• Průvodce chemikáliemi v jídle nejen pro začátečníky

    Pokud pravidelně sportujeme, dříve nebo později začneme řešit výživu. Co všechno vlastně s jídlem přijímáme? Éčka a nejrůznější jiné přísady nás děsí už dlouho, ale kdo z nás se v nich opravdu vyzná? Pojďme si v nich udělat pořádek.

    Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

    Pokud nakupujeme v běžných obchodech a supermarketech, nejrůznějším aditivům v podobě konzervantů, pesticidů nebo barviv se nikdy zcela vyhnout nemůžeme. ( A nemysleme si, že nás návštěva farmářského trhu nebo obchodu, který vypadá jako koloniál z první republiky, od chemie zachrání. Že je něco „farmářské“, ještě neznamená, že to je bio.)

    Co (ne)najdeme na etiketě

    O přítomnosti pesticidů, tedy látek ošetřujících plodiny proti škůdcům, nebo antibiotik v potravinách se totiž nemáme šanci dozvědět. „Jsou součástí výchozích surovin, a proto je ve složení od výrobce nenajdeme,“ vysvětluje nutriční specialistka Kamila Novotná ze Světa zdraví. Vyhnout se jim je tedy v podstatě zcela nemožné.

    Nákupy se zdravým rozumem

    V případě čokolády se vyhněte těm, u kterých je ve složení výrobku na prvním místě uveden cukr, rostlinný tuk a někdy až na samém konci kakaové máslo a kakao. Ty si na čokoládu jen hrají.

    Uzeniny, například šunku, vybírejte takové, které obsahují zhruba 95 procent masa, dále sůl a koření. Naopak šunka s obsahem kolem 60 procent masa jasně signalizuje, že zbylá procenta jsou „natažena“ něčím, co vzhled i chuť šunky jen připomíná. Seznam ingrediencí tak bude mnohem delší (a nebezpečnější).

    Můžeme se však vyhnout látkám, které do potravin dodává výrobce během zpracování. Ty na obalu být uvedeny musí. Právě tady začíná zákazníkův boj o zdravou stravu.

    Bádání v etiketách má přitom několik pravidel, z nichž některá jsou nesmírně jednoduchá, ale fungují bezpečně. Jedním z nich je pravidlo „méně znamená více“: čím méně surovin bylo k vyrobení produktu použito, tím lépe.

    Nějaký ten konzervant, který navíc nemusí být nikterak škodlivý, nás samozřejmě neotráví. Problém začíná v případě, kdy počet ingrediencí s roztodivnými názvy překročí únosnou mez. Tedy v případě, kdy písmenka, číslice a slova, která se nám matně vybavují ze středoškolských hodin chemie přesahují množství surovin, označujících bezpochyby ingredience rostlinného nebo živočišného původu.

    Dobré je též vědět, že se složky uvádějí v sestupném pořadí. „To znamená, že na prvním místě je ta surovina, které výrobek obsahuje nejvíce,“ varuje Novotná. Pokud je navíc nějaká surovina uvedena v názvu výrobku nebo vyobrazena na obale, musí být ve složení uveden i její procentuální podíl.

    Éčka, sbírá éčka...

    Parafrázi na známou písničku bychom některým výrobcům potravin mohli zpívat do nekonečna. Stejně jako těm, kteří propadli „éčkovému šílenství“ a jakékoli označení s písmenkem a číslicí na obalu považují za důkaz, že potravina je smrtícím koktejlem chemikálií. Zdaleka ne všechna éčka, tedy potravinářská aditiva, mají negativní vliv na naše zdraví. Některá mohou být dokonce zdraví prospěšná. Vždy se ale nabízí otázka, zda je opravdu nutné do výrobku tolik „ingrediencí“ přidávat.

    „Přestože označení éčka v lidech automaticky vyvolávají negativní postoj, nemusíte se bát úplně všech. Existují škodlivá, ale i úplně nevinná éčka. Mnoho z nich je naprosto neškodných. Třeba přírodní barviva, jako je kurkumin E100 (přírodní žluť) nebo E160a karoten (přírodní oranž). Své éčko má i kyselina askorbová E300, což je vlastně vitamin C, i pektin E440, obsažený v marmeládách. Na druhé straně existují i „éčka“, kterým byste se měli razantně vyhýbat a která by se ani neměla v potravinách objevovat. Mezi rizikové patří na příklad aspartam E951, cyklamáty E952, dusitan sodný E250 nebo potravinářská barviva E122, E124 a E129 a další. Řešením je poznamenat si ta nejhorší z nich,“ říká Monika Bartolomějová, hlavní nutriční specialistka Světa zdraví.

    Seznamy „hodných“ a „zlých“ éček není problém vyhledat na internetu. Ke stažení je i mobilní aplikace, která nám po zadání kódu aditiva během pár vteřin řekne, s jakou látkou máme tu čest a jaké je její hodnocení ohledně zdravotní škodlivosti.

    Přísady, kterým je radno se vyhnout obloukem

    Že je ve výrobku umělé sladidlo, ještě neznamená, že je zdravý nebo dietní. Látky jako aspartam (E951), sacharin (E954) a cyklamát (E952) jsou užívány v nejrůznějších potravinářských výrobcích, často v nápojích a žvýkačkách.

    „Aspartam může způsobovat závratě, bolesti hlavy, kožní problémy nebo poruchy chování u dětí,“ varuje specialistka. Někteří odborníci také varují, že při trávení tohoto sladidla může tělo produkovat nebezpečný formaldehyd.

    Sacharin se používá nejčastěji jako sladidlo nápojů pro diabetiky. Jeho dlouhodobá konzumace se však nedoporučuje, protože může vést ke vzniku rakoviny močového měchýře. Cyklamát je pro své vedlejší účinky v některých zemích, například ve Spojených státech, zakázán, nikoli ovšem u nás.

    „Minimální trvanlivost“ vs. „spotřebujte do“

    V případě označení „spotřebujte do“ je nutné potravinu do data uvedeného na obale spotřebovat a podle zákona se nesmí nikdy dále prodávat. Toto označení nesou například mléčné výrobky. Jiné je to s druhým označením. Tyto potraviny (rýže, koření) mohou být po datu trvanlivosti dále prodávány, ale musí být zdravotně nezávadné. Odpovědnost za zdravotní nezávadnost přebírá po ukončení trvanlivosti prodejce.

    Glutamát sodný (E621) je látka, která nás v poslední době hodně děsí. Mnoho výrobců se chlubí poznámkou na obalu, že právě jejich výrobek glutamát neobsahuje. A dobře vědí proč. Jde o látku, která zvýrazňuje chuť a vůni potravin (masné výrobky, instantní polévky, omáčky, kořenící směsi, pochutiny apod.). Může způsobovat mnohé alergické reakce a rozhodně není vhodná po děti. „Po konzumaci velkého množství potravin obsahujících tuto látku se mohou objevit bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, a podobně,“ říká odbornice

    Dusitan sodný (E250) je o konzervant a stabilizátor, který se používá zejména v masných výrobcích a uzeninách. „Právě ten dodává těmto výrobkům typickou barvu, chuť a ničí nežádoucí mikroorganismy,“ tvrdí Novotná a dodává, že jde o látku, která je v některých zemích zakázána kvůli prokázaným negativním účinkům na lidské zdraví.

    Taky se vám vždycky sbíhají sliny, když vidíte krásně barevné cukrovinky? Koblihy, croissanty a donuty jak z amerického filmu obsahují už ze své podstaty vysoké množství tuků a cukrů. Výrobky s lákavou polevou se pak navíc doslova hemží dochucovadly a barvivy. „Jde-li o barevné polevy (banánová, jahodová, vanilková a podobně), vězte, že většinou skutečně nejde o rozmačkané ovoce, ale o žluté karoteny nebo syntetický tartrazin, který je z uhelného dehtu a může způsobovat dětskou hyperaktivitu a alergie. Croissanty, donuty i koblihy dodávají především mnoho prázdných kalorií,“ vysvětluje Kamila Novotná. Pokud si tedy chcete trochu „zahřešit“, raději sáhněte po domácím koláči, jehož složení znáte. Po raním proběhnutí vám kila navíc ani černé svědomí nepřidá.

    Nejsou tuky jako tuky

    Tuky by měly tvořit asi 30 procent našeho denního energetického příjmu. Především u sportovců jsou cennou zásobárnou dlouhodobé energie a jejich konzumaci oceníme třeba při dlouhých, náročných závodech. Přednost bychom měli ale dávat „zdravým“ tukům, respektive těm přírodním – ať už budou živočišné, či rostlinné, měly by být v co nejčistší podobě.

    Při zkoumání etikety se zaměřte na obsah „ztuženého rostlinného tuku“, který je zdrojem transnenasycených mastných kyselin (TFA), které našemu zdraví nikterak neprospívají. „Tyto nezdravé tuky se vytvoří ztužením rostlinného oleje a jejich nadměrná konzumace prokazatelně způsobuje obezitu, srdečně-cévní choroby a diabetes druhého typu. Transnenasycené mastné kyseliny najdeme v některých druzích čokolády, čokoládových figurkách, v hnědých polevách croissantů, sladkých tyčinkách, zákuscích, pomazánkách, křupkách, obložených bagetách, pečivu... Přidávají se především pro chuťové vlastnosti a delší trvanlivost,“ vysvětluje Kamila Novotná.

    Ztužené tuky mohou být často rostlinného původu, ale nenechme se zmást. Rozhodně to neznamená, že jsou zdravé. Stejně jako u ostatních ingrediencí, i u tuků platí, že v čím přirozenější podobě je pozřeme, tím lépe. Například vepřové sádlo, namazané na chleba, bude mnohem zdravější než sice rostlinná pomazánka, ovšem plná ztužených tuků.



    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    Průvodce chemikáliemi v jídle nejen pro začátečníky

    M41a88r61e60k
    S55u13š33i76c59k12ý
    Když jsem se dostal k části, kde mluví „nutriční specialistka“ Monika Bartolomějová o škodlivosti éček, tak jsem...
    Patrně opravdu škodlivost MSG není nijak doložena, viz např. zajímavá...
    J38i56ř67í
    E44r56b69e71n
    Jen tak mimochodem mě pobavil box o čokoládě... "V případě čokolády se vyhněte těm, u kterých je ve složení...
    J43i38ř27í
    M23a32c15e25k
    Jedna věc je, zda potravina s éčky je zdraví škodlivá nebo ne. Ale druhá věc je, že taková potravina nejspíš není...

    V diskusi je 19 příspěvků, poslední příspěvek 21. 11. 2016, 2:52

    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.