Kanaďanka Olga Kotelko se narodila roku 1919 jako sedmé z jedenácti dětí ukrajinských imigrantů. Celý svůj profesní život pracovala jako učitelka, vdala se za nesprávného muže, od kterého odešla. Sama pak vychovávala dvě dcery. Teprve po odchodu do důchodu, kdy by většina z nás dala přednost relaxování v křesle, využila tahle superbabička nově získaný volný čas a začala se aktivněji věnovat softballu, díky němuž rozvinula své pohybové schopnosti a v 77 letech se začala soustředit na atletiku a následně se stala inspirací pro celý svět.
V době svého vrcholového veteránského sportování trávila třikrát do týdne úmorné hodiny v tělocvičně dřepováním, vzpory, bench pressy, kliky, sklapovačkami. Křehce působící, 155 centimetrů vysoká stařenka, soutěžila ve skoku do dálky, trojskoku, skoku do výšky, ve vrhu koulí, diskem, oštěpem, sprinty na 100, 200, 400 a 4x100metrů. V 88 letech prý dokonce vážně zvažovala i skok o tyči, z praktických důvodů (Kam s tyčí v autě? Kam v letadle?) se však této disciplíny vzdala.
Pravda, párkrát zvítězila i proto, že v dané věkové kategorii a disciplíně (například ve skoku do výšky) již neměla soupeře, běžně však porážela muže či soupeře z mladších věkových kategorií.
„Nevěnujte pozornost tomu, že stárnete, ale tomu, jak stárnete.“
V 90 letech zvládla Olga zaběhnout 100 metrů pod obdivuhodných 24 vteřin. Jaké bylo tajemství jejích úspěchů a dlouhověkosti? Dieta prý ne. Jedla hodně, ráda, a až na pár výjimek v zásadě všechno, vyhýbala se polotovarům, každý den snídala ovesnou kaši, pila hodně vody, čas od času si dopřála trochu skotské. Čistě praktický přístup k životu byl na této atletce jednou z mnoha sympatických věcí.
Když seděla u stolu, kde si někdo začal stěžovat nebo se litovat, byla prý schopna se zvednout a znechuceně odejít. Věřila, že základním klíčem k úspěchu, zdraví a energii i v požehnaném věku je odhodlání, pozitivní přístup k životu a pravidelná fyzická aktivita. Věřila, že sny se nenaplní tím, že si je přejeme, ale tím, že na sobě tvrdě pracujeme. Sama Olga si své odhodlání a pevnou vůli vypěstovala díky zvládání těžkostí a výzev, jež jí život připravil.
A život se s ní opravdu nemazlil. Její manžel se již pár týdnů po svatbě ukázal být sukničkářem, alkoholikem a hrubiánem, vydržela s ním přesto deset let. Pravda, v dané době nebylo vůbec běžné, aby žena opustila svého manžela, natožpak uprostřed kanadské divočiny. Když jí však jednoho večera v opilosti přiložil její manžel ostří nože na krk, těhotná Olga sbalila pár nejnutnějších věcí, svou osmiletou dceru a od muže utekla. Po celý zbytek života věřila, že kdyby to neudělala, jednoho dne by ji manžel zabil. Matka samoživitelka přes den pracovala, po večerech studovala. Musela fungovat nonstop, pořád. Na aktivní sportování musela počkat do penze, kdy byl na takovou aktivitu konečně čas. A pak to rozjela ve vší parádě.
Strastem, útrapám a věku navzdory ve svých černých legínách a bílém triku s dlouhým rukávem trénovala za každého počasí. Na Světovém šampionátu veteránů v roce 1999 ukořistila v kategorii žen nad 80 let 6 zlatých medailí a zlomila 2 světové rekordy, následovalo ještě mnoho let běhání a několik set ukořistěných medailí ze závodů po celém světě. Před 21. olympijskými hrami ve Vancouveru nesla paní Kotelko zaslouženě olympijskou pochodeň.
Dokonce i víkend před smrtí, 24. června 2014, se 95letá stařenka účastnila atletických závodů. Trénovala, i když se jí v jejím věku někdy nechtělo, i když ji někdy bolely svaly či klouby, i když ji opustila celá řada tréninkových kolegů i soupeřů. Autor biografie Fenomén Olga, rodinný přítel Bruce Griegson, po její smrti uvedl, že zemřela v klidu, bezbolestně a ve svých 95 letech za sebou nezanechala jediný větší nesplněný sen.
Barbora Blažková
Dokončuje studium jednooborové psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. V rámci studia se zabývá zejména problematikou psychologie sportu a konceptu psychické odolnosti nejen vůči traumatickým událostem. Když zrovna v práci či ve škole nepracuje s lidmi na psychologické rovině, trénuje na extrémní překážkové závody, jelikož běhání po lese, plazení bahnem pod ostnatým drátem a překonávání všelijakých fyzických i mentálních překážek je jeden z motorů, které ji ženou vpřed. |
