Ona
kniha Milana Daňka, Ti, kteří utíkají pěšky.

kniha Milana Daňka, Ti, kteří utíkají pěšky. | foto: Daniel Orálek

Ti, kteří utíkají pěšky: jak je to ve skutečnosti s Tarahumary?

  • 7
Nejsou nijak zázračně zdraví, jejich kondice nemá nic společného se semínky chia a rozhodně nejsou odříznutí od civilizace. A jejich legenda Micaha True nebyl žádným podivínem. Kniha Milana Daňka Ti, kteří utíkají pěšky, bourá několik mýtů o Tarahumarech.

Podtitul knihy uvádí, že se jedná o české pokračování příběhu z Born to Run. I když je to velmi sebevědomé tvrzení, mám pocit, že v něm není zas tak mnoho nadsázky, jak by se na povrchní pohled mohlo zdát. Milan Daněk sice nemá tak čtivý styl jako McDougall, ale zato se drží faktů. Do příběhů dvou výprav do mexických hor Sierra Madre Occidental vložil také důležité kapitoly o indiánském národu Tarahumarů nebo též Rarámuri, kteří patří mezi hlavní postavy příběhu Born to Run.

Ve vyprávění o Tarahumarech hned na začátku kromě historického exkurzu vysvětluje název knihy. Je to doslovný překlad jména Rarámuri. Často se to překládá jako běžec, ale doslovný překlad může poukazovat na to, že tento malý národ často musel utíkat před svými nepřáteli - a vždy to dělal po svých. 

Pro hodně čtenářů bude překvapením, že o indiánském národě Tarahumarů se mohou též dočíst v knize Indiánský běžec, kterou vydal Miroslav Stingl v roce 1969. Zábavné je, že použil podobný slovník jako o 45 let později McDougall: padají slova jako „zázrační indiánští běžci“, „závod století“ atd. Čtenáře čeká celá řada nových informací a spousta vyvrácených mýtů, které se objevily v knize Born to Run

Ti, kteří utíkají pěšky

Čtenář brzy zjistí, že hodně věcí, které se dočetl ve výše jmenované běžecké bibli, je často na hony vzdáleno všední realitě Měděných kaňonů. Kromě samotného setkání s legendárními běžci, které překvapivě není až tak složité potkat, je nejdůležitější zjištění, že závod Copper Canyon Ultramarathon není jen událostí minulosti, ale běhá se stále. 

První výpravě v roce 2011 uniklo setkání se světoznámou postavou z knihy Born to Run Micahem True (s indiánským jménem Caballo Blanco). Na jeho stopy se ovšem v místních vesnicích nedalo nenarazit. Ke zdramatizování první cesty přispělo i to, že se Milanovi povedlo spadnout do jedné z nevyužívaných šachet, pozůstatku těžby drahých kovů.

Druhá výprava do Mexika v roce 2012 je potom vrcholem celého příběhu. Už při první návštěvě Měděných kaňonů, kterou absolvoval společně s Alenou Žákovskou, svou dlouholetou přítelkyní a spolucestovatelkou na celé řadě expedic, dostal Milan Daněk nápad ještě jednou se sem vrátit. Tato expedice ale měla být pro změnu v únoru a měla navíc ukázat, že v Česku taky běhá pár celkem slušných běžců. Z těchto důvodů jsem koncem roku 2011 dostal nabídku na cestu do Mexika i já, a protože jsem měl už knihu Born to Run přečtenou, váhal jsem opravdu jen krátkou chvíli.

Popis této druhé cesty a závodu je pochopitelně nejzajímavější části knihy pro ty čtenáře, kteří hledají kromě cestopisu i ono inzerované běhání. Opět se zde boří několik mýtů, které přinesla kniha Born to Run. Například: nejlepší indiánští běžci běhají v teniskách a Caballo Blanco není zase takový podivín a samotář, jakého z něj kniha dělá.

Důležité je si též povšimnout důvodů, pro které je vůbec závod pořádán. Koná se hlavně kvůli indiánům, protože s civilizací, která se postupně dostává i do odlehlých kaňonů, se pomalu mění životní styl Tarahumarů a oni už neběhají jako dříve. Začínají být pohodlní. Závod tedy kromě materiální pomoci dává těmto fenomenálním běžcům i motivaci a příležitost běhat.

O vyvrcholení knihy se postaral sám život: je jím náhlé úmrtí Micaha True. Micah byl duší závodů v Měděných kaňonech a hlavním organizátor a tahounem pomoci pro indiány. Též kniha Born to Run v podstatě vznikla především díky němu a jeho snaze dostat na závod v Mexiku Scota Jureka a další běžce ze Spojených států. 

Finále knihy končí popisem Milanových aktivit navazujících na ideje Micaha True a je důležité pro každého, kdo bude mít chuť se i například běháním podílet na pomoci nejlepší přírodním běžcům - indiánům Tarahumara.

Co je a není pravdivě popsáno v knize BORN TO RUN:

(autor knihy, Milan Daněk)

Není pravda, že:

  • Měděné kaňony jsou obtížně dostupnou divočinou. Kniha nezmiňuje, že oblast protíná železniční trať, jejíž zastávky s výhledem do krajiny jsou největším turistickým lákadlem severního Mexika.
  • Tarahumarové jsou výjimečně zdraví lidé. Ve skutečnosti je velmi často sužují onemocnění genetického původu, často mají problémy s páteří, s tlakem.
  • Na jejich mimořádné výkony mají vliv zázračná semínka chia. Zdejší indiáni je nejspíše vůbec ani neznají.     
  • Se závod s účastí ultramaratonců a indiánů běžel jen jednou a ten popisovaný roku 2006  byl první. Závod se koná každoročně již od roku 2003.

 Je pravdou, že:

  • Postavy zmiňované  v knize Born to Run jsou reálně žijící lidé.
  • Tarahumarové jsou vynikající běžci na dlouhé vzdálenosti.
  • Velká část domorodých obyvatel zde nadále žije tradičním způsobem života.
  • Tarahumarové jsou mimořádně zdrženliví a ostýchaví.
  • Se oblasti Měděných kaňonů nevyhnula táhnoucí se drogová válka.

Nepříliš výstižně je popsána osoba Micaha True - Caballa Blanka a jeho názory. Ve skutečnosti nebyl žádným podivínem hledajícím tajemství Tarahumarů. Nebylo třeba ho popisovat ve stylu smyšleného akčního hrdiny vyskakujícího v poslední vteřině z rozjetého auta, které se následně zřítí do vrakoviště na dně kaňonu. Pro své myšlenky a práci, kterou dokázal odvést na podporu kulturních tradic Tarahumarů, se stal skutečným hrdinou, ne pouze literárním.

Run Free