• Řeknou-li ti: „Měl(a) bys zhubnout.“, pošli je někam!

    Jeden by nečekal, že může dojít k rozporu mezi tím, jak dobře se fyzicky cítíme a jak špatně na nás naše nejbližší okolí pohlíží. Toto rozcházení se jsem ve svých úvahách shledal jako samotnou podstatu problému a ne jako indikátor něčeho, co by byl snad člověk povinován řešit.

    | foto: Ivan Procházkapro iDNES.cz

    Myslím, že už i úplně primární logika věci musí být jasná i těm hloupějším z nás. Pokud totiž někoho upozorníme, že by měl zhubnout, a úplně stejně to platí i o upozornění, že by měl přibrat, tak vlastně jen zcela sobecky předpokládáme, že jsme taková autorita, která druhého přiměje změnit svoje vlastní tělo. Zároveň tím zcela neomaleně naznačujeme, že druhý, přesto že je svobodným člověkem a svým vlastním pánem, potřebuje nás, abychom mu řekli, jak by vypadat měl. A fakt, který musí být jasný i tomu největšímu primitivovi, je, že poznámka o potřebě změny vzhledu nepotěší ani jednoho ze sedmi miliard lidí této planety. To nás vážně chce někdo nepotěšit? To si vážně někdo myslí, že čekáme právě na něj, aby nám řekl, jak máme vypadat? To si někdo vážně myslí, že dáme zrovna na jeho názor?

    Jsem profesí fotograf a práce mne zavedla mezi lidi, pro které vzhled hodně znamená, ne-li všechno. Potkal jsem lidi, jejichž životní štěstí se odvíjelo od toho, jak vypadají. Soudili druhé podle toho, jak vypadají. Vlastně člověka poznat ani neuměli, stačilo jim si ho zaškatulkovat podle vzezření. Nevím, zdali jsem jen zestárl a změnil se můj hodnotový žebříček, nebo být intenzivním svědkem té povrchnosti, té hlouposti, té bezcennosti a naprosté nedůležitosti a odtržení od skutečného života a světa mne přimělo vystřízlivět. Rozhodně však už nedokáži považovat někoho, kdo vzhledu přikládá nezdravou důležitost, za osvíceného člověka. A považuji sebe? Rozhodně ne. Stále se učím, stále dospívám. I mně domnělá důležitost vzhledu značně zakabonila pubertu a po jejím odeznění ze mě zase udělala povrchního frajírka. Ale teď jsem konečně šťastný a spokojený, protože jsem se přestal do zrcadla dívat. Nedíval jsem se, když mi byly tři, a neměl jsem starost. Tak proč si starost dělat dnes?

    Lidské tělo je neskutečně efektivní organizmus. Nikdy nebude předimenzované, nikdy nebude poddimenzované. Vždy bude vypadat co nejúsporněji v závislosti na podmínkách, kterým ho vystavíme. Lidé se dělí na dva typy. Ti, kteří se rozhodli vědomě svůj zevnějšek tímto vystavováním vnějším vlivům měnit, a ti, kteří prostě jen dělají, co je baví nebo co je potřeba, a zevnějšek berou jen jako důsledek. Pokud jde o přístup k vlastní tělesné stavbě, jsem typ druhý. Celý život se trošku hýbu a tak celý život trošku vypadám jako sportovec. Před deseti lety jsem se chvíli intenzivně věnoval lezení. Zvětšily se mi svaly, které jsem k tomu potřeboval. Těšil pohled na mě tenkrát někoho? Pravděpodobně. A já? Já byl jen rád, že mě ty svaly dostanou stěnou nahoru. Měl jsem snad mít radost z pochvaly o vzhledu mé tělesné schránky? Jen proto, abych pak sledoval taktní mlčení těch samých lidí, když jsem s lezením přestal a ochabl?

    Tento rok jsem našel zalíbení v běhání. Jsem za to hrozně rád, protože jsem typ člověka, který těžko hledá věci, pro které by se nadchl. Každý, komu na mě jen trošičku záleží, by měl mít za mě radost. Přát mi, že dělám, co mě baví. Už tohle je přeci moment, při kterém druhého povzbuzujeme. A co teprve, když se zlepšuje, když překonává sám sebe! Není to důvod k pochvale? Není to mnohem důležitější, než jak jeden vypadá, kolik váží, jak je oblečený? Opravdový přítel sdílí radost naši a neklade požadavky, které přinesou radost jemu. Vážně budeme považovat za kamaráda toho, kdo se dívá na náš zevnějšek a v duchu ho srovnává se zevnějškem jedinců z plakátů a časopisů, jedinců, kteří na svém vzhledu postavili živobytí? Přeci nejsme tak hloupí, abychom za průměrné zdravé lidské tělo považovali takové, které tráví šest hodin denně v posilovně. Nehledě na to, že modeling v plavkách je tak úzká profese, že není jediný důvod, abychom stejně vypadali všichni.

    Přijde mi zcela zásadní, aby člověk na tomto světě objevil činnost, která ho bude bavit, protože právě v ní bude nejlepší a zároveň nejužitečnější i nám ostatním. Pokud někoho zajímají počítače a celé dny programuje pro nás pak užitečné aplikace, připadal bych si jako ignorant, pokud bych jeho zásluhu neviděl a jen bych komentoval, že je bledý a málo osvalený. Když někdo přiváží zlaté olympijské medaile v bruslení pro Českou republiku, jen hlupák se bude ofrňovat nad jeho přehnaně velkými stehny. Dlouho bych mohl pokračovat výčtem sportů, které fyziognomii značně ovlivní, a stejně všem jejich vítězům bez výjimky tleskáme. A já bych chtěl, abychom si takhle tleskali i navzájem. Nemusíme být profesionální sportovci, nemusíme vyhrávat zlaté medaile, ale tleskejme si, když děláme s nadšením, co nás baví, neboť i to je vzácnost! Myslel jsem, že článek bude o hubnutí a přibírání a nakonec je spíš o lidském štěstí, empatii, ohleduplnosti a chování. Ono to o tom ale vlastně celé je. Nevím, zdali tahle moje úvaha někomu pomůže. Pokud někdo tyto otázky musí řešit, jako nejrychlejší řešení bych doporučoval nadpis. Ale jelikož říkám, že je to o naší ohleduplnosti, zkuste se s takovým kritikem vypořádat bez dysfemizmů a zkuste mu nastínit pohled, který jsem se zde snažil nastínit já! Mě už závěry této úvahy nezachrání, mě už příliš známých stihlo okomentovat moji postavu, místo aby raději sdíleli radost z mého běhání nebo mě pochvalně poplácali po rameni, že jsem si po čtyřech měsících běhání dal maraton za 3:23. Ale ve vašich, mých, tedy našich silách raději chválit než kritizovat je! Tak to dělejme!

    Ivan Procházka.
    http://HejbuSe.cz

    Napiš svůj článek i TY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtěji podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy. 

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na to, co zveřejní a co ne, bez udání důvodů.

    Marek

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Výběr nejlepších článků čtenářů

    ČLÁNEK
    1.Wingsy 2 od Salomonu 1200 kilometrů poté aneb jak to vidí běžecký nýmand54


    Řeknou-li ti: „Měl(a) bys zhubnout.“, pošli je někam!

    Zajímavý článek. I komentáře čtenářů mě donutili k zamyšlení. Sám pravidelně sportuji, ale cílem není vzhled, nýbrž...
    G75u50s60t86a98v
    S21o25j44k84a
    Takže nám pan Procházka sdělil, že dal maraton údajně po 4 měsících (z nuly asi těžko..) za 3:23. Mohl si ale odpustit...
    Pokud vám ovšem zhubnutí doporučuje váš lékař, tak uznáte, že na to má dozajista nárok. Zvláště když vyšetření pro vás...
    Myslím, že z článku je docela zřejmé, že autor je  zcela srovnaný sám se sebou a dělá toho se svým životem mnoho. Ani...

    V diskusi je 29 příspěvků, poslední příspěvek 27. 7. 2014, 15:06

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.