O výběhu na skokanský můstek K120 v Harrachově jsem slyšela od borců v naší běžecké tréninkové skupině samé superlativy. Komentáře měly shodný scénář a slova jako „výzva roku“, „párty roku“, „vážně hustý“ a „nejtvrdších 400 metrů v životě“ se opakovala s tak inspirující pravidelností, že jsem si to tento rok nemohla nechat ujít. Hned po zaplacení startovného mě ale polil studený pot. Já přece nejsem vysvalená Xena absolvující několikrát týdně kruhový trénink. Jsem podprůměrná běžkyně, jejíž prdelatost a povolené tricepsy zcela odpovídají mizerným hodnotám VO2max a omezují moji schopnost vyběhnout jakýkoliv kopec na minimum. Noční můry o tom, jak šnečím tempem vycházím krkolomný svah, zatímco mě dávno doběhnuvší kolegové pozorují se znuděným despektem, se mi zdály celý týden. Pak jsem pojala tréninkový nápad.
Trénink lenochoda
Nejsem a nebudu ani extra rychlá, ani extra vytrvalá. Můj somatotyp mi krom běhu od piva k pivu dává jedinou šanci k běžeckému posunu a tím je run-up. Výběh kamkoliv nahoru, krátký, brutální a rvavý. Cestou z práce jsem si proto našla kopec, který svým převýšením i délkou zhruba odpovídal skokanskému můstku a skoro každý týden na něm trénovala. Sípala. Nadávala nad svou plicní i tělesnou nedostatečností a jalovými nápady, zastavovala se absolutním vyčerpáním a zase se rozcházela, mokla, potila se ve vedrech a nechala se okusovat hmyzem i křovím až k nepoznání. Pokud jsem dřív odmítala běhat do kopce, odteď to pro mě byl jediný přirozený směr běhu. Poctivě jsem absolvovala Red Bull tréninky s triatlonistou Honzou Kubíčkem. Se zatnutými zuby jsem dřela kopce i techniku úsporného šouravého běhu nahoru. Sympaťáku, díky! A po čtyřech měsících tréninku jsem nastoupila na start Red Bull 400.
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Ostrej start
Tak jo - sešel se tam mix právě těch vysvalených Xen a lehkonohých gazel, vedle kterých jsem se stále cítila jak pytel obilí. Ale taky tu byli muži a hasiči, na kterých se moje oko potěšené estetickým dojmem rádo pozastavilo. Ty kruháče mají slušný efekt! Atmosféra přátelská, registrace i organizace jela jak na drátkách, můj nejoblíbenější borůvkový Red Bull tekl proudem a na TOIkách, které jsem s nervozitou sobě vlastní pojala za polosoukromé teritorium, dokonce někdo opakovaně doplňoval toaletní papír. Nevídané, velkorysé, komfortní.
Red Bull 400 |
Oproti loňsku čekala kvalifikace letos i holky. Prvních, ale nejtěžších dvě stě metrů můstku přes vražedně ukloněný buben. A pak že existuje pozitivní diskriminace! Stojím na startovní čáře s ostatními masochistkami a říkám si, že tam nahoru se nemůžu vyškrábat ani ve snu. Finále nejdu, to je jasný. Čekáme na startovní výstřel ve volné pozici, dav křičí a tleská, moderátor hecuje. Prásk, tepovka na maximu! První stovka je skoro rovinka a kdo ji zbytečně nakulí, přešvihne si tep a po zbytek trasy to nerozdýchá. Volím levou stranu, klušu, kopec se zvedá a tak jdu na špičky.
Už před startem jsem si ve svém okolí vybrala dva zadky a jednu soupeřku s účesem kakadu, o kterých jsem se rozhodla, že mě nepředběhnou. Sledovat jejich pozici vydržím přesně prvních sto padesát metrů. Pak přejdu ze špiček na celá chodidla, dlaně na stehna, dřu. Plíce na mě křičí, co za hovadinu jsem si to zas vymyslela. Sklon ještě zbrutální a mě nezbývá, než přejít na čtyři. Ruce i nohy od sebe, nekličkovat, drtit to nahoru, hrabat rukama v rukavicích, které mám na zahrádku a o kterých jsem ještě na startu vtipkovala, že v nich cestou vydrbu všechny pampelišky. Teď bych ráda nadávala, ale veškerou energii vrážím do sápavého pohybu.
Podívejte se, jak vypadalo 400 drsných metrů očima kameramana |
Sama sebe přitom přesvědčuju, že proti lezení v Ádru je to vlastně pohodička – sklon není ani devadesát stupňů a nehrozí mi akutní pád s neblahými následky, ani panika z dvaceti metrů luftu pod zadkem. Co bych víc chtěla? Cílovou bránu! Všichni jí doslova propadnou, sil už nezbylo ani na krok. Tělo křičí po kyslíku, funím, do nohou se mi nalévá tolik olova, že nemůžu vstát. Poprvé v životě dostávám křeč do překrvené bránice. Bolest o intenzitě pohybující se mezi nejtěžší menstruací a akutní střevní chřipkou mě na několik minut paralyzuje schoulenou do klubíčka. Moje obtíže mi pomáhá snést jen fakt, že kakadu i zadky se do cíle vyšplhaly až za mnou. Finále A mi uteklo o šest míst a dvacet vteřin, ale B si ráda odběhnu až na vrchol. Trénink se vyplatil.
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Nahoru, do nekonečna a ještě dál!
K obědu těstovin, co sníš, a takový kus koláče, jaký si jen člověk dokáže ubránit před všudypřítomnými vosami. Divoká horská přeprška, bike trialová exhibice, fandění ostatním kamarádům v jejich rozbězích. Občas plachý pohled až na vrcholek můstku a pomyšlení, že takhle vysoký ten můj tréninkový kopeček zaručeně nebyl. Ale jsem na vojně a budu bojovat – je totiž jasné, že i v případě centimetrových posunů o rychlosti driftu zemských desek se mi tu nikdo smát nebude. Každý ví a vidí, jak moc těch čtyři sta metrů bolí. Prvně fandím kamarádům v Lucky Loosers. Štastlivci, co nepostoupili do finále, jsou pořád o dvě a víc minut rychlejší než já. Sleduju vzlínání Petra, jehož žluté kompresky se sunou do kopce téměř bez námahy. Povzbuzuju Michala. Řeším logistiku mezi koncem ženského finále B a přechodem na start smíšených štafet, ke kterému jsem se na poslední chvíli uvázala. Adrenalinová situace, kdy mi na převléknutí dresu zbyde asi deset minut, odvrací moje myšlenky od stresu z blížícího se finále.
A je to tu. Na startu jsou spíš mocné slovanské typy než vyšvihané gazely. Plácáme si spolu, my všechny nahoře vyhrajeme už jen tím, že se tam vyškrábeme. Víme to, rivalita tu nemá místo. Jen nenadálý pocit kamarádství. Prásk! Zase začínám zvolna, už vím, co mě čeká a proto se snažím co nejdéle udržet v poloze s rukama na stehnech. Teprve v okamžiku, kdy mi hrozí, že díky sklonu spadnu na záda jako nemocný chrobák, přecházím na čtyři a ryju rukama i nohama nepřátelský svah můstku. Kovová rýna v polovině se zdá být v nekonečnu a cedule vyznačující dvě stě metrů taky. Tohle chce morál. Když jsem u ní, ještě můžu, jsem pátá, takže s akademickou rozvahou stoupám po dřevěném můstku a nastupuju do svahu druhé poloviny. Využívám silné pracky české selky a přitahuju se za zábradlí na levé straně. Všechno je gut, než za dvacet metrů narazím na první zeď.
Došlo mi. Musím se zastavit na čtyři nádechy a výdechy, během kterých se klepu jako drahý pes. Rozejdu to na pár metrů a zase mi dojde. Čtyři nádechy a výdechy. A zase. A ještě jedna stopka. Lidi okolo trati na mě křičí, že už je to jenom kousek, ale vzdálenost je teď strašně relativní. Už není z čeho brát. Budu prostě šestá. Až dvacet metrů od cíle do mě mozek vlije optimismus a na dřevěném můstku ještě svedu tuhý boj s jednou soupeřkou o poslední centimetry. Padneme spolu vysílením na žíněnku. Zdravotní dozor mě má hned pod kontrolou. Sleduje, jestli umírám, nebo na to jen vypadám. Vzhledem k bolesti v bránici bych ráda uvážila i první možnost, ale musím se zvednout na nohy a naskočit na lanovku. Za chvíli totiž startuje štafeta.
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Peripetie převlékačky dresů
Na lanovce si vychutnávám velkorysost zázemí tohoto závodu. Můžeme se svézt, kolikrát potřebujeme, a na chvíli si užít klidné výhledy na Harrachov a okolní kopce. Dopíjím vodu. Převlékám dres s jiným číslem. Nejznámější sportovní týmy jsou hybridy z názvů sportovních potřeb a výživy. My jsme intelektuálové Maxim/Marianne/ČTK/RUNGO. Stojím na startovní čáře a pohledem hledám doktora Chocholouška. První stovku můstku dnes poběžím totiž už potřetí, takže jsem evidentně zralá na ústavní internaci. Prásk do třetice! Z nohou mi během chvilky vsedě zákeřný profesor Lockhart odstranil nějakým kouzlem všechny kosti. Zbyla jen gumovitá tkáň, na které se potácím do mírného kopečku a jako ve zlém snu se ruka předávky vůbec nepřibližuje. Konečně Soňa chňapne po kolíku a já můžu upadnout na všechny čtyři. Z pozice štěkajícího psa jí fandím. A pak si jdu nahoru na můstek užít výběhy těch nejlepších.
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Red Bull 400 Harrachov
Finále dnešního závodu je hukot! Nejrychlejší žena pět minut! Přes vyčerpání v kvalifikaci jsou letošní vítězné ženské časy stejné jako loni. Nejrychlejší muž čtyři minuty! Měla bych se ho zeptat, kde si k snídani kupuje obohacený uran! Fandíme borcům, křičíme, tleskáme a po dopadu na cílovou žíněnku se na sebe díváme s oceněním a porozuměním v očích. Protože společné vědomí, jak moc to bolí a nabíjí najednou, nás spojuje, ať je náš výsledný čas jakýkoliv. A to je důvod, proč se sem příští rok přihlásím znova. Bez váhání nad tím, jak vypadá můj tréninkový deník nebo zadek v poloze čtyřnožce.
