Co byl měl člověk udělat, než poprvé vyběhne?
Než člověk poprvé vyběhne, musí se nejdříve narodit. Počkat tak dva roky a ono to přijde – rozeběhnete se, ani nevíte jak. S radostí, úsměvem, jen tak, pro radost. A když budete mít štěstí a nikdo vám běhání neotráví, už to tak zůstane.
Jak začít s během, na co si dát pozor?
Jsem zastáncem pomalého, leč vytrvalého postupu. Lidské tělo je neuvěřitelná mašina a dokáže toho mnohem více, než čekáte. Jen to od něj nesmíte chtít hned teď. Dejte mu čas a prostor přizpůsobit se vašim nárokům. První maraton jde nějak zaběhnout třeba i ze štégrajfu, ale jak potom budete vypadat? A bude vás to ještě někdy bavit?
René Kujanvěk:40 bydliště: Kralupy nad Vltavou oddíl: kdysi jsem býval v pionýrském |
Myslím si taky, že by se člověk u běhání neměl moc žrát. Nehoňte se zbytečně za nějakými vteřinami, body, brankami… Pojďme to vzít statisticky: Na maratonu bude 10 tisíc startujících a všichni poběží na vítězství. Na konci to vypadá tak, že je jeden šťastný (ten první) a všichni ostatní jsou naštvaní. A teď si představte, že těch 10 tisíc lidí běží maraton pro radost. Na konci máte 10 tisíc šťastných běžců. Nepatrný rozdíl v našich myslích… A statistici jásají – mají posun o čtyři řády.
Podle čeho si vybíráte boty?
V současné době už jen podle toho, aby se mi vešly do běžeckého batůžku, když běžím bos. Přednost mají samozřejmě slušivé minimusky, které pak ve městě udělají ještě spousty parády a zároveň mi propůjčují pocit, že jsem se ještě tolik nezpronevěřil „běsému bohání“.
Poraďte, co je dobré jíst a co naopak ne?
Myslím si, že je dobré dbát signálů těla. Když vám v půlce náročného ultramaratonu řekne „Teď musím bezpodmínečně sežrat támhle tu grilovanou klobásu!“, nebraňte mu. Vaše tělo ví nejlépe, co je pro něj dobré.
V různých obdobích můžou být jeho pokyny zcela odlišné. Já třeba sedm let nejedl vůbec maso. Neměl jsem na něj chuť. A na maratonské výkony to nemělo žádný vliv! Zůstaly stejně chabé jako předtím.
Dnes se pomalu začínám bránit výdobytkům chemického průmyslu a opouštím energetické gely, tyčinky apod. Na maratonu pro německá rehabilitační centra jsem zjistil, že lze uběhnout 42 kilometrů pouze na litr domácí bezinkové šťávy. (Jasně, že jsem měl potom ukrutnou žízeň a hlad!)
Jsou závody vhodné i pro rekreační běžce? Na co si během prvního závodu dát pozor, na co nezapomenout?
Určitě. Se správným přístupem jsou velmi vhodné. Jinak ale třeba i nebezpečné. Každý závod může být úžasná příležitost potkat stejně laděné lidi, vyměnit si zkušenosti, načerpat novou, svěží inspiraci. Je ale také třeba umět odolat tomu psychickému tlaku, přemíře nadšení, která vás nakopne na prvních pár kilometrů a pak vás taky může nechat válet se v křečích někde v příkopu podél cesty. Myslete vždy na to, že ta tlustá holka, kterou se snažíte uviset, může klamat tělem a ve skutečnosti má řádně namakáno. A nakonec bude v cíli o moc dřív než vy. A navíc bude na rozdíl od vás úplně v pohodě. (A to není žádný vtip, to se mi skutečně stalo.)
Jak nejlépe odbourat únavu?
Staří ostřílení ultravytrvalci tvrdí, že po řádném maratonu si má jít člověk druhý den alespoň na pár kilometrů zaklusat. A hodně pít. A třeba si jít na pohodu zaplavat. Těchto osvědčených rad se držím.
Ideální sport, který doplní běžecký trénink?
Mám rád sporty, které zatěžují celé tělo – a pokud možno rovnoměrně. Z toho důvodu mě baví plavání a veslování. Když člověk chce mít požitek z běhu, musí mít v pořádku mnohem víc než jen nohy. Využije stabilizační svaly jádra i ruce. Pokud si chcete běh užívat, rozhodně se nevěnujte jen běhu. Život je prostě plný paradoxů.
Rada na závěr?
Mám jednu tajnou zbraň pro situace, kdy už vážně nemůžu. Kdybych běžel jen sám za sebe, možná bych se už na to někdy vykašlal. Když ale vím, že běžím i za spoustu lidí, kteří možná někdy běhali, ale teď už nemůžou, protože jsou na vozíku, nevykašlu se na to. Zjišťuji, že mám síly víc, než jsem čekal. Zkuste to taky! Třeba tady: Spojenci sportovců na vozíku.
