• Tip na trasu: letem nezakouřeným severočeským světem

      6:59
    Čtenář RUNGO.cz vás provede vlastní trasou Severních Čech, o kterých se vždy domníval, že jsou špinavé, zakouřené a rozryté. Až prozkoumáváním okolí u rodiny na návštěvě se přesvědčil, že východně od Loun lze nalézt mnoho nádherný výhledů na kužely Českého středohoří.

    | foto: Martin Žákpro iDNES.cz

    Brzo ráno se s velkým skuhráním zvedám z postele na zahradě rodičů mé manželky v Lounech. Přemýšlím, co mě bolí víc a proč jsem, já pitomec, včera lezl běhat. Kdybych se podíval nejdříve do občanky, ani bych si věci na běhání s sebou snad nebral. Jenže stačí pohled ven z okna a nádherné počasí se mnou už zase šije. No co, obejdu si chatu a uvidím. Kotník mě už nebolí, koleno je celkem „cajk“. Stehna sice nic moc, ale jsem snad z těsta? Určitě ne, to počasí se prostě musí využít. Než si stačí manželka pod peřinou poklepat na čelo, Bohuš je oblečen, rozcvičen a s koleny promazanými koňskou mastí připraven na výběh, protože co vím, co zdejší kraj skýtá, nelze tomu vábení odolat.

    O trase

    Mapka proběhnuté trasy.

    • délka trasy: 19,5 km
    • povrch: smíšený
    • převýšení: 250 m
    • záznam trasy:sports-tracker.com

    Vyrážím od bývalého hotelu Graf. Místní dobře ví, pro ostatní je to panelová budova na konci města u Černčic. Běžím mezi domky staré Kotěrovy kolonie k vlakovému nádraží a mám před sebou první ochutnávku panoramat kuželů Českého středohoří. Před nádražím uhýbám směrem k bývalému pivovaru, kde se napojuji nalevo na červenou turistickou trasu. Ta mě brzy přivede k železniční trati, po přeběhnutí přejezdu pečlivě sleduji značení. Přesto jsem odbočku jako naschvál přehlédl a dnes si poprvé trošku zaběhl. Nevadí, i tak se dá doběhnout bez problémů do sousedních Vršovic.

    Vesnice je na první pohled trošku zanedbaná, což napravují některé zachovalé domky po odbočení z hlavní cesty. Na cestu se zase brzy vracím, ale běžím po ní jen k místní vodní elektrárně, kde mě červená značka navádí doprava. Rozloučím se na chvíli s klasickými výhledy na středohoří a po polní cestě se držím líně se poflakující Ohře. Brzy se dostávám na rozcestí a v rozporu s mapou se rozhodně vždy držím vlevo! Dole jsem žádnou cestu nenašel a proběhnout se to nedá (zkusil jsem to, ale po nějakých sto metrech běhu hrbolatým polem jsem to vzdal a raději se vrátil zpátky). Polní cesta je pohodlná a zda běžím dobře už kontroluje hrad Hazmburk na stejnojmenném majestátném kopci přede mnou. Tady je to pohodovka, tady se mi líbí.

    Fotogalerie

    Čert vem bolavá stehna, nádherné výhledy na okolní krajinu vše přebíjí. Za chvíli už vidím Počedělice a rozhodně neopouštím červené značení. Přebíhám most přes vodu, opět se nořím do přírody a funím kolem chmelnic. Tohle je ten nejkrásnější les u nás, pomyslím si! Uběhnuté kilometry s perou s mým sněním a myslím také na to, že pití sice ještě mám, ale jedno orosené by bodlo. To si ale budu muset počkat do Loun. Bude to ovšem fuška.

    Slunce nabírá na síle a začínám se řádně rosit. Naštěstí běžím ve stínu pořád podél řeky, dá se to vydržet. Tady jsem ovšem dělám další chybu a podle mapy se pokouším o zkratku polní cestou. Chyba lávky! Údajnou cestu značí kopřivy vyšší jak já, a to nejsem žádné ořezávátko. Takže tudy rozhodně ne a raději pořád po červené. Skřípu zubama, protože mě začíná brát koleno a k tomu jsem si zase solidně a hlavně zbytečně zaběhl. S vědomím, že už to nesmím udělat, dobíhám k přejezdu u železniční zastávky Slavětín. Komu by se už dál nechtělo, může chytit některý vlak do Loun.

    Značení vede až do Slavětína, já ale o pár desítek metrů dál odbočuji doprava až k místnímu menhiru Baba, který stojí ve velmi příjemném stínu vzrostlého stromu. Minutku si odfukuju a mažu dál. Pokračuju polní cestou zpátky směrem k trati. Loučím se s Hazmburkem, kontrolu nade mnou přebírají sopouchy Rané a Oblíka. Běžím podél trati až do Veltěží, kde mě čeká dilema. Mám se vydat po cestě a rozpáleném asfaltu do Černčic, nebo zvolit náročnější polní cestu přes Podhrázský mlýn? Koleno se dá přežít, druhá varianta vítězí a já ve vesnici uhýbám do ulice Za Humny.

    Líbil se vám článek?

    Všem článkům od čtenářů nyní můžete dávat hlasy a odměnit tak autory za jejich práci. Pokud se vám článek líbil, klikněte dole pod článkem na tlačítko Článek se mi líbí.

    Pohodlně si odfukuju po měkké travičce, která je ovšem čím dál bujnější a cesta se pomalu ztrácí. Že jsem do té mapy v telefonu zase čučel! Lezu přes trať, dávám se krajem lesa doleva tam, kde tuším nějakou stezku. Vem to čert, jestli ji vyšlapali místní nebo srnci, hlavně že vede přibližně tam, kam potřebuju. Jo, je to dobré, už vybíhám u bývalého mlýna. Nedávám se ovšem do Černčic, naopak se nechávám zlákat novou cyklostezkou směrem na Oboru a pěkně si to mažu z kopečka. Cestou se začal důrazně ozývat kotník a ja okamžitě zapomínám, že mě bolí nějaké koleno. Stehna? Žádné už nemám!

    Jako poloviční invalida přibíhám na hlavní cestu, loučím se s výhledy na středohoří a dávám se doleva na Černčice. Pití došlo a čekám, co ze mě upadne jako první. Dobíhám do Černčic a v ústech (nechtěl jsem psát v hubě, což by bylo ovšem výstižnější) mám jak v temelínském reaktoru. Už to vydržím, čeká mě poslední kopeček na Louny. Přebíhám železniční most a moje poslední kroky vedou na lahváče do nápojky, která funguje místo vrátnice do bývalého pivovaru. Je zasloužený a podle toho také syčí.

    No nic, loučím se s okruhem východně od Loun, byl to fakt příjemný výběh. Navíc se loučím se svýma Salomonama, jejich tachometr se zastavil na hodnotě 1687 kilometrů. Díky Vám, sloužily jste dobře.

    Určitě si okruh dám brzo znova a doufám, že se tam třeba spolu někdy potkáme.

    Napište svůj článek i VY

    Tahle rubrika je určena těm, kteří se chtějí podělit o své zážitky, zkušenosti nebo tipy kolem běhání. Může jít o reportáž, test, tip na zajímavou trasu nebo jen zamyšlení. Nejsou dány žádné mantinely ani tématické okruhy.

    Tohle je místo, které je určené pouze vám. Lhal bych však, kdybych tvrdil, že to bude hřiště bez pravidel. Vaše příspěvky nepůjdou hned na stránky Rungo.cz, ale projdou "rychlým" okem někoho z redakce, nikdo ale nebude řešit vaše stylistické a gramatické záležitosti. Tento prostor berte jako blog-neblog, kde si za svůj obsah ručíte sami.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Psaní o běhání je někdy náročné.

    Ale tím to nekončí. Pokud se nám něco opravdu hodně zalíbí, může se stát váš příspěvek i hlavním textem na Rungo.cz. I vy tak můžete aktivně tvořit obsah a být součástí našeho týmu. Nejsme nejchytřejší, nejsme nejrychlejší, ale jsme otevření a to, co děláme, nás baví. Přidejte se.

    Pokud odešlete svůj příspěvek, redakce si vyhrazuje právo na editaci článku a co zveřejní (a co ne), bez udání důvodů.

    Marek

    NÁZOR ČTENÁŘE NEMUSÍ KORESPONDOVAT S NÁZOREM REDAKCE!!!

    Autor:
    Článek se mi líbí


    • tisknout
    • sdílet
    • máte tip?


    mobilní verze
    © 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
    Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.