• Radka Brunnera Bechtěrev nezastavil. Vítězí v běhu na 100 kilometrů

    Jen tak se nevzdává. Přestože se mu do rozjeté kariéry běžce postavila Bechtěrevova nemoc, zvedl se a rozběhnul. Běhá tak dobře, že se v minulém roce stal mistrem České republiky na 100 kilometrů. “Když běžíš sto kilometrů, nikdy nesmíš přejít do chůze,“ říká Radek Brunner.

    Radek Brunner | foto: Archiv Radek BrunnerRungo.cz

    Bechtěrevova nemoc - Chronická bolest a ztuhlost v dolní části páteře. Bolest se často objevuje v místě skloubení křížové kosti s pánví, odkud vyzařuje do hýždí nebo zadní strany stehna. Bolest je největší, pokud pacient zůstává v klidu, zmírňuje se při fyzické aktivitě. (Zdroj Wikipedia, poznámka redakce)

    Radku, trpíš Bechtěrevovou nemocí. Jak se při ní dá běhat?

    Každých šest týdnů musím na infuzi. Moje nemoc je ve stadiu dva. Díky infůzní léčbě jsem v podstatě zdravý, připadám si tak. Dokonce jsem si říkal, kdo ví, jestli tu chorobu mám. Uvědomím si ji ve chvíli, kdy se prodlouží doba mezi infuzemi, to pak začnou problémy. Pak poznám, že v těle něco je, protože zmizí protilátky.

    Jsi s tou chorobou smířený?

    Je milion lidí, kteří jsou na tom hůř. Já to beru v pohodě, nijak zásadně to neřeším. Když to v roce 2001 propuklo, říkal jsem si, že už asi nikdy nebudu běhat a smířil se s tím.

    Radek Brunner

    Radek Brunner

    narozený 5.prosince 1974
    oddíl: SK Babice

    2014
    1.místo MČR 100km
    1.místo MČR Ultratrail Silva Nortica run
    1.místo MČR 24 hodin
    25.místo MS 100km (1.místo v kat.35-39)
    40.místo MS SkyUltrarace

    2013

    2.místo MČR 100km
    2.místo MČR Ultratrail Silva Nortica run
    24.místo MS Ultratrail
    23.místo ME 100km


    rekordy
    10km 33:11
    maraton 2:33:38
    100km 7:08:50
    24 hodin 231km

    Na jaké úrovni tvoje běhání tehdy bylo?

    Stovku jsem měl za sedm a půl hodiny. Maraton za 2:33, šlo to pořád nahoru.

    a pak taková rána. Jak ses s tím vyrovnával?

    Asi jako každý, kdo je zvyklý denně běhat. Chybělo mi to. Moc. V tu chvíli mě všechno bolelo, tak jsem si vymazal všechno, co se běhání týkalo, přestalo mě to zajímat, přestal jsem o tom číst, sledovat výsledky. Časem si ale zvykneš, ono to opadlo a mohl jsem zase začít. Přestože jsem na to šel pomalu, problém nemoci se mi rozjel na druhé straně těla, takže jsem zase skončil. Pak jsem chvíli jezdil na kole, to šlo, ale byla to nuda.

    Myslíš si, že ti běhání pomáhá v boji proti nemoci?

    Té chorobě určitě neprospívá. Při běhání zatěžuješ klouby. Při normálním běhání je to možná v pohodě, ale nesmíš naběhat 200 kilometrů týdně. Běhám, protože mě to baví. Neskutečně baví. Kdo neběhá, ten to stejně nepochopí. A protože mě baví běžet dlouho, běhám ultra. No a protože mi to i celkem jde, logicky u toho zůstávám. Jednou stejně přijde den, kdy to najednou zase nepůjde. Takže teď jde o to si to užít. Na sto procent.

    Co bys dělal, kdybys vůbec nemohl běhat?

    Hledal bych něco jiného. Stavěl bych modely letadel a chodil na pole.

    Všechno rozběhám

    Většina lidí má představu, že někdo, kdo běhá takové dlouhé vzdálenosti, je samotář. Jsi?

    Nejsem samotářský typ, pokud se bavíme o běžném životě, ale mám rád samotu při běhání. Celý den jsi mezi lidmi, tak pak potřebuju být sám. Prostě mi nevyhovuje s někým běžet. Kolikrát jsem se s někým dohodnul, že spolu půjdeme běhat, pak jsem byl rád, když to nevyšlo. Jednak jsem takový zpožďovací, chodím pozdě, a to je blbý, a pak mi nevyhovuje přizpůsobovat se tomu druhému. Rád si totiž trénink přizpůsobuji momentální situaci. Začnu třeba pomalu, pak se třeba rozeběhnu, anebo taky ne. To s někým vedle sebe nemůžeš.

    Radek Brunner

    Trénuješ tedy pocitově?

    Každý snad trénuje pocitově, ne?

    Někdo má tréninkový plán a jede

    No, to já nemám. Mám takovou hrubou kostru, ta je daná povinnostmi, které mám. Úterý a čtvrtek vozím syna na karate tréninky, takže místo čekání na něho mám hodinu na běhání a chci naběhat co nejvíc, takže běžím co nejrychleji. Chodím běhat každý den, vstávám ráno dřív, abych něco odběhal, než jdu do práce. Ale není to striktní plán.

    Na jaké rychlosti se rozbíháš?

    Ráno třeba šest minut na kilák. Ráno mám tak dvacet minut na probrání, takže radši začnu pomaleji. Většinou pak běhám i večer nebo někdy ještě jednou přes den. To už jsem rozhýbaný, takže se dá začít rychleji.

    Stíháš se protáhnout?

    Moc ne. Koupil jsem si ale takový ten válec, takže se po něm válím. Jinak se skoro neprotahuji. Když ráno přiběhnu, je sedm, půl hodinu mám na sprchu, snídani, oblečení a vypadnutí do práce. Protahuju se při snídani, jsem opřený o bar a protahuji třeba achilovky. Po večerním tréninku se protahuji chvilku, tak 5 minut.

    Jaká jsi absolvoval nejvážnější zranění?

    Měl jsem zánět právě v achilovce, loni se mi udělala boule na chodidle. Chtěl jsem to během podzimu dát do hromady, tak jsem si našel doktora. Stálo to dost peněz a ve finále mi zničili druhou nohu. Takže jsem tři měsíce neběhal. Nakonec jsem i s tou bolestí začal pomalu běhat a nakonec to rozběhal. Já vlastně všechno rozběhám.

    To funguje?

    Zatím se mi to vždy osvědčilo. Od letní 24 hodinovky mě třeba začalo pobolívat koleno. Jak nebylo oteklý, hned jsem začal zase běhat. Ta bolest putuje, už se to posunulo od kolene výš, ale já ze svý zkušenosti vím, že pomalým dlouhý během to rozběhám.

    Jaká je tvoje hranice bolesti?

    Nevím.

    Limity hledám

    Jaké bylo tvoje sportovní mládí?

    Na základce jsem běhal průměrně, ale bavilo mě to. Pak jsem chodil do Sokola, byl tam Miloš Škorpil, u toho jsem začínal. Poté jsem začal chodit na atletiku na Duklu. Tam jsem běhal 1500 a 3000 metrů. Moje představa byla, že tam zůstanu i na vojnu a budu jen sportovat, ale mám astma, tak jsem dostal modrou. Tehdy jsem přestal běhat a začal s tátou podnikat. Najednou bylo všechno zajímavější než běhání, vydělávání, zábava, kouřil jsem, bylo mi 19. Mladý tele.

    Ke sportu ses vrátil někdy ve 27 letech, že?
    Ano. Bylo to náhodou. Kamarád Ondra běžel kolem baráku a říkal, že trénuje na maraton, tak jsme začali běhat spolu. Dal jsem ho pod čtyři hodiny a byl úplně vyřízený. To mě ale neodradilo a začal jsem zase pomalu trénovat. Další rok jsem ho dal za 3:10 a už to jelo. Když jsem ho dal za 2:50, chtěl jsem zkusit víc, stovku. Běžel jsem ji tenkrát ve Stromovce kolem deseti hodin.

    Radek Brunner

    Jaký to bylo?

    Ty vole! Když jsem doběhl, měl jsem oteklá kolena, kotníky a čůral krev. Večer jsem ležel na posteli a nemohl jít ani na záchod. Neodradilo mě to. Mám to v hlavě asi posunutý, líbilo se mi se takhle týrat. Chtěl jsem zjistit, za kolik to dám příště, když se líp připravím. Nejsem ale psychopat, abych se vědomě ničil. V závodě se však kousnout dokážu.

    Přejdeš při těch sto kilometrech třeba někdy do chůze?

    Nesmíš jít. Když jdeš, je to konec, protože hrozně ztratíš. Stovka je totiž relativně hrozně rychlá. Běžíš třeba po čtyřech minutách na kilometr až do 65. kiláku, prostě co vydržíš. Musíš se držet těch nejrychlejších. Pak zpomalíš, oni taky. A kdo zpomalí nejmíň, ten vyhraje. Jak jednoduchá pravidla. (smích)

    To je docela fofr. Jak na to trénuješ, aby tvoje rychlost po těch cca 65 kilometrech neklesala?

    Teď jsem si vymyslel speciální tréninky, možná je to hovadina ale musím to zkusit. Běhám stupňovaně, začínám na pěti minutách na kilometr a stupňuju na konečných třeba 4:20 na kilometr. A po padesáti kilometrech dám tělu co proto. Mám co zlepšovat, potřebuju se dostat na tempo pod 4:00 na šedesátým kiláku a pak to bude teprve hustý trénink.

    Kde máš svoje limity?

    Netuším, ale vím, že jsem jich ještě nedosáhnul.

    Takže je hledáš?

    Každý je hledá. Mám výhodu, že jsem dlouho neběhal, že ve svých letech je můžu pořád posouvat. U toho, kdo běhá konstantně už od patnácti, je to problém, na krátké trati se už nezlepšíš, zlepšovat se můžeš jedině na té dlouhé. Myslím si, že furt trénuju málo, takže mám potencionál jít nahoru.

    Botami trénink neočůráš

    Je závod na 100 kilometrů závodem o taktice?

    Nějakou taktiku si uděláš, ale závod je pak o něčem jiným. Třeba minulý rok na Silva Nortica Run jsem měl jsem výbornou taktiku. Jeli jsme tam s běžkyní a psycholožkou Lídou Filipovou a ona se mě ptala, jak to poběžím. Říkal jsem jí, že to vidím tak, že do 75. kilometru poběží ta skupinka nejrychlejších spolu. Já si pak nandám sluchátka a všem uteču. Realita však byla úplně jiná. Všem se mi podařilo utéct po deseti kilometrech a už jsem je neviděl. Tam mi to krásně sedlo, na euforii jsem dal celý závod. A bylo po taktice. (smích)

    Radek Brunner


    Teď si říkám, zda by člověk neměl spíše chodit k psychologovi a chystat se na závod hlavou?

    To ti nevím. Vyzkoušel jsem si, když půjdu na závod, o kterém si myslím, že bude takový spíš tréninkový, že to není motivačně dobrý. Když máš víc závodů za sebou, bereš to automaticky. Když si dám ale cíl a směřuji k němu, nic víc mě nezajímá. Třeba teď o víkendu byl maraton v Budějovických garážích. Bral jsem ho jako jeden z kvalitních tréninků týdne, bez ladění a podívej, 2:34:47 a minutu za osobákem? Prostě to sedlo. Každý trénink přemýšlím o tom závodě, promítám si co a jak, to je mentální příprava. Na ultra je důležitý naučit se to, že jsou momenty, kdy jsi v prdeli, ale zase se to vrátí a jsi nahoře. Naučit se překonat tu spodní hranici a čekat, až to přijde, a pak jet. Jet dokud nebudeš zase dole. Protože tahle sinusoida se u ultra objevuje dost často.

    Spousta hobíků řeší v čem vyběhnout, jaké mají mít hodinky

    Botama trénink neočůráš. Chce to běhat a nezabývat se takovýma blbostma. Každýmu vyhovuje něco jinýho a běhat v minimuskách jen proto že je to moderní? Blbost. Takže spíš si najít tu správnou botu a držet se jí. Já na to mám New Balance. To je moje krev. Oblečení? To neřeším vůbec. Mám věci z Lidlu, z Tchiba, je to fuk. Tričko za mě netrénuje. Hodinky? Můžeš běhat na pocit, někdo to tak má a vyhovuje mu to. V tomhle jsem trochu jiný. Mám rád přehled. Vědět, kolik jsem toho odběhal, jak rychle, tepy, pocity…Tohle si eviduju poměrně přesně a detailně a v tom mi Garmin pomáhá hodně.

    Mentální příprava, koučink? Já bych k psychologovi nešel. Nejlíp se všechno naučíš závodem. S každým odběhnutým závodem mám větší schopnost o tom přemýšlet.

    Co tě v závodě překvapí?

    Překvapí tě dobrý soupeř, překvapí tě cokoli. Překvapí mě, když dobří běžci běží špatně a naopak. A nejvíc tě někdy překvapí vlastní tělo.

    Žene tě dopředu umístění, nebo to, že chceš překonat sám sebe?

    Vždycky mě žene překonat sám sebe. Na stovce mám pořád vysněný limit sedm hodin a ten čekám. Je pro mě důležitý dát do toho všechno, vydat se, proto to dělám. Občas je lepší nebýt na bedně, namotivuje tě to víc na další trénink. Důležitější je mít z běhu dobrý pocit.

    Jsou momenty, kdy se ti na trénink nechce a nejdeš tam?

    Na trénink jdu vždycky. Když neběhám, jedině proto, že nemůžu zdravotně. Jiné volno nemám. Běhám prostě každý den. Potřebuju to, baví mě to.

    Kolik naběháš týdně?

    Třeba minulý týden jsem měl 246 kilometrů, to bylo asi nejvíc. Většinou tak kolem 160.

    Při takových objemech, které naběháš, řešíš nějak speciálně stravu?

    Zkoušel jsem před maratonem sacharidovou dietu. Problém je ten, že já nevydržím ten půst, mám z toho hrozný hlad. Jsem zvyklý furt jíst. Čím víc trénuju, tím víc jím. Ráno sním mísu müsli s jogurtem, v devět mám rohlík se salámem, pak oběd, klidně dva, odpoledne svačinu, večeři, něco po večeři. Sním toho hodně. Nevyzobávám jen to zdravé. Ale určitě převládá ovoce a zelenina. (smích)

    A doplňky stravy?

    Z vitamínů jen vitamin C. Občas nějaký multivitamin, minerály. Když doma dojdou, klidně měsíc nic neberu. Všechno si kupuju normálně v lékárně. Ze speciální výživy používám R2 od Enervitu, je to na rychlejší regeneraci po těžkým tréninku. Naučil jsem se večer vypít bílkovinový nápoj. Odzkoušel jsem si, že to na regeneraci a schopnost druhý den dobře odběhat má velký vliv.

    Všímáš si, že čím dál víc lidí zkouší delší vzdálenosti, že najednou hodně lidí chce zkusit něco ultra. Proč?

    Moc tohle neřeším. Stovka a silniční ultra je záležitostí pár lidí, tady u nás možná padesáti. Na horské běhy je lidí víc, ale spousta to má jako turistiku, je to extrém, nejsou to ale běžci, jsou to extrémní outdooristi. Ty rozdíly jsou nejvíc vidět na skyrunningu. Když dáš silniční stovku, špička to půjde pod 7 hodin a ten poslední okolo 10 hodin. Když ale půjdeš 80 kilometrů v Chamonix, tam měl vítěz 11,5 hodiny a další se tam dřou i přes 20 hodin. V těch horách je víc lidí, kteří to jdou jen zkusit, nemáš tam srovnatelná měřítka. U silniční stovky po pěti kilácích víš, jak doběhneš. Prostě si to spočítáš. V horách je každý závod jiný, nemáš srovnání. V tom je to hezký a pro hlavu jednodušší v případě, že to nejde podle představ.

    Zaběhněte si kros v Praze na 5 a 10 kilometrů

    Rungo.cz pro vás nachystalo závod s domáckou atmosférou, občerstvením i medailemi (více o závodě zde). 

    Lucie v čele. Nakonec mezi ženami vyhrála.
    Autoři: ,


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Radka Brunnera Bechtěrev nezastavil. Vítězí v běhu na 100 kilometrů

    R94a67d44e45k
    B20r26u23n60n82e93r
    Mluvil jsem o infůzích Remicade. Dostávám je v revmatologickém ústavu v Praze. Na začátku to měli jen jako výzkumnou...
    J67i19r83i
    S47l75a12v60i79k
    Mě k běhání přivedl Bechtěrev, jsem v 4. stádiu, už mám srostlých několik obratlů. Běhání samo o sobě asi neni...
    P84e83t64r
    B66r17é52m
    Foto Jak tak koukám, tak Radek bude pěknej magor a taky ohromnej sympaťák. :-) Držím palce, ať těch sedm hodin padne! A...
    Trpim stejnou nemoci a taky ji resim pohybem a nejvic behem. Myslim ze pro Bechtereva je to nejlepsi mozne reseni....

    V diskusi je 5 příspěvků, poslední příspěvek 2. 4. 2015, 8:33

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.