• RedBull 400 očima řadového závodníka

      7:29
    Můj pohled na závod RedBull 400, který se konal 13.8.2016 v Harrachově

    | foto: Martin Matějkapro iDNES.cz

    V sobotu ráno jsem celý natěšený a lehce nervózní, dorazil do Harrachova.

    Počasí nebylo právě nic moc a v době, kdy jsem dorazil k registračnímu stanu, nebyl ani cíl běhu vidět, protože byl v mracích. Navíc všude bylo bláto, spoustu bláta. :-( To nevěstilo moc dobré podmínky na trati a bylo mi jasné, že stadionové tenké tretry nebudou ta správná obuv. Naštěstí jsem měl s sebou i trailové boty s hrubou podrážkou, které tedy byly jasná volba.

    Fotogalerie

    Na breefingu před závodem jsme se dozvěděli, že kvůli dešti, který v Harrachově uplynulé 3 dny padal, se ruší kvalifikace a všichni poběžíme jen jeden běh, celých 400 metrů a podle dosažených časů bude stanoven vítěz. To bylo překvapení, které ve mě vyvolalo smíšené pocity, ale nakonec jsem si řekl, že je to vlastně dobře, dám všechno do jednoho běhu a navíc mám jistotu, že se v závodě podívám až nahoru. :-)

    Byl jsem zařazen do druhého běhu, tak byl akorát tak čas na rozcvičení, zahřátí a dynamický strečing. Pak byl start odložen, takže byl další čas na rozběhání a dynamický strečing, až jsem začínal mít strach, že vydám všechny síly jen na rozběhání a protažení. A nervozita stoupala, ani přítomnost rodiny už mě neuklidňovala. Ale to už se běžel první mužský běh. Chlapi byli neskutečně rychlí, tak jsem si říkal, že je dobře, že kvalifikace byla zrušena.

    První běh dorazil do cíle a byl čas jít na start.

    Nervozita kulminovala a adrenalin se mi pumpoval do stehen i lýtek. Děti se někam ztratily, manželka hlídala oblečení a tašky, takže jsem byl v prostoru startu najednou sám a neměl mě kdo uklidnit, žádná známá tvář široko daleko, žádná podpora, jen obrovský kopec před námi. Naštěstí už nás pustili na startovní čáru. Našel jsem si místo někde uprostřed a nebyl jsem si jistý, jestli chci aby to už začalo nebo jestli vlastně chci být úplně někde jinde.

    5,4,3,2,1 - STAAAART! Není cesta zpět! Rovinka dobrá, někteří borci za to vzali a začali se vzdalovat, ale v hlavě jsem měl poučku, že není dobré přepálit start a vlastně jsem se do toho prudkého kopce začal těšit. A už tu byl, bral jsem to jen po dvou dokud to šlo a někteří z těch rychlých byli opět blíž. Kopec se přede mne postavil tou nejprudší částí a šel jsem na čtyři. Chytal jsem se trávy, občas nějakou utrhl a snažil se jí neházet na soupeře okolo. Nevím jestli jsem byl rychlejší nebo pomalejší než chlapi okolo, ale říkal jsem si, že mi to fakt jde. A šlo to, až jsem si říkal, že musím trošku zpomalit, vždyť ještě nemám za sebou ani 200 metrů, takže do cíle je ještě daleko. Najednou se kopec začal zmírňovat a já měl sílu se postavit zase jen na dvě. To jsem v tréninku nezažil. No tak dobrý, šup nahoru. Zvládl jsem rampu a už zbýval „jen“ skokanský můstek.

    Tomu se moje tempo zjevně nelíbilo a zase se přede mně postavil v prudkém sklonu. To se přestalo líbit nohám a plíce, ty snad zůstaly dole pod hranou můstku. Ale cíl, když jsem hodně zaklonil hlavu, už byl na dohled. Zatnul jsem zuby a šel do toho. Nohám jsem pomáhal rukama jak jen to šlo. Nedá se říct, že by mi docházely síly, ty už prostě nebyly. A kyslík také ne. Ale touha dostat se na matraci nahoře byla pořád obrovská. Jeden krok, další, dýchat, dýchat, asi i v Harrachově už je řídký vzduch jako ve velehorách.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Autory nejlépe hodnocených článků pak každý měsíc odměníme.

    V tu chvíli se přede mě začali dostávat dva borci. Motivace se zatnout a nedat jim to zadarmo. Jeden mi pomohl, zastavil se, otočil a kochal se krásným výhledem na Harrachov pod námi. To jsem do teď nepochopil, ale byl jsem rád, že tím odpadl. Ale to bílé tričko vedle mě získávalo náskok. Nějakým zázrakem se vedle mě zjevil můj syn a synovec. Běželi po schůdkách vedle můstku a mohutně povzbuzovali: „Tati makéééééééj“, „Martine dáš to, už jen kousek“. Hlavou mi běželo, že se kluků musím udržet, vždyť už je to fakt jen 20 metrů a že nemůžu dýchat přeci nevadí. Zmobilizoval jsem co ve mě bylo a dupal vedle nich. Bílé tričko bylo najednou pomalejší! Super, dám ho!!! A dal jsem, podle oficiálních výsledků o celých 6 setin vteřiny. A pak už jsem se jen zřítil na krásnou měkkou oranžovou žíněnku. Bylo to za mnou! Díky kluci, pomohli jste fakt moc!

    Organizátoři najednou chtěli, abych se přesunul na žíněnku mimo cíl, protože za mnou je ještě hromada lidí, kteří se tam také potřebují vejít. Fakt jich je tam ještě tolik? Vstát jsem nezvládal, ale někdo mi podal ruku a těch 10 kroků jsem v mrákotách jakž takž přešel. Bylo to fakt daleko. Opět jsem se zřítil na matraci a za pár minut mě našly i moje plíce.

    Po tomto radostném shledání jsem se opět mohl postavit na nohy a ještě jsem fandil chlapům z rozběhu, kteří byli o něco pomalejší. Ta podpora v cíli je fakt potřeba, poznal jsem to na vlastní kůži.

    A konečný výsledek? Pro mě skvělý čas 7:05:58 a pěkné 181. místo z 388 běžících mužů.

    Moc děkuji rodině za podporu při přípravě Jsou na mě hodní a chtějí, abych Red Bull 400 příští rok dal pod 6 minut. Nejvyšší čas začít s přípravou! :-)

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?

    Výběr nejlepších článků čtenářů

    ČLÁNEK
    1.Wingsy 2 od Salomonu 1200 kilometrů poté aneb jak to vidí běžecký nýmand54


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.