• Schneider Electric Marathon de Paris 2016

      12:51
    Jak nás běželo 56 000 v jednom z nejhezčích měst.

    Schneider Electric Marathon de Paris 2016 | foto: Miroslav Poulpro iDNES.cz

    Probouzím se v 5 hodin ráno s podivným pocitem ve střevech, odcházím na onu místnost, kterou budu v následujících dvou hodinách navštěvovat častěji. Asi to maratónské opulentní menu a dvě piva, nebylo to nejlepší před závodem. Už vidím, jak se místo běhu budu válet na posteli v hotelu a odbíhat na toaletu. Téma na článek: Jak zahodit měsíce tréninku!

    Snídám croissant, hořký čaj a Smectu. Naštěstí ji spoluběžci měli. Já jsem si s sebou vzal pouze paralen. Smectu ještě jednou! Tělo se drží. Začínám být optimistický. Na pokoji řešíme co na sebe. Projíždíme internet. Jak jen se můžou předpovědi lišit! Venku se trhají mraky a objevuje sluníčko. Vsázíme na teplo. Beru si trenky, tričko a pro jistotu, kdyby se ochladilo, kompresky. Borisovi, který si vzal výbavu na chladnější počasí, půjčuji své tříčtvrťáky. Start je v 9 hodin a naše osmičlenná výprava vyráží v 9 z hotelu. Času máme dost, protože skupina na cilovy čas 4 hodiny, startuje až za 40 minut.

    Projdeme vstupní kontrolu k našemu koridoru a už postáváme na Champs- Elyssées. Aleše jsme někde ztratili. Fotky, kontrolování tkaniček, toaleta, vtípky a pomalu se přemísťujeme ke startu. Vypustit avizovaných 56 000 prihlášených běžkyň běžců, chvíli trvá. Sluníčko už začíná být znát. Nasazuji sluchátka přehrávače, jako tradičně mi budou dělat společnost Horkýže Slíže a Tři sestry. V 9,40 jsme u lajny a vyrážíme. Mačkám stopky a do uší se mi opře Osemnáct.

    Fotogalerie

    Dolů bulvárem, náměstí Concorde, ulice za Louvre. Tep mi lítá nahoru a dolů. Rozhodl jsem se běžet, podle Miloše, na 82% TF, alespoň do 28km a potom zvýšit na 85%. Tep se po dvou kilometrech ustálil, cesta vesele ubíhá, brooksy na noze sedí, sluníčko zatím hřeje tak akorát, předbíhám více lidí, než předbíhá mne. Prostě pohoda, optimizmus. Pozoruji okolí. Trať lemují zelené praporce hlavního sponzora - Schneider Electric, v botech převládá ASICS, letos nevidím nikoho v celkovém kostýmu a registruji plno hezkých běžkyň. Překvapuje mne, kolik lidí má a používá sporttestery. Hlavou se mi honí vzpomínky - budou u Bastily bubeníci na japonské bubny? Jo, nezklamali, jsou tam. Úžasný rytmus vibruje celým tělem. Přeplněnou občerstvovačkou na 5. kilometru probíhám, takticky si nesu vodu od startu (guru M.Š.). Na obou stranách množství povzbuzujících lidí. Allééééz!

    Tep se usazuje na horní hranici, ale pořád v 82%. Probíháme poklidnými čtvrtěmi k parku Vincennes. Podle rad Miloše Š., si před desátým kilometrem beru datli, zapíjím vodou na občerstvení, které procházím. Míjíme zámek, tady se trasa stáčí nazpět do centra. Otáčím čepici kšiltem dozadu. Hudebníci oblečeni do loveckých obleků hrají na lesní rohy. O kousek dál bavorská dechovka přidává na síle. Zdravím je vztyčeným palcem, jako ostatně všechny hudebníky, kteří nám při běhu hrají. Je jich zde neskutečné množství. Jejich výkon, stejně jako práce dobrovolníků na občerstveních, jsou obdivuhodné.

    Slunce už pěkně pálí, v duchu nadávám na černé kompresky, které jsem si vzal. Půlka. Dobrý čas, mohl bych se vejít pod čtyři hodiny. Tep vybíhá nahoru, musím zpomalit, abych ho udržel v požadované hranici. Mám toho ještě dost před sebou. Neuvěřitelná atmosféra. Chvílemi diváci tvoří takový špalír, že nás může běžet jen pět vedle sebe. Podle jména na čísle povzbuzují: Alléééz Miroslav!. V dálce už je vidět Eiffelovka. Běžíme po nábřeží, nepříjemně dlouhé podjezdy se nám snaží zpříjemnit hudba a světelné efekty. Abych moc nezpomaloval, nechám tep vyběhnout na 85 %. Teplo.

    Eiffelka nebyla na 32 kilometru, jak jsem si myslel, ale je na 30. Hodně běžců začíná jít. Obíhání a měnění směru mi bere sílu. Přes únavu, mám vodiče se čtyřmi hodinami tak 50 metrů přede mnou. Snad to dokážu. 35. kilometr. Míjíme kurty Rollanda Garros. Překvapuje mne, že dýchám normálně, ale tep mám vysoký. V tréninku jsem už při těchto tepech pěkně funěl. Vodič nějak zrychluje a praporek se čtyřmi hodinami se mi začíná vzdalovat. Cítím, jak se mi palec na pravé noze dotýká boty. Je to jasné - bude modrý. Dívám se na hodinky, sen o čtyřech hodinách se definitivně rozplývá. Sluníčko se nemilosrdně opírá do černých podkolenek. Nemám odvahu zastavit, sehnout se a shrnout je. Dá se sundat triko s číslem? Pro někoho jede rychlá. Uhýbáme na stranu. Hlídám si tep, aby nešel přes 95 %. Nechci zkolabovat. Přibývá chodců.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    Na 38. kilometru je sice možné dát si tradičně sklenici vína, já si dávám gel. Žádný příval síly se však nekoná. Jen lepící jazyk a hnusné sladko v puse, já blbec jsem si nenechal vodu na zapití. Sundávám si kšiltovku, abych se ochladil. Vnímám skupinu „duhových“ povzbuzovatelů v Boulogneském lesíku, jistoty potěší. Tep se šplhá k mé maximálce. Hudbu ve sluchátkách už vůbec nevnímám. Z plánu poslední dva kilometry běžet na plno, zbylo jen závěrečné „zrychleni“ na 195 m. Špalír diváků vytrvale povzbuzuje. Už vidím cílovou bránu. Rychle vydolovat úsměv pro cílovou fotografii, jako že jsem v pohodě... Konečně protínám cíl. Mačkám stopky. Čas 4:14 je zklamáním, ale na lepší čas jsem dnes neměl.

    Ohlížím se, jedna běžkyně kolabuje 100 m před čárou. Spoluběžci ji zvedají a pomáhají jí projít cílem. Piji, bohužel se podává jen voda, žádné nealko pivo (jediné mínus tohoto maratonu). Navlékám si triko s nápisem FINISHER a zavěšuji na krk medaili. SMSkuji, selfie s Vítězným obloukem a přesun do hotelu. Doběhli jsme všichni: Radko, Aleš, Dominik, Pavel, Petr, Radim, Boris. Nikdo nevzdal nikdo nezkolaboval! Celkově dokončilo něco málo přes 41 000 běžců.

    Večer u piva si nadšeně sdělujeme zážitky. Všichni se shodujeme na jednom:

    Alléééééz Marathon de Paris!!!!!!

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Výběr nejlepších článků čtenářů

    ČLÁNEK




    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.