Dovolená v Provence, nejlépe minimálně desetiletá, je snem každého Pařížana. Pro průměrného Čecha je to sice trochu dražší destinace (navíc je Jadran daleko teplejší než Středozemní moře u ústí Rhôny), ale malebnost tohoto kraje je nepřekonatelná. Tolik odstínů zelené jako tady neuvidíte nikde jinde na světě, nehledě na fialovou barvu levandulových polí, žluť slunečnic a modrozelenou horských říček.
Maloval tady Van Gogh, maloval tady Cézanne a slunce tady každý podvečer maluje obrazy zlatem zalitých platanů, pod kterými se hrají boulles stejně jako před sto lety. Turisté sem sice jezdí poznávat římské památky, jako je akvadukt Pont du Gard nebo vykopávky Glanum, případně si dělat selfie mezi levandulovými poli (než je odtud vyženou rozzuřené včely nebo majitel farmy), ale i přes vyprahlé vedro si tady můžete užít i svou vášeň pro běh. Dokonce ji v místních jezerech a na místních silničkách můžete spojit ve velepříjemný turistický triatlon, takže si i přes lákadla místních cukráren a vinoték přivezete domů opálená štíhlá stehna.
Barvy a chutě Provence
Roussillon
Levandulové pole u Sault
Touláním v kopcích pohoří Luberon poznáte esenci pravé Provence. Mezi vápencovými masivy leží na kopcích vesničky, kde se zastavil čas, a v polích levadule tady nenajdete ani jednoho japonského turistu se selfie hůlkou. Krásný desetikilometrový výběh si můžete dopřát, vyběhnete-li od parkoviště nejfotografovanějšího opatství v kraji Abbay de Sénanque směrem na východ. Opatství je stále funkční základnou cisterciáckých mnichů a před jeho románskou budovou kvetou nádherně fotogenické levandulové lány.
Tři kilometry od něj leží v kopcích pohádkové městečko Gordes. Pokud tady budete v pondělí, můžete se zastavit na typickém provensálském trhu a pojíst olivy, meruňky a klobásy z divočáka přímo od výrobce. O sedm kilometrů dále na východ leží městečko Roussillon se slavným skalním městem. Skály jsou vyvedené ve všech odstínech žluté, oranžové a červené barvy a v měkkém podvečerním slunci si z té barevné souhry sednete na zadek.
Dvakrát deset kilometrů mezi bílým, růžovým a červeným
Barva slunečnic
Vinice pod Les Baux
Vinice v Provence jsou nejstarší ve Francii a pěstuje se zde řada odrůd, jejich názvy uslyší poprvé i ten, který si občas skleničku vypije. Hrozny Grenache, Mourvèdre, Syrah, Clairette, Ugni blanc nebo Semillon vyzrávají na nízkých keřících obložených vápencovými oblázky v osvěžující růžová, medově květová bílá nebo kořeněná a tělnatá červená vína.
Řeka Rhôna se v této oblasti blízko Avignonu opravdu točí jako had a protože je skoupá na mosty, odděluje od sebe nejvyhlášenější vinařské oblasti Côte du Rhône tak, že se v poklidu nedají oběhnout naráz. Ale nevadí. Protože dopoledni a obědu více sluší jemná svěží vína, doporučuju si v tento čas proběhnout cestu z městečka Lirac do městečka Tavel. Degustovat můžete buď cestou, nebo, jak se na sportovce sluší a patří, jen v koncových destinacích. V Liracu ochutnejte odrůdy Bourboulec nebo Grenache Blanc, v Tavelu zajděte do sklípku Les Vignerons de Tavel a z nabídky místních vinařů zkuste nějaké to rosé. Zbožňoval ho i Honoré de Balzac, který o sobě prohlašoval, že jinak pije jen kávu.
Odpoledni sluší výraznější chutě, proto se vydejte do profláklého Chateauneuf-du-Pape. Zaparkujte v Orange, kde si můžete prohlédnout zdejší slavný amfiteátr, a pokračujte kopečky pokrytými vinicemi po cestě D68 až ke sklepům papežů. Místní vína získala značku AOC jako úplně první a tradičně se míchají až ze třinácti různých odrůd tak, aby byl zachován celkový chuťový charakter místních vín. Ve městě najdete nespočet malých vinařství, jejichž nabídka i kvalita vín se mění. Ochutnejte a vězte, že dobrou láhev tady pořídíte od dvaceti eur výše. Ale sklenička dobrého červeného funguje lépe než EPO!
Provence pro drsňáky
Canyon du Veron
Běžecká trasa po Martelově stezce, Canyon du Verdon
Canyon du Verdon ústící do jezera St.Croix
Grand Canyon du Verdon je nejhlubší a nejdelší kaňon v Provence a kromě krásných výhledů na zelenomodrou říčku pod sebou, bílé skalnaté útvary, orly, motýly a canyoningující turisty vám nabídne neskutečně náročný běžecký zážitek. Soutěsku hlubokou až 400 metrů vyhlodala říčka Verdon podél zlomu a kolem celého jejího břehu vede turistická Martellova stezka. Ta je pojmenována po novodobém objeviteli kaňonu geologu E. A. Martellovi, který ji s několika přáteli v roce 1905 jako první sjel na kajacích, a to aniž by kdokoliv z nich uměl plavat.
Stezka je dlouhá asi 15 kilometrů a její terén je velice náročný. Místy musíte proběhnout několik dlouhých tunelů (čelovky s sebou) nebo překonat exponovanější úseky jištěné ocelovými lany. Zbytek tvoří kamenitý povrch a lesní chodníčky.
Naberte si plný camelbag vody a jídla, protože k řece se přes sráz a trnitou vegetaci dostanete jen na obrátce kaňonu a další zdroje vody tady nenajdete, což v průměrných letních teplotách okolo 30 až 35 stupňů Celsia umí vyrobit problém.
A šetřete síly, už jen sestup od silnice z Castallane na start stezky je opravdu náročný, nehledě na výstup po běhu. Naštěstí vám u parkoviště na vyhlídce prodají chlazené pivo a po poledni tady otevírají dvě restaurace, kde se za tu námahu můžete odměnit. Pokud jste zde na kole, můžete si odtud dát krásných 35 kilometrů podél okraje kaňonu až k jezeru St.Croix a na závěr příjemného dne se v jeho neskutečně zelenomodré vodě vykoupat. Ať žije turistický triatlon!
Na větrnou horu
Silniční varianta výběhu na Mt. Ventoux
Pohled z Mt. Ventoux
Mt. Ventoux - vrcholová curklata
Mt. Ventoux, bílý vápencový vrchol vypínající se nad hornatým Luberonem do výšky 1912 metrů nad mořem, je znám jako častá cílovka etap Tour de France a největrnější místo v zemi. Jeho svahy pokrývá hustý les, který se v posledních stovkách metrů mění v kamenitou poušť. Výjezd nahoru na kole je prasečina a vyběhnout sem je oříšek pro zkušené borce.
Za námahu ale budete odměněni krásnými výhledy, možností koupit si nahoře cukrátka s příchutí verbeny a levandule a zážitkem, při kterém vás za běhu pronásledují mladí vyšvihaní chlapíci a strkají vám za výstřih svoje navštívenky. (Doma zjistíte, že se jedná o fotografy, kteří vám za pouhých 17 eur plus poštovné zašlou ukázkovou fotografii vaší běžecké rajčatové rakvie).
Výběh můžete začít buď z městečka Bédoin nebo Malaucéne a vykličkovat si ho mezi cyklisty po asfaltu se sklonem 6 až 11 procent na délce 20 kilometrů, nebo se můžete spolehnout na chatrné francouzské značení a zvolit šotolinovou lesní cestu po GR4, která sleduje silnici z Malaucéne. Alternativou pro holky, rekonvalescenty, pohodáře a ty, co mají rozum, je šestikilometrový výběh ze sedla u Chalet Reynard. Uvidíte to nejlepší a můžete si vybrat, zda to vezmete po silnici, nebo si budete razit cestu šotolinou po GR4.
Provence má pouze jednu jedinou běžeckou nevýhodu. Je jí vedro. V osm ráno už umí být přes pětadvacet stupňů, cikády nasadí svoje housličky, vy si dáte první pastis a je po tréninkovém plánu. Ale nezoufejte. Pokud si přivstanete na šestou a spojíte trénink s během do pekárny a zpět, uvidíte všechny trasy v krásném ranním světle a budete je mít jen pro sebe. Cestou zpět se můžete vydýchat u kávy a zvyk ranního běhání si přivézt domů jako suvenýr z cest.
Provensálské běžecké událostiV Provence se běhá několik krásných a známých závodů a na své si přijdou maratonci, chodci, triatlonisté i milovníci vína: Výběh na Mt. Ventoux z městečka Bédoin se koná vždy na konci července a vzhledem k horku, které tady umí panovat, je to závod přímo vražedný. Na půlmaratonské trati vás čeká 1 600 metrů převýšení a jukání na kolemjedoucí cyklisty. Startovné činí 25 eur, čekají vás tři občerstvovačky a asfalt o sklonu 6-11 procent. Známý závod z Marseille do Cassis se koná od roku 1979. Mívá slušnou účast elitních běžců a po cestě vás budou povzbuzovat bubeníci i slečny s třásněmi. Trať je 20 kilometrů dlouhá a na jejím konci si musíte dát místní specialitu – Kir Royal. To se místní černorybízový likér smíchá s bílým (nepříliš vyvedeným) vínem a vznikne osvěžující lepitlam. Příští možnost účasti je 25.října 2015. Francouzi s oblibou pořádají běžecko-vinné závody a jeden z nich se koná na podzim v hornatém Luberonu coby Marathon du Provence - Luberon. Trasy o délkách od maratonu po 10 kilometrů nebo 14 kilometrů nordic walkingu vedou z městečka Pertuis severně od Aix-en-Provence a degustačním způsobem je doplňuje 18 občerstvovacích stanic obsahujících kromě ovoce a vody také místní vína, med, tapenade a sýry. Hraje na nich místní hudba a účastníci běhu v maskách jsou více než vítáni! Příští šance na účast je 4. října 2015. |
Promlsejte se do cíle
Z Provence byste se měli vrátit nasyceni chutěmi a patrem pořádně odřeným od každodenního pojídání baget. Posnídejte café créme/café noisette a croissant nebo pain au chocolat v některém z barů na jakémkoliv náměstí. Mívají otevřeno už od šesti, scházejí se tu místní a o kolorit se snídaní za dvě eura budete mít postaráno. Pokud jim dojde pečivo, je společensky přípustné nakoupit si ho v pekárně naproti a sníst si ho u koupené kávy.
Mušle a la provencale
Pastis nebo rosé?
Levandulové pivo
Oběd se ve francouzských restauracích podává od dvanácti do půl třetí, pak budete v případě většiny podniků nemilosrdně vypoklonkováni ven. Máme tady totiž odbory a dodržení pracovních přestávek je svaté. Některé pivnice vám v případě dobré nálady vrchního číšníka nabídnou obloženou bagetu.
Pokud termín prošvihnete, budete mít hlad až do šesti, kdy se otevírají restaurace k večeři. K obědu si dejte některý z místních bohatýrských salátů, které zahrnují i toasty se zapečeným sýrem, vajíčka a uzeniny a mají kalorickou hodnotu tří hamburgerů. Nejslavnějším je Salade Niçoise, ale farmářské varianty na toto téma umí být stejně skvělé. Pokud máte opravdu hlad, zajděte společně s Francouzi na plat du jour. V menších městečcích to bývá vynikající domácí bašta s kusem masa nebo ryby a sklenička vína v ceně. Někdy dostanete i kávu a dezert. Pokud ne, stejně si café noir objednejte. Jinak jen posloužíte Francouzům k dalšímu smutnému prohlášení, že za hranicí Alsaska už žijí jen barbaři.
Pokud se dožijete večeře, experimentujte a dejte si kompletní menu. Pro inspiraci doporučuji pastis jako aperitiv. Místní tuhle lékořicovou dobrotu začali pít poté, co jim vláda zatrhla holdování mozkovým buňkám poněkud nebezpečnému absintu.
Večeřet začněte variací místních sýrů, uzenin a bagetou s tapenádou (pasta z oliv, kapar, česneku a ančoviček). V oblasti Marseille si musíte dát rybí polévku bouillabaisse, nížeji na jih směrem k St.-Maries-de-la-Mer moules - mušle na všemožné způsoby. Protože se v Arles či Orange ještě koná korida, můžete zkusit steak z býka, ale pokud jste útlocitní, vyberte namátkou něco z rybích chodů. Z názvu jídla sice neodvodí přesný druh ryby ani kovaný francouzštinář se zkouškou z ichtyologie, ale nevadí – všechno bude skvělé. U dezertu se odvažte a zkuste levandulovou zmrzlinu. Následuje povinná káva (černá!) a sklenička vínovice marc de Provence.
