O běhání naboso z obou stran: odpovídá pravá i levá noha René Kujana

Unikátní rozhovor s oběma nohama výtečného českého běžce René Kujana o tom, proč je nutí běhat bosé.

Ahoj, Levá a Pravá, jak je u vás? Prý běháte nahaté, žádný med, ne?
P: Bych to zase tak nepřeháněla. Možná nás to bude ještě chvíli bolet nebo trochu studit, ale co! Co nás nezabije, to nás posílí. Podívej se na naše svaly, copak nevidíš, jak nám rostou? Jak sílíme a jsme stále zdravější? Jukni na naše klenby, ty teďka pružej, co?

Co se ale vlastně na přelomu roku, kdy jste s tím začaly, stalo?
L: Páníček si usmyslel, že se trochu navrátí k přírodě, k prostému životu a vzal to pěkně od podlahy. Tedy ne od Přemka, ale od nás, nohou. Začal běhat naboso, což je tedy určitě výborný nápad, ale odneseme to především my.
P: Vždyť jsme v pohodě! Ještě chvíli a uvidíš, jak se ti to začne líbit. Budeme válet i na štěrku – a ještě si u toho upevníme zdraví a pomůžeme i zbytku těla. Akupresura rulez!

Pořád ale nevím, kde se ten nápad vzal.
P: Páníček se potkal s Júliem Pataky. To je takový ten fanatik, co běhá naboso už asi osmnáct let, i maratony, a ještě ho to neskolilo, ba právě naopak. Tak si náš pantáta řekl, že na tom asi něco bude a že se musí přesvědčit na vlastní kůži.
L: Ehm, promiň, na naši kůži!
P: No dobře, ale musíš uznat, že už jsme se od té doby viděly s několika nohama dalších boso-šílenců a všechny byly zdravé jak řepy. Vzpomeň třeba na Dietmara Mückeho v Německu! Jeho nohy si v klidu běhají naboso i čtyřiadvacetihodinové závody. A jaké to jsou kabrňačky. Já chci být taky taková!
L: Já taky, jen mě štve, že to vždycky odskáču jenom já.

To už se dostavila i zranění?
L: Už jsem si dvakrát narazila patu o nějaký ostrý kamínek – a mám tam podlitiny. A jednou už mi páníček vyběhal i velký puchýř pod ukazováčkem.
P: Levá trochu přehání. Bebí sem a bebí tam! Ty podlitiny, o kterých je řeč, nejsou větší než hlavička od sirky. A ten puchýř nebyl větší než dvoukoruna a už je dávno za námi. Teď po sobě nechal takové tvrdší místo, takže se Levé bude v terénu běhat ještě líp než mně.

Běsé bohání…

… v překladu René Kujana:
běsné: člověk musí být trochu běsný, pustí-li se do takového experimentování, přinejmenším v očích běžné populace
bohání:  Bohání je něco mezi vzýváním boha a rouháním se. Možná jsou bosí běžci blíže všehomíru, přírodě, zemi, Zemi. Možná se ale jen bezbožně rouhají a vysmívají stvořiteli přímo do tváře. A možná to dělají obojí najednou.

Co tím vlastně páníček sleduje?
P: Otužuje nás a posiluje, takže pak vydržíme běhat déle a s menší námahou.
L: On náš páníček pořád blbne. Založil s tím Patakym Školu běsého bohání a za každý kilometr věnují určitou částku Sportovnímu klubu vozíčkářů Praha. Kdokoli se může přidat.
P: Tak vidíš, dvě mouchy jednou ranou. Budou z nás vytrvalé kulturistky a ještě pomůžeme dobré věci.
L: No, ale slyšela jsi, co na to říkají někteří doktoři?

Ale, ale, to mě zajímá, co říkali lékaři?
P: Mají strach o klouby, chrupavky, straší artrózou…
L: Já nechci rejpat, ale jestli myslíš toho samého doktora, co já, tak ten ani nevěděl, jak se slovo artróza píše.
P: Myslím, že se s Levou nakonec shodneme – běhání naboso nás moc baví a určitě v tom budeme pokračovat, dochtór nedochtór.
L: No tak určitě!

Apel bosých nohou

V roce 2014 uběhne náš páníček svůj první maraton naboso. Projekt běsého bohání je věnován sportovcům ze Sportovního klubu vozíčkářů Praha. Za každý naboso naběhaný kilometr posílá náš pantáta vozíčkářům korunu. Máte-li rádi magory, výzvy a sny, prosíme, připojte se! I malý dar je velká pomoc. Můžete sledovat naše výkony a za každý boso-kilometr věnovat určitou částku, nebo si začněte plnit svoje vlastní sportovní sny, přijďte za námi se svým vlastním projektem, staňte se Spojenci sportovců na vozíku!

A můžete se už pochlubit nějakým výraznějším pokrokem? Co pro vás bylo nejtěžší?
P: Uběhneme naboso i dvanáct kilometrů.
L: Ale nejlepší asi bylo, jak jsme zvládly sedm kiláků na sněhu a ledu, to mě bavilo. Jak nám to klouzalo, to byla legrace – a ani to vlastně moc nestudilo.
P: Největší maso zatím byla na jihu Čech zasněžená, uježděná silnice posypaná štěrkem. Ale páníček nás vcelku rozumně po čtyřech kilometrech zase obul. Přeci jen musíme trénovat pozvolna, že.

Jaké máte společné plány do budoucna?
P: Ještě tenhle rok spolu dáme maraton, viď, kámo? Začneme ale postupně, teď v dubnu nás chce páníček provětrat na půlmaratonu a do května ještě trochu natrénovat.
L: Už se těším, jen doufám, že si na mě dá větší pozor!

Rozhovor byl připraven s laskavou podporou reflexních terapeutů manželů Patakyových.

Naběhané kilometry naboso a další informace sledujte zde.

Láká vás běhání na boso?

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 čtvrtek 6. března 2014. Anketa je uzavřena.

Ano, přijde mi to přirozené 726

Ne, je to extrém a móda 426