný změn. Dcerku konečně přestalo bolet bříško a mamka se rozhodla opět provětrat své běžecké svršky. Otec si mezitím střihl dva závodní víkendy.

    Máma se dala opět na cvičení | foto: Nikola Havlík, Rungo.cz

    Emma zjistila, že spánek je dosti přeceňovaná činnost. A když se v každé pohádce říká, že ranní ptáče dál doskáče, musí to být přece pravda. Chtělo to trochu zvyku, ale nakonec nás to opravdu nastartovalo.

    Pohled otce: Závodní sezóna začala

    Výběh na Ještěd

    Vždy jsem byl svým okolím považován za prvotřídního spáče. Vylézt z postele v jedenáct nebyl žádný problém. Trochu jsem tedy čekal, že by Emma mohla být v tomto ohledu po mně. Nemohl jsem se však mýlit víc. Dceři se totiž znenadání zalíbila šestá hodina. Hodina tak ukrutná a nekřesťanská, že je pro rodiče vyloženě likvidační. Mně osobně to přivedlo do zombie režimu, z něhož jsem se dostával snad celý týden.

    Ale jak se říká: Na vše se dá zvyknout. A i já si nakonec zvykl. Naučil jsem se chodit dříve spát a ráno si užít s rodinou. Protože odpoledne mě čekala závěrečná příprava na závodní dvojboj Perun, Vltava Run. Pro neznalé, Perun je mistrovstvím republiky ve SkyMarathonu. Tenhle super závod se odehrává v nádherném prostředí Beskyd. Svými parametry dokáže nejednomu nahnat strach. Přece jen překonat na vzdálenosti 42 kilometrů více než pět kopců s celkovým stoupáním 3 200 metrů zasluhuje respekt. Nebudu vás napínat. Rozběhl jsem to s pokorou a stejně v závěru dost slušně tuhl. Celkově mi tahle výzva zabrala něco málo přes šest hodin a vynesla celkově 91. místo.

    Fotogalerie

    Chtělo by se říci, že po Perunu bych si zasluhoval trochu odpočinku. To bych však nesměl být kapitánem našeho týmu na štafetovém závodě Vltava Run. Závodě, při němž během jednoho víkendu překonáte vzdálenost od pramene Vltavy až k matičce Praze. Celkem tedy něco málo přes 360 kilometrů, rozdělených do 36 úseků. V našem dvanácti členném týmu to znamenalo průměrných třicet kilometrů na jednoho. Jako kapitán jsem se snažil jít příkladem, vzal jsem si těžší část úseků a rozběhl solidní tempo. Motivace očividně zafungovala a zbytek týmu nakonec běžel o hodinu rychleji než v loňském roce. Jako kapitán jsem spokojen.

    A co mi tento dvojboj řekl o mém tréninku? Především, že nesmím usnout na vavřínech. Stále bych potřeboval trochu zabrat v kopcích a potrénovat seběhy. Především technické pasáže na Perunu mi daly opravdu zabrat. Ale celkově myslím, že již mám dost velkou šanci na to, abych plánovaný Matterhorn Ultraks dokončil.

    Předchozí díly:

    Pohled matky: Jsem zpět

    27.7. 2015 a tehdy to bylo naposledy co jsem se pokoušela předporodně běhat

    Od minulého měsíce se stala spousta věcí. Miminko přestalo plakat, ale začalo vstávat okolo šesté hodiny ranní, což vás donutí kompletně změnit veškerý dosavadní režim. Když se ráno vzbudíte v takto nekřesťanskou hodinu, začnete přemýšlet nad tím, jak čas navíc co nejefektivněji využít. Když už jsem měla vycíděný celý byt, navařeno a dokonce i odpracováno, začala se mi pomalu ale jistě nabízet myšlenka na ranní běh.

    Běžecké závody v Brně

    Proběhni se v zoo! Závod na sedm kilometrů v Brně, kde ti medvěd pohlídá batůžek a žirafa bude fandit....

    Více o závodu ZDE

    Pojďte s námi na závody do ZOO. Čeká vás zázemí u medvědů kamčatských

    Ztracená motivace, která by mě donutila vyběhnout, se začala objevovat pár dní poté, co jsem napsala předešlý článek. Kromě přebytku „volného“ času jsem jednoho rána sledovala svou oblíbenou sociální síť, která je samozřejmě plná přemrštěně dokonalých těl a obrázků, které volají „zvedni zadek z gauče a začni něco dělat“. Až jsem narazila na jednu slečnu, která má doma malé dítě, ale přesto dokázala za půl roku zhubnout dvacet kilo. A to byl hnací motor, který mě skutečně zvedl z gauče, donutil nazout tenisky a vyběhnout ven. Když může ona, tak já přeci také.

    Najednou se mi běželo krásně. Svítilo sluníčko, venku voněla čerstvě posečená tráva, zpívali ptáci a vzduch měl dovolenkovou auru. Od tohoto dne běhám už měsíc každé ráno, byť pouhých 20 minut, a cítím se naprosto skvěle. Odměnou jsou mi nejen méně bolavá záda, ale především to, že mám konečně 20 minut jen sama pro sebe. Nikdo po mně nic nechce, neslyším dětské kňourání a nevidím žadonivý výraz svého muže, který by si dal čerstvé koblihy a voňavou kávu. Jsem tu jen já a ten perfektní pocit, že jsem se svým tělem začala konečně něco dělat!

    Fíha, tento měsíc byl jako uragán. Na začátku nás vcucnul, trochu pomuchlal a na konci ve velkém tempu vyplivl. Sledujte nás i dál. V příštím měsíci nás čeká spousta dobrodružství.

    Karolina a Nikola Havlíkovi

    Karolina Havlíková je úspěšná módní bloggerka. Její manžel, Nikola Havlík, je externím redaktorem RUNGO.cz. Kdo chce Nikolu poznat, může zavítat na pravidelné úterní trailové výběhy v Praze, které vede. Organizují se pomocí této skupiny.

    Autoři:


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Dcera je ranní ptáče, a tak začala maminka denně běhat

    Dobrý den, paní Havlíková, možná jsem váš článek jen nepozorně četla, ale nějak jsem se tam nedozvěděla jak řešíte...
    P51a46v89e81l
    N40e47d45ě79l71a
    Hlavně že je článek na světě. Jaképak informace.
    N28i74k57o42l69a
    H53a92v16l33i98k
    Foto Po ránu hlídám já. Chariota jsme zatím nepořídili, ale uvažujeme o tom :)

    V diskusi jsou 3 příspěvky, poslední příspěvek 31. 5. 2016, 10:44



    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.