Ona
Juchuuuu, cíl!

Juchuuuu, cíl! | foto: Vladan Lenomar

Závodila jsem v chemičce až se mi skoro slepily půlky

  • 26
Za zády mám hlavní vchod do obrovské chemičky DEZA a přede mnou se pne startovní brána. S klesajícím číslem odpočítávajícího spíkra, stoupá tlak v koridoru a k mému zklamání nezačíná závod fingovaným výbuchem, nýbrž klasickým výstřelem. Desítku okolo komína jsem si přišla užít.

Neplánuji tady potit krev a tak nechávám ostatní prchat vpřed. Většinu těchto zakyselených plašáků předbíhám už na druhém kilometru. Trať se vine nejdřív vesnicí a poté po silnici mimo ni. Běžíme okruh kolem vysokého komínu s nápisem DEZA, a mé myšlenky se zcela detailně zaobírají tím, jak tam příště domalovat RUNGO, kolik stojí fosforeskující barva a kolik pak kauce. 

FOTOGALERIE:

Podívejte se na další desítky fotek v RUNGO fotogalerii

Zkuste se najít na dalších fotkách i ZDE

To už jsem na občerstvovačce, kde se láme třetí kilometr se čtvrtým. První stolky nabízí vodu, tu hledám, vypláchnout pusu, zbytek na zátylek a dál ukrajuju jednoho běžce za druhým. Pomalu ale jistě. Okolo pátého kilometru se mi zvedá tepovka a já musím trochu zpomalit, dál si svou pozici jen držím, to už mám ale továrnu skoro oběhnutou a s rytmickým až fádním dusáním ujímám se s dotazem "voda?" prvního kelímku na další občerstvovačce, abych prvně v životě vyzkoušela, jak si funkční tričko adidas poradí s ionťákem na zádech. Pět ran do čepice, to jsem to ale vymňoukla, dvě deci sladké žbrundy si přes nenasákavý materiál našlo cestu až mezi hýždě. 

Smola kapalná, to jsou ale ulice

Zcela probraná vbíhám zadní branou do areálu chemičky, dusám kolem kolejiště s vagóny k zavlažovacímu zařízení pro běžce, rozuměj hasičku stříkající proti větru. Běžím vstříc rozhodnutí, zda si zaplavat v hluboké louži, doufejme vody a zvýšit tak svůj nekomfort o promočené boty, nebo gejzír s lagunou minout a doufat, že další tři kilometry se budu potit natolik, aby se mi půlky neslepily k sobě. 

Kašlu na to, běžím dál prazvláštními ulicemi s názvy Benzol, Síra, abych zatočila do Dehet filtrovaný. Míjím cestou dělníky. Z jejich výrazu tuším, že v hlavě více zkoušejí vymyslet chemický vzorec potu, než přijít na to, jak zatleskat, či jinak povzbudit. Jsem na devátém kilometru, běžím smrťáckou rovinku, tam někde na konci je brána s píchačkama, pro mě cíl. Spousta lidí by to napálila, ale mně je jasný, že támhleten domeček nebude z lega, spíš bude tak daleko, jak je malinkej. 

Výsledky

Stránky pořadatele pak naleznete ZDE

Setrvávám ve svém tempu ještě pět minut, než k němu doběhnu. Teď už mě jen čeká jej oběhnout, usmát se do objektivu Marka a vychutnat si závěrečné metry. K mému zklamání se mladík visící mi za zády nepokouší vyzvat mě na souboj a já tak dobíhám do cíle dost v pohodě na to, aby Marek mohl ukořistit mou pořádnou cílovou #rungorakvii.

Kde se se mnou a ostatními z redakce můžete potkat?

Přece na Rungo výbězích a ostatních akcích, které pořádáme prostřednictvím našeho Facebooku. Neběhejte sami a přidejte se k nám!

Rungo.cz tým byl na místě.