Ze svých zkušeností mohu posezónní lenošení jednoznačně doporučit. Pádným argumentem je především běžecká dlouhověkost, a to nejenom běžeckých hobíků, ale i profíků.
Pohybový aparát potřebuje na regeneraci podstatně delší dobu než několik hodin. Bavíme se zejména o pojivové tkáni – chrupavce. Regenerace je samozřejmě odvislá od výše zátěže, věku, výživě a suplementaci a v neposlední řadě i od genetických predispozic. Chrupavka pokrývá kloubní konce kostí. Její struktura je elastická, čímž umožňuje výrazné snížení tření kontaktních ploch. Neustále se přestavuje, tak dochází k obnově poškozené chrupavky. Pokud je zátěž na chrupavku větší než regenerační schopnosti nebo sníží-li se schopnost regenerace chrupavky, sníží se její výška, někdy až na kost. Pak již často bývá na regeneraci pozdě.
Proč je plavání pro běžce vhodné? |
Dalším argumentem pro déle trvající odpočinek je regenerace svalů, vazů a šlach, tedy běžcova lokomočního aparátu, vlastního hnacího stroje. I když během spánku k jisté reparaci dochází, po proběhaném celém roku bychom měli tělu dát na zotavení větší časovou dotaci. A nedejte v tomto případě pouze na subjektivní pocit: to, že nás nic nebolí, ještě neznamená, že určité partie jsou na sto procent v pořádku a bez opotřebování. A jistě víte, že vleklá zranění jsou pro sportovce nejhorší a jejich léčba není často možná bez řádné odmlky.
Běhám na pohodu třikrát týdně. Mají běžecké prázdniny smysl i pro mě? Určitě ano. Pro každého je míra té jeho dřiny jiná. Je třeba na týden či dva změnit stereotyp, zaměřit se na regeneraci v podobě plavání, zapojit jiné sporty. I u hobíka je pohybový aparát jistým způsobem namáhán a je v určitém stereotypu zátěže svalových skupin. Prázdniny bych doporučil všem, kteří běhají pravidelně alespoň 3x či 4x týdně, účastní se závodů a běhání by se rádi věnovali co nejdéle bez zdravotních obtíží. |
Fyzická stránka je jedna věc, je však potřeba myslet i na psychiku, bez ní to má vytrvalostní běžec velmi těžké. Pauzu proto potřebuje po dlouhé sezoně i hlava. Téměř každodenní stereotyp, tempové úseky, intervaly, výběhy kopců, opakované rychlostní úseky, dlouhé objemové běhy, kroužení na atletickém ovále, závodní psychické vypětí… hlava to musí přijmout a běžecké martyrium nás musí bavit. Z atletického světa znám spousty atletů, které to po 365denní řeholi každý rok jednoho dne prostě přestalo bavit.
Pauzu si zvolte podle svého uvážení. Jeden či dva neběhací týdny během listopadu či začátku prosince, pokud sezonu protáhnete, vaše budoucí běžecké plány určitě nezhatí. Vyměníte myšlenky, odpočinete si. To neznamená, že musíte ležet na gauči. Regenerace může mít podobu jiných než běžeckých sportovních aktivit v ležérnějším módu, při nichž zapojíte další svalové skupiny a přijdete na jiné myšlení neběžeckého charakteru. I ten, kdo má běhání už opravdu plné zuby, pak jistě zažije okamžik, kdy sám v sobě přizná, že se na něj už zase těší.
Dušan ErbsNa závodní úrovni se věnuje atletice od sedmé třídy základní školy (od roku 1993), na výkonnostní úrovni pak od roku 1996. Vstoupil do týmu AC Pardubice, v němž působí dodnes. Soustředí se na střední a dlouhé tratě. Současně se plně věnuje dlouhým krosovým či silničním běhům na pět až patnáct kilometrů a dráhové atletice. Od roku 2003 je jeho druhým sportem canicross, je členem týmu SK Děti Severu. Mimo jiné je mistrem České republiky v krosu, akademickým vicemistrem České republiky na 3000 metrů př., mistrem Evropy i světa v canicrossu. Je licencovaným trenérem atletiky se specializací na běhy a absolventem magisterského studia se zaměřením na tělesnou výchovu, sport a biologii. Vede Rungo.cz atletické tréninky v Praze. Více najdete ZDE.  |
